Zbožná úcta ke krvi
„Vyzývám [vás], abyste právě v tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí.“ — Sk. 20:26.
1. Jak zrcadlí Pavlova slova ve Skutcích 20:26 Jehovův názor na krev?
TATO slova křesťanského apoštola Pavla zrcadlí jeho zdravou úctu ke krvi, tekutině života. Dále budeme zkoumat, co Pavel myslel tímto výrokem. Ale nejprve uvažujme, co říká o krvi stvořitel zvířecích a lidských duší. Již jsme si všimli, že pro Jehovu Boha představuje krev život, a proto má být posvátná. Ti, kdo svévolně nebo bezohledně prolévají krev, a zejména lidskou krev, přivodí si před Bohem vinu krve. Neexistuje však způsob, jímž je možno použít krev k prospěchu lidstva?
2. a) Proč bylo jedení krve v Izraeli hrdelním zločinem? b) Jak prospívalo Izraelitům dodržování tohoto zákona?
2 Boží zákon Izraeli ohledně krve prohlásil důrazně: „Nebudete jíst krev těla žádného druhu, protože duše [život, „EP“] těla každého druhu je jeho krev. Kdokoli ji bude jíst, bude odříznut.“ Přijmout krev, dokonce i pro nutnou výživu, bylo pro Izraelity i pro cizí usedlíky mezi nimi hrdelním zločinem. Než jedli maso, museli krev vylít a přikrýt ji prachem; tak obrazně vraceli život Bohu. (3. Mojž. 17:13, 14) To byl božský zákon. Jeho dodržováním si Izraelité uchovávali zdravý duchovní vztah k Bohu, zdroji života. A těšili se i z druhotných výhod — ze zachování tělesného zdraví.
KRISTOVA KREV
3. a) Proč je Ježíšova krev nadevše „drahocenná“? b) Jak poukazují Hebrejská písma předem na Ježíšovu oběť?
3 Jehova měl však na mysli jedno vynikající použití krve. Šlo o vykoupení lidstva z hříchu a smrti prostřednictvím „drahocenné krve“ Krista Ježíše. Ještě před „založením světa“ (než hříšný Adam a Eva měli vykupitelné potomstvo) Jehova předvídal, jak osvobodí lidstvo. (1. Petra 1:18–20; Řím. 6:22, 23) Je to „krev Ježíše, jeho Syna, [která] nás očišťuje od každého hříchu“. (1. Jana 1:7) Toto použití krve je tak důležité, že Bůh nechal zaznamenat v Hebrejských písmech mnoho předobrazů a předstínění, jež předem poukazovaly na Ježíšovu dokonalou oběť. — Hebr. 8:1, 4, 5; Řím. 15:4.
4. Jaké světlo poskytlo drama zaznamenané v 1. Mojžíšově, 22. kapitole?
4 Staletí předtím, než dal Zákon Izraeli, přikázal Jehova Abrahamovi, aby obětoval Izáka na hoře Moria. Tak Bůh znázornil, jak obětuje svého jednozplozeného Syna Ježíše. Izákova ochota podřídit se znázornila v této dramatické epizodě Ježíšovu poslušnost Otcovy vůle, s níž vylil jako oběť svou životodárnou krev. — 1. Mojž. 22:1–3, 9–14; Hebr. 11:17–19; Fil. 2:8.
5. Jaký hluboký duchovní smysl měly oběti podle mojžíšského Zákona?
5 Mojžíšský Zákon také posloužil jako „stín budoucích dobrých věcí“ tím, že předem poukazoval na Ježíšovu oběť ve prospěch lidstva. Zákon připouštěl jen jedno použití krve — při zvířecích obětech Jehovovi. Ty oběti ovšem nebyly pouhý obřad. Měly hluboký duchovní smysl. Podrobně předstiňovaly Ježíšovu oběť a vše, čeho jí bude dosaženo. — Hebr. 10:1; Kol. 2:16, 17.
6. Které dvě skupiny budou vykoupeny v souladu s tím, co předstiňují oběti Dne smíření? Jak?
6 Například to, jak Áron zacházel s oběťmi v Den smíření, znázorňovalo, jak velký velekněz Ježíš používá hodnotu své vlastní drahocenné krve, aby nejprve opatřil záchranu pro svůj kněžský „dům“ 144 000 pomazaných křesťanů, aby jim tak byla připočtena spravedlnost a získali s ním dědictví jako králové a kněží v nebesích. Dále oběť ve prospěch „lidu“ pak znázorňovala, jak Ježíš vykoupí všechny lidi, kteří zdědí věčný život tady na zemi. Již nyní je „velký zástup“ z nich počítán za spravedlivé pro přežití nadcházejícího velkého soužení. To proto, že „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“ a projevují víru tím, že prokazují Bohu svatou službu. — 3. Mojž. 16:6, 15, 18–22; Hebr. 9:11, 12; Zjev. 14:1, 4; 7:4, 9, 14, 15.
7. Proč se můžeme radovat ze splnění starověkých předobrazů?
7 ‚Život je v krvi.‘ Ježíšova krev byla dokonalá, proto jeho oběť vede k udílení dokonalého života všem, kteří projevují víru. Jak se můžeme radovat, že se tyto starověké předobrazy splnily v Ježíšově milující oběti! — 3. Mojž. 17:14; Sk. 20:28.
KREV — MRAVNÍ OTÁZKA
8, 9. a) Uveď některé podivuhodné funkce krve. b) Jak můžeme, podobně jako David, vyjadřovat zbožnou úctu k tomu, jak jsme stvořeni?
8 Ve složení krve je vidět ohromující moudrost. Evolucionisté, kteří pořád nevědí, jak vysvětlit vznik života, by nám rádi namluvili, že krev se nějak vyvinula. To je ovšem neuvěřitelné!
9 Naše složitá krev plní skutečně podivuhodné funkce. Roznáší kyslík, který udržuje život, a výživu do všech částí těla. Odstraňuje odpady. Přepravuje bílé krvinky, aby bojovaly s chorobou, a destičky, které zacelují menší i větší poranění. Pomáhá regulovat tělesnou teplotu. Naše krev je u každého z nás odlišná; genetikové v Anglii mluví o tom, že „otisky DNK“ z krevních vzorků se budou používat pro identifikaci zločinců. Krev je jedna z mnoha složek těla, jež přivedly krále Davida k zvolání: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě. Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň.“ — Žalm 139:1, 14.
10. a) Kdo by měl rozhodovat o tom, jak se smí používat krev? b) Jaké jasné vedení dal Bůh Noemovi a Izraeli? c) Jaký příklad ukazuje, že krev je posvátná i v tísni?
10 Neměl by spravedlivý tvůrce lidstva, ten, který vymyslil naši krev, také rozhodovat, jak se smí tento proud života správně používat? (Job 36:3) Učinil to, a ne nijak neurčitě. Našemu předku Noemovi sdělil: „Pouze tělo s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst.“ (1. Mojž. 9:4) A když opakoval svůj Zákon Izraeli, jasně prohlásil: „Buď prostě pevně rozhodnut nejíst krev, protože krev je duše a ty nebudeš jíst duši s tělem. Nebudeš ji jíst. Měl bys ji vylít na zemskou půdu jako vodu.“ (5. Mojž. 12:23, 24) David měl nepochybně na mysli toto přikázání, když tři jeho bojovníci nasadili život, aby mu přinesli vodu z cisterny v Betlémě. „Vylil ji Jehovovi“, jako by představovala jejich krev. (2. Sam. 23:15–17) Ani v tísni nesmí být přehlížena posvátnost krve. — Viz také 1. Samuelovu 14:31–34.
V KŘESŤANSKÉM SBORU
11, 12. a) Který sbor, vedený duchem, rozhodoval o duchovních otázkách v prvním století? b) Na jakou náboženskou rovinu postavilo toto shromáždění přijímání krve? c) Proč je transfúze krve stejná jako přijímání krve ústy?
11 Představ si jednu velkou místnost v Jeruzalémě prvního století. Jsou tam shromážděni Ježíšovi apoštolové a jiní starší křesťanského sboru. O čem hovoří? Pavel a Barnabáš přišli z Antiochie a předložili jim problém, který tam vznikl ohledně obřízky. Shromáždění rozhoduje, že nově obrácení křesťané nemusejí podstupovat tělesnou obřízku. — Sk. 15:1, 2, 6, 13, 14, 19, 20.
12 Když tedy vedoucí sbor pronášel toto rozhodnutí, shrnul požadavky, které až dosud platí pro křesťany. Prohlásil: „Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva. Vystříháte-li se toho pečlivě, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ (Sk. 15:28, 29) Modlářství, přijímání krve a smilstvo jsou tedy postaveny na stejnou náboženskou rovinu. Křesťané se toho všeho musí zdržovat, aby si zachovali dobré duchovní zdraví a podíl na splňování Božích slibů. Pokud jde o krev, nezáleží na tom, zda se přijímá ústy nebo převádí do žil. Cíl je stejný — posílit a vyživit tělo. Jak jasně ukázal vedoucí sbor, nezdržovat se krve je porušením Božího zákona.
13. a) Jakou další ochranu poskytuje svědkům Jehovovým to, že se zdržují krve? b) Jak slouží jiné božské zákony k ochraně Božího lidu?
13 Nynější rozšíření AIDS, žloutenky a jiných chorob zprostředkovaných transfúzí krve naznačuje, že dodržování Božích zákonů má vliv i na dobré tělesné zdraví. V biblických dobách dal Bůh Izraelitům zákony ohledně stravy, karantény, hygieny a čistoty, jež dobře odpovídaly jejich pobytu v pustině. (3. Mojž. 11:2–8; 13:2–5; 5. Mojž. 23:10–13) Dodržováním těchto předpisů si Izrael nejen zachovával blízký duchovní vztah ke svému Bohu, ale byl také tělesně ochraňován před chorobami, které mořily jejich sousedy. Teprve v minulém století začali lékaři oceňovat praktickou moudrost stojící za některými těmito zákony. Mnozí si začínají uvědomovat, že také Boží zákon o krvi má svůj smysl.
14. Jaké uzdravení a požehnání mohl dosáhnout Izrael, když byl poslušný?
14 Když Izrael poslouchal, plnil Bůh vůči němu tento slib: „Jestliže budeš přesně naslouchat hlasu Jehovy, svého Boha, a budeš činit to, co je v jeho očích správné, a vskutku dopřeješ sluchu jeho přikázáním a budeš dodržovat všechny jeho předpisy, nevložím na tebe žádné z onemocnění, které jsem vložil na Egypťany, protože jsem Jehova, který tě uzdravuje.“ Ještě důležitější bylo, že poslušnost ponechávala Izraeli vyhlídku na budoucí požehnání království. — 2. Mojž. 15:26; 19:5, 6.
15. Který nedávný příklad dokládá, jak se můžeme těšit z požehnání, když posloucháme Boží předpisy?
15 Svědkové Jehovovi oceňují mnohé, v čem moderní lékařství přináší prospěch. Například když byl v roce 1985 zničen teroristickou bombou sál království blízko australského města Sydney a přes 50 raněných svědků bylo chvatně převezeno do blízké nemocnice, byli vděční, že lékaři měli po ruce hojnou zásobu krevních náhražek. Všichni ranění přežili. Mohli být vděční za toto ošetření, jež bylo v souladu s Jehovovými předpisy. Další výhodou bylo, že nikdo z nich nebyl v nebezpečí, že se nakazí chorobami, jež mohou být přenášeny krví.
„ČISTÝ OD KRVE VŠECH LIDÍ“
16. Jaký postoj bychom měli zaujmout vůči svaté službě stejně jako Pavel?
16 Obraťme se však zpět k prvnímu století. Uplynulo asi sedm let od doby, kdy Pavel a Barnabáš slyšeli Jakuba, jak vyhlašuje zákaz, který se týkal modlářství, krve a smilstva. Za tu dobu podnikl Pavel dvě misionářské cesty po Malé Asii a po východní Evropě. Nyní, když se vrací přes Milétos zpět, může si pohovořit s efezskými staršími, kteří tam za ním přicházejí. Připomíná jim, že se nešetřil a sloužil „jako otrok pro Pána s největší pokorou mysli, se slzami a zkouškami“. Jsme dnes také obětaví a dáváme všechno, co máme, do Jehovovy služby? Měli bychom! — Sk. 20:17–19.
17. Jak bychom měli konat svou službu, abychom napodobili Pavla?
17 Jak konal Pavel tuto službu? Vydával svědectví všude, kde našel lidi, zejména v jejich domovech, a bez ohledu na jejich náboženské zázemí. Nezdržel se, aby nepoučoval ony starší, a ti ho bezpochyby provázeli, když vyučoval „veřejně a dům od domu“. Nebyli jediní, kteří měli prospěch z Pavlovy horlivé služby, protože ‚důkladně svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše‘. Všimni si slova „důkladně“. Staráme se dnes důkladně o to, aby lidé všeho druhu, všech etnických skupin, dostali svědectví? — Sk. 20:20, 21; Zjev. 14:6, 7.
18. a) Kdy se budeme, podobně jako Pavel, věnovat Boží službě celou duší? b) Jak můžeme jako Pavel postupovat tváří v tvář rostoucím tlakům?
18 Slovo „důkladně“ se objevuje i v dalším Pavlově výroku: „Přesto si vůbec necením svou duši jako drahou, jen abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych důkladně svědčil o dobrém poselství Boží nezasloužené laskavosti.“ (Sk. 20:24) Jeho duše neboli život by neměla žádnou hodnotu, kdyby takto neplnil svou službu. Smýšlíme o své službě také tak? Tyto dny se schylují ke konci a na nás působí stres, pronásledování, nemoci i přibývající roky, a to vyvolává otázku: Projevujeme stále podobného ducha jako Pavel a důkladně vyhledáváme domácnosti, ‚které si to zasluhují‘? — Mat. 10:12, 13; 2. Tim. 2:3, 4; 4:5, 7.
19. Proč mohl Pavel říci: „Jsem čistý od krve všech lidí“?
19 Pavel neočekával, že ony efezské starší ještě uvidí. Mohl jim však s plnou důvěrou říci: „Proto vás vyzývám, abyste právě v tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí.“ Jak to? Pavel neproléval krev ve válce. Nejedl krev. Ale velice se zajímal o život jiných lidí, který představovala jejich krev. Nechtěl, aby přišli o život v Božím dni soudu jen proto, že on nevydal důkladné svědectví. Nezdržel se, aby oněm starším i jiným nesdělil „celou Boží radu“. — Sk. 20:26, 27.
20. a) Jakou odpovědnost bychom dnes měli plnit ve shodě s Jehovovým opakovaným varováním Ezekielovi? b) Co to přinese nám i těm, kteří nám naslouchají?
20 Čím více se blíží „velké soužení“, je potřeba oznamovat celou Boží radu stále naléhavější. Situace je podobná té před 2 600 lety, kdy nadcházelo zničení Jeruzaléma. Jehovovo slovo přišlo k proroku Ezekielovi a říkalo: „Synu člověka, učinil jsem tě strážným pro izraelský dům a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat. Když řeknu někomu ničemnému: ‚Jistě zemřeš‘, a skutečně ho nebudeš varovat a nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho ničemnou cestou, aby byl zachován naživu, zemře ve svém provinění, protože je ničemný, ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé ruky.“ (Ezek. 3:17–21; 33:7–9) Jehovovi pomazaní služebníci a „velký zástup“ jejich druhů nesou dnes podobnou odpovědnost. Naše svědectví by mělo být důkladné. Tak můžeme být během dne Jehovovy pomsty zachráněni i s těmi, kteří nám naslouchají. — Iz. 26:20, 21; 1. Tim. 4:16; Zjev. 7:9, 14, 15.
21. Jakými způsoby můžeme dávat najevo zbožnou úctu ke krvi a k čemu to povede?
21 Nechť je každý z nás odhodlán poslouchat celou Boží radu, ať již jde o křesťanskou neutralitu, zdržování se krve, vydávání důkladného svědectví a o projevování víry v Ježíšovu drahocennou oběť. Tak se můžeme podílet na radostném splňování Žalmu 33:10–12: „Jehova sám zrušil radu národů; zmařil myšlenky lidí. Jehovova rada, ta obstojí na neurčitý čas. . . Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova.“
Jak bys odpověděl?
◆ Jaké jediné použití krve přináší trvalé požehnání?
◆ Jak nám prospívá, když se zdržujeme krve?
◆ Jak se můžeme zachovat ‚čistí od krve všech lidí‘?
◆ Jakým příkladem důkladnosti bychom se měli řídit?
[Rámeček na straně 29]
„The Wall Street Journal“ z 20. března 1986 přinesl článek s názvem „Krevní banky nejsou bezpečné před AIDS“. Úvodní odstavec zní: „Zásoba krve ve Spojených státech je méně bezpečná, než nám tvrdí organizace krevních bank. Transfúze jsou potenciálně prvořadou cestou, jak se může šířit syndrom získaného selhání imunity za hranice nynější ohrožené skupiny do obecné populace. Zkouška na protilátky AIDS, která se používá při prověřování darované krve, nemůže zaručit, že budou vypátrány všechny nakažené jednotky. Ještě horší je, že krevní bankéři se zdráhají činit opatření, která by zlepšila bezpečnost transfúzí.“