„Zkoušejte, zda jste ve víře“

Vrcholné myšlenky z 2. Korinťanům

APOŠTOL Pavel měl zájem o křesťany v Korintu. Jak se budou dívat na radu obsaženou v prvním dopise, který jim napsal? Byl v Makedonii, když přišel Titus s příznivou zprávou, že Korinťany jeho dopis rozesmutnil a že činili pokání. Pavel se z toho opravdu zaradoval. — 2. Korinťanům 7:8–13.

Pavel napsal 2. Korinťanům z Makedonie, pravděpodobně ve druhé polovině roku 55 n. l. V tomto dopise pojednával o krocích, jež je nutné podniknout, aby byl sbor zachován čistý. Podněcoval v něm touhu přispívat potřebným věřícím v Judeji a hájil svůj apoštolát. Mnohé z toho, co Pavel řekl, nám může pomáhat, abychom ‚zkoušeli, zda jsme ve víře‘. (13:5) Co tedy můžeme vyzískat z tohoto dopisu?

Služme Bohu útěchy

Apoštol ukázal, že stejně jako nás Bůh utěšuje ve všem našem soužení, měli bychom i my utěšovat jiné a modlit se za ně. (1:1–2:11) Pavel a jeho druhové byli vystaveni mimořádnému tlaku, a přece je Bůh vyprostil. Křesťané jim však mohli pomáhat tím, že se za ně modlili, a stejně bychom se měli i my modlit za jiné, kteří přijímají pravou víru. Co se však stalo s tím nemravným člověkem, o němž byla zmínka v 5. kapitole 1. Korinťanům? Je zřejmé, že mu byla odňata pospolitost, ale že činil pokání. Jistě pro něho bylo útěchou, když mu Korinťané odpustili a s láskou ho znovu přijali mezi sebe.

Pavlova slova mohou zvýšit naše ocenění křesťanské služby a posílit nás, abychom se zastávali pravé víry. (2:12–6:10) Vždyť služebníci nové smlouvy mají přednost být ve „vítězném průvodu“, který vede Bůh. Pavel a jeho spolupracovníci měli poklad služby díky tomu, že jim bylo projeveno milosrdenství. Podobně mají i dnešní pomazaní službu smíření. Ale všichni svědkové Jehovovi obohacují druhé svou službou.

Zdokonalujme svatost a buďme štědří

Pavel ukazuje, že křesťanští Boží služebníci musí zdokonalovat svatost v bázni před Jehovou. (6:11–7:16) Máme-li stát pevně ve víře, musíme se vyvarovat toho, abychom se nedali spojit jhem s nevěřícími, a musíme být očištěni od tělesného i duchovního poskvrnění. Korinťané podnikli kroky k očištění tím, že odňali pospolitost nemravnému provinilci, a Pavel se radoval, že je jeho první dopis rozesmutnil natolik, že činili pokání k záchraně.

Také se dovídáme, že bohabojní Boží služebníci dostávají odměnu za svou štědrost. (8:1–9:15) Když Pavel mluvil o příspěvcích pro „svaté“, kteří měli nouzi, zmínil se o znamenitém příkladu Makedoňanů. Byli štědří nad svou možnost, a Pavel doufal, že uvidí stejnou štědrost u Korinťanů. Měli dávat — a také my bychom měli dávat — ze srdce, protože Bůh miluje radostného dárce a obohacuje svůj lid ke každému druhu štědrosti.

Pavel — starostlivý apoštol

Ať vykonáme jako Boží služebníci v Jehovově službě cokoli, chlubme se v Jehovovi, a ne sami v sobě. (10:1–12:13) Ostatně falešná uvažování můžeme vyvracet jedině duchovními zbraněmi, které jsou „mocné v Bohu“. Vychloubační „velejemní apoštolové“ mezi Korinťany se nemohli nikdy vyrovnat Pavlovi v jeho vytrvalosti, kterou projevil jako služebník Kristův. Aby se však přespříliš nepovyšoval, Bůh mu neodňal ‚osten z těla‘ — snad špatný zrak nebo ty falešné apoštoly. Pavel se však stejně chlubil spíše svými slabostmi, aby „Kristova moc“ nad ním zůstala jako stan. Pavel stál pevně ve víře, a tak dokázal, že není horší než ti velejemní apoštolové. Korinťané již viděli důkazy Pavlova apoštolátu, které jim dával „se vší vytrvalostí a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky“.

Jako Boží služebník a apoštol měl Pavel na srdci duchovní zájmy spoluvěřících, a stejný postoj bychom měli mít my. (12:14–13:14) Velice rád ‚se úplně vydal pro jejich duše‘. Pavel se však obával, že až přijde do Korintu, najde osoby, které nečinily pokání ze skutků těla. Proto radil všem, aby stále zkoušeli, zda jsou ve víře, a aby se modlili, aby „nedělali nic nesprávného“. Nakonec je nabádal, aby se radovali, aby byli usměrňováni a potěšováni, aby smýšleli souhlasně a žili pokojně. To je skutečně dobrá rada i pro nás.

Dále zkoušejme

Pavlův druhý dopis korintským křesťanům tedy upozorňuje na různé způsoby, jak můžeme zkoušet, zda jsme ve víře. Jeho slova by nás jistě měla přimět k tomu, abychom utěšovali jiné, stejně jako Bůh utěšuje i nás ve všem našem soužení. Apoštolova slova o křesťanské službě by nás měla podněcovat, abychom ji vykonávali věrně a abychom přitom zdokonalovali svatost s bázní před Jehovovu.

Budeme-li se řídit Pavlovou radou, staneme se také štědřejšími a ochotnějšími. Jeho slova nás však mají povzbudit k tomu, abychom se chlubili v Jehovovi, a ne sami v sobě. Měla by zvýšit naši láskyplnou starost o naše spoluvěřící. A tyto i jiné myšlenky ze druhého dopisu Korinťanům nám mohou pomoci ‚zkoušet, zda jsme ve víře‘.

[Rámeček a obrázek na straně 26]

ODRÁŽEJME JEHOVOVU SLÁVU: Když Mojžíš sestoupil z hory Sinaje s tabulkami Svědectví, vyzařoval jeho obličej paprsky, protože s ním předtím mluvil Bůh. (2. Mojžíšova 34:29, 30) Pavel se o tom zmínil a řekl: „My všichni, zatímco s odhalenými obličeji odrážíme jako zrcadla Jehovovu slávu, jsme proměňováni do téhož obrazu od slávy k slávě, přesně jak to je učiněno Jehovou, Duchem.“ (2. Korinťanům 3:7–18) Starověká příruční zrcadla bývala z kovů jako bronz nebo měď a byla vyleštěná do vysokého lesku, aby měla dobře odrážející povrch. Pomazaní odrážejí jako zrcadla Boží slávu, která na ně září od Ježíše Krista, a postupně je ‚proměňuje do obrazu‘, který poskytuje Jehovův Syn odrážející Boží slávu. (2. Korinťanům 4:6; Efezanům 5:1) Prostřednictvím svatého ducha a Písma tvoří v nich Bůh „novou osobnost“, odraz svých vlastností. (Efezanům 4:24; Kolosanům 3:10) Bez ohledu na to, zda máme naději nebeskou nebo pozemskou, projevujme tuto osobnost a važme si přednosti, že smíme zrcadlit Boží slávu ve své kazatelské službě.

[Rámeček a obrázek na straně 27]

‚ZBRANĚ SPRAVEDLNOSTI‘: Pavel a jeho společníci se doporučovali jako Boží služebníci mimo jiné „zbraněmi spravedlnosti po pravici a po levici“. (2. Korinťanům 6:3–7) Pravou rukou se zacházelo s mečem a v levé ruce se držel štít. Pavel a jeho spolupracovníci sice byli napadáni ze všech stran, ale byli vyzbrojeni k duchovnímu válčení. Válčili proti falešným učitelům a „velejemným apoštolům“, aby nebyl korintský sbor odveden od oddanosti Kristu. Pavel se neuchyloval ke zbraním hříšného těla — k vychytralosti, klamu nebo úskočnosti. (2. Korinťanům 10:8–10; 11:3, 12–14; 12:11, 16) „Zbraně“, které používali, byly naopak prostředky spravedlivé neboli odpovídající zásadám spravedlnosti, a podporovali jimi věc pravého uctívání proti všem útokům. Svědkové Jehovovi nyní používají takových „zbraní spravedlnosti“ k témuž účelu.