Jiné charakteristické rysy „Překladu nového světa“

Je ještě mnoho jiných charakteristických rysů, které doporučují „Překlad nového světa“ milovníkům Bible. Jedním z nich je, že v souladu s hebrejskými a řeckými slovesy soustavně rozlišuje mezi jednorázovým činem a opakovaným jednáním, takovým, které pokračuje. Podle překladů, které takové rozdíly neuznávají, například „Překlad krále Jakuba“, si apoštol Jan odporuje. Jak to? V tom, že v 1. Jana 2:1 říká: „Jestliže někdo hřeší, máme zastánce u Otce.“ Ale v 1. Jana 3:6 čteme: „Každý, kdož v něm zůstává, nehřeší.“ Ale „Překlad nového světa“ to všechno objasňuje, protože v něm 1. Jana 2:1 zní: „Jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka.“ Naproti tomu v 1. Jana 3:6 je řečeno: „Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší.“

Podobně u Lukáše 11:5–10 používá Ježíš podobenství, aby ukázal, že musíme vytrvávat v modlitbě. Neříká prostě, že nás Bůh vyslyší, jestliže budeme „prosit“, „hledat“ a „klepat“, ale že „každý totiž, kdo prosí [doslova: prosící], dostává a každý, kdo hledá [doslova: hledající], nalézá a každému, kdo klepe [doslova: klepajícímu], bude otevřeno“. Je tedy naznačeno trvalé jednání.

„Překlad nového světa“ také rozlišuje mezi přídavným jménem kalos, které znamená znamenitý, výborný, vynikající, vybraný, a agathos, které hlavně označuje to, co je dobré v mravním ohledu. U Jana 10:2–16 tedy o sobě Ježíš nemluví jen jako o dobrém pastýři, ale o pastýři znamenitém, výborném, vynikajícím.

„Překlad nového světa“ se také doporučuje tím, že jedinečně rozlišuje pět hebrejských slov, která se obvykle bez rozdílu překládají výrazem „člověk“. Ve významu těchto slov je rozdíl, a pisatelé Hebrejských písem tento rozdíl uznávali. Proto v souladu s původním významem „Překlad nového světa“ překládá slovo adam jako „pozemský člověk“, což poukazuje na člověka jako na tvora ze země. Výraz enoš překládá slovy „smrtelný člověk“; to zdůrazňuje lidskou slabost a nedostatečnost. Geber se překládá jako „zdatný člověk“, protože hebrejské slovo tak označuje člověka, který má sílu. Výraz iš se překládá prostě jako „muž“, kdežto iša se překládá jako žena nebo prostě osoba; a zakar se zde překládá jako „mužského rodu“, protože se obvykle používá s ohledem na sexuální styky.