Co je účelem proroctví?

TI, kdo tvrdí, že jejich rozličné formy uctívání jsou zjevením z nadlidského zdroje, také uznávají, že existují dobré a špatné nadpřirozené moci. To vyvolává následující otázky: Byla každá z těchto forem uctívání zjevena z dobrého zdroje? Nebo mají i špatný zdroj? Která forma uctívání je inspirována pravým Bohem?

PRVNÍ NÁBOŽENSTVÍ

Uznává se, že lidstvo je jedna rodina, a to souhlasí s biblickou zprávou o jedné původní lidské dvojici, Adamovi a Evě. Jehova, stvořitel, se jim dal poznat. Zjevil Adamovi a Evě jejich úlohu ve svém předsevzetí i to, jaký vlastně mají k němu vztah. Bůh učinil Adama svým prvním prorokem, odpovědným za to, aby předával božská zjevení své manželce a později jejich potomstvu, totiž celému lidstvu. —1. Mojž. 1:27–30; 2:15–17.

To bylo jediné náboženství, jediná forma uctívání, zjevená Jehovou Bohem. Projevovala se poslušností Boží vůle. Nebyly vyžadovány žádné obřady, oběti, svatostánky ani věštby.

OBJEVUJE SE FALEŠNÉ NÁBOŽENSTVÍ

První „zjevení“, které tomu odporovalo, pocházelo od anděla, který chtěl být uctíván. Nabídl alternativu k pravému náboženství a podnítil Adama a Evu, aby se připojili k němu ve vzpouře proti svému stvořiteli. To ho učinilo satanem, Jehovovým odpůrcem. Jeho „proroctví“ naoko nabízelo sebeurčení a nezávislost na Bohu. Místo toho způsobilo zotročení satanem a hříchem a přineslo smrt. — 1. Mojž. 3:1–19; Mat. 4:8–10; Řím. 5:12.

Časem se k satanovi připojili jiní vzpurní andělé neboli démoni. Ti bezpochyby zplodili falešné náboženské představy, jež přispěly k pokažení lidstva. Za dnů Adamova vnuka Enoše „se začalo vzývat Jehovovo jméno“. Podle „Palestinského targumu“ to bylo znesvěcení a patřilo k tehdejšímu modlářskému uctívání. — 1. Mojž. 4:26; 6:1–8; 1. Petra 3:19, 20; 2. Petra 2:1– 4.

Falešné náboženství bylo vyhlazeno při potopě za Noemových dnů a zůstala jen pravá forma uctívání, kterou pěstoval Jehovův prorok Noe. (1. Mojž. 6:5–9, 13; 7:23; 2. Petra 2:5) Démoni však zůstali a znovu zavedli falešná proroctví a falešné náboženské představy. Způsobili, že Noemovi potomci urazili Jehovu stavbou města Babel jako střediska falešného uctívání. Bůh jim však zmátl jazyky a také „je odtamtud rozptýlil po celém zemském povrchu“. — 1. Mojž. 11:1–9.

Co nám to vše říká? Všichni jsme potomci Noema a Adama. Všechny kultury tedy mají společný původ a uchovaly si určitou představu Boha jako pozůstatek poznání, které přetrvalo z Noemových dnů. Ale tato základní představa je pokažena falešnými náboženskými názory zděděnými po těch předcích, kteří se rozešli z Babelu (později obnoveného jako Babylón) do všech částí země. To je patrné ze společných pověr ohledně duchů mrtvých, z uctívání předků a pěstování astrologie, věštectví a čarodějnictví. — Dan. 2:1, 2.

ÚČEL PROROCTVÍ

Znamená to, že dnešní náboženství jsou založena jen na představách zděděných z dávné minulosti? Ne. Satan a démoni stále inspirují falešná proroctví, aby klamali a rozdělovali lidstvo, mátli pravá zjevení o Bohu a vytvářeli falešné názory a falešná náboženství. (1. Tim. 4:1; 1. Jana 4:1–3; Zjev. 16:13–16) Bible říká: „Mezi lidmi se však také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět ničivé sekty.“ — 2. Petra 2:1.

Jehova naproti tomu zachoval pravé náboženství, jež bylo dáno v Edenu. Dodával informace, aby posílil naše poznání o sobě a o naší odpovědnosti při uskutečňování jeho předsevzetí. Pravá proroctví tedy sdělují pravdu o Bohu, o jeho vůli a mravních normách. Objasňují, jaký je vztah člověka k němu, aby tak bylo lidstvo uvedeno zpět do souladu s jeho předsevzetím a aby se jeho předsevzetí plně uskutečnilo. — Iz. 1:18–20; 2:1–5; 55:8–11.

Jakmile se člověk vzbouřil, pronesl Jehova proroctví, které dalo potomstvu Adama a Evy naději. Zjevil, že přijde osvoboditel, „semeno“, které zničí satana a jeho potomstvo. (1. Mojž. 3:15) Pozdější proroctví pomohla určit totožnost tohoto zaslíbeného „semene“ neboli Božího „pomazaného“ a zjevila, že bude hrát hlavní úlohu ve splňování Božích předsevzetí. — Žalm 2:2; 45:7; 45:8, „KB“; Iz. 61:1.

Prvořadým účelem proroctví tedy bylo uvést ve známost Boží předsevzetí a „pomazaného“ neboli „Krista“, skrze něhož se splní. Protože se prokázalo, že tímto vyvoleným je Ježíš, řekl Jehovův anděl: „Uctívej Boha, neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k [nebo je duchem] prorokování.“ (Zjev. 19:10) Toto prohlášení objasňuje dvě věci. Za prvé: žádný prostředník pravého proroctví nebude žádat, aby byl uctíván, protože pravé uctívání patří jedině Jehovovi Bohu. (Mat. 4:4; Jan 4:23, 24) Za druhé: konečným cílem všeho pravého prorokování musí být zjevování událostí a skutečností, jež se vztahují na Ježíše. Tím se uznává klíčová úloha, kterou mu Jehova přiřkl v uskutečňování svého předsevzetí posvětit své jméno a vrátit zemi její správné místo ve svém uspořádání věcí. — Jan 14:6; Kol. 1:19, 20.

Proto poukazovala inspirovaná poselství od Boha v první řadě na Ježíše. Celý duch neboli záměr a účel takového pravého prorokování byl přinášet svědectví o něm. A to, že se proroctví uskutečnila v Ježíšovi, dále potvrzuje, že jsou pravá. Proto Bible říká, že ‚pravda přišla prostřednictvím Ježíše Krista‘. „Ať je totiž Božích zaslíbení jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím.“ — Jan 1:17; 2. Kor. 1:20; Sk. 10:43; 28:23.

PROČ IZRAELITŮM?

Jehova zahájil své „svědectví o Ježíšovi“ svým proroctvím o zaslíbeném „semeni“. Později zjevil, že pozemská linie „semene“ půjde přes Noema, Sema, Abrahama, Izáka (ne Išmaela) a Jákoba. Tito muži zůstali věrně oddaní pravému náboženství, prokázali se jako věrní Jehovovi proroci, kdežto všechny národy se zkazily uctíváním falešných bohů. (1. Mojž. 6:9; 22:15–18; Hebr. 11:8–10, 16) Linie pokračovala přes potomky těchto mužů — izraelský národ a zejména rodinu Davida, nejvýznačnějšího izraelského krále. — 2. Sam. 7:12–16.

Jehova ukázal, proč si vyvolil Izrael, slovy: „Ne protože jste byli nejlidnatější ze všech národů. . . , [ale] protože dodržoval přísežná prohlášení. . . vašim předkům“ Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. (5. Mojž. 7:6–8; 29:13) Je jasné, že linii zaslíbeného „semene“ mohl opatřit jen jeden národ. Pravé náboženství se však neomezovalo na Izraelity. Zatímco zjevení pravdy nebyla dána jiným národům, mohli se jednotlivci z nich připojit v uctívání k Izraeli a někteří z nich byli dokonce zahrnuti do linie „semene“. (4. Mojž. 9:14; Rút 4:10–22; Mat. 1:5, 6) Samostatná zjevení národům nebo rasám by jedině způsobila větší náboženské rozdělení, kdežto Jehovovou vůlí je opět sjednotit lidstvo v jednom uctívání. — 1. Mojž. 22:18; Ef. 1:8–10; 2:11 až 16.

Boží požadavky jsou pro všechny rasy stejné. Bůh se nemění ve svých mravních normách a v předsevzetí, a tak jeho jednání s Izraelem ukázalo, jak bude v kterékoli době řešit podobné situace. (Mal. 3:6) Izrael tedy sloužil jako vzor pro národy. Jeho prostřednictvím Bůh prokazoval, jak užitečné je pravé uctívání a jak pošetilé jsou falešné kulty. Pokud mu Izraelité zůstávali věrní, chránil je a žehnal jim. Když se obraceli k falešným bohům jiných národů, upadali pod útlak těch národů, přesně jak je Jehova předem varoval. — 5. Mojž. 30:15–20; Dan. 9:2–14.

Izrael také sloužil jako prorocký vzor a David se stal prorockým předobrazem Ježíše, který zdědil smlouvu uzavřenou s Davidem o Božím království. (1. Par. 17:11, 14; Luk. 1:32) Zákon daný Izraeli se svými obětmi a kněžstvem předstínil Ježíšovu oběť a poukazoval na jeho nebeské království a kněžství. Tak se stal Zákon „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. — Gal. 3:19, 24; Sk. 2:25–36; Hebr. 10:1–10; Zjev. 20:4–6.

KNIHA PRAVÉHO PROROCTVÍ

Tyto životně důležité informace nemohly být přesně uchovány ústní tradicí nebo samostatnými zjeveními různým národům. Nejlépe se uchová a předává všem národům psaná zpráva. A tuto úlohu plní Bible. Jen ona obsahuje Boží inspirovaná zjevení a uchovává historickou a prorockou zprávu o Božím jednání s lidmi. Jen ona poukazuje na Ježíše Krista jako Božího prostředníka záchrany a obsahuje konečná proroctví o budoucím naplnění jeho mesiášského úkolu. Je tedy úplným inspirovaným psaným Slovem Božím. — Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11; 2. Petra 1:20, 21.

Ti, kteří přinášeli nová „proroctví“, náboženství a sekty po dokončení Bible, nemohli být inspirováni Bohem. Pravá proroctví nebyla dána, aby zjevovala nová náboženství. Udržovala znalost jediného pravého náboženství a oznamovala budoucí uskutečňování Jehovova předsevzetí. Jejich splnění podává důkaz o tom, že je jedinečným Bohem s neporovnatelnou mocí, a že jedině on může předpovědět události staletí dopředu a neomylně je uskutečnit. — Iz. 41:21–26; 46:9–11.

Proto je třeba, aby se všichni, kdo si přejí seznámit se s pravým proroctvím a pěstovat pravé náboženství, obrátili k Bibli. Je to Boží kniha proroctví — jeho úplné poselství lidstvu. — 2. Tim. 3:16, 17.

[Obrázky na straně 7]

Linie zaslíbeného „Semene“

Noe

Sem

Abraham

Izák

Jákob

David

Ježíš