Obrázky ze zaslíbené země:

Údolí Ela, kde David zabil obra

MÁLOKTERÁ biblická zpráva vzrušuje víc než líčení, jak se „David s prakem a kamenem prokázal jako silnější než Filištín“, obr Goliat. (1. Samuelova 17:50) Odehrálo se to v údolí Ela.

Ale kde je to údolí a jak vypadá? Když se to dozvíš, budeš si umět představit slavné vítězství chlapce, který byl pomazán jako budoucí král nad Izraelem. Bůh později uzavřel s Davidem smlouvu o království, která nám může přinést věčná požehnání, a tím spíše máme důvod se poučit o tom, co se stalo v údolí Ela.

Filištíni žili podél kananejského pobřeží. Izraelité ovládali judské hory (jižně od Jeruzaléma). Nepřátelé tedy byli v nížině na západě, Boží služebníci na vysočině směrem k východu. Mezi nimi leželo sporné území, pahorkatina nazývaná Šefela. Jak mohli Filištíni napadnout Izrael? Logická cesta vedla některým východozápadním vádím neboli průsmykem. Hlavní bylo údolí Ela. Táhlo se z plání u jejich měst Gatu a Ekronu vzhůru Šefelou do hor asi 24 kilometrů jižně od Jeruzaléma a Betléma. Obrázek (s pohledem na jihovýchod) ukazuje horní konec tohoto údolí. Na obzoru vidíš judské hory.a

Dívej se na tuto fotografii a představ si, jak Filištíni vystoupili tímto plochým údolím k horám. Izraelité přišli z Judeje, od severovýchodu, aby je zastavili. Zde obě strany zaujaly své postavení. Proč? „Filištíni stáli na hoře na této straně a Izraelité stáli na hoře na oné straně, s údolím mezi sebou.“ — 1. Samuelova 17:3.

Ačkoli nevíme přesně, na kterém místě v údolí se to stalo, představme si Filištíny na kopci vpravo dole. Saulovo vojsko bylo možná naproti na kopci za hnědavým polem. Žádné vojsko nechtělo sestoupit, překročit údolí a zaútočit na protivníka v jeho bezpečném obranném postavení ve výšce. Stáli tak víc než měsíc. Co způsobí průlom?

Každé ráno a večer chodil do údolí Goliat, filištínský bojovník vysoký téměř tři metry, a popichoval Saulův tábor, aby rozhodli spor bojem muže proti muži. Žádný Izraelita se mu však neodvážil postavit. Nakonec přišel mladý pastýř David z Betléma s potravou pro své bratry v táboře. Jak reagoval na tuto urážlivou výzvu? „Kdo je ten neobřezaný Filištín, že musí popichovat bitevní linie živého Boha?“ (1. Samuelova 17:4–30) David zřejmě smýšlel tak, jak nám radí roční text, který mají svědkové Jehovovi na rok 1990: „Buďme dobré mysli a říkejme: ‚Jehova je můj pomocník.‘“ — Hebrejcům 13:6; Žalm 56:11; 118:6.

Když slyšel král Saul, že tento neozbrojený chlapec bez vojenského výcviku se postaví strašlivému Goliatovi, nabídl mu své brnění. David odmítl. Byl ochoten jít proti obrovi se svou pastýřskou holí, koženým prakem a pěti kameny, které si našel v údolí. Jak ty kameny vypadaly? Sotva to byly pouhé oblázky velikosti zrnka hroznu nebo olivy. Našly se prakové kameny o průměru 5 až 8 cm, tedy velikosti malého pomeranče. Vrhač dovedl vymrštit takový kámen rychlostí 160 až 240 km/hod.

Jistě jsi četl, co se stalo v údolí před očima obou vojsk. David prohlásil: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.“ Jehova pak dal vítězství. Chlapec mrštil kamenem takovou silou, že se Goliatovi zaryl do čela a zabil ho. Potom pastýř přiběhl a uťal obrovi hlavu jeho vlastním mečem. — 1. Samuelova 17:31–51.

Izraelité povzbuzení Davidovou vírou a důvěrou v Boha zaútočili na své skleslé nepřátele a pronásledovali je dolů Šefelou zpátky do Filistie. — 1. Samuelova 17:52, 53.

Představ si, jak se museli v Judě radovat! Boží lid viděl z hor na západ do údolí Ela a do Šefely, stejně jako je vidět v nové době při pohledu dolů z okolí Hebronu. Bílé květy mandloně jsou krásná podívaná, ale krása vítězství nad Božími nepřáteli byla ještě větší. Právem mohly říkat izraelské ženy: „Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce,“ včetně obra, kterého srazil v údolí Ela. — 1. Samuelova 18:7.

[Poznámka pod čarou]