Nábožná úcta k obrazům a sochám — Rozpory

JAKÝSI muž někde v Polsku je již téměř připraven na delší cestu. Musí však vykonat ještě jednu důležitou věc. Klekne si před obraz Ježíše, přinese obětní dar a pomodlí se, aby měl při svém cestování ochranu.

Tisíce kilometrů odtud, v thajském městě Bangkoku, můžeme být svědky prvního ze svátků buddhistického ročního cyklu, a to v době květnového úplňku. Při tomto svátku se ulicemi nosí v procesí socha Buddhy.

Jistě víte, že nábožná úcta k obrazům a sochám, jak ji zde popisujeme, je všeobecně rozšířená. Před obrazy a sochami se sklánějí doslova miliardy lidí. Po celá tisíciletí se obrazy a sochy považují za důležitý prostředek, jímž je možné přiblížit se k Bohu.

Jak se díváte vy na používání obrazů a soch při uctívání? Je nábožná úcta k obrazům a sochám správná, nebo je nesprávná? Jaký je Boží názor na tuto otázku? Můžeme podle něčeho usuzovat, že Bůh takové uctívání přijímá? Možná, že jste se vy sami těmito otázkami příliš nezabývali. Jestliže si však ceníte toho, že je možné mít vztah k Bohu, potřebujete na ně najít odpověď.

Je pravda, že pro mnohé je to těžko řešitelný problém. A je vlastně již po celá tisíciletí předmětem rozhořčených sporů, při nichž se sahá někdy i k násilí. Například v roce 1513 př. n. l. zničil hebrejský vůdce Mojžíš zlatou sochu telete a popravil mečem asi 3 000 mužů, kteří se jí klaněli. — 2. Mojžíšova, kapitola 32.

Silný odpor k používání náboženských obrazů a soch neprojevovali pouze Židé. Starověcí světští historikové zachovali legendu o perském vladaři Takmurupovi, který prý staletí před Mojžíšem podnikal rozsáhlá tažení proti projevům nábožné úcty k lidským výtvorům. V Číně prý jeden starověký legendární král podnikl vojenský útok proti sochám různých bohů. Když byly sochy zničeny, prohlásil projevy nábožné úcty vůči bohům vytvořeným z hlíny za nerozumnost. Později, za dětství Muhammada, existovali Arabové, kteří se stavěli proti používání obrazů a soch při uctívání. Měli vliv na Muhammadův postoj k modlářství v pozdějších letech. V Koránu Muhammad učí, že modlářství je neodpustitelný hřích, že za modláře se nemá nikdo modlit a že manželství s modláři je zakázáno.

Dokonce i význačné náboženské osobnosti křesťanstva ve druhém, třetím, čtvrtém a pátém století n. l., jako Irenaeus, Origenes, Eusebius z Caesareje, Epifanius a Augustin, byly proti používání obrazů a soch při uctívání. Přibližně začátkem čtvrtého století n. l. sestavila skupina biskupů v Elviře ve Španělsku řadu důležitých prohlášení proti projevům nábožné úcty k lidským výtvorům. Tento známý koncil v Elviře vedl k zákazu obrazů a soch v chrámech a k zavedení přísných trestů pro ty, kteří obrazy a sochy uctívají.

Obrazoborci

Tak se připravovala půda pro jeden z největších sporů v dějinách: ikonoklastický neboli obrazoborecký spor v osmém a devátém století. Jeden historik říká, že tento „rozhořčený spor, který trval půl druhého století, přinesl nevýslovné utrpení“ a byl „jednou z bezprostředních příčin rozkolu mezi Východní a Západní říší“.

Slovo „ikonoklast“ neboli „obrazoborec“ pochází z řeckých slov eikon, které znamená „obraz, zobrazení“ a klastes, jež znamená „bořitel“. Toto hnutí proti obrazům, jak je patrné z jeho názvu, usilovalo o odstranění a zničení obrazů v celé Evropě. Bylo vydáno několik zákonů, které zakazovaly uctívání obrazů a měly skoncovat s používáním obrazů při uctívání. Prokazování nábožné úcty obrazům a sochám se stalo ožehavým politickým sporem, který vtáhl císaře a papeže, a také vojevůdce a biskupy, do skutečné teologické války.

A bylo to víc než jen slovní válka. McClintockova a Strongova Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature říká, že když císař Lev III. vydal výnos proti používání obrazů a soch v chrámech, lid „se proti tomuto výnosu hromadně vzbouřil, a nepokoje, při nichž docházelo k násilí, se zejména v Konstantinopoli“ staly každodenním jevem. Srážky mezi císařskými vojsky a lidem vedly k popravám a k vraždění. Mniši byli krutě pronásledováni. O staletí později, v 16. století, se vedla v Curychu ve Švýcarsku celá řada veřejných debat ohledně sporné otázky, zda mají být v chrámech obrazy. Vedlo to k vydání výnosu, podle něhož měly být všechny obrazy a sochy z chrámů odstraněny. Někteří reformátoři byli známí tím, že intenzívně a často za použití násilí odsuzovali uctívání obrazů.

I dnes se názory moderních teologů na používání obrazů a soch při uctívání velice rozcházejí. Následující článek vám pomůže posoudit, zda mohou lidské výtvory skutečně člověku pomoci, aby se přiblížil k Bohu.