Oblékáme si lásku a nosíme ji
1. Co si máme obléknout a kdy pro to přijde největší zkouška?
LÁSKA je „dokonalým poutem jednoty“, a proto je tou nejdůležitější vlastností, kterou se máme nepokrytecky odívat. Musíme ji stále a ve vší upřímnosti nosit. Není to jen nějaký plášť, který zakrývá něčí skutečnou osobnost. K naší pomoci byla zachována následující inspirovaná slova: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. . . V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Řím. 12:9, 10) Největší zkouška opravdovosti naší lásky, tohoto „pouta jednoty“, teprve přijde — a to v blízké budoucnosti.
2. Je možno dosáhnout lásky bez nějakých předchozích kroků?
2 Nyní je tedy příhodný čas, abychom tuto lásku pěstovali. Všechny kroky, které vedou k získání této vlastnosti, musíme učinit už nyní. Proto apoštol Pavel korunuje své různé rady a doporučení oddaným, pokřtěným učedníkům Ježíše Krista slovy „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:14) Co je tedy ‚to vše‘, jež musíme vlastnit k našemu oděvu lásky?
PŘEKONÁVAT ROZDĚLUJÍCÍ ČINITELE
3. Jaké kroky je třeba učinit podle Kolosanům 3:9–13 k dosažení lásky?
3 Za dnů apoštola Pavla a Jana existovaly rysy neboli činitele, které se mohly stát základem rozdělení. Ale tento až dosud platný základ bylo třeba nyní přehlédnout, bylo třeba znehodnotit jeho důležitost a závažnost. Křesťané byli všichni jedním sborem, jednou sdruženou jednotkou pod jednou duchovní Hlavou, Ježíšem Kristem. Všechny tělesné podklady pro vytváření rozdílů bylo třeba odstranit. V popředí bylo nutno držet jednotící duchovní skutečnosti. V souladu s tím apoštol Pavel napsal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil, kde není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta, otrok, svobodný, ale Kristus je všechno a ve všech. Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti.“ — Kol. 3:9–13.
4. Proč bylo zapotřebí, aby členové sboru prvního století spolu vycházeli? Na jakém základě se mohly přehlížet určité rozdíly?
4 Při všech výše uvedených rozdílech v národním původu a náboženském zázemí, společenském postavení, rasových i jiných činitelích vyvstávaly pochopitelně obtíže, když měli všichni ve sboru spolu vycházet. Bylo zapotřebí porozumění a ohleduplnosti k sobě navzájem. Takové rozdíly sice mohly něco znamenat u tělesných lidí, ale jistě nic neznamenaly u Boha a jeho Syna Ježíše Krista, který zemřel za celé lidstvo v době, kdy už tyto rozdíly narostly a stále trvaly. Velkorysí lidé mohli ovšem z vlastní šlechetnosti takové rozdíly přehlížet. Takové jednání mohlo být i dobrou politikou, nebo spíše prostou, přímočarou lidskostí. A přece tu mohla scházet čistá, nesobecká láska.
5. Jak musí svědkové Jehovovi jít dále, než je mezi lidmi obvyklé, když přehlížejí to, co by je dělilo? S kým tak dokazují svou jednotu?
5 Proto musíme my oddaní, pokřtění následovníci toho, který dal svůj dokonalý život ve prospěch lidí všeho druhu, jít dále než jen k formálnosti, přívětivosti, vlídnosti, dobrým způsobům či lidskému cítění. Pohnutkou nám musí být upřímná, nezištná láska jako ovoce ducha Jehovy Boha. Toto ovoce hledá prospěch a zisk druhých. S radostí přispívá k duchovnímu blahu a štěstí ostatních. Dokazuje, že jsme v jednotě s Bohem, který je zosobněnou láskou. A v této lásce je přitažlivá moc. V souladu s tím říká 1. Jana 4:19: „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“
6. Co k sobě přitahuje členy „jednoho stáda“? Na čem není založeno ovoce Božího ducha?
6 Když si tedy rozmanití jedinci prvky tvořící „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“ projevují navzájem lásku, přitahuje je to vzájemně do těsné blízkosti a vyrovnává to rozdělující vliv odlišných zázemí členů „jednoho stáda“. Jsou k sobě přitahováni, protože si oblékli „novou osobnost“. Všichni mají „jednoho ducha“, který vyzařuje z jednoho božského zdroje, Boha a Dárce života všech. Ovocem jeho ducha, jež rozehřívá srdce, je láska — ne láska založená na sexu nebo na sobecké žádostivosti, ale na srdečném ocenění božských vlastností „nové osobnosti“. Ta sama působí jako „dokonalé pouto jednoty“, uchovává soulad a ochotu ke spolupráci.
SJEDNOCENI PRO ZVLÁŠTNÍ DÍLO
7. Čeho je od roku 1914 zapotřebí svědkům Jehovovým a kvůli jaké práci?
7 V této pokročilé době „závěru systému věcí“ od roku 1914 je třeba, aby svědkové Jehovovi, kteří nejsou částí tohoto systému věcí, jednali sjednoceně. Jejich úkolem je vydat světaširé svědectví o nejdůležitějším vývoji v celých lidských dějinách. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) Tato činnost musí mít ale jeden význačný rys. Apoštol Pavel se zmiňuje, že byl pozorovatelný už za jeho dnů. Upozornil na to v Kolosanům 1:23: „Naděje toho dobrého poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem. Tohoto dobrého poselství jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“ Tak co, vy všichni dnešní služebníci dobrého poselství, jak je to s podobným kázáním dobrého poselství v celém stvoření, jež bylo vyhrazeno pro naši kritickou dobu?
8. Uskutečňování jakého vidění popsaného Janem ve Zjevení 14:6–12 dnes sledujeme?
8 Dnes vidíme, jak se uskutečňuje vidění, které dostal apoštol Jan a jež popsal ve Zjevení 14:6–12 slovy: „A viděl jsem jiného anděla letícího uprostřed nebe a měl věčné dobré poselství, aby je oznamoval jako radostnou zvěst těm, kteří bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu, a řekl silným hlasem: ‚Bojte se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte toho, který učinil nebe a zemi a moře a prameny vod.‘ A následoval jiný, druhý anděl, a řekl: ‚Padl! Velký Babylón padl, ten, který přinutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva!‘ A za nimi je následoval jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: ‚Jestliže někdo uctívá divoké zvíře a jeho obraz a přijímá označení na své čelo nebo na svou ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito nezředěné do poháru jeho zloby, a bude mučen ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránkovým. A dým jejich muk vystupuje po celou věčnost a ve dne ani v noci nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména. Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.‘ “
9. Kdy spatřili svědkové Jehovovi uskutečnění toho, co viděl apoštol Jan? Proč mohli nyní všude svobodně hlásat dobrou novinu?
9 Spatřil pomazaný ostatek, zobrazený apoštolem Janem, novodobý protějšek tohoto anděla letícího prostředkem nebe s „věčným dobrým poselstvím“, které mělo být zvěstováno všem obyvatelům země, ano, každému národu, kmenu, jazyku a lidem kterékoli barvy pleti? Ano, a to od léta poválečného roku 1919. Tehdy se začal uskutečňovat prorocký příkaz Ježíšův u Matouše 24:14. Měl tehdy přežijící ostatek „věčné dobré poselství“, které by oznamoval celému stvoření pod nebem? Rozhodně ano! Měl radostnou zvěst o zřízení Božího nebeského království v rukou Krista, k němuž došlo na konci časů pohanů v roce 1914. A jak vzrušující dobrá novina to byla pro ostatek duchovních izraelitů, když z poválečného vývoje bylo patrné, že jejich zvláštní utlačovatel, Veliký Babylón, padl a ztratil moc nad svědky Jehovovými! Nyní mohli svobodně hlásat tuto velikou dobrou novinu všem těm, kteří byli ještě v náboženském otroctví. Mohli je pobízet, aby vyšli z Velikého Babylóna, a pomáhat jim v tom. — Zjev. 18:4.
10. K čemu se přidružili ti, kteří vyšli z Velikého Babylóna? Z jakého pouta jednoty se těší?
10 Na „věčné dobré poselství“ reagoval už i „velký zástup“ milovníků svobody. Jednal podle časového volání, aby vyšel z babylónské světaširé říše falešného náboženství. Shlukli se kolem osvobozeného ostatku duchovních izraelitů. Tak se přidružili k Jehovově viditelné organizaci a sami se stali svědky Jehovovými. Těší se z „dokonalého pouta jednoty“, z lásky, která je ovocem ducha Jehovy Boha. — Kol. 3:14; Gal. 5:22.
11. Ke komu projevuje lásku křesťanstvo? Kdy budou svědkové Jehovovi jásat slovy Zjevení 19:1, 2?
11 Převládající částí Velikého Babylóna je takzvané křesťanstvo. Navzdory svému jménu nepěstuje pravé náboženství a stamilióny jeho členů nespojuje „dokonalé pouto jednoty“. To je patrné z jeho roztříštěnosti do stovek náboženských sekt a denominací. Láska, kterou si obléklo křesťanstvo, je láska k milencům Velikého Babylóna, politickým a sociálním živlům tohoto světa, s nimiž se dopouští náboženského smilstva. Veliká radost zavládne, až dojde nejen k pádu, ale k naprostému zničení Velikého Babylóna, včetně křesťanstva, v čase Božího účtování. Pak budou svědkové Jehovovi jásat slovy Zjevení 19:1, 2: „Chvalte Jah, lidé! Záchrana a sláva a moc patří našemu Bohu, protože jeho soudy jsou pravé a spravedlivé. Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou, která zkazila zemi svým smilstvem, a pomstil krev svých otroků lpící na její ruce.“ Její zničení jakoby ohněm bude trvalé, na „celou věčnost“. — Zjev. 19:3.
12. Jakou vlastnost musí projevovat svědkové Jehovovi, dokud nebude zničen Veliký Babylón? Jakou jednotu musí ukazovat obyvatelům světa?
12 Zatímco Jehova dopouští, aby Veliký Babylón dál existoval, pozemská situace těch, kteří „zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru“ vyžaduje od nich „vytrvalost“. (Zjev. 14:12) Mají důvod, aby na sebe uplatňovali Ježíšova slova z proroctví o „závěru systému věcí“ u Matouše 24:13: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ Tato slova bezprostředně následovala po Ježíšově předchozím prohlášení: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ (Mat. 24:12) Láska dá svědkům Jehovovým schopnost vytrvat až do konce tohoto starého systému věcí. Čím více pěstují lásku mezi sebou i k těm, kteří se snaží nalézt vztah k Jehovovi Bohu, tím více sílí „dokonalé pouto jednoty“. Pokračujte tedy, svědkové Jehovovi, v světaširém svědectví o království ve 205 zemích, kde již pracujete, a vyhlížejte nové země, kam byste rozšířili svou činnost! Je čas ukázat nepříteli nerozbornou jednotu. Musíme stmelit své řady a jednotně se bít proti silám tmy tohoto světa.
13. Jaký činitel používaný Bohem si zaslouží naši stálou a věrnou podporu?
13 Téměř jedno století již je Pennsylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž jednotícím činitelem, kterého Jehova používá ve prospěch svých svědků. Je mocným nástrojem, kterého používá třída „věrného a rozvážného otroka“, aby poskytovala Jehovovým svědkům duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45–47) Jehovovo požehnání zjevně na ní spočívá i na jejích 95 odbočkách po celé zemi. Dále si proto zasluhuje naši věrnou podporu a spolupráci, dokud se Jehovovi Bohu líbí ji používat. Jak zavázáni jsme tomuto jeho nástroji!
ZŮSTÁVEJTE SJEDNOCENI LÁSKOU
14. Jaký druh oděvu bychom stále měli nosit? Jakou vlastností tedy musí Jehovův lid ukazovat, že jsou jeho svědky?
14 Satan ďábel a jeho nepřátelský svět se budou stále snažit rozbít naše řady, ale láska, která je hlavním ovocem Božího ducha, bude dál dokazovat svou dokonalost jako „pouto jednoty“. Když oblékáme „novou osobnost“, oblékáme si lásku, jak nám radil apoštol Pavel, a musíme ji nosit stále jako součást své osobnosti, která je nositelkou Božího obrazu. Když dával Boží Syn svým učedníkům závěrečné poučení, řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Jak vhodná to byla slova od Božího Syna! Vždyť jeho nebeský Otec Jehova je zosobněná láska a my musíme celému lidstvu dát najevo, že jsme opravdu jeho svědky, když pěstujeme ovoce jeho ducha, jež je láska!
15. Když svědkové Jehovovi projevují lásku Bohu, koho musejí rovněž milovat?
15 Máme-li být důslední ve své lásce k Jehovovi, musíme také milovat své spolusvědky. To potvrzuje 1. Jana 4:20, 21: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“
16. Proč se nemohou svědkové Jehovovi navzájem nemilovat? Proč nebude láska nikdy vykořeněna ze země?
16 Dnešní svědkové Jehovovi bez ohledu na to, zda patří k duchem zplozeným spoludědicům krále Ježíše Krista nebo zda patří k „velkému zástupu“ „jiných ovcí“ s jejich pozemskou rajskou nadějí, příkladně uplatňují tuto zásadu tím, že se upřímně navzájem milují. Jak bychom mohli nemilovat ty, kteří milují Jehovu Boha a jeho milovaného Syna Ježíše Krista? Ano, my je milujeme, a tak jsme spolu spjati „dokonalým poutem jednoty“. Navzdory tomu, že satan ďábel a jeho ničemný svět se budou snažit, aby zničili toto ovoce Jehovova ducha, nebude láska nikdy ze země vykořeněna. Ti, kdo zůstanou oblečeni v lásce až do zničení tohoto ďábelského systému věcí, budou svým věrně oddaným Bohem chráněni v průběhu „velkého soužení“, jaké ještě tato země nezakusila. (Mat. 24:21; Gal. 5:22) Tak přežijí pouze ti, kteří milují Boha a jeho rodinu, jeho organizaci, a vstoupí do nové očištěné země, která má být proměněna v nádherný ráj. Tento ráj již nebude nikdy odstraněn, ale bude navždy obýván a krášlen lidskými zosobněními lásky. Láska dosáhne věčného vítězství k slávě božského zdroje lásky, Jehovy Boha.
Všiml sis?
◆ Proč spolu mohli vycházet křesťané prvního století navzdory tomu, že pocházeli z různého prostředí?
◆ Jak působí láska na dvě skupiny tvořící dnes „jedno stádo“ křesťanů?
◆ Jak se dnes uskutečňuje Zjevení 14:6–12?
◆ Jaké nástroje používá Bůh, aby pomáhal svému lidu?
◆ Co musíš být odhodlán dělat ve světle Kolosanům 3:14?