Kterého Boha budeš uctívat?
NA ROZDÍL od zvířat máme my, lidé, schopnost uctívat. Je to od narození součástí naší bytosti. Máme také mravní cítění, svědomí, které nás vede v otázce toho, co je správné a co špatné. Každý z nás se určitým způsobem řídí tímto svědomím a mnozí při tom hledají vedení u boha či bohů.
V posledních dvou stoletích uváděli někteří světští intelektuálové v pochybnost existenci Všemohoucího Boha a Stvořitele. Roku 1844 prohlásil Karel Marx, že náboženství je „opiem lidu“. Později se objevil Charles Darwin s evoluční teorií. Pak přišla bolševická revoluce. Ve Východní Evropě se stal ateismus oficiální státní ideologií a tvrdilo se, že náboženství vymře s generací, která zažila rok 1917. Tito ateisté však nemohli změnit nic na způsobu, jakým jsme jako lidé utvořeni. Dokladem toho je současné oživení náboženství ve Východní Evropě.
Avšak, jak říká Bible, je mnoho těch, kteří „jsou nazýváni ‚bohy‘, ať v nebi nebo na zemi, právě jako je mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘ “. (1. Korinťanům 8:5) Po staletí uctívalo lidstvo spoustu bohů. Byli to bohové plodnosti, lásky, války i vína a radovánek. Jenom v samotném hinduistickém náboženství jde počet bohů do miliónů.
Trojici bohů se dařilo v Babylóně, Asýrii a Egyptě, stejně jako v buddhistických zemích. Křesťanstvo má také svou „svatou“ trojici. Islám, který odmítá trojici, nemá „žádného boha kromě Alláha“. Mimoto dokonce i ti, kdo se vysmívají pojmu neviditelného všemohoucího Boha, mají své vlastní bohy. Například ve Filipanům 3:19 říká Bible o lidech, kteří jsou chyceni do léčky honby za hmotnými cíli: „Jejich bůh je jejich břicho.“
Většina lidí uctívá boha či bohy země nebo společnosti, ve které se náhodou narodili. Vyvolává to otázky. Vedou všechny formy uctívání ke stejnému cíli — podobně jako cesty k vrcholu hory? Anebo vede mnoho náboženských mystických cest k neštěstí — podobně jako stezky do propasti? Existuje mnoho správných způsobů uctívání, či pouze jeden? Je mnoho bohů, kteří si zasluhují chválu, nebo je pouze jeden Všemohoucí Bůh, který je hoden naší výlučné oddanosti a uctívání?
Vznik falešných bohů
Výše uvedené otázky si zaslouží podrobnější zkoumání. Proč? Protože nejstarší písemná autorita v otázce náboženství — Bible — popisuje, jak falešný bůh, působící prostřednictvím hada, zlákal naše prarodiče k jednání s katastrofálními následky. Neblahé následky jeho činu pociťujeme až dodnes. (1. Mojžíšova 3:1–13, 16–19; Žalm 51:5) Ježíš, „Boží Syn“, mluvil o tomto vzpurném bohu jako o „panovníkovi tohoto světa“. Jeden z Ježíšových apoštolů ho nazval „bohem tohoto systému věcí“. (Jan 1:34; 12:31; 16:11; 2. Korinťanům 4:4) Ve Zjevení, 12. kapitole, 9. verši je popsán jako „prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. Světová říše falešného náboženství je pod Satanovou kontrolou.
Satan je hlavní podvodník. (1. Timoteovi 2:14) Lstivě využívá vrozené touhy lidstva uctívat, a to tím, že podporuje mnoho druhů božstev — duchy předků, modly, ikony, madony. Podporuje dokonce uctívání bohů v podobě lidí, jako jsou mocní panovníci, vítězní generálové a slavné osobnosti filmu a sportu. (Skutky 12:21–23) Děláme dobře, jestliže jsme stále na stráži, rozhodnuti hledat a uctívat jediného pravého Boha, který opravdu „není daleko od nikoho z nás“. — Skutky 17:27.
Kdo je tedy tím jediným Bohem, kterého bychom měli uctívat? Asi před 3 000 lety ho biblický žalmista popsal jako ‚Nejvyššího. . . , Všemohoucího. . . , svého Boha, v něhož chtěl důvěřovat‘, a nazval ho jeho slavným jménem — „Jehova“. (Žalm 91:1, 2) Již dříve o něm Mojžíš řekl: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojžíšova 6:4) A prorok Izajáš citoval samotného Boha, když řekl: „Já jsem Jehova. To je mé jméno; a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu, ani svou chválu rytinám.“ — Izajáš 42:8.
Jehova Bůh si předsevzal, že očistí své jméno ode vší pohany, kterou je falešný bůh Satan pošpinil. Způsob, jakým to udělá, znázornil v roce 1513 př. n. l., když použil proroka Mojžíše, aby osvobodil izraelský lid z egyptského útlaku. Při této příležitosti spojil Bůh své jméno Jehova se slovy: „Prokáži, že jsem tím, čím prokáži, že jsem.“ (2. Mojžíšova 3:14, 15) Prokázal se před egyptským faraónem, avšak dříve tomuto ničemnému panovníkovi řekl: „Zachoval jsem tě vskutku proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ — 2. Mojžíšova 9:16.
Dnes je podobná situace. Stejně jako faraón v minulosti, tak také bůh tohoto světa Satan vzdoruje Jehovovi Bohu a obratně vede duchovní boj proti těm lidem, kteří milují spravedlnost a pravdu. (Efezanům 6:11, 12, 18) Bůh si znovu předsevzal, že vyvýší své jméno tváří v tvář Satanovu odporu. Avšak předtím, než ukáže svou moc tím, že zničí Satana a všechna jeho díla, posílá Jehova své ctitele, aby jeho jméno oznamovali po celé zemi. Toto vydávání svědectví o jeho jménu je neodmyslitelnou částí pravého uctívání.
Sám Bůh vhodně řekl, že tito ctitelé budou jeho svědkové — svědkové Jehovovi, ‚lid, který jsem si utvořil, aby líčil mou chválu‘. (Izajáš 43:10–12, 21) Jak tento lid líčí Jehovovu chválu? Veřejně a dům od domu káží a vyučují, oznamují dobrou zprávu, že Jehovovo Království pod vedením Božího Syna, Ježíše Krista, přinese trvalé požehnání poslušnému lidstvu na této zemi. Uctívají tudíž Boha „bez přestání“, jako to dělali praví křesťané v prvním století. (Skutky 5:42; 20:20, 21) Těší se přitom božskému požehnání? Na to odpoví následující stránky.