Řecko — pátá světová velmoc

Jako rychlý, okřídlený leopard vyšel Alexandr z Řecka a dobyl Malou Asii (novodobé Turecko), Palestinu, Egypt a ostatní území médo–perské říše až k indickým hranicím. Chtěl bys vědět více o tomto mimořádném dobyvateli a o tom, co o něm říká Bible?

VE věku pouhých 20 let mladý Alexandr zdědil makedonský trůn. O dva roky později se pustil Alexandr podle plánu svého otce do války, aby se pomstil mocným Peršanům, jejichž říše byla na východě. Alexandr se nezastavil, dokud nedobyl celý tehdejší svět.

Tento nespoutaný mladý stratég se přehnal Malou Asií, Sýrií, Palestinou, Egyptem, Babylónií a celou médo–perskou říší až na práh starověké Indie. Tento muž je považován snad za největšího starověkého vojevůdce a je dnes známý jako Alexandr Veliký.

Řecko se v překvapivě krátkém čase stalo pátou světovou velmocí biblických dějin — větší než všechny předcházející. Jak se to stalo? Má to nějaký vztah k Božímu slovu? Co to znamená pro tebe?

Předpověď v biblickém proroctví

Dvě stě let před dobou Alexandrovou, když panovali Babylóňané a světovou velmocí ještě nebyli Médové a Peršané, dostal Jehovův prorok Daniel dvě velká prorocká vidění, která naznačila budoucí světové dějiny. Potom po pádu Babylóna dostal třetí proroctví týkající se věcí, které se měly stát dlouho po jeho době. Daniel je zapsal. Tato proroctví, která se začala splňovat teprve asi po dvou stech letech, obsahují podrobné informace o tom, co se mělo stát s Alexandrem a s jeho královstvím.

Co bylo zjeveno Danielovi? Tato proroctví najdeš v biblické knize Danielově, která byla zapsána kolem roku 536 př. n. l. Dále uvádíme krátké shrnutí toho, co viděl ohledně páté světové velmoci, Řecka:

V prvním prorockém vidění bylo Řecko znázorněno jako levhart vybavený k rychlému pohybu. „Zvíře. . . na zádech mělo čtyři křídla létajícího tvora. . . a vskutku dostalo panství.“ — Dan. 7:6.

Ve druhém prorockém vidění byl vidět „kozel“ ‚přicházející od západu slunce po povrchu celé země‘, a to tak rychle, že ‚se nedotýkal země‘. Přišel až k dvourohému beranovi, který podle slov andělových „představuje krále Médie a Persie“. Kozel „berana srazil a zlámal jeho dva rohy“. Danielovi bylo řečeno: „Chlupatý kozel představuje řeckého krále.“ — Dan. 8:5–8, 20, 21.

Ve třetím případě bylo Danielovi sděleno, že jeden perský král „. . . vzburcuje všechno proti řeckému království. A jistě povstane mocný král a bude panovat s rozsáhlým panstvím a bude činit podle své vůle.“ — Dan. 11:2, 3.

Co znamenají tyto symboly? Staly se tyto věci způsobem, který byl oznámen Danielovi? Uvidíme.

Proroctví se splňují

Na jaře roku 334 př. n. l. vstoupil Alexandr asi se 30 000 pěšáky a 5 000 jezdci u Dardanel (starověkého Hellespontu) do Asie. Rychlostí symbolického čtyřkřídlého levharta nebo kozla, který se zdánlivě nedotýkal země, se přehnal územími perské říše — zemí padesátinásobně větší než jeho vlastní království. „Bude panovat s rozsáhlým panstvím a. . . činit podle své vůle“? Dějiny dávají odpověď.

U řeky Graniku v severozápadním cípu Malé Asie (novodobé Turecko) vyhrál Alexandr svou první bitvu proti Peršanům. V oné zimě dobyl západní část Malé Asie. Následující podzim rozhodně porazil u Issu v jihovýchodním cípu Malé Asie perské vojsko, které mělo odhadem asi půl miliónu mužů, a velký perský král, Dareios III., uprchl a zanechal svou rodinu v Alexandrových rukou.

Alexandr prchající Peršany nepronásledoval, ale pochodoval na jih podél pobřeží Středozemního moře a dobýval základny, jež používalo mocné perské loďstvo. Sedm měsíců vzdorovalo ostrovní město Tyrus. Nakonec použil Alexandr sutiny starého pevninského města, které kdysi zničil Nebukadnecar, a vystavěl násep až k ostrovnímu městu. Zbytky tohoto náspu jsou až dodnes viditelné a svědčí o splnění Ezekielova proroctví, že prach z Tyru bude uvržen do moře. — Ezek. 26:4, 12.

Alexandr ušetřil Jeruzalém, který se vzdal, a postupoval na jih. Dobyl Gazu, zvětšil své ‚rozsáhlé panství‘ a ‚činil podle své vůle‘ v Egyptě, kde byl vítán jako osvoboditel. U Memfidy obětoval býka bohu Apisovi, čímž se zalíbil egyptským kněžím. Založil také město Alexandrii, která později soupeřila s Aténami jakožto středisko vzdělání a jež nese až dodnes jeho jméno.

Všech cílů Filipova plánu bylo dosaženo, a dokonce byly překonány. Alexandr však zdaleka nebyl spokojen. Jako rychle se pohybující kozel se obrátil severovýchodně, prošel Palestinou a dále až k řece Tigridu. V roce 331 př. n. l. tam napadl Peršany u Gaugamel, nedaleko sutin bývalého asyrského hlavního města Ninive. 47 000 Alexandrových mužů přemohlo a reorganizovalo perské vojsko, v němž byl 1 000 000 mužů. Dareios III. uprchl a jeho vlastní lidé jej později zavraždili.

Alexandr podnícen vítězstvím obrátil se na jih a zmocnil se perského zimního hlavního města Babylóna. Obsadil též hlavní města Susy a Persepolis, zmocnil se ohromného perského pokladu a spálil Xerxův palác. Nakonec mu padlo do rukou hlavní město Ekbatana. Při tomto rychlém dobyvatelském tažení si podmanil zbytek perské říše a došel až na východ k řece Indu v dnešním Pákistánu. Řecko se stalo bezesporu pátou ze světových velmocí biblických dějin.

Alexandrovo dobyvatelské tažení také rozšířilo řečtinu a kulturu po celé jeho ohromné říši. V dobytých zemích byly zřízeny řecké kolonie a obecná řečtina koiné se stala tehdejším mezinárodním jazykem. Byl to jazyk, jehož bylo později použito k sepsání biblických Křesťanských řeckých písem.

Alexandrovo království rozděleno

Alexandr si přál obnovit Babylón jako hlavní město své říše. To se však nestalo. V proroctví byl kdysi popsán chlupatý kozel s jedním velkým rohem. Danielovi o něm bylo řečeno:

„A kozel, ten se vypínal do krajnosti; jakmile se však stal mocným, velký roh se zlomil a nápadně místo něho vzešly čtyři, směrem ke čtyřem nebeským větrům. . . Chlupatý kozel představuje řeckého krále; a velký roh, který měl mezi očima, ten představuje prvního krále. A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři, jsou čtyři království, jež vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ — Dan. 8:8, 21, 22.

„Až povstane, jeho království se rozbije a bude rozděleno směrem ke čtyřem nebeským větrům, ale ne jeho dalšímu pokolení a ne podle jeho panství, s nímž panoval; protože jeho království bude vykořeněno, dokonce pro jiné než tyto.“ — Dan. 11:4.

Podle biblické předpovědi byla Alexandrova radost ze světovlády krátkodobá. Přímo na vrcholku jeho vítězné kariéry, když mu bylo pouhých 32 let, Alexandrovo nelítostné dobývání skončilo. Alexandr byl sice postižen malárií, ale v Babylóně prostopášně hodoval a pil, a v roce 323 př. n. l. náhle zemřel. Jeho tělo bylo vzato do Egypta a pochováno v Alexandrii. Tak se „velký roh“, který „představuje prvního krále“, zlomil. Co se potom stalo s jeho říší?

Proroctví říkalo, že bude jeho království rozděleno, „ale ne jeho dalšímu pokolení“. Krátký čas panoval Alexandrův neschopný bratr Filip Arrhidaios, ale byl zavražděn. Stejně i Alexandrův zákonný syn Alexandr (Allou) a jeho nemanželský syn Herakles (Herkules) byli zabiti. Tak vymřela rodová linie Alexandra, který prolil mnoho krve.

Bylo rovněž předpověděno, že „čtyři království. . . vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou“ a že jeho království bude „rozděleno směrem ke čtyřem nebeským větrům, ale. . . ne podle jeho panství, s nímž panoval“. Stalo se to?

Během doby byla Alexandrova ohromná říše rozdělena mezi jeho čtyři generály: 1. generála Kassandra — Makedonie a Řecko; 2. generála Lysimacha — Malá Asie a evropská Thrákie; 3. generála Seleuka Nikatora — Babylónie, Médie, Sýrie, Persie a východní provincie až k řece Indu; 4. generála Ptolemaia Laga — Egypt, Libye a Palestina. Podle proroctví povstala z velkého Alexandrova království čtyři helénská neboli Řeckem ovlivněná království.a

Nejdelší trvání z nich mělo ptolemaiovské království v Egyptě. Bylo v roce 30 př. n. l. poraženo Římem, načež Řím nahradil Řecko a stal se šestou světovou velmocí.

Krásnější vyhlídky pro lidstvo

Měly po sobě nekonečně následovat utlačující světové velmoci? Nikoli. Bible říká, že žijeme krátce před koncem poslední z nich. — Zjev. 17:10.

Daniel nejprve viděl tyto lidské vlády podobné zvířatům, a pak viděl něco jiného. V mimořádném vidění nahlédl přímo do nebes, kde viděl „Prastarého na dny“, samotného Boha, jak dává království, ne nějakému budoucímu mocichtivému lidskému vůdci, ale „někomu podobnému synu člověka“ — Ježíši Kristu, který byl vzkříšen k nebeskému životu. — Dan. 7:9, 10, 13.

Jaký rozdíl to je! Toto nebeské království a jeho panství se mělo velice lišit od těch dřívějších pozemských válčících lidských králů. O tomto vyvýšeném nebeském „synu člověka“ řekl Daniel: „A bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ (Dan. 7:14) Mělo to být království pokoje a spravedlnosti. — Iz. 9:6, 7.

Když se podíváme zpět na řecké panství, jež se vyznačuje chamtivostí a násilím, můžeme být opravdu šťastní, když víme, že již bylo toto nebeské království zřízeno a že je blízko doba jeho spravedlivého panování nad celou zemí. — Zjev. 12:10, 12.

„Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ — Hab. 2:3.

[Poznámka pod čarou]