Otázky čtenářů
◼ Patří ostatek Pánových pomazaných na zemi k Jehovově nebeské organizaci podobné manželce, k „Jeruzalému nahoře“?
O pomazaných na zemi lze říci, že jsou viditelnou částí Boží organizace, jeho univerzální rodiny inteligentních tvorů.
Jako jednotlivci, kteří se „znovu narodili“, se stávají Jehovovými duchovními syny. (Jan 3:3, 5; Řím. 8:15–17) Jehova je jejich Otcem. Mají také „matku“, protože apoštol Pavel napsal, že „Jeruzalém nahoře je. . . naše matka“. To musí být poukaz na nebeskou organizaci loajálních duchovních tvorů, které Jehova považuje za symbolickou „manželku“. (Gal. 4:26) Až pomazaní křesťané obdrží svou nebeskou odměnu, zaujmou opravdu místo v této nebeské organizaci. — Zjev. 4:4; 14:1–5.
Pomazaný ostatek na zemi ještě není doslova částí „Jeruzaléma nahoře“. Protože však mají jako duchovní synové jedinečné postavení s vyhlídkou na nebeský život, a protože zastupují Boží nebeskou „manželku“, zahrnuje Jehova někdy náležitým způsobem i je do pokynů, proroctví, slibů a utěšujících slov, která jsou určena jeho nebeské organizaci v nebesích.
Můžeme to znázornit slovy, která se vztahovala ve staré době na Izrael. Jehova popsal prostřednictvím Izajáše ženu v řetězech, v prachu, která má povstat a rozlévat světlo. (Iz. 51:9, 14; 52:1, 2; 60:1) Tyto poměry neexistovaly mezi Jehovovými oddanými duchovními syny, z nichž se skládá jeho nebeská „žena“. Ale existovaly v izraelském národě. Když byli Izraelité v roce 537 př. n. l. propuštěni z babylonského zajetí, probudili se, povstali z prachu a začali zrcadlit Jehovovo světlo. Obnovený Jeruzalém (který zastupoval národ) byl jako manželka, která byla kdysi opuštěná, ale nyní byla znovu povolána a zplodila děti, Židy v oživeném národě. (Izajáš 54:1–8; 60:1–22; 66:7–14) Izajášova slova o situaci „ženy“ (jejímž „manželským vlastníkem“ byl Jehova) se tedy vztahovala na pozemský národ, který ji zastupoval.
Nyní obraťme svou pozornost k duchovnímu národu, který Bůh přijal, jakmile on (a jeho nebeská „žena“) přestali používat tělesný Izrael. (Gal. 6:16) „Jeruzalém nahoře“ byl po mnoho staletí „neplodný“, ale pak začal vydávat duchovní syny. Ježíš byl v roce 29 n. l. zplozen jako první a po něm mělo následovat dalších 144 000, počínaje apoštoly a až do naší doby. (Gal. 4:21–31) Na krátké období začátkem tohoto století se ostatek duchovních izraelitů poddal tlaku a dostal se jakoby do zajetí. Potom byl v roce 1919 vyveden z babylonského zajetí a uveden jako nově zrozený národ do duchovní země. Vidíme tedy, že Izajášova prorocká slova týkající se starověkého Jeruzaléma mají dnes paralelu v duchovním Izraeli na zemi.
Uvažuj také o Zjevení 12:1–17. Na konci časů pohanů v roce 1914 zplodila Boží nebeská „žena“ panství království jako „dítě“ „mužského rodu“. Svržený Satan „se rozzlobil na ženu“. Ale jeho útok nebyl namířen proti Boží nebeské organizaci podobající se manželce, ke které neměl přístup. Vedl naopak válku „se zbývajícími z jejího semene“, kteří ji zastupovali zde na zemi.
S duchovním Izraelem je to tudíž tak jako v minulosti s pozemským Izraelem. Situace v „Jeruzalémě nahoře“ se zrcadlí mezi jeho dětmi na zemi. V praktickém ohledu se příkazy, napomenutí, útěcha i sliby, určené Jehovově nebeské ženě, týkají v prvé řadě těch na zemi, kteří ji zastupují a mají vyhlídku, že se stanou částí Boží nebeské organizace.
◼ Stávají se ti, kteří patří k „velkému zástupu“, částí Jehovovy nebeské organizace?
Nyní, před „velkým soužením“, slouží všichni Jehovovi svědkové radostně a v jednotě Bohu. (Mat. 24:21) Není mezi nimi žádné rozdělení na základě toho, že malý počet z nich je zplozen duchem a má vyhlídku na to, že přijde do nebe, zatímco většina má naději na věčný život v pozemském ráji. Jak ukázal Ježíš, jsou „ovce“ i „jiné ovce“ sjednoceny v „jednom stádu“. (Jan 10:11, 16) Jehovova dnešní organizace služebníků se tedy skládá z obou skupin, z nichž každá má svou naději.
Jehova předvídal, že se bude jeho manželka těšit takovému rozkvětu. Naznačil, že budou ve velkém počtu shromážděni lidé ze všech národů, kteří nejsou duchovními Izraelity. (Iz. 60:1–22; 61:5–9) Kniha Zjevení popisuje „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem“. To jsou ti, kteří mají pozemskou naději, nikoli duchovní národ pomazaných, kteří dnes v první řadě zastupují Jehovovu univerzální organizaci. A přece stojí „velký zástup“ před trůnem Božím a Beránkovým v rouchách, která byla vyprána v Beránkově krvi. Jak znamenité postavení zaujímají již dnes! — Zjev. 7:9–17.
Členové „velkého zástupu“ jsou rovněž zkoušeni ve své ryzosti. Jejich stálá věrnost nyní i během tisíciletého panství a v závěrečné zkoušce povede k tomu, že je Jehova prohlásí za spravedlivé jako dokonalé lidi, společně se vzkříšenými, kteří budou patřit k Ježíšovým „jiným ovcím“. Tak budou „osvobozeni ze zotročení zkaženosti“ a budou se těšit ze „slavné svobody Božích dětí“. (Řím. 8:21) Potom budou, jako původně Adam a Eva, viditelnou částí Jehovovy univerzální organizace. Budou dokonalým, inteligentním potomstvem Jehovy a jeho nebeské organizace, kterou lze srovnat s manželkou.