Jehovovo milosrdenství nás zachraňuje ze zoufalství
„Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky.“ — ŽALM 51:1.
1, 2. Jaký dopad může mít na Jehovova služebníka vážný hřích?
JEHOVŮV zákon není možné přestupovat beztrestně. To se zřetelně projeví tehdy, když se dopustíme nějakého hanebného hříchu proti Bohu. I když jsme snad Jehovovi věrně sloužili celé roky, přestoupení jeho zákona může vyvolat velkou úzkost nebo hlubokou sklíčenost. Můžeme mít pocit, že nás Jehova opustil a že již nejsme hodni mu sloužit. Náš hřích nám může připadat jako obrovský mrak, který brání světlu Boží přízně.
2 Král starověkého Izraele, David, se kdysi ocitl v takovém stavu. Jak k této situaci došlo?
Chybné kroky mohou vést k těžkému hříchu
3, 4. Co se v období blahobytu stalo králi Davidovi?
3 David Boha miloval, ale učinil chybné kroky, které vedly k vážným hříchům. (Srovnej Galaťanům 6:1.) To se může stát kterémukoli nedokonalému člověku, zvlášť když má moc nad druhými. David byl úspěšným králem a požíval slávy a moci. Kdo by se opovážil zpochybnit jeho slovo? Měl k službám schopné muže a lid horlivě jednal podle jeho rozkazu. David se přesto provinil tím, že zvětšoval počet svých manželek a sečetl lid. — 5. Mojžíšova 17:14–20; 1. Paralipomenon 21:1.
4 David se v tomto období hmotného blahobytu dopustil několika vážných hříchů proti Bohu a proti člověku. Ano, jeden hřích následoval za druhým, jako by to byly vzájemně propletené nitky v látce utkané Satanem! Zatímco jiní Izraelité bojovali s Ammonity, David ze střechy pozoroval Bat-Šebu, krásnou Urijášovu manželku, jak se koupe. Urijáš byl ve válce, a král tedy nechal tuto ženu přivést do svého paláce a dopustil se s ní cizoložství. Představ si, jak byl otřesen, když se později dozvěděl, že otěhotněla! David poslal pro Urijáše, neboť doufal, že stráví noc s Bat-Šebou, a dítě bude považovat za své vlastní. Ačkoli David Urijáše opil, ten s manželkou odmítl spát. David byl nyní zoufalý, a proto poslal veliteli Joabovi tajné příkazy, aby Urijáše postavil do předních linií, kde určitě zahyne. Urijáš byl v bitvě zabit, jeho vdova dodržela obvyklou dobu smutku a David si ji vzal za manželku, dříve než si lidé uvědomili, že je těhotná. — 2. Samuelova 11:1–27.
5. Co se stalo potom, co David zhřešil s Bat-Šebou, a jaký dopad měly na Davida jeho hříchy?
5 Bůh Davidovy hříchy odhalil prostřednictvím proroka Natana a řekl: „Vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu.“ A tak dítě, které se narodilo Bat-Šebě, zemřelo. (2. Samuelova 12:1–23) Davidův prvorozený syn Amnon znásilnil svou nevlastní sestru Tamar a byl zavražděn jejím bratrem. (2. Samuelova 13:1–33) Králův syn Absalom se pokusil zmocnit se trůnu a zneuctil svého otce tím, že měl poměr s Davidovými souložnicemi. (2. Samuelova 15:1–16:22) Občanská válka skončila Absalomovou smrtí a pro Davida ještě větším zármutkem. (2. Samuelova 18:1–33) Davida však hříchy vedly k pokoře a on si uvědomil, že musí zůstat blízko svému soucitnému Bohu. Kdybychom se snad dopustili provinění, pokorně se kajme a přibližme se k Jehovovi. — Srovnej Jakuba 4:8.
6. Především proč byl král David vinen?
6 David byl vinen především proto, že jako izraelský panovník si byl plně vědom Jehovova Zákona. (5. Mojžíšova 17:18–20) Nebyl egyptským faraónem ani babylónským králem, kterému by se takového poznání nedostávalo a který mohl zcela běžně provádět věci, jež Bůh neschvaluje. (Srovnej Efezanům 2:12; 4:18.) David si jako člen národa oddaného Jehovovi uvědomoval, že cizoložství a vražda jsou těžké hříchy. (2. Mojžíšova 20:13, 14) Křesťané také znají Boží zákon. Podobně jako David jej však někteří porušují — z vrozené hříšnosti, z lidské slabosti a kvůli pokušení, jemuž neodolají. Pokud by se to stalo komukoli z nás, nemusíme zůstat ve stavu temnoty, která nám zastře duchovní zrak a zahalí nás do hlubokého zoufalství.
Vyznání přináší úlevu
7, 8. a) Co se stalo Davidovi, když se pokoušel skrýt své hříchy? b) Proč by měl člověk hřích vyznat a opustit jej?
7 Jestliže jsme se provinili těžkými přestupky proti Božímu zákonu, může pro nás být obtížné vyznat hříchy, a to dokonce i Jehovovi. Co se může za takových okolností stát? David v Žalmu 32 doznal: „Když jsem [místo vyznání] mlčel, mé kosti byly vyčerpané celodenním sténáním. Ve dne v noci totiž na mně těžce spočívala tvá [Jehovova] ruka. Má životní vláha se změnila jako v suchém letním žáru.“ (Verše 3, 4) David jednal svévolně, když se pokoušel skrýt svůj hřích a potlačit provinilé svědomí, a to jej vyčerpávalo. Mučivá úzkost mu odebrala tolik sil, že byl jako strom, který je postižený suchem a nemá žádnou životodárnou vláhu. Mohl opravdu zakoušet zhoubné následky po duševní i tělesné stránce. V každém případě ztratil radost. Kdyby se kdokoli z nás dostal do podobného stavu, co by měl dělat?
8 Vyzná-li se člověk Bohu, může to přinést odpuštění a úlevu. „Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval,“ zpíval David. „Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:5) Pociťuješ sklíčenost kvůli nějakému skrytému hříchu? Nebylo by nejlépe jej vyznat a opustit, abys obdržel Boží milosrdenství? Nebylo by dobré zavolat sborové starší a usilovat o duchovní uzdravení? (Přísloví 28:13; Jakub 5:13–20) Tvůj kajícný duch bude uznán a časem se ti může navrátit křesťanská radost. „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt,“ řekl David. „Šťastný je člověk, jemuž Jehova nepřičítá provinění, a v jehož duchu není klam.“ — Žalm 32:1, 2.
9. Kdy byl složen Žalm 51 a proč?
9 David a Bat-Šeba byli za své provinění odpovědní Jehovovi Bohu. Za své hříchy sice mohli být usmrceni, ale Bůh k nim byl milosrdný. Davidovi projevil milosrdenství především kvůli smlouvě o Království. (2. Samuelova 7:11–16) Davidův kajícný postoj k jeho hříchu s Bat-Šebou je vidět v Žalmu 51. Tento dojemný žalm složil kající se král poté, co prorok Natan probudil jeho svědomí, a král si tak uvědomil obludnost svých přestoupení božského zákona. Natan musel mít odvahu, aby Davida upozornil na jeho hříchy, a podobně odvážní musí být jmenovaní křesťanští starší, aby tak jednali dnes. Král obvinění nepopřel a nenařídil, aby byl Natan popraven, ale pokorně se vyznal. (2. Samuelova 12:1–14) Žalm 51 ukazuje, co David řekl v modlitbě Bohu o této nečisté záležitosti; a tento žalm je velmi vhodný pro rozjímání spojené s modlitbami, zvláště tehdy, jestliže jsme se provinili a toužíme po Jehovově milosrdenství.
Jsme odpovědní Bohu
10. Jak mohl David zakusit duchovní zotavení?
10 David se nesnažil svůj hřích omluvit, ale naléhavě prosil: „Projev mi přízeň, Bože, podle své milující laskavosti. Podle hojnosti projevů svého milosrdenství vymaž mé přestupky.“ (Žalm 51:1) David svým přestoupením překročil meze Božího Zákona. Byla však naděje, že se duchovně zotaví, jestliže by mu Bůh prokázal přízeň podle své milující laskavosti neboli věrně oddané lásky. Hojnost projevů Božího milosrdenství v minulosti dala kajícnému králi základ k víře, že jeho Původce mu přestupky vymaže.
11. Co bylo naznačeno oběťmi předkládanými v Den smíření a co se pro záchranu vyžaduje dnes?
11 Prorockými předobrazy v podobě obětí předkládaných ve Dni smíření Jehova naznačil, že má určitou cestu, jak kajícné očistit od jejich hříchů. Nyní víme, že jeho milosrdenství a odpuštění jsou nám poskytovány na základě naší víry ve výkupní oběť Ježíše Krista. Jestliže mohl v Jehovovu milující laskavost a v projevy jeho milosrdenství důvěřovat David, který znal pouze předobrazy a náznaky této oběti, oč více by měli Boží novodobí služebníci projevovat víru ve výkupné, které bylo opatřeno pro jejich záchranu! — Římanům 5:8; Hebrejcům 10:1.
12. Co znamená hřešit a jak David smýšlel o svém provinění?
12 David Boha dále naléhavě prosil: „Důkladně mě omyj od mého provinění a očisti mě i od mého hříchu. Sám totiž znám své přestupky, a můj hřích je neustále přede mnou.“ (Žalm 51:2, 3) Hřešit znamená míjet se cíle, pokud jde o Jehovovy normy. David se toho jistě dopustil. Nebyl však jako vrah nebo cizoložník, který se svým přestupkem neznepokojuje a je sklíčený pouze kvůli trestu nebo kvůli možné nákaze nějakou nemocí. David miloval Jehovu, a proto nenáviděl, co je špatné. (Žalm 97:10) Byl znechucen svým hříchem a chtěl, aby jej Bůh od hříchu úplně očistil. David si byl plně vědom svých přestoupení a pociťoval hlubokou lítost nad tím, že se nechal svou hříšnou žádostí přemoci. Svůj hřích měl neustále před sebou, protože provinilému svědomí bohabojného člověka se neuleví, dokud se nekaje, hřích nevyzná a nedosáhne Jehovova odpuštění.
13. Proč mohl David říci, že zhřešil proti samému Bohu?
13 David uznával, že je odpovědný Jehovovi. Řekl: „Proti tobě, tobě samému jsem zhřešil, a učinil jsem, co je špatné v tvých očích, aby ses prokázal jako spravedlivý, když mluvíš, abys byl čistý, když soudíš.“ (Žalm 51:4) David porušil Boží zákony, zneuctil královský úřad a „bezesporu jednal s Jehovou s neúctou“, čímž ho vystavil pohaně. (2. Samuelova 12:14; 2. Mojžíšova 20:13, 14, 17) Davidovy hříšné skutky byly také přestoupeními proti izraelské společnosti a proti členům vlastní rodiny. A stejně tak pokřtěný přestupník způsobuje v dnešní době smutek nebo sklíčenost křesťanskému sboru i svým milovaným. Kajícný král sice věděl, že zhřešil proti takovým bližním, jako byl Urijáš, ale uvědomoval si svou vyšší odpovědnost vůči Jehovovi. (Srovnej 1. Mojžíšovu 39:7–9.) Král David uznával, že Jehovův soud bude spravedlivý. (Římanům 3:4) Křesťané, kteří zhřešili, musí zastávat stejné stanovisko.
Polehčující okolnosti
14. Jaké polehčující okolnosti uvedl David?
14 Ačkoli se David nepokoušel o své ospravedlnění, přesto řekl: „Pohleď, v provinění jsem byl zrozen v porodních bolestech a v hříchu mě počala má matka.“ (Žalm 51:5) David byl zrozen v provinění a jeho matka zakoušela kvůli zděděné hříšnosti porodní bolesti. (1. Mojžíšova 3:16; Římanům 5:12) Jeho slova neznamenají, že náležité manželské vztahy, početí a narození jsou hříšné, vždyť opatření v podobě manželství a rození dětí učinil Bůh; a David se také neodvolával na žádný konkrétní hřích své matky. Byl počat v hříchu, protože jeho rodiče byli hříšní jako všichni nedokonalí lidé. — Job 14:4.
15. Co bychom neměli dělat, přestože Bůh může brát polehčující okolnosti v úvahu?
15 Pokud jsme zhřešili, můžeme v modlitbě Bohu uvést jako polehčující okolnosti vše, co mohlo přispět k našemu provinění. Ale neobracejme Boží nezaslouženou laskavost v omluvu pro nevázané chování, ani nepoužívejme zděděnou hříšnost jako nějakou zástěrku, za kterou bychom se mohli skrýt před odpovědností za svůj hřích. (Juda 3, 4) David uznal odpovědnost za to, že se zabýval nečistými myšlenkami a že pokušení podlehl. Modleme se, abychom nebyli vydáni napospas pokušení, a pak v souladu s takovou modlitbou jednejme. — Matouš 6:13.
Úpěnlivá prosba o očištění
16. V jaké vlastnosti nachází Bůh potěšení a jak by to mělo ovlivnit naše chování?
16 Lidé se mohou jevit jako vynikající jednotlivci oddaní Bohu, ale Bůh hledí pod povrch a vidí, jací jsou uvnitř. David řekl: „Pohleď [Jehovo], našel jsi potěšení v pravdivosti v nitru; a kéž způsobíš, abych ve svém skrytém já poznal naprostou moudrost.“ (Žalm 51:6) David se provinil podvodem a úskočností, když obratně zařídil Urijášovu smrt a pokoušel se utajit skutečnosti o těhotenství Bat-Šeby. Věděl však, že Bůh má potěšení v pravdivosti a svatosti. To by mělo správným způsobem ovlivňovat naše jednání, protože Jehova by nás odsoudil, kdybychom se odchylovali. (Přísloví 3:32) David si také uvědomoval, že pokud Bůh ‚způsobí, aby poznal naprostou moudrost‘, jako kajícný král by byl schopen se do konce života přizpůsobovat božským měřítkům.
17. Jaký význam měla modlitba o očištění yzopem?
17 Žalmista si uvědomoval, jak potřebuje Boží pomoc, aby překonal hříšné sklony, a proto dále úpěnlivě prosil: „Kéž mě očistíš od hříchu yzopem, abych byl čistý; kéž mě umyješ, abych se stal bělejším než sníh.“ (Žalm 51:7) Yzop (patrně majoránka neboli Origanum maru) se používal mimo jiné při očišťovacím obřadu pro lidi, kteří byli předtím nakaženi malomocenstvím. (3. Mojžíšova 14:2–7) Bylo tedy vhodné, že se David modlil, aby byl od hříchu očištěn yzopem. Myšlenka čistoty je spojena také s jeho úpěnlivou prosbou, aby ho Jehova umyl, aby mohl být zcela čistý, dokonce bělejší než sníh, na němž není žádná saze nebo jiná nečistota. (Izajáš 1:18) Jestliže někdo z nás nyní trpí tím, že jej kvůli nějakému provinění sužuje svědomí, věřme, že pokud kajícně hledáme Boží odpuštění, Bůh nás může očistit a zbavit viny na základě Ježíšovy výkupní oběti.
Úpěnlivá prosba o obnovení
18. V jakém stavu byl David, než se kál a vyznal se, a jak nám poznání této skutečnosti může pomoci dnes?
18 Každý křesťan, jehož někdy sužovalo provinilé svědomí, může chápat Davidova slova: „Kéž [Jehovo] způsobíš, abych slyšel jásot a radování, aby se zaradovaly kosti, které jsi rozdrtil.“ (Žalm 51:8) Než se David kál a vyznal své hříchy, cítil se kvůli svému obtíženému svědomí zbědovaně. Vždyť ani nenacházel potěšení v písních jásotu a radování, které mu předváděli znamenití zpěváci a zruční hudebníci. David následkem hříchu zažíval nesmírné utrpení kvůli tomu, že neměl Boží schválení, takže byl jako muž, jehož kosti byly bolestivě rozdrceny. Toužil po odpuštění, duchovním uzdravení a po tom, aby opět získal radost, kterou dříve prožíval. Kajícný provinilec dnes také potřebuje Jehovovo odpuštění, aby se mu navrátila radost, kterou měl předtím, než udělal něco, co ohrozilo jeho vztah k Bohu. Jestliže se kajícnému člověku obnoví ‚radost svatého ducha‘, ukazuje to, že mu Jehova odpustil a že jej miluje. (1. Tesaloničanům 1:6) To opravdu přináší útěchu!
19. Jak by se David cítil, kdyby Bůh vymazal všechna jeho provinění?
19 David se dále modlil: „Skryj svůj obličej před mými hříchy a vymaž dokonce všechna má provinění.“ (Žalm 51:9) Není možné očekávat, že by Jehova na hřích shlížel se schválením. Proto je zde žádost, aby Bůh skryl obličej před Davidovými hříchy. Král také úpěnlivě prosil, aby Bůh vymazal všechna jeho provinění, aby zahladil veškerou jeho nespravedlnost. Kéž by to Jehova udělal! Davidův duch by se pozvedl, břemeno obtíženého svědomí by bylo sňato, a král, který se nyní kál, by tak věděl, že mu jeho láskyplný Bůh odpustil.
Co když jsi zhřešil?
20. Co se doporučuje každému křesťanovi, který vážně zhřešil?
20 Žalm 51 ukazuje, že kdokoli z Jehovových oddaných služebníků, který se dopustil závažného hříchu, ale kaje se, může Jehovu s důvěrou žádat, aby mu prokázal přízeň a od hříchu jej očistil. Jestliže jsi křesťan, který se provinil takovým způsobem, nebylo by dobré, abys v pokorné modlitbě hledal odpuštění u našeho nebeského Otce? Uznej, že od Boha potřebuješ pomoc, abys před ním mohl stát ve schváleném postavení, a pros jej, aby obnovil tvou někdejší radost. Kajícní křesťané mohou předstupovat s takovými prosbami k Jehovovi s důvěrou, protože „ve velkém měřítku odpustí“. (Izajáš 55:7; Žalm 103:10–14) Je samozřejmě nutné obrátit se na sborové starší, aby mohli poskytnout potřebnou duchovní pomoc. — Jakub 5:13–15.
21. Co budeme zkoumat příště?
21 Ano, je skutečně pravda, že Jehovovo milosrdenství zachraňuje Boží lid ze zoufalství. Ale prozkoumejme v Žalmu 51 další Davidovy vroucí úpěnlivé prosby. Naše studium nám ukáže, že Jehova nepohrdne zlomeným srdcem.
Jak bys odpověděl?
◻ Jaký dopad může mít na Jehovova služebníka vážný hřích?
◻ Jak byl David postižen, když se snažil svůj hřích utajit?
◻ Proč David řekl, že zhřešil proti samému Bohu?
◻ Co bychom neměli dělat, jestliže zhřešíme, přestože Bůh může brát v úvahu polehčující okolnosti?
◻ Co by měl křesťan dělat, jestliže vážně zhřešil?