Proč je tolik nových sekt?

DESET hlavních náboženství, ale 10 000 sekt! Takový je podle posledního odhadu počet náboženských skupin, do nichž se rozděluje lidstvo. Asi 6 000 z nich údajně existuje v Africe, 1 200 ve Spojených státech, 421 v Japonsku a 247 ve Francii.

Mezi těmito sektami jsou i náboženské skupiny, které jsou uznávány již dlouho a považují se za plně kvalifikované církve. Některá stará náboženství se dělí na sekty, a ty se ještě dále rozdělují na podsekty. Šintoistické náboženství v Japonsku se skládá ze 153 sekt a podsekt a buddhismus se dělí na 171 sekt a podsekt. Je zajímavé, že mnozí Japonci patří k více než jedné sektě.

Statistický úřad v Jižní Africe má v evidenci přes 4 000 náboženských skupin, z toho asi 500 mezi bělochy a ostatní mezi černochy. Některé z těchto sekt, v nichž se projevuje izolace ras, tvrdí, že jsou křesťané.

CÍRKEV, NEBO SEKTA?

Slovo „církev“ nevyvolává ve všech zemích stejnou představu. V převážně katolických zemích výraz „Církev“ znamená římskokatolickou církev. Ve Francii se například slovo Eglise (Církev) nevyskytuje často s přídavným jménem catholique a sotva kdy s přídavným jménem romaine. Pro Francouze může slovo Eglise (s velkým E) znamenat jen jedno: církev římskokatolickou. Podobně i v zemích, kde převládá jedna z východních ortodoxních církví, znamená slovo „církev“ ortodoxní církev.

V převážně protestantských zemích je však obvykle nutné blíže určit církev, k níž někdo patří. Ani v těchto zemích nemůže člověk obvykle říci, že patří k nějaké církvi, není-li členem některého z větších, dlouho uznávaných protestantských náboženství. Jinak se na něj pohlíží jako na příslušníka nějaké sekty. Je pravda, že ve Spojených státech jsou často poctěny označením církev i malé odnože náboženství. Ale ve většině jiných zemí se musí spokojit s tím, že se jim říká sekty.

CO JE SEKTA?

Sekta se definuje jako „poměrně malá nedávno organizovaná výlučně náboženská skupina, zejména skupina, která se odloučila od déle uznávané náboženské obce“. Podle jiné definice je sekta „náboženská skupina, která zastává jiný názor; zejména skupina, která je v očích jiných členů téže náboženské obce kacířská“.

Někteří tvrdí, že slovo „sekta“ pochází z latinského slovesa secare (krájet, řezat) a definují sektu jako skupinu, která se odtrhla od některé uznávané církve. Jiní odvozují slovo „sekta“ od latinského slovesa sequi (následovat) a uplatňují je tedy na skupinu, která následuje určitého lidského vůdce nebo učitele.

CÍRKEV POVZNEŠENĚ OPOVRHUJE SEKTAMI

Ať již je sekta odštěpená skupina, která se odtrhla od větší náboženské společnosti, nebo ať je to skupina učedníků, kteří následují nějakého muže nebo ženu, jedno je jisté: dlouho uznávané církve se na sekty dívají pohrdavě. Francouzská Grande Encyclopédie vysvětluje, že slovo „sekta“ a jeho použití „v sobě skrývají silné city a dokonce i prudkost“, a dodává: „Náboženská společnost, od níž se taková malá skupina oddělila, si obvykle činí nárok na původnost a tvrdí, že sama vlastní v plné míře nauky i prostředky k dosažení milosti, a o sektářích mluví s jakousi pohrdavou útrpností. Tento blahosklonný postoj často doprovází určitá míra útočnosti, tím spíše, že sekta je krutou připomínkou všeho, čím církev kdysi byla, ale již není — vřelým, živým, dynamickým a průbojným bratrstvím.“

PROČ TOLIK NOVÝCH SEKT?

Sekty, jimž v dnešní době poskytují sdělovací prostředky největší publicitu — často v důsledku jejich finančního podnikání a způsobu, jakým šíří své nauky —, vyvstaly všechny během minulých 20 nebo 30 let. To vyvolává otázku, proč se v naší době prosazují takové náboženské skupiny. Výše uvedená francouzská encyklopedie říká ve svém doplňku z roku 1981: „Proč mají takové sekty úspěch? Především je vhodnou živnou půdou atmosféra krize, která nyní převládá v západní civilizaci (jsou totiž uváděny v pochybnost všechny instituce, jako je rodina, školy, armáda, církve atd.) . . . Závěrem, sekty jsou především znamením doby, příznakem toho, že jsou mladí lidé zneklidnění a dychtí po něčem jiném, než je naše třpytná ‚konzumní společnost‘.“

V podobném duchu píše R. Quebedeaux, odborník v oboru sekt: „Nezdravě povolná společnost vyvolala silný hlad po přísnosti, kázni a autoritě. [Mladí lidé] jsou znechuceni hmotařskou společností, a z toho vzniká hledání nového smyslu života.“

Oba tyto výklady ukazují, alespoň bezděčně, že dlouho uznávaná náboženství neuspokojují milióny lidí, mladých i starých, kteří se obrátili k takovým novým sektám. Rozkvět nových sekt v posledních několika desetiletích je dalším důkazem „úzkosti národů“, kterou předpověděl Ježíš Kristus jako část „znamení“, podle nichž se má poznat, že končí tento systém věcí a že „Boží království je blízko“. — Mat. 24:3; Luk. 21:10, 11, 25–31.

Ale tyto nové sekty, které získávají tolik členů, neučí, že Boží království je jedinou nadějí lidstva. Jejich učení se spíše podobá jakési životní filozofii, často založené na nějakém orientálním náboženství nebo na naukách některého guru (duchovního vůdce). Každý takový guru, který má značný počet následovníků, vytváří novou sektu. To nijak nepřekvapuje u východních náboženství, kde je zásada guru běžně přijímána.

Překvapující však je, že z těch asi 10 000 církví a sekt, jež údajně existují na celém světě, se jich ke křesťanství hlásí mnoho set, ne-li tisíce. Proč to tak překvapuje? Protože členové mnoha z těchto sekt následují některého lidského vůdce, zatímco Ježíš Kristus prohlásil: „Váš vůdce je jeden, Kristus.“ (Mat. 23:10) Překvapující také je, že by se takzvaní křesťané měli dělit na tolik církví, denominací a sekt, zatímco se Kristus modlil ke svému Otci za své následovníky, aby „všichni byli jedno“. — Jan 17:20, 21.

Proč tedy tolik církví a sekt tvrdí, že jsou křesťanské? A jak vznikl tento náboženský zmatek?