Řiď se Ježíšovým příkladem zbožné oddanosti

„Uznává se, že svatá tajná věc této zbožné oddanosti je velká: ‚[Ježíš] byl učiněn zjevným v těle.‘“ — 1. TIMOTEOVI 3:16.

1. a) Jaká otázka zůstávala bez odpovědi více než 4 000 let? b) Kdy a jak přišla odpověď?

BYLA to otázka, jež zůstávala přes 4 000 let bez odpovědi. Existovala od chvíle, kdy první člověk Adam nezachoval ryzost: Jak může být mezi lidmi učiněna zjevnou zbožná oddanost? Odpověď nakonec přišla v 1. století n. l. s příchodem Božího Syna na zem. Ježíš každou myšlenkou, slovem a skutkem dokazoval svou osobní náklonnost k Jehovovi. Tak odhalil ‚svatou tajnou věc zbožné oddanosti‘ a ukázal oddaným lidem cestu, jak takovou oddanost zachovat. — 1. Timoteovi 3:16.

2. Proč bychom měli bedlivě uvažovat o Ježíšově příkladu, když usilujeme o zbožnou oddanost?

² Když usilujeme o zbožnou oddanost jako oddaní, pokřtění křesťané, činíme dobře, jestliže ‚bedlivě uvažujeme‘ o Ježíšově příkladu. (Hebrejcům 12:3) Proč? Ze dvou důvodů. Za prvé nám může Ježíšův příklad pomoci pěstovat zbožnou oddanost. Ježíš znal svého Otce lépe než kdokoli jiný. (Jan 1:18) A Ježíš napodoboval Jehovovy cesty a vlastnosti tak přesně, že mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Prostřednictvím Ježíšova života a služby tedy můžeme získat hlubší ocenění pro Jehovovy něžné vlastnosti, a tak posilníme svou osobní náklonnost ke svému láskyplnému stvořiteli. Za druhé nám může Ježíšův příklad pomoci, abychom projevovali zbožnou oddanost. Proto uděláme dobře, když se zamyslíme nad tím, jak bychom ‚oblékli Krista‘, totiž vzali si jej jako vzor, napodobovali jeho příklad. — Římanům 13:14.

3. Co by měl zahrnovat náš program osobního biblického studia a proč?

³ Ne vše, co Ježíš říkal a dělal, se zachovalo v psané podobě. (Jan 21:25) Proto by nás mělo zvláště zajímat to, co bylo pod božskou inspirací zaznamenáno. Program osobního biblického studia by proto měl zahrnovat pravidelné čtení zpráv evangelií o Ježíšově životě. Jestliže nám však má takové čtení pomoci v úsilí o zbožnou oddanost, musíme si udělat čas na to, abychom s oceněním uvažovali o tom, co čteme. Musíme být také vnímaví k tomu, co není bezprostředně zřejmé.

Jaký otec, takový syn

4. a) Co ukazuje, že měl Ježíš vřelost a hluboký cit? b) Jak jednal Ježíš iniciativně s druhými?

⁴ Vezměme příklad. Ježíš byl muž plný vřelosti a hlubokého citu. Všimni si u Marka 10:1, 10, 13, 17 a 35, že byl přístupný lidem každého věku a z každého prostředí. Nejednou bral do náruče děti. (Marek 9:36; 10:16) Proč se lidé, i děti, cítili s Ježíšem tak volně? Protože měl o ně upřímný, opravdový zájem. (Marek 1:40, 41) Zračilo se to v tom, že se často ujímal iniciativy a přicházel za těmi, kdo potřebovali pomoc. Tak čteme, že „zahlédl“ vdovu z Nain, jejíhož mrtvého syna právě vynášeli. „Přiblížil“ se a chlapce vzkřísil. Přitom není ani zmínka o tom, že by jej o to někdo žádal. (Lukáš 7:13–15) Bez požádání také iniciativně uzdravil zmrzačenou ženu a muže, který trpěl vodnatelností. — Lukáš 13:11–13; 14:1–4.

5. Čemu nás učí tyto zprávy o Ježíšově službě ohledně Jehovových vlastností a cest?

⁵ Když čteš o takových příhodách, zastav se a zeptej se sám sebe: ‚Když Ježíš dokonale napodoboval svého Otce, co mi říkají tyto zprávy o Jehovových vlastnostech a cestách?‘ Měly by nás ujistit, že Jehova je Bůh plný vřelosti a hlubokého citu. Intenzita jeho trvalého zájmu o lidskou rodinu jej pohnula, aby se při jednání s nimi chopil iniciativy. Nemusel být donucen, aby dal svého Syna „jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Hledá příležitosti, aby „přilnul“ k těm, kdo mu chtějí z lásky sloužit. (5. Mojžíšova 10:15) Jak říká Bible: „[Jehovovy] oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ — 2. Paralipomenon 16:9.

6. K čemu vede uvažování o Jehovově vřelosti a hlubokém citu, jež příkladně napodoboval jeho Syn?

⁶ Takové uvažování o Jehovově vřelosti a hlubokém citu, jež příkladně napodoboval jeho Syn, se dotkne tvého srdce a naplní je větším oceněním pro jeho něžné a přitažlivé vlastnosti. Pohne tě to, aby ses k němu kdykoli a za všech okolností svobodně přibližoval v modlitbě. (Žalm 65:2; 65:3, KB) Posílí to tvou osobní náklonnost k němu.

7. Nač by ses měl ptát potom, co jsi přemýšlel o Jehovově vřelosti a hlubokém citu, a proč?

⁷ Pamatuj však, že zbožná oddanost je víc než jen citové uctívání. Jak poznamenal znalec Bible R. Lenski, „zahrnuje celý náš postoj hluboké úcty, uctívání, a jednání, jež z něho vyplývá“. (Kurzíva naše.) Když se tedy zamyslíš nad Jehovovou vřelostí a hlubokým citem, které příkladně zrcadlil Ježíš, zeptej se: ‚Jak se v tom mohu Jehovovi více podobat? Považují mě druzí za přístupného?‘ Jestliže jsi rodič, musíš být přístupný svým dětem. A jestliže jsi sborovým starším, rozhodně bys měl být přístupný. A co tě učiní přístupnějším? Vřelost a hluboký cit. Musíš pěstovat upřímný, opravdový zájem o druhé. Když ti na druhých skutečně záleží a jsi ochoten se pro ně vydávat, vycítí to a budou k tobě přitahováni.

8. a) Co bys měl mít na paměti, když čteš biblické zprávy o Ježíšovi? b) Jak se poučíme o Jehovovi ze zpráv uvedených v poznámce pod čarou?

⁸ Když tedy čteš biblické zprávy o Ježíšovi, měj na paměti, že se z toho, co Ježíš říkal a dělal, můžeš velmi poučit o Jehovovi jako osobě.a A když tě ocenění pro Boží vlastnosti, jak je zrcadlí Ježíš, pohne k tomu, aby ses snažil více se podobat Bohu, dosvědčuješ tím svou zbožnou oddanost.

Pěstovat zbožnou oddanost k členům rodiny

9, 10. a) Jak projevil Ježíš svou lásku a péči o svou matku Marii chviličku předtím, než zemřel? b) Proč zřejmě svěřil Ježíš Marii do péče apoštolu Janovi a ne jednomu ze svých tělesných bratrů?

⁹ Život a služba Ježíše Krista zjevují mnoho o tom, jak by se měla projevovat zbožná oddanost. Dojemný příklad je zaznamenán u Jana 19:25–27, kde čteme: „U Ježíšova mučednického kůlu stála však jeho matka a sestra jeho matky, Kleofášova manželka Marie a Marie Magdaléna. Proto když Ježíš uviděl svou matku a učedníka, kterého miloval [Jana], jak stojí vedle, řekl své matce: ‚Ženo, hleď, tvůj syn!‘ Dále řekl učedníkovi: ‚Hleď, tvá matka!‘ A od té doby ji učedník vzal k sobě domů.“

¹⁰ Jen si představ! Pár okamžiků předtím, než se vzdal svého pozemského života, pohnula Ježíše láska a starostlivost k tomu, aby svěřil svou matku Marii (zřejmě již ovdovělou) do péče milovaného apoštola Jana. Ale proč Jana a ne jednoho ze svých tělesných bratrů? Protože Ježíšovi nešlo jen o Mariiny tělesné, hmotné potřeby, ale spíše o její duchovní blaho. A apoštol Jan (možná Ježíšův bratranec) prokázal svou víru, kdežto nic nesvědčí o tom, že Ježíšovi tělesní bratři již v té době věřili. — Matouš 12:46–50; Jan 7:5.

11. a) Jak může křesťan podle Pavla pěstovat zbožnou oddanost ve vlastní domácnosti? b) Proč se pravý křesťan stará o stárnoucí rodiče?

¹¹ Jak to ale bylo projevem zbožné oddanosti? Apoštol Pavel vysvětluje: „Cti vdovy, které jsou skutečně vdovami. Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné.“ (1. Timoteovi 5:3, 4) Ctít rodiče tím, že poskytujeme hmotnou podporu, když je třeba, je podle Pavla projev zbožné oddanosti. Jak to? Jehova, původce rodinného uspořádání, přikazuje dětem, aby ctily své rodiče. (Efezanům 3:14, 15; 6:1–3) Pravý křesťan tedy uznává, že když se ujme takové rodinné odpovědnosti, ukazuje nejen lásku k rodičům, ale dokazuje také hlubokou úctu k Bohu a poslušnost jeho příkazů. — Srovnej Kolosanům 3:20.

12. Jak můžeš projevovat zbožnou oddanost k zestárlým rodičům a co by mělo být pohnutkou?

¹² Jak tedy můžeš projevovat zbožnou oddanost k členům rodiny? Určitě k tomu patří zajistit péči o duchovní a hmotné potřeby stárnoucích rodičů, jako to udělal Ježíš. Neudělat to by odhalilo nedostatek zbožné oddanosti. (Srovnej 2. Timoteovi 3:2, 3, 5.) Oddaný křesťan se stará o potřebné rodiče nejen z laskavosti nebo povinnosti, ale protože miluje svou rodinu a uznává velký význam, který takové odpovědnosti přikládá Jehova. Péče o zestárlé rodiče je tedy projevem zbožné oddanosti.b

13. Jak může projevovat zbožnou oddanost ke své rodině křesťanský otec?

¹³ Zbožnou oddanost je doma možné projevovat i jinak. Křesťanský otec má například odpovědnost starat se o svou rodinu hmotně, citově i duchovně. Proto vedle hmotné podpory láskyplně zařizuje pravidelné rodinné studium Bible. Plánuje čas, aby se s rodinou pravidelně podílel na kazatelské službě. Je vyrovnaný a uvědomuje si i jejich potřebu odpočinku a osvěžení. A moudře si stanoví pořadí důležitosti: nepřipouští, aby sborová činnost způsobila, že bude zanedbávat svou rodinu. (1. Timoteovi 3:5, 12) Proč to vše dělá? Nejen z pocitu povinnosti, ale z lásky ke své rodině. Uznává důležitost, kterou připisuje Jehova péči o rodinu. Tím, že plní svou odpovědnost manžela a otce, projevuje zbožnou oddanost.

14. Jak může křesťanská manželka projevovat zbožnou oddanost?

¹⁴ Křesťanské manželky také mají odpovědnost projevovat doma zbožnou oddanost. Jak? Bible říká, že manželka by se měla ‚podřizovat‘ svému manželovi a měla by k němu mít „hlubokou úctu“. — Efezanům 5:22, 33) Má se mu ‚podřizovat‘, i když manžel není věřící. (1. Petra 3:1) Křesťanka dokazuje takovou manželskou podřízenost tím, že podporuje manžela v rozhodnutích, která činí, pokud nejsou v rozporu s Božími zákony. (Skutky 5:29) A proč tuto úlohu přijímá? Nejen proto, že miluje svého manžela, ale zejména proto, že uznává, že „se to sluší v Pánu“ — totiž, že je to Boží uspořádání pro rodinu. (Kolosanům 3:18) Její ochotná podřízenost manželovi je tedy projevem její zbožné oddanosti.

„Za tím účelem jsem vyšel“

15. Jakým vynikajícím způsobem projevoval Ježíš zbožnou oddanost?

¹⁵ Jeden z vynikajících způsobů, jimiž Ježíš projevoval zbožnou oddanost, bylo ‚oznamování dobrého poselství o Božím království‘. (Lukáš 4:43) Po svém křtu v Jordánu roku 29 n. l. strávil Ježíš následující tři a půl roku silně zaujat touto nesmírně důležitou prací. „Za tím účelem jsem vyšel,“ vysvětlil. (Marek 1:38; Jan 18:37) Ale jak to bylo projevem zbožné oddanosti?

16, 17. a) Co vedlo Ježíše k intenzívnímu zaujetí kázáním a vyučováním? b) Proč byla Ježíšova kazatelská a učitelská služba projevem jeho zbožné oddanosti?

¹⁶ Vzpomeň si, že zbožná oddanost znamená žít tak, jak se to líbí Bohu, protože jej miluješ a hluboce oceňuješ jeho přitažlivé vlastnosti. Co tedy pohnulo Ježíše k tomu, aby své poslední roky na zemi strávil intenzívním kázáním a vyučováním? Jen vědomí povinnosti nebo závazku? Je nesporné, že měl zájem o lidi. (Matouš 9:35, 36) A plně si uvědomoval, že jej pomazání svatým duchem ustanovilo a pověřilo ke konání jeho služby. (Lukáš 4:16–21) Jeho pohnutky však byly hlubší.

¹⁷ „Miluji Otce,“ řekl Ježíš svým apoštolům poslední noc svého pozemského života. (Jan 14:31) Ta láska je založena na velmi hluboké, důvěrné znalosti Jehovových vlastností. (Lukáš 10:22) Srdce plné hlubokého ocenění pohnulo Ježíše k tomu, že s potěšením konal Boží vůli. (Žalm 40:8; 40:9, KB) Byl to jeho „pokrm“, tak nutný k životu, tak chutný. (Jan 4:34) Dal dokonalý příklad v tom, jak ‚nejprve hledal království‘, než aby dával na první místo sebe. (Matouš 6:33) Nešlo tedy jen o to, co dělal, ba ani o to, kolik udělal, ale proč to dělal. Proto byla jeho kazatelská a učitelská služba projevem zbožné oddanosti.

18. Proč není jakási účast na službě nutně projevem zbožné oddanosti?

¹⁸ Jak se v tom můžeme všichni řídit příkladem „vzoru“, Ježíše? (1. Petra 2:21) Všichni, kteří reagují na Ježíšovo pozvání: „Staň se mým následovníkem“, mají božské pověření kázat dobré poselství o království a činit učedníky. (Lukáš 18:22; Matouš 24:14; 28:19, 20) Znamená to, že máme-li nějaký podíl na oznamování dobrého poselství, usilujeme o zbožnou oddanost? Nemusí to tak být. Kdybychom se službě věnovali jen zběžně nebo symbolicky nebo jen abychom se líbili členům rodiny nebo jiným, stěží by se to považovalo za ‚skutek zbožné oddanosti‘. — 2. Petra 3:11.

19. a) Co musí být prvním důvodem pro to, co děláme ve službě? b) K čemu to vede, když máme jako pohnutku hluboce zakořeněnou lásku k Bohu?

¹⁹ Naše pohnutky musí být hlubší, jako byly Ježíšovy. Ježíš řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem [pocity, touhami i nejhlubšími city], svou celou duší [svým životem a celou bytostí], svou celou myslí [svými rozumovými schopnostmi] a svou celou silou.“ Bystrý znalec Písma k tomu dodal: „[To je] daleko cennější než všechny zápalné obětní dary a oběti.“ (Marek 12:30, 33, 34) Nezáleží tedy jen na tom, co děláme, ale také na tom, proč to děláme. Prvním důvodem k tomu, co děláme ve službě, musí být hluboce zakořeněná láska k Bohu, která nás celé prostupuje. Potom se nespokojíme jen se symbolickým podílem, ale budeme mít pohnutku dokazovat hloubku své zbožné oddanosti tím, že děláme, co je v našich silách. (2. Timoteovi 2:15) A když je naší pohnutkou láska k Bohu, nebudeme ani kritičtí a ani nebudeme srovnávat svou službu se službou jiných. — Galaťanům 6:4.

20. Jak můžeme mít plný prospěch z Ježíšova příkladu, když usilujeme o zbožnou oddanost?

²⁰ Jak vděční můžeme být, že nám Jehova zjevil svatou tajnou věc zbožné oddanosti! Když budeme bedlivě studovat to, co říkal a dělal Ježíš, a budeme se jej snažit napodobovat, pomůže nám to, abychom pěstovali a projevovali zbožnou oddanost v plnější míře. Jehova nám bohatě požehná, když se budeme řídit Ježíšovým příkladem a usilovat o zbožnou oddanost jako oddaní, pokřtění křesťané. — 1. Timoteovi 4:7, 8.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Proč bychom měli uvažovat o Ježíšově příkladu, když usilujeme o zbožnou oddanost?

◻ Co se dovídáme o Jehovovi z vřelosti a hlubokého citu, v nichž dal příklad Ježíš?

◻ Jak můžeme projevovat zbožnou oddanost k členům rodiny?

◻ Jaká musí být naše pohnutka, aby byla naše služba projevem zbožné oddanosti?

[Obrázek na straně 21]

Křesťanský otec má odpovědnost starat se o svou rodinu hmotně, citově a duchovně

[Obrázek na straně 23]

„Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí. . . splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům.“