Buďte připraveni na Jehovův den!

Vrcholné myšlenky z První Tesaloničanům

JEHOVŮV den! Křesťané ve starověké Tesalonice se domnívali, že již nastává. Měli pravdu? Kdy měl přijít? To byla jedna velmi důležitá věc, o níž pojednával apoštol Pavel ve svém prvním dopise Tesaloničanům, který poslal z Korintu asi v roce 50 n. l.

Pavel a Silas založili sbor v Tesalonice, administrativním sídle římské provincie Makedonie. (Skutky 17:1–4) Později, ve svém prvním dopise, Pavel Tesaloničany pochválil, napomenul je a mluvil o Jehovovu dni. Také my můžeme mít užitek z tohoto dopisu, zejména když je nyní Jehovův den tak blízko.

Chvalte a povzbuzujte

Pavel nejdříve Tesaloničany pochválil. (1:1–10) Pochvala platila jejich věrné práci a vytrvalosti. Chvályhodné také bylo, že „s radostí svatého ducha přijali slovo v mnohém soužení“. Chválíte jiné stejně jako Pavel?

Apoštol dal znamenitý příklad. (2:1–12) Ačkoli s ním předtím ve Filipech zacházeli nestoudně, ‚sebral s Boží pomocí smělost, aby mluvil o dobrém poselství‘ s Tesaloničany. Vyhýbal se lichotivým řečem i chamtivosti a nevyhledával slávu. Pavel se nestal nákladným břemenem, ale byl k nim jemný jako kojící matka k dítěti. To je opravdu znamenitý příklad pro dnešní starší!

Dalšími slovy Pavel povzbudil Tesaloničany, aby zůstali pevní, když jsou pronásledováni. (2:13–3:13) Vydrželi pronásledování od svých krajanů a Timoteus přinesl Pavlovi dobrou zprávu o jejich duchovním stavu. Apoštol se modlil, aby se rozhojnila jejich láska a aby se upevnila jejich srdce. Podobně se i dnes modlí svědkové Jehovovi za pronásledované spoluvěřící, podle možností je povzbuzují a radují se ze zpráv o jejich věrnosti.

Zůstaňte duchovně bdělí!

Tesaloničané dále dostali rady. (4:1–18) Měli chodit ještě plněji v tom směru, aby se líbili Bohu, měli projevovat více bratrské lásky a měli pracovat svýma rukama, aby se postarali o své potřeby. Měli se kromě toho navzájem utěšovat nadějí, že při Ježíšově přítomnosti budou nejprve vzkříšeni ti duchem zplození věřící, kteří zemřeli, a budou s Ježíšem spojeni. Žijící pomazaní se pak při smrti a vzkříšení připojí ke Kristu a k těm, kteří byli již předtím vzkříšeni k nebeskému životu.

Pavel potom pojednával o Jehovovu dni a poskytl další rady. (5:1–28) Jehovův den přichází jako zloděj a po provolání: „Mír a bezpečnost!“ má přijít náhlé zničení. Tesaloničané proto měli zůstat duchovně bdělí, chráněni pancířem víry a lásky a nadějí na záchranu jako přilbou. Měli si hluboce vážit těch, kteří předsedají ve sboru, a měli se zdržovat ničemnosti stejně jako to musíme dělat my.

Pavlův první dopis Tesaloničanům by nás měl podnítit, abychom chválili a povzbuzovali spoluvěřící. Měl by nás také přimět ke vzornému chování a postoji. A jeho rady nám jistě mohou pomoci, abychom byli připraveni na Jehovův den.

[Rámeček a obrázek na straně 22]

Pancíř a přilba: Pavel nabádal k duchovní bdělosti, když napsal: „Buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a jako přilbu naději na záchranu.“ (1. Tesaloničanům 5:8) Pancíř byl krunýř, který válečníkovi chránil hruď a skládal se ze šupin, řetízků nebo byl z pevného kovu. Podobně nás duchovně chrání pancíř víry. A co starověká přilba? Byla to vojenská pokrývka hlavy, často kovová, a měla chránit bojovníka v bitvě. Jako chránila přilba válečníkovi hlavu, tak chrání naděje na záchranu myšlenkové síly křesťana a umožňuje mu tak zachovat ryzost. Je opravdu nutné, aby Jehovův lid nosil takovou duchovní výzbroj! — Efezanům 6:11–17.