‚Měli byste být učiteli‘

„Pánův otrok. . . potřebuje být. . . způsobilý vyučovat“. — 2. TIMOTEOVI 2:24.

1, 2. Ve kterém vynikajícím ohledu mají křesťané napodobovat Ježíše?

JEDNOHO jarního dne roku 31 n. l. pronášel Ježíš na volném prostranství řeč k velkému smíšenému zástupu, který se shromáždil, aby poslouchal, jak učí. Neměl při své řeči k dispozici moderní mikrofony, ale k tomu, aby jej slyšeli, využil přirozené akustiky na úbočí hory. A co říkal, bylo úžasné. Když skončil, jeho posluchači se shodli na tom, že dosud nikdy nic takového neslyšeli. Zpráva nám říká: „Zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování.“ (Mat. 7:28) Při této příležitosti i při mnoha jiných ukázal Ježíš, že je skutečně mistrovským učitelem.

² Také svým učedníkům vyložil, že by měli být i oni učiteli. Řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . A učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) Apoštol Pavel také zdůraznil, že je povinností křesťanů, aby učili. „Měli [byste] být vzhledem k času učiteli,“ řekl hebrejským křesťanům. (Žid. 5:12) Řekl také Timoteovi: „Pánův otrok. . . nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat.“ — 2. Tim. 2:24.

3. Při jakých příležitostech bude možná potřeba, aby křesťan použil schopnost vyučovat?

³ Proč je tak zdůrazňováno vyučovaní? Křesťané musí přece umět vyučovat, když káží dům od domu a na ulicích nebo když opět přicházejí na návštěvu a vedou se zájemci biblická studia. Všechny své kontakty s druhými lidmi se snaží využívat jako příležitosti k vyučování. (Viz Jana 4:7–15.) Křesťanský služebník také potřebuje vyučovat, když se obrací ke sboru v sále království nebo když poskytuje rady osobně. A zralé ženy dostávají radu, aby vyučovaly mladší ženy tomu, co je ‚dobré‘. (Tit. 2:3–5) Také křesťanští rodiče se snaží vychovávat své děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“ — což vyžaduje značnou vyučovací schopnost. (Ef. 6:4; 5. Mojž. 6:6–8) Nelze se divit slovům apoštola Pavla, že křesťan musí být „způsobilý vyučovat“.

4, 5. Jakou máme pomoc, abychom se stali dobrými učiteli?

⁴ Ale vyučování není snadné. Je to umění. (2. Tim. 4:2) Jak si mohou křesťané, mezi nimiž není mnoho moudrých v tělesném ohledu, osvojit toto umění? (1. Kor. 1:26) Může se to stát jen s Jehovovou pomocí. (Mat. 19:26) Jehova poskytuje moudrost těm, kteří o ni prosí. (Jak. 1:5) Jeho svatý duch podporuje ty, kteří chtějí konat jeho vůli, a dal nám Bibli, která je ‚prospěšná k učení‘, a může nám pomoci, abychom byli ‚úplně vyzbrojeni pro každé dobré dílo‘, včetně vyučování. — 2. Tim. 3:16, 17.

⁵ Bible nám pomáhá stát se lepšími učiteli. Dosahuje toho zejména tím, že podává přesnou zprávu o službě Ježíšově, jehož vyučovací schopnosti vyvolaly u jeho současníků takový úžas. (Mar. 1:22) Poznáme-li, co jej učinilo tak dobrým učitelem, můžeme se snažit ho napodobovat. Pokud jde o vyučování, musíme v podstatě uvažovat o dvou hlediscích: o vlastnostech učitele samotného a o způsobu, jak učí. Povšimněme si, jak to platilo v případě Ježíšově a čemu se můžeme naučit z jeho příkladu.

Učitel. . .

6. Který velmi důležitý rys Ježíšova vyučování musíme napodobovat? Proč?

⁶ Při jedné příležitosti Ježíš řekl: „Co učím, není mé, ale patří tomu, který mne poslal.“ (Jan 7:16) Jindy řekl: „Nedělám nic sám od sebe, ale právě tak, jak mne Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Ježíš tedy obracel pozornost ke svému nebeskému Otci. Ačkoli byl Mesiášem, jeho pohnutkou bylo oslavovat jméno Jehovovo, a ne své vlastní. (Mat. 6:9; Jan 17:26) Tento pokorný postoj pomohl Ježíšovi, aby se stal vynikajícím učitelem. Podobnou pokoru by dnes měli mít křesťanští učitelé. Jejich pohnutkou je působit ke chvále nikoli sebe samých jako učitelů, ale Jehovy jako původce toho, čemu vyučují. Ti, kteří se od nich učí, se tak stávají Božími služebníky, a ne učedníky nějakého člověka. — Srovnej Skutky 20:30.

7, 8. a) Jaký znamenitý postoj k pravdě měl Ježíš? (Žalm 119:97) b) Jak nám pomůže podobný postoj zlepšovat naši vyučovací schopnost?

⁷ Pak si povšimni, že Ježíš přišel, aby „svědčil o pravdě“, a že svůj námět podrobně znal. (Jan 17:17; 18:37) Již ve dvanácti letech měl hluboký zájem o biblické věci. (Luk. 2:46, 47) Je jasné, že Ježíš miloval pravdu. (Žalm 40:8; 40:9, „KB“) Toto hluboké porozumění a láska k pravdě přesvědčily Ježíše, že druzí potřebují slyšet jeho poselství, a byl rozhodnut vyučovat je co nejúčinněji. — Jan 1:14; 12:49, 50.

⁸ A co my? Víme možná o pravdě dost, ale milujeme ji? Věnujeme čas studiu, abychom ji užívali obratnějším způsobem? Mluvíme o ní rádi s druhými? Když se prohlubuje naše poznání pravdy, poroste naše láska k ní a stejně i nadšení, s nímž ji sdělujeme druhým. Žalmista označil za šťastného muže, který má „potěšení. . . v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí“. O takovém muži Bible říká, že „všechno, co dělá, se podaří“, a k tomu patří i vyučování. — Žalm 1:1–3.

9. Která další Ježíšova vlastnost přispěla k jeho znamenité vyučovací schopnosti?

⁹ Máme-li však určitou znalost o námětu, ještě to nutně neznamená, že se staneme vynikajícími učiteli. Když jsi chodil do školy, měl jsi možná nějakého učitele, který sice dobře znal svůj předmět, ale učitelem byl špatným. Proč? Scházely mu možná vlastnosti, které měl Ježíš v hojné míře: hluboká láska a zájem o druhé. Zpráva nám o jeho postoji při jedné příležitosti říká: „Když [Ježíš] viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Mat. 9:36) Nikdy nebyl příliš unaven nebo příliš zaměstnán, takže by nemohl pomáhat jiným. (Jan 4:6–26) Byl laskavý, jemný a trpělivý k jejich slabostem. Chtěl pomáhat. (Luk. 5:12, 13) Dnešní křesťanský učitel potřebuje mít stejné vlastnosti, má-li mít také on úspěch.

10. Proč je dobrý příklad nezbytně nutný k úspěšnému vyučování?

¹⁰ Povšimni si ještě čtvrté věci, kterou se vyznačoval Ježíš jako učitel. „Nedopustil se žádného hříchu ani nebyl nalezen klam v jeho ústech.“ (1. Petra 2:22) Neučinil nic, co by odvádělo pozornost od jeho učení. Platí to i o nás? Pavel napsal Římanům: „Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, kradeš?“ (Řím. 2:21) Jestliže tedy starší učí ve sboru o důležitosti kazatelské služby, je sám v kazatelské službě činný? Jestliže někdo ve svém proslovu povzbuzuje ke čtení Bible, sleduje sám program čtení Bible? V některých situacích může již samotné chování beze slov ‚získat‘ odpůrce. (1. Petra 3:1) Činy mohou mluvit hlasitěji než slova. Jestliže tvé činy odporují tvým slovům, jistě ten, s nímž studuješ, rychle tento rozdíl pozná a tvé vyučování bude pravděpodobně neúčinné.

11. O kterém dalším rysu vyučování se zde mluví?

¹¹ Touha učitele chválit Jehovu, porozumění a láska k pravdě, laskavý zájem o druhé a dobrý příklad — to všechno jsou nezbytně nutné vlastnosti, které musí mít dobrý učitel. Ti, kteří se učí a jsou upřímní, reagují velmi dobře na takové vlastnosti, i když učitel nemá příliš velké zkušenosti se způsobem a technikami vyučování. Vyučování však je umění, a budeme-li uvažovat o různých způsobech a technikách vyučování, může se naše vlastní vyučování zlepšit. Uvažuj o některých technických stránkách Ježíšova vyučování a povšimni si, zda ti mohou pomoci, aby ses stal lepším učitelem.

. . . a jeho vyučování

12. a) Který rys Ježíšova vyučování vyniká u Matouše 5:3–12? b) Jak můžeš uplatnit tento rys, abys zlepšil svou vlastní vyučovací schopnost?

¹² Chceš-li poznat, čím se vyznačovalo Ježíšovo vyučování, přečti si prvních několik veršů z jeho Kázání na hoře. (Mat. 5:3–12) Čeho si povšimneš na první pohled? Ano, Ježíš pečlivě vybíral slova. Řada krátkých vět uvedených slovy „Šťastní jsou. . .“ tvoří úvod, který je možno si pamatovat. Povšimni si však také: Neužívá složitých, vznešeně znějících slov nebo vět. Vyjádřené pravdy jsou hluboké, ale jsou vyjádřeny jednoduše. Zde je tajemství účinného vyučování: JEDNODUCHOST. Přečti si Ježíšovo Kázání do konce a povšimni si některých jiných příkladů hlubokých pravd vyjádřených jednoduše a jasně. (Mat. 5:23, 24, 31, 32; 6:14; 7:12) Pak se zamysli nad tím, jak bys mohl ty vysvětlit některé hluboké pravdy, například o časech pohanů nebo proč Bible pojednává jak o nebeské, tak i o pozemské naději.

13, 14. Jak vnášela znázornění život do Ježíšových slov?

¹³ Nyní si přečti Matouše 5:14–16. Ježíš vybízí své pokorné posluchače, aby rozšiřovali pravdu kolem sebe svými dobrými skutky a slovy. Tato myšlenka je možná překvapila. V oněch dnech byli považováni za učitele židovského národa znalci Písma a farizeové. Ale Ježíš tuto myšlenku zdůraznil, takže zněla velmi logicky. Jak? Tím, že mistrovsky používal znázornění. Zde je jedna z velice cenných vyučovacích pomůcek, které Ježíš často užíval: ZNÁZORNĚNÍ.

¹⁴ Proč znázornění? Protože naše mysl přemýšlí lépe pomocí obrazů. A tak znázornění, která se opírají o známé věci, mohou usnadnit pochopení duchovních věcí. Ježíš například přirovnal Jehovu, který vyslýchá modlitby, k otci, který dává svým dětem dobré věci. Nesnadná cesta k životu byla popsána jako těsná brána, která vede na úzkou cestu. Falešní proroci byli přirovnáni k vlkům, kteří se převlékají za ovce, nebo ke stromům, jež přinášejí zkažené ovoce. (Mat. 7:7–11, 13–21) Tato znázornění vzatá ze života vdechovala život Ježíšovým slovům. Jeho poučení se stalo zapamatovatelným a nezapomenutelným.

15. Uveď na příkladech, jak dnes mohou křesťané užívat znázornění, aby zlepšili své vyučování.

¹⁵ Dnešní křesťanští učitelé užívají rovněž přirovnání, aby zpřístupnili nové myšlenky druhým. Někteří znázornili nelogičnost nauky o ohnivém pekle tím, že se zeptali, co by si posluchač myslel o rodičích, kteří by trestali své neposlušné dítě tím, že by mu přidrželi ruku v ohni. Pravda, že poměrně malý počet z lidstva jde do nebe, zatímco většina má naději na věčný život na zemi, může být znázorněna národem, z něhož jen malý počet patří k vládě, zatímco většina užívá dobrodiní této vlády. Ovšem znázornění má vždy vycházet z věcí, které posluchač zná. Neměla by být vysvětlována zdlouhavě, aby se nezastínila myšlenka, kterou chceme vysvětlit.

16. Jaký druh znázornění je obzvláště působivý?

¹⁶ Nezapomeň, že znázornění mohou být také vizuální. Když dostal Ježíš otázku, zda je správné platit césarovi daně, požádal o minci, denár, a použil ho ke znázornění své odpovědi. (Mat. 22:17–22) Když chtěl zdůraznit, jak je nutná pokora, znázornil to tím, že si zavolal malé děcko. (Mat. 18:1–6) A když mluvil o absolutní oddanosti, ukázal na skutečnou vdovu, která dala vše, co měla — dvě malé mince do chrámové pokladnice. (Mar. 12:41–44) Podobně považují někteří řečníci při křesťanských shromážděních v sále království za velmi dobrou pomoc tabule, obrázky, přehledné tabulky a diapozitivy. Při domácích biblických studiích lze užívat tištěných ilustrací a jiných pomůcek. Vizuální znázornění jsou mnohem účinnější než pouhá slova.

17. Uveď jiné vyučovací metody, které Ježíš používal velmi často.

¹⁷ A konečně si přečti, jak jednal Ježíš s farizey při příležitosti, o níž je zpráva u Matouše 12:10–12. Povšimni si, jak obratně odpověděl na velmi záludnou otázku. Ano, užil znázornění, ale povšiml sis, jak je vyjádřil? Jako otázku. Tak dovedl obratně své posluchače k tomu, aby se dívali vyrovnaněji na sabat. OTÁZKY jsou tedy další nesmírně cennou vyučovací pomůckou, které užíval Ježíš. Povšimni si, jak Ježíš využil otázek, aby své posluchače přiměl k zamyšlení a aby přinutil odpůrce znovu uvažovat o svém postoji. — Mat. 17:24–27; 21:23–27; 22:41–46.

18. Uveď na příkladech, jak dnes mohou křesťané užívat otázky při rozpravách o naukách.

¹⁸ Dnešní křesťané mohou užívat otázek podobně. Když tedy někdo, kdo věří v trojici, užívá Matouše 28:18, aby dokázal, že Ježíš je všemohoucí a že je tudíž roven Bohu, zkušení učitelé zjistili, že je dobré použít otázek, a tak mu pomoci uvažovat. Mohli bychom se například zeptat: ‚Jestliže byla všechna autorita Ježíšovi dána, jak říká tento verš, kdo mu ji dal? A jaké bylo Ježíšovo postavení, než mu byla dána?‘ Tak pomůžeme zastánci trojice, aby viděl tento biblický text v novém světle. Podobně se může stát, že člověk, který věří v pekelný oheň, použije podobenství o boháči a Lazarovi, aby dokázal, že ohnivé peklo opravdu existuje. (Luk. 16:19–31) Snad mu mohou pomoci otázky, například: Kam šel ten chudý člověk, když zemřel? Jestliže do nebe, znamená to, že každý, kdo je v nebi, leží v Abrahamově náruči? A co tam vlastně Abraham dělal, jestliže Ježíš řekl, že až do jeho doby žádný člověk nevystoupil do nebe? (Jan 3:13) Takové otázky mohou pomoci ukázat, že stav tohoto chudého člověka po smrti, jak je popsán v podobenství, musí být symbolický. Proto byl i stav boháče, když „zemřel“, symbolický a nemáme ho chápat doslovně zejména ve světle toho, co říkají o pekle jiné biblické texty. — Kaz. 9:10.a

19. Proč mají otázky takovou cenu za všech situací, při nichž vyučujeme?

¹⁹ Otázkami se studující stane účastníkem vyučovacího procesu. I řečnické otázky (při nichž řečník nečeká, že by mu posluchači odpověděli) podněcují posluchače k přemýšlení. Povšimni si, jak Ježíš použil řečnických otázek u Matouše 11:7–11. Otázky však mají také jiné použití. Často potřebujeme vědět, co má určitý člověk na mysli, než mu můžeme pomoci. Protože neumíme číst v srdcích jako Ježíš, zůstává nám jen jediná možnost, jak získat takovou informaci: ptát se dobře promyšlenými otázkami. — Přísl. 18:13; 20:5.

20. Co je pro nás odměnou, jestliže ‚dáváme neustále pozor na sebe a na své vyučování‘? (1. Tim. 4:16)

²⁰ Ano, vyučování je umění. Má-li je učitel pěstovat, musí v sobě rozvíjet potřebné vlastnosti a sám se učit tomu, jak vyučovat. Není to snadné, ale je možné toto umění pěstovat. Nicméně, být křesťanem znamená být učitelem. K plnění mnoha křesťanských povinností patří vyučování. Proto je dobré, abychom se řídili Pavlovou radou: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování.“ Je pravda, že někdo má větší přirozené nadání než druzí. Ale všichni mohou úspěšně vyučovat, věnují-li tomu pozornost a očekávají-li pomoc od Jehovy. Jednají-li tak, získávají nezměrnou odměnu. Pavel o tom dále řekl: „Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš to vysvětlit?

◆ Které vlastnosti pomáhaly Ježíšovi, aby byl dobrým učitelem?

◆ Jak pomohou tyto vlastnosti nám?

◆ Proč je pro vyučování nezbytně nutná jednoduchost?

◆ Proč nám při vyučování pomohou znázornění a otázky?