Jak se vypořádat s mravním problémem, který přináší chudoba

„LIDÉ jsou chudí, protože jsou líní,“ prohlásil jeden africký lékař. „Město je plné povalečů. Kdyby skutečně chtěli pracovat, práci by našli. Dnes nemusí nikdo žít v bídě.“

Sotva můžeme pochybovat o tom, že jsou někteří lidé líní a že lenost může vést k chudobě. Bible říká: „Trochu pospíš, trochu si zdřímneš, trošku si poležíš se složenýma rukama, a jako lupič jistě přijde tvá chudoba a tvá nouze jako ozbrojenec.“ (Přísloví 24:33, 34) Mnozí chudí lidé však rozhodně nejsou líní. Povšimni si například, co napsal jeden muž: „Právě až do této hodiny hladovíme a také žízníme a jsme skrovně oblečeni a býváme tlučeni a jsme bez domova.“ (1. Korinťanům 4:11) Byl to nějaký nevyléčitelný povaleč? Sotva. Tato slova napsal apoštol Pavel. Rozhodl se žít z omezených finančních prostředků, aby mohl lépe vykonávat křesťanskou kazatelskou službu. Někdy také bylo jeho strádání způsobeno okolnostmi, které nemohl ovlivnit, například náboženským pronásledováním.

Dnes jsou chudí lidé na světě většinou obětí okolností, které nemohou ovlivnit — snad nedostatečného vzdělání, hospodářského úpadku v místě, kde žijí, nebo politických nepokojů. Mnozí těžce pracují od časného rána dlouho do noci a žijí s bídou z ruky do úst. Může se proto zdát lákavé, a dokonce nutné získat finanční prostředky nepoctivými způsoby, pokud se k tomu naskytne příležitost. Někteří lidé by si dokonce mohli myslet, že Bible příležitostný poklesek omlouvá. Vždyť opravdu říká: „Lidé neopovrhují zlodějem jen proto, jestliže krade, aby naplnil svou duši, když je hladový.“ A jeden moudrý muž se modlil: „Abych nezchudl a skutečně nekradl.“ — Přísloví 6:30; 30:8, 9.

Poctivost — biblické stanovisko

Znamenají tyto biblické texty opravdu tichý souhlas s nepoctivostí? Prozkoumejme je v jejich souvislosti. Výrok v Příslovích 6:31 uznává, že lidé nepohrdají zlodějem, který krade, aby si naplnil prázdný žaludek, a pak pokračuje: „Je-li však přistižen, vynahradí to sedminásobně; dá všechny hodnotné věci svého domu.“ Jinými slovy, když zloděje chytí, nemine ho plný trest podle zákona. Za svůj zločin bude pykat. Tato slova tedy nevybízejí ke kradení, ale naopak chudé lidi varují, protože kradení může vést k dalším ekonomickým ztrátám, k hanbě pro ně i pro jejich rodiny a ke ztrátě sebeúcty.

Co však znamenala modlitba toho moudrého muže? Prosil, aby neupadl do bídy a „skutečně nekradl a nenapadl jméno svého Boha“. (Přísloví 30:9) Ano, nepoctivost člověka, který tvrdí, že slouží Jehovovi, může uvést potupu na Boží jméno a na sbor Božího lidu. Apoštol Pavel napsal: „Ty, který kážeš: ‚Nekraď ‘, kradeš?“ Kdyby nějací lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, skutečně kradli, mohlo by se ‚Boží jméno [stát předmětem] rouhání mezi národy‘. — Římanům 2:21, 24.

Proto tedy Bible právem říká: „Lepší je ten, kdo má málo prostředků a chodí v ryzosti, než někdo pokřivený ve svých cestách, třeba je bohatý.“ (Přísloví 28:6) Apoštol Pavel měl sám někdy velmi málo prostředků, ale nikdy neomlouval nepoctivost ani se k ní neuchyloval. Naopak napsal: „Ať zloděj již nekrade, ale spíše ať tvrdě pracuje a svýma rukama dělá dobrou práci, aby měl co rozdávat někomu potřebnému.“ — Efezanům 4:28.

Řešení: Důvěřovat v Boha

Co mají dělat ti, kteří těžce pracují, ale nevydělají si dost peněz a neuživí svou rodinu? Je snad v jejich případě oprávněná nepoctivost nebo dokonce kradení, zejména když někoho z rodiny postihne onemocnění nebo nastane nějaká jiná naléhavá situace? Někteří lidé se domnívají, že ano. Jeden obyvatel jisté africké země řekl: „U nás se nedá žít poctivě. Kdo chce přežít, musí někdy na své životní cestě něco obejít.“

A přece všude v Africe můžeme často vidět na nákladních autech namalovaná slova „Důvěřuj v Boha“, která se také objevují na nástěnných plaketách a na obtiscích a nálepkách na náraznících. Bible sama říká: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem.“ (Přísloví 3:5) Nepoctivost nemůže nikdy odpovídat této biblické výzvě. Je však důvěra v Boha skutečně praktickým řešením mravního problému, který přináší chudoba?

Jako Boží služebník prožíval apoštol Pavel těžkosti jako „hlad a žízeň“, byl „mnohokrát bez jídla, v chladu a nahotě“. (2. Korinťanům 11:27) Pavel si jistě kladl otázku, jak to přežije. Ale asi po dvaceti pěti letech křesťanského života mohl napsat: „Vím skutečně, jaké je mít málo prostředků, vím skutečně, jaké je mít hojnost. Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý a jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi. Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ (Filipanům 4:12, 13) Ano, Pavel důvěřoval v Boha.

Pavel si uvědomoval, že biblické zásady skutečně nejsou prázdná, idealistická slova. Jsou to pokyny od živého Boha, a on dychtivě pomáhá těm, kteří se je snaží uplatňovat, a takové osoby podporuje. Jeden starověký prorok řekl: „Pokud jde. . . o Jehovu, jeho oči se toulají po celé zemi, aby ukázal svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu úplné.“ — 2. Paralipomenon 16:9.

Požehnání za důvěru v Boha

Proč je pro většinu lidí tak obtížné důvěřovat v Boha? Zřejmě proto, že jim k tomu náboženství neposkytlo dost důvodů. Církve jednaly tak, že se Bůh jeví jako bezejmenný, abstraktní, neosobní, že se vymyká lidskému chápání. Svědkové Jehovovi však studiem Bible poznali, že Bůh není nějaká abstraktní síla, ale že je to Osoba, která má jméno. (Žalm 83:18; 83:19, KB; Hebrejcům 9:24) Poznali, že má vlastnosti, pro které mu můžeme důvěřovat. Například podle 2. Mojžíšovy 34:6 je Jehova „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. Svědkové důvěřují v Boha a uvědomují si, že je ‚hojný v pravdě‘. Plně se proto spoléhají na jeho slib, že způsobí nový svět, v němž nebude existovat sžíravá bída, která nyní postihuje v takovém rozsahu lidský rod. — 2. Petra 3:13.

Milióny svědků Jehovových tedy dokázaly, že je praktické důvěřovat v Boha. Například Rosaline, svědkyně ze Sierry Leone, těžce pracuje od pěti hodin ráno až pozdě do večera, aby opatřila jídlo a oblečení pro sebe a pro svých šest dětí. Říká: „Mnoho lidí tvrdí, že není možné žít poctivě, ale já vím, že to není pravda. Někdy mám problémy, a nevím, jak se vyřeší. Vím však, že pokud budu žít poctivě, všechno dobře dopadne. Velmi se proto snažím, abych se Jehovovi neznelíbila.“

Jeden spisovatel napsal: „Chudák, který má prázdný žaludek, potřebuje naději. . . víc než chleba.“ Ano, beznaděj, zoufalství a chronický pocit nedostatku štěstí jsou strasti, které mohou být krutější než hlad. Ale ten, kdo poznává Boha a důvěřuje mu, nemusí podléhat zoufalství. „Těžce teď pracuji,“ dodává Rosaline, „ale mám radost, protože vím, že přijde čas, kdy se nebudu muset tak lopotit. Teď pracuji, abych sehnala pro sebe a pro svou rodinu jídlo, ale v Jehovově novém světě bude jídla dost. A tak mám teď naději a radost, jakou jsem nikdy neměla, dokud jsem neznala Jehovu.“ — Srovnej Izajáše 25:6; Zjevení 21:3, 4.

Je pravda, že ti, kterí důvěřují v Boha, snad stále žijí po ekonomické stránce v tísni, jako kdysi apoštol Pavel. Nikdy se však nemusí uchylovat k porušování Božích zákonů, aby mohli po hospodářské stránce přežít. Žalmista David řekl: „Býval jsem mladík, také jsem zestárl, a přece jsem neviděl nikoho spravedlivého úplně opuštěného ani jeho potomstvo, jak hledá chléb.“ (Žalm 37:25) Ano, Bůh se stará o ty, kteří věnují jeho zájmům první místo ve svém životě, a žehná jim. — Matouš 6:25–33.

Jestliže jsi tedy chudý, ‚nepolevuj v konání dobra‘. (2. Tesaloničanům 3:13) Nikdy se neuchyluj k mravním kompromisům. Buduj si vztah k Bohu a spoléhej se na něj, že ti pomůže vyrovnat se s životními problémy a těžkostmi. Ti, kteří slouží Jehovovi a bezvýhradně mu důvěřují, jsou nabádáni: „Pokořte se. . . pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v patřičném čase; zatímco na něj uvrhnete všechnu svou úzkostlivou starost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6, 7.

[Praporek na straně 6]

„Chudák, který má prázdný žaludek, potřebuje naději. . . víc než chleba“

[Obrázek na straně 7]

Svědkové Jehovovi pomáhají lidem důvěřovat v Boha