Náš poklad, novodobá slavná služba
„Máme však tento poklad v hliněných nádobách, aby moc, která je nad to, co je normální, byla Boží, a ne z nás.“ — 2. KORINŤANŮM 4:7.
1. a) Jaký nádherný poklad můžeme mít a proč? b) Jak popisuje Bible předání mojžíšského Zákona?
SLUŽBA kázání „tohoto dobrého poselství o království“ během závěru systému věcí je skutečně poklad, nanejvýš cenný majetek. Jehova je slavný Bůh, a tak je služba Bohu slavná služba. Proto tedy poklad. (Matouš 24:14; 2. Korinťanům 3:18–4:1) O slavném předání mojžíšského Zákona je napsáno ve 2. Mojžíšově 34:29, 30: „A když Mojžíš sestoupil z hory Sinaj, stalo se, že v Mojžíšově ruce byly dvě tabulky Svědectví, když sestoupil z hory, a Mojžíš nevěděl, že kůže jeho obličeje vyzařuje paprsky, protože mluvil s [Jehovou] . Když Áron a všichni izraelští synové uviděli Mojžíše, tu pohleďme, kůže jeho obličeje vyzařovala paprsky a je zachvacoval strach přiblížit se k němu.“
2. Co bylo předstíněno službou mojžíšského Zákona a proč je tato druhá služba slavnější?
2 Verše 32 až 34 dodávají: „Teprve potom se k němu přiblížili všichni izraelští synové, a začal jim přikazovat všechno, co s ním Jehova mluvil na hoře Sinaj. Vždy, když s nimi Mojžíš domluvil, dával si přes obličej závoj. Ale když Mojžíš vcházel před Jehovu, aby s ním mluvil, snímal si závoj, dokud nevyšel.“ Tato služba mojžíšského Zákona předstiňovala službu nové smlouvy skrze prostředníka Ježíše Krista. Jestliže tedy byla ta první služba slavná, oč více ji musí slávou převyšovat ta druhá, totiž „přisluhování ducha“. (2. Korinťanům 3:7–11) Je slavnější, protože má slávu, která zůstává, a následovníci Ježíše Krista se na ní podílejí. — Římanům 12:11.
3. a) Co musí platit o službě svědků Jehovových, ale proč to mnozí lidé nevidí? b) Co dokazovalo, že byl Mojžíš v Jehovově slavné přítomnosti?
3 Z toho tedy vyplývá, že služba svědků Jehovových je slavná. Mnozí lidé, kteří jsou zaslepeni falešným náboženstvím, to však nevidí. Mnozí sice mají Bibli, a snad ji i čtou, ale nemají ‚vidoucí oči‘. (2. Petra 1:5–9) Má-li jim být sňat s očí závoj, musí se ve víře obrátit k Jehovovi Bohu. Když totiž Mojžíš předstupoval do Jehovovy přítomnosti, snímal si závoj, který zakrýval jeho obličej před Židy. (2. Korinťanům 3:16) Izraelité se báli, že uvidí Boží slávu na obličeji svého prostředníka, a prosili, aby jim v tom zabránil závojem. Jako fosforeskující látka, která byla vystavena světlu, pak ve tmě svítí, tak i Mojžíš, jejich prostředník, zrcadlil Jehovovu slávu, z čehož bylo patrné, že předtím byl před Jehovou.
4. Jak dnešní nevěřící lidé napodobují Židy ze staré doby, ale čeho se následovníci většího Mojžíše nebojí?
4 Mojžíš předstiňoval Božího velkého proroka, Ježíše Krista. Tento větší Mojžíš se nebál přímo hledět na Jehovovu slávu, jako se toho nebál ani ten, který byl jeho předobrazem. Ale nevěřící lidé, zaslepení ďáblem a jeho babylónským náboženstvím, napodobují až dodnes Židy ze staré doby a nechtějí vidět nebo rozpoznat slávu většího Mojžíše, Ježíše Krista. (2. Korinťanům 3:12–15) Ale jeho praví následovníci se nebojí pohlížet na odraz Jehovovy slávy vyzařující z tváře Ježíše Krista. Jsou osvobozeni od babylónského vlivu a získali odvahu vyzařovat Boží slávu. „Protože tedy,“ napsal Pavel, „máme takovou naději, užíváme velkou volnost řeči.“ — 2. Korinťanům 3:12.
Ti, kteří zrcadlí Boží slávu
5. Jak můžeme zrcadlit Boží slávu a být jako Mojžíš na vrcholku hory v Jehovově přítomnosti?
5 Ježíš Kristus odstranil závoj, když nám zjevil a oznámil Jehovu Boha. (Jan 1:14, 17, 18) Musíme tedy svítit, a tak Boží sláva vyzařuje ze „slavného dobrého poselství“, jež musíme oznamovat, z poselství „o Kristu, který je Božím obrazem“. Vyzařuje z něho „slavné poznání Boha skrze Kristův obličej“. Musíme zrcadlit tuto slávu tím, že mluvíme o slávě Jehovy a o slávě jeho království v rukou jeho Syna. (2. Korinťanům 4:4–6) Jehovovi svědkové na zemi, podobně jako kdysi Mojžíš v Jehovově přítomnosti na vrcholku hory, si nezahalují srdce před Jehovovou slávou. Obdivují slávu, která se zrcadlí na tváři Jehovova Syna a krále Ježíše Krista. Proto musí pro druhé vyzařovat světlo o Jehovově slávě.
6. Jak popisuje Pavel ve 2. Korinťanům 3:18 naši slavnou službu a jak jsme tudíž „proměňováni“?
6 Všem spolusvědkům Jehovovy slávy to apoštol Pavel popisuje slovy: „A my všichni, zatímco s odhalenými obličeji odrážíme jako zrcadla Jehovovu slávu, jsme proměňováni do téhož obrazu od slávy k slávě, přesně jak je to učiněno Jehovou, Duchem.“ (2. Korinťanům 3:18) Čím více slávy tohoto světla obdržíme, tím více z něho musíme vyzařovat, a tím více jsme tedy přetvářeni. Mysl se obnovuje a obrozuje, ačkoli možná nejsou patrné žádné změny na těle ani na obličeji. Změnu v nás působí slavné poselství, které vyzařujeme. Když se věnujeme té výsadní službě, při níž rozšiřujeme nádherné světlo mezi jinými lidmi, náš život se přetváří, abychom se podobali Kristu. — Hebrejcům 13:15.
7. Odkud pochází pravá sláva a jak můžeme takovou slávu projevovat?
7 Všechno takové přetváření působí Boží duch neboli činná síla. Duchovenstvo křesťanstva nezrcadlí slávu Jehovy Boha, ale musí se uchylovat k podvodné okázalosti, aby bylo nač se dívat. Ta sláva není naše a my se nemusíme zdobit nádherným církevním hedvábným rouchem se zlatem a třpytnými klenoty. Zdrojem pravé slávy je Boží duch a projevuje se vydáváním slavného svědectví o Jehovovi, Duchu.
Všichni mají přednost být nositeli světla
8, 9. Jaké povzbuzení nám dává Pavel ve 2. Korinťanům 4:1, 2? K čemu bychom se měli rozhodnout?
8 Ve 2. Korinťanům 4:1, 2 čteme: „Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu podle milosrdenství, které nám bylo projeveno, ale zřekli jsme se úskočných věcí, za které je nutné se stydět, nechodíme vychytrale ani nefalšujeme Boží slovo, ale tím, že činíme pravdu zjevnou, doporučujeme se před Bohem každému lidskému svědomí.“ Bůh nám tedy projevil milosrdenství a přidělil nám tuto službu. Je to podnět, který nás má povzbudit, abychom statečně vytrvávali, a my vytrváme. Byli jsme poctěni tím, že jsme dostali světlo z Božího slova, a jsme proto povinni vyzařovat je pro druhé. — Srovnej Matouše 5:14–16.
9 Lidé lstivě a vychytrale skrývají věci, za které se stydí, například podvody. My se však nemáme zač stydět, protože na našem poselství a na naší práci není nic podvodného, ale jsou to věci spravedlivé a pravé. Proto můžeme vyzařovat světlo v jeho plné slávě. Nezacházíme s Božím slovem podvodně. Zacházet s ním takovým způsobem by znamenalo používat je sobecky pro osobní zisk, slávu, výhody a pro světskou moc a proto, abychom unikli odporu a pronásledování od světa. Ti, kteří se nebojí přicházet k Jehovovi s nezastřenou tváří a hledět do jeho nádherného světla pravdy, se také nebudou bát přijmout svou odpovědnost. Budou chtít, aby se od nich odráželo světlo.
10. Proč to není vina svědků Jehovových, jestliže je dobré poselství o království zahaleno zraku některých lidí?
10 Jestliže je dobré poselství o království před pohledem některých lidí zakryté, není to vina svědků Jehovových, ale je to vlastní vina těchto lidí. Dobré poselství o království není zakrýváno. Celosvětové kazatelské dílo svědků Jehovových je dobře známé. Mohou proto říci s apoštolem Pavlem: „Neboť se to nedělo pokoutně.“ Ano, jak napsal, dobré poselství je „kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem“. — Skutky 26:26; Kolosanům 1:23.
11. Proč je slavné dobré poselství tolika lidem zahaleno?
11 Ti, před kterými je dobré poselství o Božím království skryté, jsou odpůrci, ti, které zaslepil ďábel. (Srovnej Matouše 12:30.) Pokud se neodpoutají od falešného náboženství a nevyprostí se z ďáblových léček, čeká je zničení. Pod démonským vlivem si takoví lidé sami spouštějí před oči závoj. Apoštol Pavel totiž ve 2. Korinťanům 4:3–5 říká: „Jestliže je tedy dobré poselství, které oznamujeme, skutečně zahalené, pak je zahalené mezi těmi, kteří hynou, mezi nimiž bůh tohoto systému věcí zaslepil mysl nevěřících, aby nezazářilo osvícení slavným dobrým poselstvím o Kristu, který je Božím obrazem. Vždyť nekážeme sebe, ale Krista Ježíše jako Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše.“
12. Jak reaguje Jehovův lid na slova ve 2. Korinťanům 4:6, na rozdíl od lidí, kteří jsou duševně zaslepeni?
12 Lidé, kteří jsou duševně zaslepení, nechtějí věřit. Jejich nevíra otevírá jejich mysl vpádu démonů. (1. Timoteovi 4:1) Nevidí Jehovovu slávu ani to, jak se zrcadlí na obličeji Ježíše, většího Mojžíše. Jehovův lid zachycuje nádherné světlo z Bible a vyzařuje je k druhým. A tak jsou všichni Boží služebníci nositeli světla, a Bůh přikazuje, aby světlo svítilo. Světlo se musí odrážet od Božího lidu a musí zářit na druhé, kteří jsou ve tmě a v nebezpečí zničení. Tento stav odpovídá výroku ve 2. Korinťanům 4:6: „Je to totiž Bůh, jenž řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo‘ a zazářil na naše srdce, aby je osvítil slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej.“ Proto svědkové Jehovovi poslouchají božský příkaz a nechávají k Boží slávě svítit své světlo pro druhé.
Nádherný poklad v křehkých nádobách
13. K čemu to vede, jestliže je požehnaná služba nositelů světla svěřena tělesným tvorům?
13 Pokud jde o tuto nevýslovně vznešenou služební přednost, je nezbytně nutné, aby nositelé světla zachovávali svou ryzost vůči Bohu, a tím aby dokazovali, že jsou hodni světla. K vykonávání této podivuhodné výsadní služby nepoužil Bůh svaté anděly, kteří touží nahlédnout do těchto věcí, ale udělil tuto požehnanou službu tělesným tvorům. (1. Petra 1:12) Učinil to proto, aby ukázal, jak velká je jeho moc v lidské slabosti. 2. Korinťanům 4:7 o tom říká: „Máme však tento poklad v hliněných nádobách, aby moc, která je nad to, co je normální, byla Boží, a ne z nás.“
14. a) Co je „tento poklad v hliněných nádobách“? b) Proč jsou pro nás Mojžíš a Ježíš Kristus dobrým příkladem, pokud jde o poklad?
14 Nádoby se ve starověku často používaly jako schránky na drahocennosti. Co je ten nádherný poklad, který mají Jehovovi svědkové, jako slabí tvorové ze zemského prachu, v křehkých, hliněných nádobách — sami v sobě? Tímto pokladem není jen světlo, které zazářilo do jejich srdce. Je to služba související s tímto světlem a tuto službu musí vykonat ve svých pozemských tělech. Tou službou je vysílání světla, kterým Bůh ozářil jejich srdce. Tato služba je dobrým pokladem, protože se dnes na této cenné služební přednosti podílí nejen pomazaný ostatek „malého stáda“, ale také „velký zástup“ „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře, Ježíše Krista. (Lukáš 12:32; Jan 10:14–16; Zjevení 7:9) Mojžíš a jeho protiobraz jsou pro nás moudrými příklady, abychom zaměřili své srdce na tento poklad božské služby, protože „kde je. . . tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“. — Matouš 6:19–21; Hebrejcům 11:26.
15, 16. a) Jak se ukazuje, že moc, která je nad to, co je normální, je od Boha, a ne z nás? b) Proč ani odpor celého světa nerozbije Boží hliněné nádoby?
15 Jak se tedy ukáže, že moc, která je nad to, co je normální, je Boží, a ne z nás? Tímto způsobem: Křehké, pozemské nádoby, jakými jsme my, kteří máme jako poklad tuto službu a toto poslání, si to nezaslouží; nikdy bychom nemohli mít sami o sobě takovou čest. A kromě toho jsme jako svědkové Jehovovi vystaveni nejrůznějším druhům nepřátelského tlaku, jehož cílem je způsobit nám trhliny a praskliny, abychom se již nehodili k poslání od Boha. Jedině síla od toho, který nám toto poslání udělil, nám může pomáhat, abychom odolávali tomuto velice špatnému zacházení od světa, abychom pevně lpěli na svém poslání a prokazovali se i nadále hodnými jeho služby. Tak se ani všemu pronásledování na světě nepodaří rozbít Boží hliněné nádoby a oloupit je o jejich drahocenný obsah, protože v 1. Korinťanům 4:8–12 je napsáno:
16 „Jsme všemožně tísněni, ale ne nehybně sevřeni; jsme na rozpacích, ale naprosto ne bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni. Vždy snášíme všude na svém těle smrtící zacházení působené Ježíšovi, aby Ježíšův život byl také zjevný v našem těle. My totiž, kteří žijeme, jsme kvůli Ježíšovi stále stavěni tváří v tvář smrti, aby byl Ježíšův život také zjevný v našem smrtelném těle. Proto v nás pracuje smrt, ale ve vás [kázáním dobrého poselství o království] život.“
Velký zástup si velice váží „tohoto pokladu“
17. Jak oceňuje velký zástup „tento poklad“ slavné služby?
17 „V nás pracuje smrt, ale ve vás život.“ Tento výrok platí na duchem pomazané křesťany. Může nás však vést k zamyšlení nad vztahem Božího pomazaného ostatku k velkému zástupu jiných ovcí. Ostatek ví, že bude muset ukončit svůj pozemský běh smrtí jako Ježíš, ale má společníky, kteří se s ním podílejí na nádherném pokladu služby a pomáhají mu tím, že vykonávají podstatnou část díla kázání dobrého poselství o království. Velký zástup jiných ovcí si dnes uvědomuje stejně jako pomazaný ostatek, že jediný poklad, který bez poškození přečká ohnivou bitvu armagedonskou a bude neporušený existovat i v novém světě, je tento poklad požehnané služby, služby Jehovovi Bohu a jeho slavnému králi, Ježíši Kristu. Velký zástup ho bude pevně svírat a bude ‚prokazovat [Bohu] dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu‘. — Zjevení 7:15.
18. a) Co se brzy stane s falešnou slávou tohoto světa? b) Jakou „slávu“ Ježíš odmítl a jakým jednáním získal vyšší slávu?
18 Bůh zanedlouho skoncuje s falešnou slávou tohoto zlého systému věcí — se „slávou“, která trvá od doby, kdy vzal satan ďábel Ježíše na vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a „jejich slávu“. (Lukáš 4:5, 6) Ježíš odmítl slávu nabídnutou z takového zdroje, a dále vykonával na zemi to, co Bůh schválil. Měl být za to korunován slávou převyšující i tu slávu, kterou měl jako Boží jednozplozený Syn v nebi, než přijal Jehovou určené pověření k činnosti na zemi. — Jan 5:36; 17:5, Filipanům 2:9–11.
19. Která čestná služební přednost bude brzy úplně dovršena a k čemu jsme v tom směru rozhodnuti?
19 Předpověděný konec tohoto ďábelského systému nepřijde, dokud nebude po celé zemi vydáno svědectví o království, jako velké vyvrcholení činnosti následovníků Ježíše Krista, svědků Jehovových. (Matouš 24:14) Svědectví o království se nyní vydává již tři čtvrtiny století, a z dnešního vývoje událostí ve světě je patrné, že předpověděný konec musí být blízko. Čestná přednost podílet se na službě královské, svaté vládě tedy zřejmě bude brzy zcela dovršena. (Matouš, kapitoly 24, 25; Marek, kapitola 13; Lukáš, kapitola 21) Naše přednost podílet se na vydávání svědectví o království po celé zemi je skutečně nádherný poklad, kterého si svědkové Jehovy jako následovníci jeho na trůn dosazeného Syna, Ježíše Krista, velmi cení. Dychtivě se snaží pevně se této přednosti držet, dokud nebude svědectví o království dokončeno a všemohoucí Bůh, Jehova, sám nedovrší celosvětovou situaci svým vlastním osobním svědectvím o své univerzální svrchovanosti. — Sefanjáš 3:8.
Jak odpovíš?
◻ Proč je služba svědků Jehovových slavná?
◻ Proč je dnes dobré poselství pro tolik lidí zahalené?
◻ Co je „tento poklad v hliněných nádobách“?
◻ Proč Bůh používá křehkých hliněných nádob pro svou drahocennou službu?
◻ Jakou cenu přisuzuje Jehovův lid „tomuto pokladu“ a proč?
[Obrázek na straně 17]
Obličej Ježíše Krista, většího Mojžíše, zrcadlí Boží slávu. Svědkové Jehovovi mají přednost zachycovat Boží slavné světlo z Bible a vyzařovat je k druhým