Proč si máme oblékat mírnost?

JE obdivována a oceňována. Pomáhá nám vyhnout se sporům. I když je někdy mylně považována za slabost, má daleko větší sílu než ocel. To je mírnost.

V Bibli je mírnost spojována s pokorou. Řecký pojem pro ni znamená „vlídnou a jemnou přátelskost, opak hrubosti, špatné nálady, náhlého hněvu a drsnosti“. Ale mírnost se lépe dokazuje skutkem, než označuje slovy.

Ale proč si máme oblékat mírnost? A jak nám může prospět?

Proč je tak důležitá?

Křesťané by měli projevovat mírnost, protože se to líbí Jehovovi Bohu. Bible nám radí, abychom chodili „se vší pokorou mysli a mírností“. Křesťanské ženy mají chodit „v neporušeném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích“. (Ef. 4:1–3; 1. Petra 3:3, 4) A apoštol Pavel vhodně vybízí spoluvěřící: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. — Kol. 3:12.

Oblékat si mírnost je blahodárné, protože tento ochranný oděv nás může zaštítit před úhonou. Budeme-li oblečeni mírností ve chvílích, kdy vznikne situace hrozící výbuchem, může se nám podařit zchladit hněv uražené osoby a dosáhnout zklidnění. Vskutku, „odpověď, když je mírná, odvrací vztek“. (Přísl. 15:1) Mírnost nám navíc pomáhá zvládnout mrzuté každodenní problémy, uvolňuje napjaté situace v práci nebo ve škole, podporuje pokoj a jednotu a umožňuje nám klidnější, zdravější a šťastnější život. (Přísl. 14:30) Jsou tedy dobré důvody proč si oblékat mírnost.

Jak na to?

Projevovat mírnost se může zdát těžké, ale jestliže si to přejeme, dokážeme to. Proč? Nuže proto, že nás Bůh stvořil k svému obrazu. (1. Mojž. 1:26) Jehova je příkladem mírnosti. Jeho mírnost je zjevná z toho, jak jedná s hříšným lidstvem. „Neučinil nám dokonce podle našich hříchů; ani na nás neuvedl to, co zasloužíme podle našich provinění.“ — Žalm 103:10.

Mírnost patří k ovoci Božího svatého ducha. (Gal. 5:22, 23) Cítíme-li osobní potřebu mírnosti, můžeme se tedy modlit o svatého ducha, který nám pomůže pěstovat a projevovat mírný postoj a mírné chování. — Luk. 11:13.

Protože je mírnost plodem Božího ducha, je podstatným rysem křesťanské osobnosti. Musí být vlastně součástí oděvu, který nás označuje jako křesťany. Ano, můžeme a měli bychom si „oblékat mírnost“, dar od Jehovy, který pochází z jeho ducha a požehnání.

Mírnost je praktická

Ježíš Kristus, který se pevně zastává spravedlnosti, přesto projevuje mírnost. Prohlásil mírné za šťastné. Vyučoval také zásadě „nastavte druhou tvář“, tedy nenechte se vyprovokovat. (Mat. 5:5, 39; 21:5) Někdo řekne, že je to v dnešním soutěživém světě nepraktické. Ale je chyba soudit, že křesťanská mírnost je znakem zbabělosti nebo slabé osobnosti. Taková mírnost se pojí se silnou vírou, láskou k Jehovovi a oceněním pro jeho spravedlivé cesty. Má tedy velkou sílu.

V průběhu biblických dějin poskytovali bohabojní muži a bohabojné ženy znamenité příklady mírnosti. Například „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Ale kdo by řekl, že měl slabou osobnost nebo že byl zbabělec?

Když se mírnost postaví proti „skutkům těla“, prokáže svou převahu. (Gal. 5:19–23) Mírnost je například praktická, když stojí proti neovládanému hněvu. Římský básník Horatius prohlásil: „Hněv je přechodné šílenství, proto ovládej svou vášeň nebo ona ovládne tebe.“

Jednat s „mírností, která patří k moudrosti,“ znamená chovat se v souladu s osobností, jednáním a cestami Jehovy. (Jak. 3:13) Například muž, který je způsobilý vyučovat spoluvěřící, musí být jemný, pokorný a klidný, ne drsný, arogantní a předpojatý. (1. Tim. 1:6, 7; 2. Tim. 2:24, 25) Ale mírnost nám může být velkou pomocí i v jiných životních ohledech.

Jak mírnost pomáhá v denním životě

Mírnost nám může pomoci, kdyby nastaly problémy se sousedy. Vyplatila se například Kateřině. Při posezení na zahradě s přáteli jedno z dětí vylezlo na sousedovo úhledně srovnané dříví. Dítě rozsypalo část hromady právě ve chvíli, kdy soused vyhlédl z okna. Rozzuřeně vyběhl a nadával hostitelům, chlapci, který to provedl, i jeho rodičům. Místo, aby se přeli, hostitelé se snažili rozlíceného souseda uklidnit, jak mohli. Odpovídali mírně. Druhý den pekla Kateřina chléb pro svou rodinu a udělala dva bochníky pro souseda a jeho manželku. Tento projev lidské laskavosti, beze slova o příhodě, která byla řešena s mírností, stačil uvolnit napětí a obnovit přátelské vztahy.

Říká se, že dobrý předák přijímá méně chvály, než mu patří, když se věci daří, a více hany, než mu patří, když se věci nedaří. Don, který vede skupinu stavebních dělníků, uplatňuje tento mírný přístup. Vyplácí se mu. Jednou se stavbyvedoucí rozčílil nad tím, jak bylo něco postaveno. Přestože se jistý dělník neřídil Donovými pokyny, Don odpověděl: „Za to mohu já. Nevysvětlil jsem svým lidem dost jasně, jak to mají dělat.“ Jindy, když druzí Dona chválí za dobře vykonanou stavební práci, odpovídá: „Chvalte dělníky.“ Pro své mírné jednání a sílu osobnosti je Don uznáván a ctěn svými nadřízenými i dělníky.

Stejné zásady platí, když svědkové Jehovovi navštěvují své sousedy při kazatelské službě. Někteří lidé si těchto návštěv neváží a někdy se i zlobí. Přesto pomůže svědkům mírnost, aby majitelům bytu nepřipisovali špatné pohnutky nebo aby je nesoudili přísně. Svědkové Jehovovi to mysleli dobře. Ale co když návštěva vyrušila majitele bytu od něčeho, co ho zajímalo? Nebo ho snad vzbudila? Mírnost umožňuje jednat v takových chvílích ohleduplně. — 1. Petra 3:15.

Podobně, jestliže „člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí“, pomůže mírnost křesťanským starším, aby si zachovali rovnováhu, když mu radí. Nezamýšlejí někoho takového potrestat, ale „usměrnit“ ho, jako když lékař vrací zpátky kost, která se vymkla z kloubu. Ano, ti, kteří mají duchovní způsobilost, nesmějí nikdy zapomenout, že by se měli snažit usměrnit chybujícího „v duchu mírnosti“. — Gal. 6:1.

Dál usilujte o mírnost

Mírnost se dá jako vlastnost přirovnat k půdě, v níž se jiné ovoce Božího ducha snáze pěstuje a živí. Jestliže jsme mírní, pohotově se podvolíme vedení Jehovova ducha. A jestliže projevujeme mírnost, Bůh nám požehná, protože miluje mírné. — Iz. 29:18–21; 61:1.

Lidé se sbíhali k Ježíšovi, protože byl „mírné povahy a pokorný v srdci“. (Mat. 11:28, 29) Takové založení přitahuje poctivé lidi stejně, jako hospůdka s plápolajícím ohništěm kyne unaveným pocestným za studené noci. Mírný člověk je jistě žádoucí společník. Jak vhodné tedy je usilovat o „mírnou povahu“! (1. Tim. 6:11) Ano, oblékejme si mírnost.