Život a služba Ježíše

Boháč a Lazar prožívají změnu

JEŽÍŠ vypráví podobenství o boháči a chudém žebráku Lazarovi. Boháč znázorňuje náboženské vůdce, kteří jsou obdařeni duchovními přednostmi a příležitostmi, a Lazar znázorňuje prostý lid, který hladoví po duchovní výživě. Ježíš pokračuje ve svém příběhu a popisuje dramatickou změnu okolností těchto mužů. Ježíš říká: „Časem žebrák zemřel a andělé ho odnesli na místo k Abrahámovým prsům. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože byl v trápení, a uviděl v dálce Abraháma, a Lazara u něho na místě u prsou.“

Boháč ani Lazar nejsou doslovné osoby, ale symbolizují třídy lidí. Je tedy logické, že i jejich smrt je symbolická. Co tedy symbolizuje nebo znázorňuje jejich smrt?

Ježíš právě poukázal na změnu okolností, když řekl, že ‚Zákon a Proroci byli až do Jana Křtitele, ale od té doby je oznamováno Boží království‘. Kázáním, které prováděl Jan a Ježíš Kristus, tedy umírá jak boháč, tak i Lazar svým dřívějším okolnostem, neboli svému stavu.

Ti, kteří patří k pokorné, kajícné třídě Lazarově, umírají svým dřívějším duchovně chudým poměrům a přicházejí do postavení božské přízně. Dříve čekali na to, co odpadne jako malé drobečky z duchovního stolu náboženských vůdců, ale nyní uspokojují jejich potřeby biblické pravdy, které jim vštěpuje Ježíš. Tak jsou přivedeni do náruče neboli postavení přízně většího Abraháma, Jehovy Boha.

Naproti tomu ti, kteří tvoří třídu boháče, se dostávají do Boží nepřízně, protože soustavně nechtěli přijímat poselství o království, které učil Ježíš. Tak umírají svému dřívějšímu postavení zdánlivé přízně. Ano, mluví se o nich, jako by byli obrazně v mukách. Poslyšme, co říká boháč:

„Otče Abraháme, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, aby si namočil špičku prstu ve vodě a zchladil mi jazyk, protože jsem v úzkostech v tomto planoucím ohni.“ Boží ohnivá soudní poselství, která ohlašují Ježíšovi učedníci, jsou pro jednotlivce z třídy boháče mučivá. Chtějí, aby učedníci přestali oznamovat tato poselství a aby jim tak poskytli trochu úlevy v jejich mukách.

„Ale Abrahám řekl: ‚Dítě, vzpomeň si, že jsi za svého života dostal v plnosti své dobré věci, ale Lazar zase věci škodlivé. On tu však má teď pohodlí, ale ty jsi v úzkostech. A kromě toho všeho byla mezi vámi a námi ustanovena velká propast, aby ti, kteří chtějí přejít odtud k vám, nemohli, ani aby lidé nemohli jít odtamtud k nám.‘“

Jak spravedlivá a vhodná je tato dramatická změna, jež se stala s třídou Lazarovou a třídou boháčovou! K této změně stavu dochází o několik měsíců později, o letnicích roku 33 n.l., kdy je stará smlouva Zákona nahrazena novou smlouvou. Pak se stává naprosto jasným, že Boží přízeň mají učedníci, a ne farizeové a jiní náboženští vůdcové. „Velká propast“, která odděluje symbolického boháče od Ježíšových učedníků, tedy znázorňuje Boží neměnný, spravedlivý soud.

Boháč dále žádá „otce Abraháma“, aby poslal Lazara „do domu mého otce, neboť mám pět bratrů“. Boháč tedy přiznává, že má bližší vztah k nějakému jinému otci, jímž je ve skutečnosti satan ďábel. Boháč žádá, aby Lazar rozředil Boží soudní poselství, aby se jeho „pět bratrů“, jeho náboženští spojenci, nedostali „do tohoto místa trápení“.

„Ale Abrahám řekl: ‚Mají Mojžíše a Proroky; ať jim naslouchají.‘“ Ano, chce-li „pět bratrů“ uniknout mukám, stačí, aby se řídili spisy Mojžíše a Proroků, které ukazují, že Ježíš je Mesiáš, a aby se pak stali jeho učedníky. Boháč však namítá: „‚Skutečně ne, otče Abraháme, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘ Řekl mu však: ‚Jestliže nenaslouchají Mojžíšovi a Prorokům, nepřesvědčí je, ani když někdo vstane z mrtvých.‘“ Bůh neposkytne žádná zvláštní znamení ani zázraky, aby takové lidi přesvědčil. Lidé musí číst a uplatňovat Písmo, chtějí-li získat jeho přízeň. Lukáš 16:16, 22–31; Jan 8:44.

◆ Proč musí být smrt boháče i Lazara symbolická a co znázorňuje jejich smrt?

◆ Co jsou muka, která trpí boháč, a jakým způsobem má dostat podle své žádosti úlevu?

◆ Co představuje „velká propast“?

◆ Kdo je boháčovým pravým otcem a kdo je jeho pět bratrů?