Respektuješ důstojnost druhých lidí, když jim poskytuješ radu?

JAK dobré a prospěšné je dostat radu, jestliže je přitom respektována naše důstojnost! „Laskavá, ohleduplná a starostlivá rada vede k dobrým vztahům,“ říká Edward. „Máme-li pocit, že ten, kdo nám radí, nás má v úctě a že nás respektuje tím, že je ochoten vyslechnout také nás, je daleko snadnější radu přijmout,“ tvrdí Warren. „Jestliže ten, kdo mi radí, se mnou jedná uctivě, mám pocit, že jej mohu bez zábran požádat o radu,“ poznamenává Norman.

Člověk má přirozené právo na důstojnost

Vřelá, přátelská a láskyplná rada je skutečně vítaná. Prospěšné je radit druhým lidem tak, jak bychom chtěli sami dostávat rady. (Matouš 7:12) Dobrý rádce věnuje čas naslouchání a snaží se porozumět tomu, komu dává radu — porozumět jeho způsobu myšlení, jeho situaci a jeho pocitům —, místo aby kritizoval a odsuzoval. — Přísloví 18:13.

Dnešní rádci, včetně křesťanských starších, potřebují dávat pozor, aby při poskytování rady respektovali důstojnost druhých lidí. Proč? Z toho prostého důvodu, že mezi lidmi se všeobecně při jednání s druhými lidmi jejich důstojnost nerespektuje. To je nakažlivé. Velmi často se stává, že právě lidé, od nichž bychom očekávali uctivé jednání, jednají neuctivě, ať už to jsou vzdělaní odborníci, náboženští představitelé nebo jiní lidé. Uveďme si znázornění: Když je na nějakém pracovišti někdo propuštěn z práce, je to zraňující a obtížná situace jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Taková událost podlamuje sebeúctu, zejména pokud se s tím, kdo dostal výpověď, jedná nedůstojně. Když se někomu dává výpověď ze zaměstnání, musí se nadřízení naučit sdělovat „tvrdou zprávu tak, aby vyzněla jednoduše, bez zbytečných podrobností a taktně, a aby přitom zůstala nedotčena důstojnost postiženého“, uvádí The Vancouver Sun. Ano, všichni lidé si zaslouží, aby při jednání s nimi byla respektována jejich důstojnost.

Valné shromáždění Organizace spojených národů prohlašuje: „Všichni lidé se rodí svobodni a rovni v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ Lidská důstojnost je terčem útoků, a proto se v Chartě Spojených národů a v preambuli ke Všeobecné deklaraci lidských práv tato vlastnost uznává. Vyjadřují „víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti“.

Člověk byl Jehovou stvořen s vrozenou důstojností

Jehova Bůh se vyznačuje důstojností. Jeho inspirované Slovo správně říká: „Důstojnost a nádhera jsou před ním“ a „o [jeho] důstojnosti se vypravuje nad nebesy“. — 1. Paralipomenon 16:27; Žalm 8:1.

Jehova je důstojný Bůh a univerzální Svrchovaný Panovník, a v tomto postavení uděluje důstojnost všemu svému tvorstvu, v nebi i na zemi. Mezi těmi, kdo byli takto poctěni, zaujímá význačné místo jeho oslavený a panující Král, Kristus Ježíš. „Vkládáš na něho důstojnost a nádheru,“ napsal prorocky David. — Žalm 21:5; Daniel 7:14.

Je smutné, že toto základní lidské právo bylo během dějin velice zneužíváno. Mocný anděl, který se následkem svého jednání stal Satanem Ďáblem, vyvolal spornou otázku, zda je Boží svrchovanost oprávněná, spravedlivá a zasloužená. Projevil tím neúctu k Jehovovi a znevážil jeho důstojné jméno, přičemž zpochybnil jeho právo na panování. Osoboval si nadměrnou důstojnost. Mocní lidští monarchové, jako byl v biblických dobách Nebukadnecar, se podobně jako Ďábel chlubili svou ‚mocí a důstojností svého majestátu‘. Jehovovu důstojnost napadali, a sami si přisvojovali důstojnost, která jim nepatřila. (Daniel 4:30) Satanovo utlačující panství, pod něž se dostal svět lidí, působilo a působí nepříznivě na lidskou důstojnost.

Byla někdy tvá důstojnost nějak zraněna? Stalo se někdy, že jsi dostal radu, ale cítil ses přitom až příliš provinilý, zahanbený, znevážený nebo ponížený? „Neměl jsem pocit, že by to byl projev zájmu, soucitu a úcty. Vyvolalo to ve mně dojem, že vůbec za nic nestojím,“ tvrdí André a dodává: „To vedlo k pocitům beznaděje a úzkosti, a dokonce k depresi.“ „Je obtížné přijmout radu od někoho, u koho necítíme, že to opravdu dělá v našem zájmu,“ říká Laura.

Proto jsou křesťanští dozorci upozorňováni, aby při jednání se stádem projevovali respekt a úctu. (1. Petra 5:2, 3) Nastane-li nějaká situace, v níž je nutné a prospěšné dát někomu radu, jak se můžete chránit, abyste nesmýšleli a nejednali jako světští lidé, kteří bez váhání znevažují důstojnost druhých lidí? Co vám může pomoci, abyste uchránili důstojnost spolukřesťanů i důstojnost svou? — Přísloví 27:6; Galaťanům 6:1.

Zásady, které chrání důstojnost

Boží slovo má k tomuto námětu co říci. Zkušený rádce bude naprosto důvěřovat radám Božího slova, a nebude hledat moudrost tohoto světa. Posvátné spisy obsahují cenné rady. Jsou-li tyto rady uplatněny, pak se zachová jak důstojnost rádce, tak důstojnost člověka, který dostává poučení. Pavel tedy dal křesťanskému dozorci Timoteovi pokyn: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce, mladší muže jako bratry, starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností.“ (1. Timoteovi 5:1, 2) Kolik zármutku, roztrpčenosti a rozpaků se může ušetřit, dbáme-li těchto měřítek!

Povšimněme si, že klíčem k úspěšnému udílení rad je náležitá úcta k druhému člověku a právo tohoto člověka, aby se s ním jednalo důstojně a se zájmem o jeho dobro. Křesťanští starší, včetně cestujících dozorců, by se měli snažit touto radou se řídit a měli by chtít zjistit, jaké má ten, kdo potřebuje nápravu, důvody ke svému způsobu uvažování a jednání. Měli by chtít slyšet názor tohoto člověka a dělat všechno pro to, aby ten, komu pomáhají, nebyl zahanbován, ponižován nebo znevažován.

Jestliže jsi starším, dej svému bratrovi najevo, že ti na něm opravdu záleží a že mu chceš v jeho problémech pomoci. Právě to dělá dobrý lékař, když k němu přijdeš do ordinace, aby tě vyšetřil. Představa, že by ses měl svlékat v chladné a neútulné místnosti, by v tobě mohla vyvolat rozpaky a pocit pokoření. Jistě budeš velice vděčný, když bude lékař brát ohled na tvou sebeúctu a bude respektovat tvou důstojnost tím, že při vyšetřování, kdy zjišťuje příčinu tvé nemoci, tě něčím přikryje. Podobně i křesťanský rádce, který projevuje dotyčnému člověku náležitou úctu, je laskavý a pevný, a přitom toho, komu radí, pokrývá důstojností. (Zjevení 2:13, 14, 19, 20) Naproti tomu rada, která je drsná, chladná a necitelná, působí v obrazném smyslu jako svlékání, které v člověku vyvolává stud, hanbu a pocit znevážení.

Dozorci školy teokratické služby dávají obzvlášť pozor, aby při udělování rad respektovali důstojnost. Když radí starším lidem, dávají přitom najevo stejnou lásku, jakou by projevovali svým tělesným rodičům. Jsou ohleduplní, přátelští a vřelí. Taková citlivost je nutná. Vytváří příznivou atmosféru pro správné udělování i přijímání rad.

Starší, mějte na paměti, že praktická rada je povznášející, povzbuzující, budující a pozitivní. Efezanům 4:29 říká: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“

Není nutné užívat tvrdých slov, drsného způsobu vyjadřování ani tvrdé argumentace. Naopak, úcta k druhému člověku a touha nenarušit jeho pocit sebedůvěry a sebeúcty tě povede k tomu, abys věci předložil pozitivně a konstruktivně. Než vyjádříš jakékoli své poznámky, upřímně a opravdově dotyčného člověka pochval za jeho dobré myšlenky a vlastnosti a nezdůrazňuj hlediska, která by v něm vyvolala pocit zklamání a méněcennosti. Sloužíš-li jako starší, využívej své autority k tomu, abys ‚budoval, a ne abys strhával‘. — 2. Korinťanům 10:8.

Ano, každá rada křesťanských dozorců by měla přinést potřebné povzbuzení a předat posluchačům to, co je příznivé. Neměla by skličovat ani ‚děsit‘. (2. Korinťanům 10:9) I tomu, kdo se dopustil těžkého přestupku, má být přiznána určitá míra sebeúcty a důstojnosti. Rada musí být vyvážena laskavými, ale jednoznačnými slovy vyjadřujícími kárání, aby byl tento člověk přiveden k pokání. — Žalm 44:15; 1. Korinťanům 15:34.

Velký význam má skutečnost, že Boží Zákon daný Izraeli obsahoval tytéž zásady. Dovoloval udílení rad, a dokonce i tělesné ukázňování, ale zároveň chránil právo jednotlivce na určitou míru osobní důstojnosti. Bylo dovoleno bití ranami „podle počtu, který odpovídá . . . ničemnému skutku“, ale bití nemělo být nadměrné. Počet udělených ran byl omezen, aby provinilec nebyl „skutečně potupen“. — 5. Mojžíšova 25:2, 3.

Starostlivý zájem o to, co cítí kajícný provinilec, byl také charakteristickým znakem Ježíše. Izajáš o něm prorokoval: „Nalomený rákos nedolomí; a pohasínající lněný knot, ten nezhasí. V opravdovosti vynese právo.“ — Izajáš 42:3; Matouš 12:17, 20; Lukáš 7:37, 38, 44–50.

Potřebu umět se vžít do situace někoho druhého zdůrazňují dále i Ježíšova slova v Kázání na hoře: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Tato zásada má při podporování dobrých vztahů tak velký význam, že se jí všeobecně říká Zlaté pravidlo. Jak tedy může tobě jako křesťanskému staršímu pomoci, abys při udílení rady jednal s druhými lidmi laskavě a abys respektoval jejich důstojnost?

Nezapomeň, že i ty děláš chyby. Jakub o tom řekl, že „všichni . . . mnohokrát klopýtáme.“ (Jakub 3:2) Budeš-li na to pamatovat, pomůže ti to, abys zjemňoval své poznámky a ovládal své city, když je nutné mluvit s druhými lidmi o jejich nedostatcích. Uvědom si, že jsou v různých ohledech citliví. To ti pomůže vyvarovat se nadbytečného kritizování a nebudeš upozorňovat na nezávažné chyby nebo nedostatky. Ježíš to zdůraznil, když řekl: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám.“ — Matouš 7:1, 2.

Respektuj důstojnost druhých lidí — odporuj Ďáblovi

Satan má metody, jimiž se snaží připravit člověka o jeho důstojnost a vzbudit v něm pocit hanby, méněcennosti a beznaděje. Povšimněme si, jak použil člověka jako nástroje, aby vyvolal negativní emoce ve věrném Jobovi. Pokrytec Elifaz prohlásil: „[Jehova] svým sluhům vůbec nevěří a své posly [svaté anděly] obviňuje z nedostatečnosti. Oč více pak ty, kteří bydlí v hliněných domech [hříšné lidi], jejichž základ je v prachu! Kdosi je rozdrtí rychleji než mola.“ (Job 4:18, 19) Podle Elifaze tedy Job neměl pro Boha větší cenu než mol. Rady Elifaze a jeho společníků tedy rozhodně nebyly budující, ale byly by naopak připravily Joba i o vzpomínky na lepší časy. Věrnost, kterou Job projevoval v minulosti, výchova, kterou uplatňoval v rodině, jeho vztah k Bohu a dary z milosrdenství, to vše podle jejich názoru nemělo vůbec žádnou cenu.

Podobně jsou i dnes kajícní hříšníci mimořádně náchylní k takovým pocitům a jsou v nebezpečí, že by mohli být ‚pohlceni svým přílišným smutkem‘. Starší, když takovým lidem udělujete radu, ‚potvrďte jim svou lásku‘ tím, že jim dovolíte, aby si zachovali určitou míru důstojnosti. (2. Korinťanům 2:7, 8) „Když se s člověkem jedná tak, jako by neměl žádnou důstojnost, je pro něj obtížné přijmout radu,“ připouští William. Je důležité posílit v kajícných hříšnících přesvědčení, že v Božích očích mají cenu. Připomeňte jim, že Jehova „není nespravedlivý, aby zapomněl na [jejich] práci a na lásku, kterou . . . projevovali k jeho jménu“ v minulých letech, kdy mu věrně sloužili. — Hebrejcům 6:10.

Co ti ještě může pomoci, abys respektoval důstojnost druhých lidí, když uděluješ radu? Uvědomuj si, že všichni lidé mají přirozené právo na důstojnost, protože jsou stvořeni k Božímu obrazu. Pro Jehovu Boha a pro Ježíše Krista mají cenu; svědčí o tom dvojí opatření, totiž opatření výkupného a opatření v podobě vzkříšení. Jehova křesťanům ještě přidává na důstojnosti tím, že jim „přidělil službu“ a jejich prostřednictvím naléhavě prosí ničemnou generaci, aby se smířila s Bohem. — 1. Timoteovi 1:12.

Starší, pamatujte na to, že převážná většina vašich křesťanských bratrů se stane zakládajícími členy nové lidské společnosti na očištěné zemi. Jsou to cenní a vzácní jednotlivci, a proto si zaslouží, aby jim byla projevována úcta. Když jim udělujete radu, vzpomeňte si, že Jehova i Ježíš na ně berou ohled; a pokud jde o vás, dále pomáhejte svým bratrům, aby si tváří v tvář zkouškám ze strany Satana zachovali pocit důstojnosti a sebedůvěry. — 2. Petra 3:13; srovnej 1. Petra 3:7.

[Rámeček na straně 29]

Rady a respektování důstojnosti

1. Vyjádři opravdovou a upřímnou pochvalu. (Zjevení 2:2, 3)

2. Buď dobrým posluchačem. Jednoduše a laskavě ukaž, v čem tkví problém a proč se udílí rada. (2. Samuelova 12:1–14; Přísloví 18:13; Zjevení 2:4)

3. Svou radu založ na Písmech. Buď pozitivní, jednej přiměřeně a povzbudivě a dej najevo, že se umíš vžít do situace druhého člověka. Nesnižuj důstojnost a sebedůvěru toho, komu radíš. (2. Timoteovi 3:16; Titovi 3:2; Zjevení 2:5, 6)

4. Ujisti toho, komu radíš, že přijetí a uplatnění rady přinese požehnání. (Hebrejcům 12:7, 11; Zjevení 2:7)

[Obrázek na straně 26]

Když křesťanští starší udělují radu, musí přitom respektovat důstojnost druhých lidí