Praví přátelé — jak je najít

„KDO chce mít přítele, musí být sám přítelem,“ řekl Ralph Waldo Emerson. Ale mnozí se rozhodli pro samotu. Místo aby vyšli sami ze sebe a byli přáteli, izolují se od druhých. K čemu to vede? „Lidé, kteří tráví mnoho času o samotě, mívají pocit, že jsou ‚velmi pasivní, nešťastní a opuštění‘,“ poznamenal jeden výzkumný pracovník v jedněch brazilských novinách. Pokračoval: „Když člověk nemá nic jiného na práci a nemá s kým promluvit, uzavírá se do sebe. Pak se dostává snadněji do nebezpečí, že jej jeho problémy přemohou.“

Ty se však nemusíš dostat do takového stavu. Téměř každý se může naučit být přítelem a tak získat přátele. Ale jak začít? Důležitým činitelem v otázce, zda získáme přátele, je často naše vlastní osobnost. Jedno starověké přísloví pravdivě říká: „Žádoucí věc u pozemského člověka je jeho milující laskavost.“ (Přísl. 19:22) Pravé přátelství tedy budou moci uzavírat ti, kteří projevují laskavost. Když například dáme druhým pocítit, že si jich vážíme, pravděpodobně se budou také zajímat o nás. Laskavý člověk umí také naslouchat druhým. Kdo chce mít v rozhovoru vždy první slovo a mluví nadměrně sám o sobě, bude těžko nacházet někoho, kdo by se zajímal o jeho pocity a plány. Laskavost také znamená, že musíme dávat pozor na to, co druhým říkáme. „Existuje člověk, který mluví bezmyšlenkovitě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísl. 12:18) Povšimneš si například, že někdo je sklíčený nebo má velký zármutek. Jedno přísloví k tomu říká: „Starost tě může oloupit o štěstí, ale laskavá slova tě povzbudí.“ (Přísl. 12:25, „Today‘s English Version“) Při takové příležitosti můžeš svým léčivým jazykem získat přítele.

Cena věrné oddanosti

Pisatel Přísloví 18:24 ukázal hluboké pochopení lidských vztahů, když napsal: „Někteří přátelé nám přinášejí zkázu, ale pravý přítel je oddán věrněji než bratr.“ („Nová americká bible“) Ano, kdo by chtěl mít přítele jen do „hezkého počasí“? Povšimni si naproti tomu například David a Jonatana. Jonatan mohl pěstovat zášť vůči Davidovi, protože Jonatan byl dědic izraelského trůnu, ale věděl, že se ve skutečnosti králem stane David. A přece Jonatan na Davida nežárlil, ale byl mu věrně oddán, takže dokonce pro Davida uváděl v nebezpečí svůj život. — 1. Sam. 18:1–3; 20:17, 31, 32; 2. Sam. 1:26.

Další příklad věrného a oddaného přátelství vidíme u Rut. Neopustila svou tchyni Noemi, ale zůstala při ní. Pozorovatelé došli k závěru, že Rut byla pro Noemi „lepší než sedm synů“. — Rut 1:16, 17; 4:15.

Projevuješ i ty takovou věrnou oddanost? Zpozoruješ-li například u svých druhů nějaké chyby, začneš o nich bezmyšlenkovitě mluvit s jinými lidmi?

Co však učiníš, jestliže si u někoho, kdo je ti velmi blízký, povšimneš vážné chyby, které je třeba věnovat ihned pozornost? Věrně oddaný přítel neváhá říci druhému pravdu, bez ohledu na to, jak bude jeho přítel reagovat. V Bibli je řečeno: „Zranění způsobená milujícím jsou věrně míněná.“ (Přísl. 27:6) To ovšem neznamená, že bys měl být drsný nebo netaktní. Křesťané v Galácii potřebovali kdysi otevřené vedení k nápravě. Ale povšimni si, jak obratně Pavel postupoval v této situaci a pak se zeptal: „Dobrá, stal jsem se tedy vaším nepřítelem, protože vám říkám pravdu?“ (Gal. 4:16) Pravý přítel tě bude milovat za to, že mu ‚říkáš pravdu‘, i když je to rada k nápravě. — Přísl. 9:8.

Dávání obšťastňuje

Pravé, trvalé přátelství něco stojí. Lidé, kteří se stále snaží něco získat, aniž za to něco dávají, nepoznají nikdy štěstí, o němž mluvil Ježíš, když řekl: „Více štěstí je v dávání než přijímání.“ (Sk. 20:35; Luk. 6:31, 38) Nauč se tedy dívat se na lidi z hlediska, co pro ně můžeš učinit, a nehleď jen na to, co od nich můžeš získat.

Bible povzbuzuje křesťany, aby byli „štědří, připravení dělit se“. (Přísl. 11:25; 1. Tim. 6:18) Tvé materiální prostředky jsou snad velmi omezené, ale co tvůj čas? Máš stále naspěch? Přátelství zabere čas, a pokud někdo není ochoten věnovat druhým čas, nemůže se dařit vztahům. I ty snad možná při pozdravu užíváš obvykle otázky: „Jak se máš?“ Jsi však natolik štědrý, pokud jde o tvůj čas, aby ses zastavil a byl ochoten vyslechnout odpověď na tuto otázku? Uvědom si, že Ježíš Kristus, ačkoli byl velmi zaměstnaný, našel vždy čas, aby se věnoval těm, kteří ho vyhledali. — Mar. 6:31–35.

Udržujme svá přátelství

Jakmile bylo přátelství uzavřeno, nesmíme šetřit námahou a musíme je udržovat. Je pravda, že se objeví některé slabosti a chyby, když se lépe poznáte. Je však dobré méně závažné slabosti uznat a přijmout. A jsme-li na pochybách, pak je šlechetné rozhodnout se ve prospěch přítele a vyvarovat se neopodstatněného podezřívání. Pavel radí, abychom „se navzájem snášeli v lásce“. A Petr dodává: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ — Ef. 4:2, 1. Petra 4:8.

A jak moudré je nikdy nepovažovat přátelství za samozřejmé! I ti nejbližší přátelé potřebují určité soukromí. Dlouhé, časté nebo časově nevhodné návštěvy se mohou nakonec stát únavnými a nežádoucími. Rozlišovací schopnost a úcta vyžadují, abychom se pokud možno domluvili předem. Přísloví 25:17 radí: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět.“ Je také moudré, abychom nebyli příliš zvědaví, nevhodně důvěrní a abychom nechtěli zacházet s věcmi svých přátel jako se svými vlastními. Skromnost nám pomůže, abychom nebyli dogmatičtí. Přátelství nám rozhodně nedává právo, abychom druhým vnucovali své názory nebo osobní vkus. Dáváme-li se vést „moudrostí shora“, budeme rozumní. — Jak. 3:17.

Buď svým přátelům oporou, jak to radí apoštol Pavel v Římanům 12:15: „Radujte se s těmi, kteří se radují; plačte s těmi, kteří pláčí.“ Ano, buď ochoten sdílet se svými přáteli jejich zármutek, zklamání, radosti i úspěchy. Projevuj také smysl pro humor a buď ochoten smát se svým chybám, a ne jen chybám druhých. Dobromyslné poznámky mohou často v trapných okamžicích uvolnit napětí. Ano, přátelství je práce. Nestojí však za úsilí?

Najít pravé přátele

Ale kde je možné najít pravé přátele? Je dobré začít v místním sboru svědků Jehovových. Tito křesťané mají mezi sebou tak dobré vztahy, že o sobě často navzájem mluví jako o ‚přátelích‘, stejně jako jejich spoluvěřící v prvním století. (3. Jana 14) Zbavili se nacionalismu i rasové pýchy, což jsou činitelé, které lidi navzájem odcizují. Snaží se oblékat se tím, co Bible označuje výrazem „nová osobnost“. To znamená pěstovat takové přitažlivé vlastnosti, jako je „něžná náklonnost soucitu, laskavost, pokora mysli, mírnost a shovívavost“. (Kol. 3:10–12) Mezi takovými lidmi jistě najdeš přátele, po jakých toužíš.

Pěstováním společenství se svědky Jehovovými se také dovíš, jak uzavřít přátelství s Jehovou Bohem a s jeho Synem, Ježíšem Kristem. Ježíš řekl: „Jste moji přátelé, jestliže děláte, co vám přikazuji.“ (Jan 15:14) A Abraham ve staré době byl nazván „Jehovovým přítelem.“ Abraham dosáhl tohoto velice žádoucího vztahu na základě své víry a spravedlivých skutků, a ty můžeš činit totéž. — Jak. 2:23.

Ačkoli je tedy dobré snažit se pěstovat dobré vztahy k pozemským přátelům, měli bychom ještě více myslet na to, abychom dosáhli přátelského vztahu k našemu nebeskému příteli, Jehovovi Bohu. Ten brzy obnoví na této zemi ráj a dovolí všem svým pozemským služebníkům, aby zde žili v míru a bezpečí. Ano, pak budou na zemi žít milióny lidí, kteří budou po celou věčnost navzájem pravými přáteli. — Luk. 23:43; Zjev. 21:3, 4; Žalm 37:10, 11.

[Rámeček na straně 7]

Přátelství, které sjednocuje

Svědkové Jehovovi nejsou jen duchovními bratry a sestrami, ale jsou také přátelé. A protože je jejich přátelství založeno na téže poslušnosti příkazů Ježíše Krista, není omezeno národními hranicemi. (Jan 15:14) Tento druh přátelství má Boží požehnání, což je udržuje sjednocené a v bezpečí jako stádo ovcí v ohradě. — Mich. 2:12.

Na staveništích často nebývá přátelství ani jednota. Ale když se sejdou svědkové Jehovovi, aby stavěli své sály království podle svého „postupu k rychlé stavbě“, je patrný zdravý duch spolupráce a kamarádství. Společně například pracovali svědkové ze Spojených států, Anglie a Walesu a vyměňovali si zkušenosti se stavěním sálů. K čemu to vedlo?

„Nikdy v životě jsem něco takového neviděl,“ řekl Roger, zedník z Anglie. „Nikdy jsem neviděl, aby tesaři pracovali společně se zedníky, protože to se ve světě nikdy neděje. Ale na staveništi sálu království je možné vidět bratry, kteří pracují na střeše, zatím co tesaři a zedníci pracují pod nimi společně s malíři a kladeči koberců. Všichni pracují společně. Je to nádherné!“

Mike z Walesu, otec dvou dětí, poznamenal, že „na tomto kamarádství se mohl podílet každý“. A jeho přítel Malcolm si všiml, proč. Řekl o tom: „Když všichni bratři pracují v jednotě jako jeden muž v Božím jménu, pak žehná Bůh svým duchem tomuto podnikání.“