Vzorový rukopis hebrejské Bible

DO ROKU 1947, kdy byly objeveny svitky od Mrtvého moře, pocházely nejranější známé hebrejské rukopisy Bible — kromě několika fragmentů — z období od sklonku 9. do 11. století n. l., tedy z doby před sotva tisíci lety. Znamená to, že před rokem 1947 byl hebrejský text Bible nespolehlivý? A proč existovalo tak málo starověkých hebrejských rukopisů?

Uvažujme nejprve o této poslední otázce. Jakýkoli hebrejský rukopis Bible, který se již považoval za příliš opotřebovaný, než aby mohl být dále používán, se v ortodoxním židovském systému uzamykal do genízy, skladu v synagóze. Později se nahromaděné opotřebované rukopisy vynesly a pohřbily. Židé to dělali, aby zabránili znesvěcení nebo zneužití svých Písem. Proč? Písma totiž obsahovala tetragrammaton, hebrejská písmena představující posvátné Boží jméno, které se v češtině obvykle uvádí jako „Jehova“.

„Koruna“

Starověký hebrejský text byl z nejranějších dob ve většině případů předán věrně. Například jeden důležitý hebrejský rukopis nazývaný Keter, „Koruna“, původně obsahoval veškerá Hebrejská písma neboli „Starý zákon“. Byl střežen v nejstarší synagóze jedné starobylé malé obce Židů žijících v syrském městě Aleppu, které je převážně muslimské. Předtím byl tento rukopis zanechán karaitským Židům v Jeruzalémě, ale v roce 1099 se ho zmocnili křižáci. Pak se podařilo získat rukopis zpět a byl převezen do Egypta, do staré Káhiry. Do Aleppa se dostal nejpozději v 15. století a časem začal být známý jako Aleppský kodex. Tento rukopis, který pochází přinejmenším z roku 930 n. l., byl považován za korunu masoretské vzdělanosti, jak naznačuje jeho jméno. Je znamenitým příkladem toho, jaká péče se věnovala předávání biblického textu, a skutečně byl vzorovým hebrejským rukopisem.

V novějších dobách se strážci tohoto mimořádného rukopisu pověrčivě obávali, že jejich posvátný předmět bude znesvěcen, a proto učencům nedovolovali do něho nahlížet. A vyfotografován byl pouze jediný list, takže nemohlo být publikováno vydání v podobě faksimile ke studiu.

Když Britové v roce 1948 odešli z Palestiny, propukly v Aleppu bouře proti Židům. Jejich synagóga byla spálena; cenný kodex zmizel a předpokládalo se, že byl zničen. Bylo tedy překvapením, když přibližně o deset let později vyšlo najevo, že se asi tři čtvrtiny z něho zachovaly a že byly ze Sýrie propašovány do Jeruzaléma! V roce 1976 bylo konečně vydáno 500 celobarevných exemplářů vynikajícího vydání v podobě faksimile.

Dílo mistra

Proč je tento rukopis tak důležitý? Jeho původní souhláskový text totiž kolem roku 930 n. l. opravil a opatřil punktací Aaron ben Ašer, jeden z nejproslulejších učenců, který byl vyškolen v opisování a předávání hebrejské Bible. Byl to tudíž vzorový kodex, který se stal normou pro budoucí opisy vytvářené méně kvalifikovanými opisovači.

Kodex původně obsahoval 380 archů (760 stran) pergamenových listů, popsaných obvykle ve třech sloupcích. Nyní se skládá z 294 archů a chybí v něm většina Pentateuchu a poslední část, do níž patří Nářky, Šalomounova píseň, Daniel, Ester, Ezra a Nehemjáš. Překlad nového světa Svatých písem — Bible s odkazy (angl.) uvádí tento kodex jako „Al“ (Jozue 21:37, poznámka pod čarou). Moše Maimonides (zde na obrázku), proslulý středověký židovský učenec z 12. století, se vyjádřil, že Aleppský kodex je nejlepším kodexem, jaký kdy viděl.a

Hebrejský text, který byl ručně opisován od 13. až do 15. století, byl smíšeným textem, který čerpal ze dvou rodů hlavních masoretských textů, z textu Ben Ašera a Ben Naftaliho. V 16. století vytvořil Jakob ben Chajjim pro tištěnou hebrejskou Bibli text, který vycházel z této smíšené tradice, a tento text se stal základem pro téměř všechny hebrejské Bible, jež se tiskly během dalších 400 let.

V roce 1937 se při třetím vydání díla Biblia Hebraica (tištěný hebrejský text) přihlíželo k tradici textu Ben Ašera, jak se zachoval v jednom rukopisu, který je uložen v Rusku a je známý jako Leningradský kodex B 19^A. Leningradský kodex B 19^A pochází z roku 1008 n. l. Hebrejská univerzita v Jeruzalémě plánuje, že během času vydá úplný hebrejský text Aleppského kodexu, a to společně se zněním všech ostatních důležitých rukopisů a verzí, včetně svitků od Mrtvého moře.

Biblický text, který dnes používáme, je spolehlivý. Byl inspirován Bohem a během staletí jej předávali písaři–opisovači, kteří pracovali s úzkostlivou pečlivostí. Nejvyšší péče těchto opisovačů je vidět v tom, že při porovnání svitku Izajáše, který byl v roce 1947 nalezen u Mrtvého moře, s masoretským textem vychází najevo překvapivě málo rozdílů, ačkoli svitek od Mrtvého moře je o více než tisíc let starší než nejstarší existující masoretská Bible. A když je Aleppský kodex nyní k dispozici badatelům, poskytne ještě větší důvod k důvěře v autentičnost textu Hebrejských písem. Ano, „slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas“. — Izajáš 40:8.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 28]

Bibelmuseum, Münster

[Podpisek obrázku na straně 29]

Jewish Division/The New York Public Library/Astor, Lenox, and Tilden Foundations