Jehova, nestranný „Soudce celé země“
„[Otec] . . . soudí nestranně každého podle jeho díla.“ — 1. PETRA 1:17.
1, 2. a) Proč by v nás měla myšlenka na to, že Jehova je velký Soudce, vzbuzovat bázeň a zároveň pocit útěchy? b) Jakou úlohu mají Jehovovi pozemští služebníci v jeho právní při proti národům?
JEHOVA je velký „Soudce celé země“. (1. Mojžíšova 18:25) Jako Nejvyšší Bůh vesmíru má bezvýhradné právo soudit své tvory. Tato myšlenka vzbuzuje bázeň, a přitom přináší útěchu. Tento zdánlivý paradox vyjádřil Mojžíš dojemnými slovy: „Jehova, váš Bůh, je totiž Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a bázeň vzbuzující, který s nikým nezachází stranicky ani nepřijímá úplatek, vykonává soud pro chlapce bez otce a vdovu a miluje cizího usedlíka, takže mu dává chléb a přehoz.“ — 5. Mojžíšova 10:17, 18.
2 Jaká neobyčejná vyváženost! Velký, mocný, bázeň vzbuzující Bůh — a přece nestranně, s láskou hájí zájmy sirotků, vdov a cizích usedlíků. Kdo by si mohl přát laskavějšího Soudce, než jakým je Jehova? Jehova popisuje, jak vede právní při proti národům Satanova světa, a vyzývá své služebníky na zemi, aby byli jeho svědky. (Izajáš 34:8; 43:9–12) Není závislý na jejich svědectví, aby prokázal své božství a právoplatnou svrchovanost. Svým svědkům však poskytuje mimořádnou přednost, aby před celým lidstvem potvrdili, že jeho svrchovanost uznávají. Jeho svědkové se jeho oprávněné svrchovanosti sami podřizují, a svou veřejnou službou podněcují druhé, aby se podvolili autoritě nejvyššího Soudce.
Jehovův způsob souzení
3. Jak bychom mohli stručně vystihnout Jehovův způsob souzení a jak se to projevilo v případě Adama a Evy?
3 Na počátku lidských dějin soudil Jehova některé provinilce sám. Příklady jeho způsobu projednávání soudních případů se staly vzorem pro ty, kteří měli být později odpovědní za vedení soudních jednání mezi jeho lidem. (Žalm 77:11, 12) Jeho způsob souzení je možné vystihnout stručně: pevnost, kde je to nutné, milosrdenství, kde to je možné. Pokud jde o Adama a Evu, dokonalé lidské tvory, kteří se svévolně vzbouřili — ti si milosrdenství nezasloužili. Jehova je tedy odsoudil k smrti. Své milosrdenství však uplatnil na jejich potomky. Jehova odložil vykonání rozsudku smrti, a tak dovolil Adamovi a Evě, aby měli děti. S láskou poskytl jejich potomkům naději na vysvobození z pout hříchu a smrti. — 1. Mojžíšova 3:15; Římanům 8:20, 21.
4. Jak jednal Jehova s Kainem a proč je tento případ mimořádně zajímavý?
4 Mimořádně zajímavý je způsob, jak Jehova jednal s Kainem, protože to je první zaznamenaný případ týkající se jednoho z nedokonalých potomků Adama a Evy, ‚zaprodaného hříchu‘. (Římanům 7:14) Vzal to Jehova v úvahu a jednal s Kainem jinak než s jeho rodiči? A mohli by si vzít z tohoto případu poučení dnešní křesťanští dozorci? Uvidíme. Jehova si povšiml, jak nesprávně Kain reagoval, když jeho oběť nebyla příznivě přijata. Láskyplně proto Kaina varoval před nebezpečím, v němž se ocitl. Staré přísloví říká, že je lépe chybám předcházet než je napravovat. Jehova vyšel Kainovi maximálně vstříc, když ho varoval, aby se nedal ovládnout svými hříšnými sklony. Usilovně se snažil mu pomoci, aby se ‚obrátil a jednal dobře‘. (1. Mojžíšova 4:5–7) To je první případ, kdy Bůh vybízel hříšného člověka k pokání. Když Kain projevil nekajícný postoj a dopustil se těžkého zločinu, Jehova jej odsoudil do vyhnanství a tento rozsudek zmírnil výnosem, podle kterého jiní lidé nesměli Kaina zabít. — 1. Mojžíšova 4:8–15.
5, 6. a) Jak Jehova postupoval vůči generaci před potopou? b) Co Jehova učinil předtím, než vykonal rozsudek nad obyvateli Sodomy a Gomory?
5 Když před potopou ‚Jehova viděl, že špatnost člověka na zemi je hojná, v srdci ho zabolelo‘. (1. Mojžíšova 6:5, 6) „Pocítil lítost“ v tom smyslu, že litoval, že většina z generace před potopou zneužívala své svobodné vůle a že on nad nimi musí vykonat rozsudek. Dal jim však potřebnou výstrahu, přičemž mnoho let používal Noema jako „kazatele spravedlnosti“. Potom již neměl Jehova důvod, aby ‚se zdržel potrestání onoho světa bezbožných lidí‘. — 2. Petra 2:5.
6 Jehova také musel projednat právní případ zkažených obyvatelů Sodomy a Gomory. Povšimněme si však, jak postupoval. Slyšel „křik stížnosti“ na otřesné chování tamních lidí, i kdyby to bylo jen v modlitbách spravedlivého Lota. (1. Mojžíšova 18:20; 2. Petra 2:7, 8) Ale předtím, než zasáhl, ‚sestoupil‘, aby si prostřednictvím svých andělů ověřil skutečnosti. (1. Mojžíšova 18:21, 22; 19:1) Také věnoval čas na to, aby ujistil Abrahama, že nebude jednat nespravedlivě. — 1. Mojžíšova 18:23 až 32.
7. Jaké poučení z Jehovova způsobu souzení si mohou vzít starší, kteří slouží v právních výborech?
7 Jaké poučení poskytují dnes tyto příklady starším? V případě Adama a Evy projevil Jehova lásku a ohled k těm, kteří sice byli příbuznými provinilců, ale sami v tomto případě vinu nenesli. Potomkům Adama a Evy projevil milosrdenství. V případě Kainově Jehova předvídal nebezpečí, v němž se Kain ocitl. Laskavě Kainovi věc vysvětloval a snažil se předejít tomu, aby nebyl spáchán hřích. Jehova projevil vůči Kainovi ohled i potom, kdy jej poslal do vyhnanství. Později Jehova projevil velkou trpělivost ke generaci před potopou a dlouho ji snášel, než nad ní vykonal rozsudek. Když se Jehova setkal s tvrdošíjnou ničemností, „v srdci ho zabolelo“. Litoval, že se lidé vzepřeli jeho spravedlivé vládě a že nad nimi musel vynést nepříznivý rozsudek. (1. Mojžíšova 6:6; srovnej Ezekiela 18:31; 2. Petra 3:9.) V případě Sodomy a Gomory jednal Jehova teprve poté, co si ověřil skutečnosti. Jak vynikající příklady pro ty, kteří musí v dnešní době projednávat právní případy!
Lidé jako soudci v patriarchálních dobách
8. Které Jehovovy základní zákony byly známé v patriarchálních dobách?
8 Je sice zřejmé, že tehdy neexistoval žádný psaný zákoník, ale patriarchální společnost znala základní Jehovovy zákony a jeho služebníci byli povinni je zachovávat. (Srovnej 1. Mojžíšovu 26:5.) Dramatická událost v Edenu kdysi ukázala, že je nezbytné poslouchat Jehovu a podřizovat se jeho svrchovanosti. Z případu Kainova bylo vidět, že Jehova neschvaluje vraždu. Bezprostředně po potopě dal Bůh lidstvu zákony ohledně svatosti života, ohledně vraždy, trestu smrti a ohledně jedení krve. (1. Mojžíšova 9:3–6) Jehova přísně odsoudil cizoložství, když došlo k události, která se týkala Abrahama, Sáry a Abimelecha, krále v Geraru poblíž Gazy. — 1. Mojžíšova 20:1–7.
9, 10. Z kterých příkladů je patrné, že v patriarchální společnosti existoval soudní systém?
9 Ti, kteří byli tehdy hlavami rodin, působili jako soudci a projednávali právní případy. O Abrahamovi Jehova prohlásil: „Seznámil jsem se s ním proto, aby přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud.“ (1. Mojžíšova 18:19) Abraham projevil nesobeckost a rozlišovací schopnost, když urovnával rozepři, k níž došlo mezi jeho a Lotovými pastevci. (1. Mojžíšova 13:7–11) Juda působil jako patriarchální hlava a soudce, když odsoudil svou snachu Tamar, aby byla ukamenována a spálena, protože ji považoval za cizoložnici. (1. Mojžíšova 38:11, 24; srovnej Jozua 7:25.) Když se ale všechno dověděl, prohlásil ji za spravedlivější, než byl on sám. (1. Mojžíšova 38:25, 26) Jak důležité je poznat všechny skutečnosti, než se vynese soudní rozhodnutí!
10 Kniha Job obsahuje nepřímou narážku na soudní systém a poukazuje na to, jak žádoucí je soudit nestranně. (Job 13:8, 10; 31:11; 32:21) Job sám si vzpomíná na dobu, kdy byl uznávaným soudcem, který sedal v městské bráně, přičemž uplatňoval právo a hájil vdovy a chlapce bez otce v jejich právní při. (Job 29:7–16) Existují tedy doklady o tom, že v patriarchální společnosti působili „starší mužové“ jako soudci mezi Abrahamovými potomky ještě před vyjitím z Egypta a předtím, než izraelský národ dostal od Boha zákonnou ústavu. (2. Mojžíšova 3:16, 18) A ustanovení smlouvy Zákona předložil Mojžíš „starším mužům“ neboli starším Izraele, kteří byli zástupci lidu. — 2. Mojžíšova 19:3–7.
Soudní systém v Izraeli
11, 12. Čím se podle dvou znalců Bible lišil soudní systém v Izraeli od soudního systému v jiných národech?
11 Uplatňování práva v Izraeli se naprosto lišilo od právních postupů, jimiž se řídily okolní národy. Nerozlišovalo se mezi občanským a trestním právem: Obojí se prolínalo s mravními a náboženskými zákony. Přestupek proti bližnímu byl přestupkem proti Jehovovi. André Chouraqui ve své knize The People and the Faith of the Bible (Biblická víra a lid) píše: „Právní tradice Hebrejců se liší od tradice jejich sousedů nejen tím, jak definuje přestupky a tresty, ale samotným duchem zákonů. . . Tóra [Zákon] není oddělena od každodenního života; rozhoduje o povaze a obsahu každodenního života tím, že udílí dobrořečení nebo zlořečení. . . V Izraeli. . . je téměř nemožné zřetelně odlišit jednotlivé právnické činnosti ve městě. Byly skryté v celém způsobu života, který se plně zaměřoval na plnění vůle živého Boha.“
12 V této jedinečné situaci mělo uplatňování práva v Izraeli daleko vyšší úroveň než v tehdejších národech. Znalec Bible Roland de Vaux píše: „Formou a obsahem se sice izraelský zákon podobá ‚smlouvám‘ a článkům středovýchodních zákoníků, přece se však od nich zásadně liší. Je to náboženský zákon. . . Žádný zákoník Středního východu nelze srovnat s izraelským zákonem, který je jako celek připisován Bohu jako autorovi. Jestliže obsahuje a často směšuje mravní a obřadní předpisy, je to důsledek skutečnosti, že zahrnuje celý rozsah působení božské Smlouvy a že tato smlouva usměrňovala vzájemné vztahy mezi lidmi i jejich vztah k Bohu.“ Sotva se tedy můžeme divit Mojžíšově otázce: „Který velký národ má spravedlivé předpisy a soudcovská rozhodnutí jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ — 5. Mojžíšova 4:8.
Soudci v Izraeli
13. Ve kterých ohledech byl Mojžíš znamenitým příkladem pro dnešní starší?
13 Čím se tedy měl vyznačovat muž, který měl působit jako soudce, jestliže měl systém soudnictví tak vysokou úroveň? O prvním soudci, který byl jmenován v Izraeli, Bible říká: „Muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ (4. Mojžíšova 12:3) Nebyl nepřiměřeně sebejistý. (2. Mojžíšova 4:10) Ačkoli se od něho vyžadovalo, aby lid soudil, někdy se jej před Jehovou zastával a úpěnlivě Jehovu prosil, aby lidu odpustil; dokonce nabídl, že se za lid obětuje. (2. Mojžíšova 32:11, 30–32) Poeticky řekl: „Má řeč se bude řinout jako rosa, jako jemné deště na trávu a jako vydatné spršky na rostlinstvo.“ (5. Mojžíšova 32:2) Když soudil lid, rozhodně se nespoléhal na svou vlastní moudrost, ale prohlásil: „Jestliže u nich vznikne nějaký případ, přijde přede mne, a rozsoudím mezi jednou a druhou stranou a dám na vědomí rozhodnutí pravého Boha a jeho zákony.“ (2. Mojžíšova 18:16) Když byly nějaké pochybnosti, předložil věc Jehovovi. (4. Mojžíšova 9:6–8; 15:32–36; 27:1–11) Mojžíš byl znamenitým příkladem pro starší, kteří dnes ‚pasou Boží stádo‘ a vynášejí soudcovská rozhodnutí. (Skutky 20:28) Kéž se jejich vztah k jejich bratrům také projevuje „jako jemné deště na trávu“!
14. V jakých směrech museli projevovat duchovní způsobilost muži, které Mojžíš jmenoval jako soudce v Izraeli?
14 Během doby již Mojžíš nebyl schopen sám nést náklad v podobě projednávání soudních případů pro lid. (2. Mojžíšova 18:13, 18) Přijal návrh svého tchána, aby získal pomoc. A jací muži k tomu byli vybráni? Čteme: „ ‚Sám bys měl vybrat ze všeho lidu schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže, kteří nenávidí nepoctivý zisk.‘. . . A Mojžíš pak vyvolil schopné muže z celého Izraele a dal jim postavení představených nad lidem, velitelů tisíců, velitelů setnin, velitelů padesáti a velitelů deseti. A soudili lid při každé vhodné příležitosti. Těžký případ přednášeli Mojžíšovi, ale každý malý případ projednali jako soudci sami.“ — 2. Mojžíšova 18:21 až 26.
15. V jakých směrech měli být způsobilí ti, kteří sloužili jako soudci v Izraeli?
15 Je z toho vidět, že při výběru mužů, kteří měli působit jako soudci, nebyl jediným kritériem věk. Mojžíš prohlásil: „Přiveďte moudré a rozvážné a zkušené muže ze svých kmenů, abych je nad vámi dosadil jako představené.“ (5. Mojžíšova 1:13) Mojžíš dobře věděl, co o mnoho let dříve prohlásil mladý Elihu: „Jako moudří se neprokazují ti, kteří jsou pouze hojní na dny, ani ti, kteří jsou jenom staří, nerozumějí soudu.“ (Job 32:9) Ti, kteří měli být jmenováni, měli být ‚zkušení muži‘. Především to však museli být muži schopní, bohabojní a důvěryhodní, kteří nenáviděli nepoctivý zisk a byli moudří a rozvážní. Proto se zdá, že „představení“ a „soudci“, o nichž se mluví v Jozuovi 23:2 a 24:1, se nelišili od „starších mužů“, o nichž je zmínka v týchž verších, ale že z nich byli vybíráni. — Viz Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma), svazek 2, strana 549, angl.
Uplatňování práva
16. Čeho bychom si dnes měli povšimnout, pokud jde o pokyny, které dal Mojžíš nově jmenovaným soudcům?
16 O pokynech, které dostali tito jmenovaní soudci, Mojžíš prohlásil: „A dále jsem právě v té době přikázal vašim soudcům a řekl: ‚Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností mezi mužem a jeho bratrem nebo jeho cizím usedlíkem. Nebudete v soudu straničtí. Měli byste vyslechnout maličkého stejně jako velkého. Nezaleknete se kvůli nějakému muži, neboť soud patří Bohu; a případ, který je pro vás příliš těžký, byste měli předložit mně, a já [Mojžíš] jej vyslechnu.‘ “ — 5. Mojžíšova 1:16, 17.
17. Kdo byl jmenován za soudce a jakou výstrahu jim dal král Jehošafat?
17 Právní případ však mohl být předložen Mojžíšovi jen za jeho života. Proto byla učiněna další opatření, aby byly obtížné případy předkládány k řešení kněžím, Levitům, a výslovně jmenovaným soudcům. (5. Mojžíšova 17:8–12; 1. Paralipomenon 23:1–4; 2. Paralipomenon 19:5, 8) Když král Jehošafat jmenoval v judských městech soudce, řekl jim: „Vizte, co děláte, protože nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu. . . Tak byste měli činit v bázni před Jehovou s věrností a s úplným srdcem. Pokud jde o každou právní při, jež k vám přijde od vašich bratrů, kteří bydlí ve svých městech,. . . budete je varovat, aby nejednali nesprávně proti Jehovovi, a aby nemuselo vzniknout rozhořčení proti vám a proti vašim bratrům. Tak byste měli činit, abyste si nepřivodili vinu.“ — 2. Paralipomenon 19:6 až 10.
18. a) Co patřilo k zásadám, které měli uplatňovat soudci v Izraeli? b) Nač měli soudci pamatovat a které biblické texty ukazují, co se stalo, když na to zapomněli?
18 Uvádíme některé ze zásad, které měli uplatňovat soudci v Izraeli: rovná práva pro bohaté i pro chudé (2. Mojžíšova 23:3, 6; 3. Mojžíšova 19:15); naprostá nestrannost (5. Mojžíšova 1:17); zákaz přijímání úplatků. (5. Mojžíšova 16:18–20) Soudci museli neustále pamatovat na to, že ti, které soudí, jsou Jehovovými ovcemi. (Žalm 100:3) A jedním z důvodů, proč Jehova zavrhl tělesný Izrael, byla skutečnost, že jejich kněží a pastýři nesoudili se spravedlností a zacházeli s lidmi drsně. — Jeremjáš 22:3, 5, 25; 23:1, 2; Ezekiel 34:1–4; Malachiáš 2:8, 9.
19. Jakou cenu má dnes pro nás toto zkoumání Jehovových právních norem z doby před naším letopočtem a co se bude rozebírat v následujícím článku?
19 Jehova se nemění. (Malachiáš 3:6) Tento stručný přehled o tom, jak se mělo soudit v Izraeli a jak se Jehova díval na jakékoli odpírání práva, by měl vést k zamyšlení ty starší, kteří dnes odpovídají za právní rozhodování. Příkladem, který dává Jehova jako Soudce, a soudním systémem, který Jehova ustanovil v Izraeli, byly uvedeny v platnost zásady, jež se staly vzorem pro uplatňování práva v křesťanském sboru. To uvidíme v následujícím článku.
Otázky k opakování
◻ Jak bychom mohli stručně vystihnout Jehovův způsob souzení?
◻ Jak Jehovův postup vůči Kainovi a vůči generaci před potopou ukázal typický způsob Jehovova jednání?
◻ Kdo působil v patriarchálních dobách v postavení soudců a jak?
◻ Čím se lišil soudní systém v Izraeli od soudního systému jiných národů?
◻ Jací muži byli jmenováni za soudce v Izraeli a jakými zásadami se měli řídit?
[Obrázek na straně 10]
Jmenovaní starší muži v patriarchálních dobách a v Izraeli uplatňovali právo v městské bráně