Jsi vyrovnán s Bohem?

MNOZÍ lidé mají dojem, že tato otázka nemá smysl. Podle jejich názoru je důležitější být vyrovnán sám se sebou. „Dělej si, co se ti líbí,“ zní dnešní populární heslo. Často také slyšíme: „Nic si nevyčítej!“

To není jen názor některých mladých lidí, kteří podlehli životní filozofii, podle které má člověk stavět vlastní osobu na první místo. Například ve Francii, kde 82 procent obyvatel jsou pokřtění katolíci, byl v roce 1983 proveden průzkum, při němž se ukázalo, že jen 4 procenta obyvatel přijímají myšlenku hříchu. Ve Spojených státech je situace podobná. Dr. Karl Menninger, který je uznáván jako „otec americké psychiatrie“, se před několika lety rozhodl napsat celou knihu na námět „Co se stalo z hříchu?“ (angl.). Napsal v ní: „Jako národ jsme oficiálně přestali ‚hřešit‘ asi před dvaceti lety.“ Titulní stránka této knihy říká: „Slovo ‚hřích‘ téměř zmizelo z naší slovní zásoby.“

Pojem hříchu je dnes opravdu tak mlhavý, že by mnozí lidé — i když se snad považují za křesťany — těžko vysvětlovali, co vlastně hřích je.

Dnešní varovné signály

Ačkoli byl pojem hříchu znehodnocen, podněcují některé změny na světové scéně lidi k přemýšlení. Uveďme si například velký počet potratů, k nimž dochází v nejrozvinutějších zemích světa. Některé z těchto zemí jsou sice převážně „křesťanské“, ale mají velmi liberální zákony ohledně potratu. Tato záplava usmrcování zárodku vyvolává reakce, které se dají těžko vysvětlit, jestliže lidé odmítají pojem hříchu.

Proč některé ženy, jejichž životní filozofie jim dovoluje podstoupit potrat, mají potom výčitky svědomí, a někdy dokonce i psychicky onemocní? „Ze studií vyplývá, že velký počet žen má po potratu psychické poruchy.“ („The New Encyclopaedia Britannica“) Profesor Henri Baruk, člen francouzské lékařské akademie, vysvětluje, že tento jev je následkem porušení „jedné základní zásady zapsané do srdce všech lidí“. Zapsané kým?

Jiný jev z nedávné doby, který podněcuje lidi k přemýšlení, je celosvětové rozšíření nemocí přenášených sexuálním stykem. AIDS (syndrom získané imunitní nedostatečnosti), s nímž je spojena vysoká úmrtnost, vyvolal vlnu pochybností a obav u mnoha lidí, kteří mají dojem, že je sexuální promiskuita osvobodila od zastaralých názorů, že by bylo něco nedotknutelné. Mnozí platí za svou sexuální „svobodu“ vysokou cenu, a proto si někteří z nich kladou otázku, zda nakonec přece nejsou trestáni. Trestáni kým?

Takové dnešní varovné signály ukazují, že člověk nemůže beztrestně přehlížet morální zásady. Někteří přemýšliví lidé proto začínají přehodnocovat své názory na hřích a odpovědnost vůči Bohu.

Církve a hřích

„Hřích našeho století tkví v tom, že se ztratila veškerá představa o hříchu.“ Tato jednoznačná slova pronesl papež Pius XII. již v roce 1946. Od té doby se situace rozhodně zhoršila. Papež Jan Pavel II. citoval tato slova svého předchůdce ve svém nedávném pojednání o hříchu a zpovědi, nazvaném „Smíření a pokání“. Vyjádřil v něm politování nad tím, že v dnešní zesvětštělé společnosti je představa hříchu zatemněna.

Papež také připomněl katolickým kněžím a katolíkům všeobecně, že kolektivní zpověď a rozhřešení, jak se dnes praktikuje v mnoha katolických kostelech, je nedostatečná. Prohlásil, že osobní zpověď je „jediný správný a normální způsob“, jak zachovávat svátost pokání. Podle katolického dogmatu je pokání ke smíření hříšníka s Bohem spojeno s dobrými skutky.

Většina protestantských církví se však domnívá, že soukromá zpověď knězi není nutná. Zastávají názor, že zpověď Bohu k odpuštění hříchů stačí, ale někteří dávají přednost společné zpovědi a rozhřešení při bohoslužbě související s „večeří Páně“. Mnozí protestanté se domnívají, že k ospravedlnění před Bohem stačí pouze víra.

Takové vzájemně si odporující nauky takzvaných křesťanských církví, pokud jde o zpověď, pokání a ospravedlnění a o to, jak získat před Bohem správné místo, vyvolávají u mnoha lidí zmatek. Mají jen mlhavý pocit, že by měli něco dělat, aby byli vyrovnáni s Bohem, ale nevědí, jaké kroky v tom podniknout.

Následující článek vysvětlí, proč potřebujeme být vyrovnáni s Bohem, a bude zkoumat katolické a protestantské názory na „ospravedlnění“. Dva další články vysvětlí, co učí Bible o dosažení spravedlivého postavení před Bohem, a jak se to dotýká nás.