Připomínky a nařízení od Boha nového systému
„Dodržuji tvá nařízení a tvé připomínky, vždyť všechny mé cesty jsou před tebou.“ — ŽALM 119:168.
1. Jak slouží připomínky k obšťastnění Jehovova lidu?
BOŽÍ spravedlivý nový systém je blízko! Svědkové Jehovovi, kteří milují jeho spravedlivý zákon, potřebují v životně důležitých dobách získávat připomínky z jeho Slova a prostřednictvím jeho organizace. Těmito božskými připomínkami se řídí, a proto jsou šťastní. Takové připomínky je podněcují, aby jej hledali, což vede ke štěstí. Český překlad hebrejského slova edoth jako „připomínky“ místo „svědectví“ (martyria, podle řeckého překladu „Septuaginta“ ) je silnější a výstižnější. Ukazuje, že Jehova nám podle okolností připomíná, jaký je jeho zákon, jaká jsou jeho nařízení, jeho předpisy, jeho přikázání a ustanovení. Tak nám pomáhá, abychom je docela nezapomněli. Jestliže se takovými připomínkami necítíme dotčeni, staneme se šťastnými, protože se jimi řídíme.
2. Na jakém základě mohl pisatel Žalmu 119 vyzdvihovat tolik připomínek?
2 Jestliže psal žalmista nejpozději v pátém století před naším letopočtem, mohl mít k dispozici celá Hebrejská písma, od 1. Mojžíšovy až po Malachiáše. Pátá kniha se nazývá Deuteronomium (řecký překlad „Septuaginta“, jak bylo uvedeno výše), což znamená „druhý zákon“. Obsah této knihy byl zřejmě považován většinou za vysvětlení (smlouvy) Zákona, kterou uzavřel Jehova s Izraelem prostřednictvím proroka Mojžíše. Deuteronomium mělo tedy obsahovat připomínky, ale Boží připomínky jsou pro nás obsaženy i v ostatních knihách Bible.
3. a) Co nám připomínají citáty z Hebrejských písem? b) Proč můžeme cítit ještě větší štěstí, než jaké prožíval žalmista?
3 V Křesťanských řeckých písmech jsou stovky citátů z Hebrejských písem, a ty nám slouží jako připomínky nejen toho, co učil Jehova svůj lid po Zákonem, ale připomínají nám také jeho úžasná předsevzetí ohledně křesťanského sboru a vykoupeného lidského rodu. Dnešní učedníci Ježíše Krista, většího Mojžíše, mají od Jehovy Boha více připomínek, než měl žalmista, a jestliže je věrně dodržují, mohou pociťovat větší štěstí než žalmista. Biblickým studiem hledají jeho připomínky, a tak opravdu celým svým srdcem hledají Jehovu.
4. Jaký správný postoj bychom mohli mít podobně jako žalmista, místo abychom se cítili dotčeni Božími připomínkami?
4 Musíme si velice vážit toho, co nám poskytuje dobré rady a co nám pomáhá, abychom nesdíleli osud zlých. Tak smýšlel žalmista o Božích připomínkách. (Žalm 119:24, 119, 167) Dnešní svědkové Jehovovi se také necítí dotčeni, protože Bůh uznává za dobré připomínat jim při jejich studiu Bible nebo prostřednictvím své organizace věci související s jeho zákonem. Věrně a oddaně se rozhodují držet se jeho připomínek. „Lpěl jsem na tvých připomínkách. Jehovo, nezahanbuj mě.“ — Žalm 119:31.
5. a) K čemu slouží připomínky z Božího slova a od jeho organizace? b) Jak můžeme osobně projevit tutéž hlubokou úctu k Jehovovým připomínkám, jakou měl žalmista?
5 Bůh neposkytuje své připomínky proto, aby své svědky zahanboval, ale chrání je tak před hanebným způsobem jednání. Chtějí, aby sídlo jejich náklonnosti lnulo k věcem, které jsou opravdu užitečné pro celý budoucí čas; proto se připojují k žalmistovi a modlí se: „Nakloň mé srdce ke svým připomínkám, a ne k ziskům.“ (Žalm 119:36) Není divu, že nechceme přijít o vlastnictví těchto trvale užitečných věcí tím, že bychom zanechali biblického studia nebo se přestali pravidelně scházet s lidem, který je oddán Jehovovi. (Žalm 119:111) K tomuto způsobu jednání je podněcuje to, že milují celou svou duší svého Boha. I když to může znamenat, že bývají přísně vedeni k nápravě, radují se svědkové Jehovovi z toho, že je Jehova vede cestou svých připomínek, a tak jim pomáhá, aby nebloudili a nebyli navždy ztraceni: „Na cestě tvých připomínek jsem jásal, stejně jako nad všemi jinými hodnotnými věcmi.“ — Žalm 119:14.
6. Jak se svědkové Jehovovi snaží být čestní sami k sobě před Bohem?
6 Ačkoli byli přísně kritizováni a mnozí se jich dokonce za chyby, jichž se dopustili, zřekli, jsou svědkové Jehovovi čestní sami k sobě před svým Bohem. Chtějí jít po cestě, kterou jim ukazuje jeho kniha připomínek. Jejich novodobé dějiny ukazují, že jednali právě tak jako starověký žalmista: „Uvažoval jsem o svých cestách, abych obrátil své nohy k tvým připomínkám.“ (Žalm 119:59) Jedině proto, že tak jednali, se mohli modlit k Bohu, aby je zachoval naživu, aby mohli dále vykonávat jeho ustanovené dílo, navzdory svým krvežíznivým nepřátelům. (Žalm 119:88) Vyznávají, že jsou Božími otroky, protože se Bohu oddali prostřednictvím Kristovým, a že potřebují poznat pravý smysl toho, co uložil ve svém psaném Slovu, a proto říkají: „Jsem tvůj sluha. Dej mi porozumět, abych znal tvé připomínky.“ — Žalm 119:125.
7. Proč mohou být vděční a jak se modlí?
7 Věci, které Bůh odhalil ve svém Slovu od konce první světové války v roce 1918, jsou pro ně podivuhodné, takže chtějí dělat to, co jim tato odhalení ukazují. (Žalm 119:129) Jehova je dokonale ospravedlněn tím, že obrací naši pozornost na své připomínky a že nám je ukládá jako přikázání. S radostí to v modlitbě uznáváme žalmistovými slovy: „Své připomínky jsi přikázal ve spravedlnosti a v nejvyšší věrnosti.“ (Žalm 119:138) Díky za takového věrně oddaného Boha!
8. V jakém smyslu závisí věčný život na tom, abychom porozuměli Božím připomínkám a dodržovali je?
8 Svědkové Jehovovi dnes dobře chápou, že mohou získat věčný život v Božím spravedlivém novém systému věcí jedině tehdy, jestliže pochopí smysl toho, nač obrátil jejich pozornost, a jestliže se tím pak s porozuměním řídí. (Žalm 119:144) V nepřátelském světě se musí modlit k Bohu, který vyslýchá modlitby, aby je zachránil z nejhrozivějších situací, zejména v těchto dnech, kdy jsou shromažďovány všechny národy „k válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Har-Magedonu. (Zjev. 16:13–16) Velice výstižná je modlitba: „Vzýval jsem tě. Zachraň mě! A budu dodržovat tvé připomínky.“ — Žalm 119:146.
9. Jaké ujištění máme, že budeme mít stále k dispozici tyto božské připomínky?
9 Všechny psané připomínky Jehovy Boha byly sice založeny před devatenácti sty lety, kdy byla dokončena Bible o 66 knihách, ale jsou dnes dostupné a budeme je mít dále k dispozici po neurčitou budoucnost. Pravdivě se prokazuje Žalm 119:152, kde je řečeno Bohu: „Dávno jsem znal některé tvé připomínky, neboť jsi je založil na neurčitý čas.“ Protože byly poznány některé z Jehovových připomínek, začal být v červenci roku 1879 vydáván časopis „Siónská strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“. Dnes, po 105 letech vydávání, je tento časopis stále rozšiřován, a to v celosvětovém rozsahu ve 102 jazycích. I když může být nepřátelům svědků Jehovových dovoleno zastavit tento časopis, nebudou moci nikdy skoncovat se Svatou biblí, obsahující Jehovovy připomínky, které jsou založeny na věčném nebo neurčitou dobu trvajícím základu.
Plnit nařízení toho, který je vyšší než my
10. Jak staví Žalm 119 do popředí Boží „nařízení“?
10 V úvodních dvou verších chválí žalmista štěstí těch, kteří chodí v Jehovově zákoně a zachovávají jeho připomínky, a pak pokračuje: „Skutečně neprovádějí žádnou nespravedlnost. Chodí po jeho cestách. Sám jsi dal příkazem svá nařízení, aby byla pečlivě dodržována.“ (Žalm 119:3, 4) Skladatel užívá v tomto žalmu slova „nařízení“ 21krát, a tak je stále připomíná.
11. a) Proč dával žalmista pozor na své chování, jak je to ukázáno v Žalmu 119:168? b) Jaký podnět je za slovem „nařízení“?
11 Žalmista nám říká, jak smýšlel o těchto božských „nařízeních“ a co v souvislosti s nimi činil. Tak nám dnes slouží jako spolehlivý příklad. Uvědomoval si, že tento způsob života je pod Božím dohledem, a že musí dávat pozor na to, jak se chová pod Jehovovou smlouvou Zákona. Dobře věděl, proč řekl: „Dodržuji tvá nařízení a tvé připomínky, vždyť všechny mé cesty jsou před tebou.“ (Žalm 119:168) Připomínky jsou podnětem pro paměť, ale nařízení jsou pokyny vydané podřízenému od někoho vyššího. Vyjadřují, co a jak má vykonat jako svou povinnost služebník, otrok, zaměstnanec nebo voják. Nařízení jsou silnější než poučky; a tímto způsobem přeložené hebrejské slovo, totiž pikudim, znamená „úkoly; rozkazy“. Zdály se snad žalmistovi tyto božské příkazy obtížné nebo nepříjemné, zejména tehdy, jestliže jejich plnění vedlo k tomu, že byl člověk falešně obviňován nebo uváděn do špatného světla? Poslechněme si, co říká: „Viz, že jsem miloval tvá nařízení. Jehovo, podle své milující laskavosti mě zachovej naživu.“ — Žalm 119:159, 169.
12, 13. a) Jak umožnila norma stanovená žalmistou Božím služebníkům, aby vytrvali v těžkých zkouškách během první světové války a po ní? b) Čí nařízení ostatek poslouchal, ačkoli byl ‚pošpiněn falší‘?
12 Jakou znamenitou normu určil žalmista pro pravé křesťany spojené s Jehovovou viditelnou organizací uprostřed tohoto bezzákonného světa bez lásky. Ukazuje se, že žít podle ní přináší užitek. V prostředí plném Božích nepřátel se cítí jako ‚cizí usedlíci‘, stejně jako žalmista. (Žalm 119:19, 54) A přece cítí, že se Božím předpisům pro správný život nic nevyrovná. Během první světové války v letech 1914 až 18 o vlásek unikli. V těch letech válečného šílenství zasáhli nepřátelé vysoko do personálu Jehovovy viditelné organizace, aby urychlili zničení jeho lidu. Dokonce neprávem uvěznili prezidenta a jiné muže s vysokou odpovědností v ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Byl to stejný zážitek, jaký popisuje Žalm 119:69: „Opovážlivci mě pošpinili falší. Já, já budu celým srdcem zachovávat tvá nařízení.“ Nejvyššího Boha, který je jejich nadřízeným, je nutné poslouchat spíše než lidi zde dole na Boží podnoži.
13 Ano, při vyvrcholení první světové války, kdy měli nepřátelé zdánlivě takový úspěch proti těm, kteří zachovávají Boží nařízení, měli pocit, že snad vyhladí jeho poslušný a oddaný lid. Ten proto mohl říci: „Ve chviličce by mě byli vyhladili ze země; já jsem však neopustil tvá nařízení.“ (Žalm 119:87) Svrchovaný panovník vesmíru zmařil zbabělý úklad opovážlivých nepřátel.
14. V jakém smyslu mohl ostatek vyjádřit slova Žalmu 119:45?
14 Když byli po válce osvobozeni, cítili, že musí více než kdy dříve pátrat po Božích nařízeních, aby poznali, jaké předsevzetí s nimi Bůh má a co mají konat v tomto neočekávaném období míru. Mohli pronést slova Žalmu 119:45: „A budu se procházet po prostorném místě, neboť jsem pátral dokonce po tvých nařízeních.“
Nyní a do budoucnosti
15. a) Který názor vyjádřený v Žalmu 119 převzal Boží lid? b) Nač se soustřeďují od roku 1919?
15 Rozšířili své dílo království až do končin země, a počet jejich odpůrců vzrostl. To je však neodstrašuje a nepouštějí z mysli Boží pokyny. Rozhodně vytrvávají. (Žalm 119:93, 94) Nejsou zapomnětlivými posluchači Božího slova včetně jeho rozhodných příkazů, ale stali se vykonavateli jeho díla. Co tedy mohou říci bez vychloubání, díky Jehovovi? Mohou říci: „Chovám se s větším porozuměním než starší muži, protože jsem zachovával tvá nařízení.“ (Žalm 119:100, 104) A tak se již od poválečného roku 1919 nestarají o plány a uspořádání národů. Neochvějně oznamují Boží království v rukou Kristových jako jedinou naději lidstva, místo Společnosti národů a jejího nynějšího nástupce, Spojených národů. To je „porozumění“!
16. O čem jsme přesvědčeni, ačkoli je na nás činěn nátlak, abychom jednali nesprávně?
16 Když nám, kteří žijeme v této éře Spojených národů, Boží slovo říká, abychom nemilovali tento svět a jeho věci, sděluje nám božské příkazy. Musíme je považovat za správné a také to činíme; a správné jsou! Zaujímáme stejný postoj jako Žalm 119:128: „Proto jsem považoval všechna nařízení týkající se všech věcí za správná; každou falešnou stezku jsem nenáviděl.“ Světští lidé se snad na nás dívají svrchu pro náš nekompromisní postoj, ale důležité je, zač nás považuje Bůh, a proto nechceme, aby se nám jeho pokyny vytratily z mysli. — Žalm 119:141.
17. Jaké jsou před námi vyhlídky a jak bude nalezena božská ochrana, až odpůrci těsně obklíčí Jehovův lid?
17 Ačkoli se nyní již přes 60 let stále intenzívněji káže poselství, že Boží království v rukou Kristových je jedinou nadějí světa lidí, ti, kteří vytvářejí projekty a plány světových záležitostí, na to nedbají. Nyní hrozí vyhlazení celé lidské rodiny ve válčení nukleárními zbraněmi. Stále více lidských srdcí je rozhořčeno nejen tím, ale i protináboženskou nenávistí. Až budou zničeny všechny formy falešného náboženství, budou muset Boží nepřátelé jednat se svědky Jehovovými. Až nenáboženští odpůrci Božího království těsně obklíčí přežijící svědky Jehovovy, ti budou potřebovat nadlidskou pomoc více než kdy předtím. Budou muset být přikryti ochranným stínem všemohoucí ruky, ruky Boží. Budou mít důvod k naléhavé prosbě, aby jim přišla na pomoc tato božská ruka, jak je to vyjádřeno v Žalmu 119:173: „Kéž mi tvá ruka slouží k pomoci, protože jsem si vyvolil tvá nařízení.“ Za těchto velice obtížných okolností bude zřejmé, že Jehovova ruka není příliš krátká k záchraně těch, kteří bohabojně zachovávají jeho nařízení. — Iz. 50:2.
18. a) Proč bude pro přežití konce tohoto systému věcí tak důležité, aby byl člověk ve správné společnosti? b) Oč se budeme stále zajímat, protože víme, jak to dopadne s těmi, kteří se bojí Jehovy?
18 Blížíme se ke katastrofálnímu konci tohoto bezzákonného nelaskavého systému věcí a také ke konci rozdělování lidí z národů, jako když pastýř odděluje své ovce od kozlů. V čí společnosti chceme být shledáni? Ve společnosti lidí podobných kozlům, kteří budou navěky odříznuti od existence, nebo ve společnosti lidí podobným ovcím, kteří milují Jehovu Boha? (Mat. 25:31–46) Vůbec není příliš brzo na to, abychom si vybrali pravé společníky. Právě nyní je doba, kdy si máme zvolit jako žalmista, který řekl o Nejvyšší bytosti: „Jsem společníkem všech, kteří se tě opravdu bojí, a těch, kteří dodržují tvá nařízení.“ (Žalm 119:63) Víme, co bude údělem těch, kteří se bojí Jehovy Boha, a chceme se s nimi podílet na tomto údělu, který přinese uspokojení duši, což bude k radosti samotného Jehovy. Milujeme jej, a proto máme hluboký a trvalý zájem, abychom se mu líbili tím, že činíme, co od nás vyžaduje. Naše rozhodnutí dobře vyjadřuje žalmista slovy: „Budu se zabývat tvými nařízeními a budu si hledět tvých stezek.“ — Žalm 119:15.
19. Jaké podivuhodné dílo se nyní vykonává?
19 Od konce světové války, jež byla první svého druhu, v roce 1918, vykonává Nejvyšší Bůh podivuhodné dílo uprostřed světa, který mu odporuje. V tomto díle má své svědky, aby kázali „toto dobré poselství o království. . . po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, protože se přibližuje „konec“ tohoto celá tisíciletí starého systému věcí. (Mat. 24:14) Chceme se podílet s Bohem na jeho dílech. Chceme konat jeho vůli, a proto jej prosíme, aby nás přiměl činit jeho vůli. Stále se z celého srdce modlíme slova Žalmu 119:27: „Dej mi porozumět cestě svých nařízení, abych se zabýval tvými podivuhodnými díly.“
20. Který z Božích podivuhodných skutků ještě musí být vykonán? Co řeknou o Božích nařízeních ti, kteří budou zachováni naživu?
20 Jedním z Božích nejpodivuhodnějších skutků, který ještě má být vykonán, bude skutek, při němž zachrání své věrné a oddané svědky v nadcházejícím konci tohoto systému věcí do nového pořádku. (2. Petra 3:13) Bude to z jeho strany spravedlivé, aby je uchránil v době, kdy skončí smrtí tento smrtelně nemocný systém věcí. Vyslyší inspirovanou modlitbu, kterou se oni k němu modlí: „Pohleď, toužil jsem po tvých nařízeních. Zachovej mě naživu ve své spravedlnosti.“ (Žalm 119:40) Učiň to i svou modlitbou! Potom, po největším soužení celých světových dějin, až budeš v bezpečí v branách nového a spravedlivého systému věcí, budeš moci upřímně říci: „Na neurčitý čas nezapomenu na tvá nařízení, protože jimi jsi mě zachoval naživu.“ — Žalm 119:93.
Pomůcka paměti
◆ Které „připomínky“ od Boha jsou pro tebe dostupné?
◆ Jak můžeš mít užitek z Božích připomínek?
◆ Co jsou Jehovova „nařízení“?
◆ Proč bys je měl chtít vykonávat?