Od sedarim k záchraně

„Vezmu pohár velkolepé záchrany a budu vzývat Jehovovo jméno.“ — Žalm 116:13.

1. Jaká nejoblíbenější píseň všech dob může ovlivnit tvou budoucnost?

JAK by se ti líbila píseň, která by vyprávěla o tom, že budeš mít dlouhou a šťastnou budoucnost? Taková píseň skutečně existuje a je to nejoblíbenější píseň všech dob. Ty jsi však v příznivější situaci než většina lidí, protože můžeš této písni s hlubokým významem porozumět a můžeš se z ní radovat. Židé ji nazývají Hallel (Chvála). Skládá se ze Žalmů 113 až 118 a podněcuje nás, abychom zpívali „Hallelujah“ neboli „Chvalte Jah“.

2. Jak se používá tato píseň a jaký má vztah k sedarim?

² Židé zpívají Hallel při své bohoslužbě pasach a tento zpěv byl zřejmě zaveden ještě v době, kdy měl Bůh chrám, v němž byla obětována zvířata. Dnes se zpívá v židovských domácnostech během bohoslužby pasach a při jídle, kterému se říká sedarim. Ale jen nemnozí z těch, kteří při svém sedarim zpívají, opravdu chápou význam Žalmu 116:13: „Vezmu pohár velkolepé záchrany a budu vzývat Jehovovo jméno.“ Proč je však záchrana spojena s pasach a mohlo by přitom jít i o tvou záchranu?

Pasach — svátek záchrany

3. Jaký původ má sedarim?

³ Vzpomeň si, že Izraelité byli otroky v Egyptě, kde vládl despotický farao. Nakonec vzbudil Jehova Mojžíše, aby vyvedl svůj lid na svobodu. Když Bůh uvedl na Egypt již devět ran, oznámil Mojžíš desátou. Jehova pobije prvorozené v každé egyptské domácnosti. (2. Mojžíšova 11:1–10) Izraelité však mohli být ušetřeni. Jak? Měli zabít ovci, její krví potřít zárubně a nadedveřní trám, měli zůstat uvnitř a jíst jídlo, totiž beránka, nekvašený chléb a hořké byliny. Při tomto sedarim Bůh ‚přejde‘ a jejich prvorozené nepobije. — 2. Mojžíšova 12:1–13.

4, 5. Jak vedl pasach k záchraně mnohých? (Žalm 106:7–10)

⁴ Když tato desátá rána přišla, řekl farao Mojžíšovi: „Vyjděte zprostředka mého lidu, vy i ostatní izraelští synové, a jděte, služte Jehovovi.“ (2. Mojžíšova 12:29–32) Když Hebrejci a „ohromná smíšená společnost“ těch, kteří s nimi sympatizovali, odešli, farao si to rozmyslel a pustil se za nimi. Bůh tehdy zázračně pomohl svému lidu uniknout Rudým mořem, kde farao a pronásledující armáda zahynuli. — 2. Mojžíšova 12:38; 14:5–28; Žalm 78:51–53; 136:13–15.

⁵ Mojžíš řekl u Rudého moře Izraeli: „Nebojte se. Stůjte pevně a uvidíte záchranu od Jehovy, kterou pro vás dnes vykoná.“ Později zpívali: „Má síla a má moc je Jah, neboť slouží k mé záchraně. To je můj Bůh, a budu mu chvalořečit.“ (2. Mojžíšova 14:13; 15:2) Ano, vysvobození Izraele jak z desáté rány, tak i z Rudého moře byla záchrana. Žalmista tedy mohl říci o Jehovovi, že to je Bůh, který „koná velkolepou záchranu uprostřed země“. — Žalm 68:6, 20; 68:7, 21, KB; 74:12–14; 78:12, 13, 22.

6, 7. Proč byl ustanoven pasach, ale proč je nyní zachováván jinak než první pasach?

⁶ Hebrejci měli zachovávat pasach jako vzpomínku na záchranu. Bůh řekl: „Tento den vám bude sloužit jako pamětní den a budete ho slavit jako svátek Jehovovi po všechny své generace.“ (2. Mojžíšova 12:14) Při každém jídle pasach neboli při sedarim měl otec připomínat své rodině tuto záchranu. Jehova dal pokyn: „Až vám vaši synové řeknou: ‚Co pro vás ta služba znamená?‘, . . . pak řeknete: ‚Je to oběť pasach Jehovovi, který přešel domy izraelských synů v Egyptě, když Egypťany postihl ranou, ale naše domy vysvobodil.‘“ — 2. Mojžíšova 12:25–27.

⁷ Židé dodržují sedarim při pasach až dodnes, což potvrzuje historickou pravdivost této zprávy. Ale některé jejich zvyky se liší od toho, co přikázal Bůh. Publikace Původ sedarim (angl.) říká: „Bible obsahuje podrobné pojednání o pasach a svátku nekvašených chlebů; tyto popisy však neodpovídají způsobu, jak se později zachovávaly tyto svátky. Biblický rituál se soustřeďuje především na oběť pasach, což v pobiblické literatuře již není ústředním námětem.“ Jedním ze závažných důvodů je, že již Židé nemají chrám pro zvířecí oběti.

8. Z jakého zvláštního důvodu uvažujeme o pasach?

⁸ Křesťané mohou mít velký užitek ze studia všech svátků, které dal Bůh starověkému Izraeli,a ale nyní si zaslouží naši zvláštní pozornost určitá hlediska týkající se pasach. Ježíš jako Žid zachovával pasach. Když ho slavil naposled, poukázal na jedinou slavnost, kterou Bůh ustanovil pro křesťany — Pánovu večeři, vzpomínku na Ježíšovu smrt. Tato křesťanská oslava má tedy vztah k pasach.

Více než beránek pasach

9, 10. Proč byl beránek pasach zvláštní, jedinečnou obětí?

⁹ Hebrejcům 10:1 nám říká, že ‚Zákon měl stín budoucích dobrých věcí‘. Encyklopedie biblické, teologické a církevní literatury (angl.) od M‘Clintocka a Stronga říká: „Žádný jiný stín budoucích dobrých věcí obsažený v zákoně nemůže předstihnout pasach.“ Zejména beránek pasach měl význam, který daleko přesahoval obřad na památku toho, jak Bůh zachránil prvorozené a potom všechny Hebrejce z Egypta.

¹⁰ Tento beránek byl jedinečný v mnoha směrech. Například mnohé zvířecí oběti pod mojžíšským Zákonem předkládal jednotlivec ve spojení s osobními hříchy nebo vinou, a části zvířat byly páleny na oltáři. (3. Mojžíšova 4:22–35) Část masa z oběti společenství dostával obětující kněz nebo jiní kněží. (3. Mojžíšova 7:11–38) Ale beránek pasach nebyl použit na oltáři, a obětovala ho skupina lidí, obvykle rodina, a jedině tito lidé ho jedli. — 2. Mojžíšova 12:4, 8–11.

11. Jak pohlížel Jehova na beránka pasach a nač to poukazovalo? (4. Mojžíšova 9:13)

¹¹ Jehova přisuzoval beránkovi pasach takovou hodnotu, že ho nazýval ‚svou obětí‘. (2. Mojžíšova 23:18; 34:25) Badatelé řekli, že „oběť pasach byla Jehovovou obětí, jaká neměla obdobu“. Tento beránek nepopiratelně poukazoval na oběť Ježíšovu neboli ji symbolizoval. Víme to, protože apoštol Pavel řekl o Ježíšovi, že to je „náš pasach, který byl . . . obětován“. (1. Korinťanům 5:7) Ježíš byl označen jako „Boží Beránek“ a „Beránek, který byl zabit“. — Jan 1:29; Zjevení 5:12; Skutky 8:32.

Krev, která zachraňuje život

12. Jakou úlohu měla při prvním pasach beránkova krev?

¹² Tehdy v Egyptě byla beránkova krev nezbytně nutná k záchraně. Když Jehova pobíjel prvorozené, míjel domy, na jejichž zárubních byla krev. A protože Židé nemuseli truchlit nad smrtí svých prvorozených, mohli projít Rudým mořem a získat svobodu.

13, 14. Jak působí Ježíšova krev k záchraně života a proč je nutná k záchraně? (Efezanům 1:13)

¹³ I dnes je k záchraně nutná krev — prolitá krev Ježíše. Když ‚se blížil pasach, židovský svátek‘ v roce 32 n. l., řekl Ježíš velkému posluchačstvu: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já ho vzkřísím v posledním dnu; neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ (Jan 6:4, 54, 55) Všichni jeho židovští posluchači mohli mít na mysli nadcházející pasach a to, že v Egyptě byla použita krev beránka.

¹⁴ Ježíš tehdy nerozebíral, co znamenají symboly používané při Pánově večeři. Tato nová oslava pro křesťany byla ustanovena teprve o rok později, takže ani apoštolové, kteří slyšeli Ježíše v roce 32 n. l., o tom nic nevěděli. Ježíš však ukazoval, že jeho krev je pro věčnou záchranu nezbytně nutná. Pavel to vysvětlil: „Jeho prostřednictvím máme vysvobození výkupným skrze jeho krev, ano odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ (Efezanům 1:7) Žít věčně můžeme jedině tehdy, bude-li nám odpuštěno na základě Ježíšovy krve.

Která záchrana a kam?

15. Jaká záchrana a jaké přednosti byly umožněny Hebrejcům v Egyptě, a co pro ně možné nebylo? (1. Korinťanům 10:1–5)

¹⁵ Ve starověkém Egyptě šlo jen o záchranu omezenou. Nikdo z těch, kteří opustili Egypt, neočekával, že po vyjití obdrží nekonečný život. Bůh sice určil levity, kteří měli být kněžími pro národ, a někteří z kmene Juda se dočasně stali králi, ale ti všichni umírali. (Skutky 2:29; Hebrejcům 7:11, 23, 27) „Ohromná smíšená společnost“, která také opustila Egypt, sice tyto výsady neměla, ale mohla společně s Hebrejci doufat, že se dostane do Zaslíbené země a že bude žít normálním životem a uctívat Boha. Jehovovi předkřesťanští svědkové měli nicméně základ pro naději, že se budou moci časem radovat z nekonečného života na zemi, kde mělo lidstvo podle Božího předsevzetí žít. To by odpovídalo Ježíšovu slibu u Jana 6:54.

16. Na jakou záchranu mohli mít naději Boží služebníci ve starověku?

¹⁶ Bůh použil některých ze svých starověkých služebníků k napsání inspirovaných slov, že byla Země stvořena k tomu, aby byla obývána, a že na ní budou bezúhonní lidé žít navždy. (Žalm 37:9–11; Přísloví 2:21, 22; Izajáš 45:18) Ale jak by mohli praví ctitelé získat takovou záchranu, jestliže zemřeli? Tím, že je Bůh přivede zpět k životu na zemi. Například Job vyjádřil naději, že na něho bude vzpomenuto a že bude opět povolán k životu. (Job 14:13–15; Daniel 12:13) Je tedy zřejmé, že jeden způsob záchrany je k věčnému životu na zemi. — Matouš 11:11.

17. Jakou odlišnou záchranu mohou podle Bible získat jiní?

¹⁷ Bible mluví také o záchraně k životu v nebi, kam šel Ježíš Kristus po svém vzkříšení. „Je po Boží pravici, neboť odešel do nebe a byli mu podřízeni andělé a autority a moci.“ (1. Petra 3:18, 22; Efezanům 1:20–22; Hebrejcům 9:24) Ale Ježíš neměl být jediným člověkem, který byl vzat do nebe. Bůh rozhodl, že vezme ze země také poměrně malý počet jiných. Ježíš řekl apoštolům: „V domě mého Otce je mnoho příbytků . . . odcházím, abych vám připravil místo. Jestliže tedy půjdu a připravím vám místo, přijdu opět a vezmu vás k sobě domů, abyste i vy byli, kde jsem já.“ — Jan 14:2, 3.

18. Z jakého důvodu nyní zaměříme pozornost na záchranu k nebeskému životu?

¹⁸ Záchrana k nebeskému životu ve spojení s Ježíšem je tedy jistě velkolepější než omezená záchrana, o kterou šlo při prvním pasach. (2. Timoteovi 2:10) Večer posledního platného sedarim neboli jídla pasach ustanovil Ježíš pro své následovníky novou slavnost, která soustřeďovala pozornost na záchranu k nebeskému životu. Řekl apoštolům: „Stále to čiňte jako upomínku na mne.“ (Lukáš 22:19) Než se zamyslíme nad tím, jak by měli křesťané zachovávat tuto slavnost, uvažujme o otázce, kdy bychom to měli dělat.

„Ustanovený čas“

19. Proč je logické spojovat pasach a Pánovu večeři?

¹⁹ Ježíš kdysi řekl: „Velmi jsem si přál, abych s vámi jedl tento pasach, dříve než budu trpět.“ (Lukáš 22:15) Potom ustanovil Pánovu večeři, kterou měli jeho následovníci dodržovat jako vzpomínku na jeho smrt. (Lukáš 22:19, 20) Pasach se konal jednou v roce. Je proto rozumné, aby byla Pánova večeře dodržována každoročně. Kdy? Je logické, že na jaře v době pasach. To znamená v den, na který připadá 14. nisan (podle židovského kalendáře), a není tedy nutné vždy dodržovat pátek jen proto, že v ten den týdne Ježíš zemřel.

20. Proč se svědkové Jehovovi zajímají o 14. nisan?

²⁰ Pavel tedy měl zřejmě na mysli 14. nisan, když napsal: „Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete tento pohár, ohlašujete Pánovu smrt, dokud on nepřijde.“ (1. Korinťanům 11:26) Během nejbližších dvou století se mnozí křesťané drželi 14. nisana, a byli proto známí jako kvartodecimáni, podle latinského výrazu pro „14“. M‘Clintock a Strong o tom říkají: „Maloasijské církve slavily Pánovu smrt v den, který odpovídal 14. dnu měsíce nisana, kdy podle mínění celé starověké církve došlo k ukřižování.“ Dnes zachovávají svědkové Jehovovi Pánovu večeři každoročně v den, který odpovídá 14. nisanu. Někteří si však povšimli, že se to může lišit od data, kdy mají Židé svůj pasach. Proč?

21. Kdy měl být obětován beránek pasach, ale co dělají dnešní Židé?

²¹ Den u Hebrejců probíhal od západu slunce (asi od šesti hodin) do následujícího západu slunce. Bůh přikázal, aby byl beránek pasach zabit 14. nisana „mezi dvěma večery“. (2. Mojžíšova 12:6) Kdy to bylo? Dnešní Židé se přiklánějí k rabínskému názoru, že měl být beránek zabit ke konci 14. nisana mezi dobou, kdy se slunce začalo sklánět (asi ve tři hodiny), a skutečným západem slunce. Proto mají svůj sedarim po západu slunce, kdy začíná 15. nisan. — Marek 1:32.

22. Proč se datum Památné slavnosti může lišit od data, kdy Židé drží svůj pasach? (Marek 14:17; Jan 13:30)

²² My však máme pádné důvody k jinému pochopení tohoto výrazu. Pátá Mojžíšova 16:6 říká Izraelitům jasně, že mají „zabít oběť pasach večer, při západu slunce“. (Židovský překlad Tanach) To ukazuje, že výraz „mezi dvěma večery“ se vztahuje na dobu soumraku, od západu slunce (který začíná 14. nisana) do skutečné tmy. Tak to kdysi chápali Židé Karaimb a stejně tomu rozumějí až dodnes Samaritánic. Chápeme věc tak, že byl beránek pasach obětován a že ho jedli ‚v jeho ustanoveném čase‘ 14. nisana, a ne 15. nisana. To je jeden z důvodů, proč se datum naší Památné slavnosti někdy liší od data Židů. — 4. Mojžíšova 9:2–5.

23. Proč jsou k hebrejskému kalendáři přidávány měsíce a jak si přitom počínají dnešní Židé?

²³ Naše datum se může lišit od data Židů také proto, že Židé užívají předem stanovený kalendář, jehož systém byl určen teprve ve čtvrtém století n. l. Mohou tak určovat data pro 1. nisan nebo pro svátky celá desetiletí nebo staletí předem. Ve starověkém lunárním kalendáři musel být příležitostně vkládán třináctý měsíc, aby kalendář odpovídal ročním dobám. Dnešní židovský kalendář přidává tento měsíc ve stanovených dobách; v devatenáctiletém cyklu se přidává k 3., 6., 8., 11., 14., 17. a 19. roku.

24, 25. a) Jak byly určovány měsíce v Ježíšově době a jak se zjišťovalo, kdy se mají vložit mimořádné měsíce? b) Jak určují svědkové Jehovovi datum Pánovy večeře?

²⁴ Emil Schürer však říká, že „v době Ježíšově ještě [Židé] neměli pevný kalendář, ale jakmile . . . se ke konci roku pozorovalo, že by pasach připadl na dobu před jarní rovnodenností [kolem 21. března], bylo ustanoveno vložit jeden měsíc před nisan“. (Dějiny židovského lidu v době Ježíše Krista, svazek 1, angl.) Mimořádný měsíc se tedy vyskytuje přirozeně a není připojován předem stanoveným způsobem.

²⁵ Vedoucí sbor svědků Jehovových určuje datum Pánovy večeře v souladu se starověkou metodou. První nisan je určován podle toho, kdy může být nový měsíc nejbližší k jarní rovnodennosti pravděpodobně pozorován při západu slunce v Jeruzalémě. Počítáme-li od té doby 14 dnů, přivádí nás to ke 14. nisanu, což obvykle odpovídá dnu, kdy je úplněk. (Viz Strážnou věž 6, 1978, „Otázky čtenářů“.) Na základě této biblické metody byli svědkové Jehovovi po celé zeměkouli informováni, že se letos bude Památná slavnost slavit po západu slunce 10. dubna.

26. Která další hlediska Pánovy večeře si zaslouží naši pozornost?

²⁶ Toto datum odpovídá 14. nisanu, kdy Ježíš slavil poslední platný pasach. Památná slavnost však soustřeďuje pozornost na záchranu, která převyšuje to, nač se vzpomíná při židovském sedarim. My všichni potřebujeme rozumět tomu, co se děje při Pánově večeři, jaký to má význam a jak to souvisí s naší záchranou.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč je pasach vhodně spojen se záchranou?

◻ Jak může Ježíšova oběť způsobit víc, než co způsobil beránek pasach?

◻ Jakou záchranu je možné získat prostřednictvím Ježíšovým?

◻ Jak určují svědkové Jehovovi správnou dobu pro Pánovu večeři?