Hlasatelé království jsou činní po celém světě

„Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější končiny země.“ — SKUTKY 1:8.

1. Jaké poselství mají podle Ježíšových slov ohlašovat v naší době Ježíšovi následovníci?

DÍLO, k jehož vykonání Jehova poslal na zem svého Syna, popsal Ježíš slovy: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království.“ (Lukáš 4:43) Podobně se Ježíš vyjádřil o díle, které budou na zemi konat jeho učedníci v době, až se on vrátí s královskou mocí. Řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Matouš 24:14.

2. a) Proč je tak důležité, aby se poselství o Království ohlašovalo ve velkém rozsahu? b) Jakou otázku by si měl položit každý z nás?

² Proč je zpráva o Božím Království tak důležitá? Proč má být Království ohlašováno v takovém rozsahu? Protože to je mesiášské Království, je to Království, které ospravedlní Jehovovu univerzální svrchovanost. (1. Korinťanům 15:24–28) Prostřednictvím tohoto Království Jehova vykoná rozsudek nad nynějším satanským systémem věcí a splní svůj slib, že požehná všem rodinám země. (1. Mojžíšova 22:17, 18; Daniel 2:44) Jehova si přál, aby se o tomto Království vydávalo svědectví, a tímto způsobem aby nalezl ty lidi, které pak pomazal, aby se stali spoludědici s jeho Synem. Ohlašováním Království se dnes také vykonává dílo dělení. (Matouš 25:31–33) Jehova si přeje, aby lidé ze všech národů byli upozorněni na jeho předsevzetí. Přeje si, aby měli příležitost k volbě a mohli se rozhodnout, zda chtějí žít jako poddaní jeho Království. (Jan 3:16; Skutky 13:47) Podílíš se v plném rozsahu na ohlašování tohoto Království?

V době, kdy se očekával konec časů pohanů

3. a) O jakém vhodném námětu přednášel C. T. Russell při jedné z prvních cest, při níž organizoval skupiny ke studiu Bible? b) Co si uvědomovali tito raní badatelé Bible, pokud jde o to, jaké místo má v jejich životě zaujímat Boží Království?

³ V roce 1880 podnikl Charles Taze Russell, první redaktor časopisu Strážná věž, cestu po severovýchodní části Spojených států a vybízel k vytváření skupin pro studium Bible. Bylo vhodné, že mluvil na námět „Věci týkající se Božího Království“. Jak je patrné z počátečních vydání Strážné věže, badatelé Bible (pod tímto jménem byli tehdy známi svědkové Jehovovi) si uvědomovali, že pokud mají prokázat, že jsou hodni podílu na Božím Království, musí věnovat tomuto Království svůj prvořadý zájem a s radostí věnovat svůj život, své schopnosti i své hmotné prostředky jeho službě. Všechno ostatní v životě mělo být až na druhém místě. (Matouš 13:44–46) K jejich odpovědnosti patřilo to, že mají druhým lidem oznamovat dobrou zprávu o Božím Království. (Izajáš 61:1, 2) V jakém rozsahu to dělali do roku 1914, kdy přišel konec časů pohanů?

4. V jakém rozsahu byla malou skupinou badatelů Bible rozšířena biblická literatura před rokem 1914?

⁴ Od sedmdesátých let 19. století až do roku 1914 bylo badatelů Bible poměrně málo. Do roku 1914 se jich na veřejném vydávání svědectví aktivně podílelo jen asi 5100. Avšak vydali opravdu mimořádné svědectví! V roce 1881, pouze dva roky po vydání první Strážné věže, začali rozšiřovat publikaci Food for Thinking Christians (Potrava pro přemýšlející křesťany), která měla 162 stran. Během několika měsíců rozšířili 1 200 000 výtisků. Po dobu několika let ročně rozšiřovali desítky miliónů traktátů v mnoha jazycích.

5. Kdo byli kolportéři a jakého ducha projevovali?

⁵ Od roku 1881 se také někteří z nich dávali k dispozici pro službu jako evangelisté–kolportéři. To byli předchůdci dnešních průkopníků (evangelistů plným časem). Někteří kolportéři putovali pěšky nebo cestovali na kole a osobně vydávali svědectví téměř ve všech částech té země, v níž žili. Jiní se vydali do zahraničí a jako první přinesli dobrou zprávu do takových míst, jakými jsou Finsko, Barbados a Barma (dnešní Myanmar). Tito kolportéři projevovali takové misionářské nadšení, jaké projevoval Ježíš Kristus a jeho apoštolové. — Lukáš 4:43; Římanům 15:23–25.

6. a) V jaké míře bratr Russell cestoval při šíření pravdy? b) Co ještě se dělalo pro to, aby se před koncem časů pohanů podpořilo kázání dobré zprávy v cizích územích?

⁶ Bratr Russell sám ve velké míře cestoval a šířil pravdu. Několikrát byl v Kanadě, měl přednášky v Panamě, na Jamajce a na Kubě; více než desetkrát byl v Evropě, a podnikl evangelizační cestu kolem světa. Poslal také jiné muže, aby zahajovali a řídili kázání dobré zprávy v cizích zemích. Uprostřed devadesátých let minulého století byl do Evropy poslán Adolf Weber, a ten ve své službě postupoval ze Švýcarska do Francie, Itálie, Německa a Belgie. E. J. Coward byl vyslán do oblasti Karibského moře. Robert Hollister byl v roce 1912 přidělen na Dálný východ. Pro toto území byly připraveny zvláštní traktáty v deseti jazycích. V Indii, Číně, Japonsku a Koreji rozšířili místní distributoři milióny výtisků těchto traktátů. Kdybys žil v tehdejší době, podnítilo by tě tvé srdce k tomu, aby ses ze všech sil snažil dostat se s dobrou zprávou k jiným lidem v místě, kde žiješ, a také k lidem v jiných oblastech?

7. a) Jak se k rozšiřování svědectví používalo novin? b) Co bylo „Fotodrama stvoření“ a kolik lidí je vidělo během jednoho roku?

⁷ Časy pohanů se blížily ke konci, a v té době se biblická kázání bratra Russella uveřejňovala v novinách. V těchto kázáních se nedával hlavní důraz na rok 1914, ale spíše na Boží předsevzetí a na to, že bude zcela jistě splněno. Tato kázání uveřejňovalo pravidelně ve výrazné grafické úpravě až dva tisíce novin najednou, takže se dostávala až k 15 miliónům čtenářů. Na počátku roku 1914 Společnost zahájila veřejné promítání „Fotodramatu stvoření“. Ve čtyřech dvouhodinových představeních tak byly předkládány biblické pravdy, které se týkaly období od stvoření až po milénium. Během jediného roku vidělo „Fotodrama“ více než devět miliónů diváků v Severní Americe, Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu.

8. Do kolika zemí badatelé Bible přinesli do roku 1914 dobré poselství?

⁸ Podle dostupných záznamů se tato horlivá skupina evangelistů do druhé poloviny roku 1914 dostala při ohlašování Božího Království do 68 zemí.a To však byl teprve začátek!

Horlivě se oznamuje zřízené Království

9. Jak byl při sjezdech v Cedar Pointu dán mimořádný podnět k dílu, při němž se vydává svědectví o Království?

⁹ Když se badatelé Bible v roce 1919 shromáždili v Cedar Pointu (Ohio), J. F. Rutherford, který byl tehdy prezidentem Watch Tower Society, prohlásil: „Je naším posláním oznamovat nadcházející Mesiášovo slavné Království.“ V roce 1922, na druhém sjezdu v Cedar Pointu, bratr Rutherford zdůraznil, že na konci časů pohanů, v roce 1914, ‚se Král slávy ujal své velké moci a započal své panování‘. Potom bratr Rutherford předložil svým posluchačům věc zcela otevřeně: „Věříte, že Král slávy započal své panování? Pak tedy zpět do pole, vy synové nejvyššího Boha! . . . Rozhlašujte to poselství široko daleko. Svět se musí dozvědět, že Jehova je Bůh a že Ježíš Kristus je Král králů a Pán pánů. Toto je den všech dnů. Pohleďte, Král panuje! Vy jste jeho zvěstovateli.“

10, 11. Jak se k šíření pravdy o Království používal rozhlas, automobily se zvukovou aparaturou a plakáty?

¹⁰ Nyní již uplynulo více než 70 let od těchto sjezdů v Cedar Pointu — a téměř 80 let od chvíle, kdy Jehova začal projevovat svou svrchovanost prostřednictvím mesiášského panství svého Syna. Do jaké míry svědkové Jehovovi ve skutečnosti vykonali práci, která byla pro ně v Božím slovu určena? Jaký podíl na této práci máš ty osobně?

¹¹ Počátkem dvacátých let se k rozsáhlému zveřejňování poselství o Království začal používat další nástroj, totiž rozhlas. Ve třicátých letech byly sjezdové proslovy, v nichž se zdůrazňovalo Království jako naděje světa, přenášeny sítěmi rozhlasových stanic nebo společným vysíláním řady vzájemně propojených rozhlasových stanic, a také telefonními linkami, které spojovaly celý svět. Biblické přednášky nahrané na deskách se také přehrávaly na veřejných místech z aut vybavených zesilovači. Potom v roce 1936 začali naši bratři ve skotském městě Glasgow používat plakáty — nosili je na sobě a procházeli s nimi obchodní čtvrtě, a tak ohlašovali veřejné přednášky. Tehdy nás bylo málo, ale všemi těmito způsoby bylo mnoha lidem účinně vydáno svědectví.

12. Co je podle Písem jedním z nejúčinnějších způsobů, jak můžeme vydávat svědectví jako jednotlivci?

¹² Písma ovšem jasně ukazují, že jakožto křesťané máme osobní odpovědnost vydávat svědectví. Nemůžeme chtít, aby tuto práci za nás vykonávaly jen novinové články nebo rozhlasové vysílání. Tuto odpovědnost proto na sebe vzaly tisíce věrně oddaných křesťanů — mužů, žen i mladých lidí —, a tak se charakteristickým znakem svědků Jehovových stalo kázání dům od domu. — Skutky 5:42; 20:20.

Pracuje se po celé obydlené zemi

13, 14. a) Proč se někteří svědkové stěhují do jiných měst, a dokonce i do jiných zemí, aby tam pokračovali ve své kazatelské službě? b) Jak láskyplný zájem o lidi v rodné zemi pomohl šířit dobrou zprávu?

¹³ Svědkové Jehovovi vědí, že poselství o Království se má kázat po celé obydlené zemi, a proto se někteří z nich vážně zamysleli nad tím, jak by se mohli osobně dostat mimo území, kde bydlí.

¹⁴ Mnoho lidí poznalo pravdu poté, co se odstěhovali ze svého rodiště. Odstěhovali se sice možná proto, aby se jim lépe dařilo po hmotné stránce, ale našli něco mnohem cennějšího. Někteří z nich pocítili touhu vrátit se do země nebo do místa, kde se narodili, a sdělovat tam pravdu. Tak se začátkem tohoto století rozšířilo kázání dobré zprávy do Skandinávie, Řecka, Itálie, do zemí východní Evropy a do mnoha jiných území. Stejným způsobem se šíří poselství o Království i nyní, v devadesátých letech našeho století.

15. Co ve dvacátých a třicátých letech našeho století vykonali někteří lidé, jejichž smýšlení odpovídalo slovům u Izajáše 6:8?

¹⁵ Jiní lidé uplatnili na svůj život rady z Božího slova tak, že se dali k dispozici pro službu v místech, kde nikdy předím nežili. To udělal například W. R. Brown (kterému často říkali „biblický Brown“). Chtěl podpořit evangelizační dílo, a proto se v roce 1923 přestěhoval z Trinidadu do západní Afriky. K těm, kdo ve třicátých letech přinesli poselství o Království na východní pobřeží Afriky, patřili Frank a Gray Smithovi, Robert Nisbet a David Norman. Jiní pomáhali obhospodařovat pole v jižní Americe. Začátkem dvacátých let se na práci v Argentině, Brazílii, Bolívii, Chile a Peru podílel George Young z Kanady. Juan Muñiz, který nejdříve sloužil ve Španělsku, pak pokračoval v Argentině, Chile, Paraguayi a Uruguayi. Ti všichni projevovali stejného ducha, jaký je vyjádřen u Izajáše 6:8: „Tady jsem! Pošli mě.“

16. Kde se v předválečných letech také vydávalo svědectví, kromě hustě osídlených míst?

¹⁶ Kázání dobré zprávy se šířilo i do velice odlehlých míst. Lodě, jejichž posádku tvořili svědkové Jehovovi, navštěvovaly všechny malé přístavy na Novém Foundlandu, na norském pobřeží až za polární kruh, na ostrovech Tichého oceánu i přístavy v jihovýchodní Asii.

17. a) Do kolika zemí se svědkové Jehovovi dostali do roku 1935? b) Proč tehdy dílo neskončilo?

¹⁷ Je překvapující, že v roce 1935 již svědkové Jehovovi pilně kázali ve 115 zemích, a ještě předtím se dostali do dalších 34 zemí buď při svědeckých výpravách, nebo prostřednictvím literatury, kterou tam posílali poštou. Dílo však ještě nebylo u konce. V tom roce jim Jehova otevřel oči, aby pochopili, že jeho záměrem je shromáždit „velký zástup“, který zůstane na živu a přejde přímo do Božího nového světa. (Zjevení 7:9, 10, 14) Muselo být vydáno ještě velké svědectví.

18. Jakou úlohu při ohlašování Království plní škola Gilead a škola služebního vzdělávání?

¹⁸ Zemi sice zachvátila druhá světová válka a v desítkách zemí byla literatura nebo činnost svědků Jehovových zakázána, ale přesto se otevřely dveře biblické školy Strážné věže Gilead. Začali se v ní školit budoucí misionáři, aby při ohlašování Království v mezinárodním rozsahu vykonali ještě více práce. Absolventi Gileadu působili až do této doby více než ve dvou stech zemí. Jejich práce nespočívá v tom, že by jen rozšiřovali literaturu a pak se přestěhovali jinam. Vedou biblická studia, organizují sbory a školí další spolukřesťany, aby se mohli ujmout teokratických odpovědností. V nedávné době někteří starší a služební pomocníci absolvovali školu služebního vzdělávání, a také oni pomáhají tam, kde je to pro dílo na šesti kontinentech více zapotřebí. Byl položen pevný základ, aby růst mohl pokračovat. — Srovnej 2. Timoteovi 2:2.

19. Jak dalece Jehovovi služebníci reagovali na výzvu sloužit tam, kde je to více potřeba?

¹⁹ Mohl by i někdo jiný pomáhat v péči o některá území, v nichž se dosud nepracovalo? Při sjezdech v roce 1957 byli po celém světě vybízeni zralí svědkové Jehovovi — jednotlivci i rodiny —, aby uvažovali o tom, zda by se mohli přestěhovat do území, kde je to více potřeba, usadit se tam a pokračovat tam ve své kazatelské službě. Velmi se to podobalo pozvání, které Bůh předložil apoštolu Pavlovi. Pavel měl vidění, v němž ho nějaký muž snažně prosil: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ (Skutky 16:9, 10) Někteří svědkové se přestěhovali v padesátých letech a jiní později. Více než tisíc svědků se přestěhovalo do Irska a do Kolumbie, stovky se přestěhovaly na mnohá jiná místa. Desetitisíce svědků se přestěhovaly ve své vlastní zemi do míst, kde to bylo více potřeba. — Žalm 110:3.

20. a) Jaká práce byla v souvislosti se splňováním Ježíšova proroctví u Matouše 24:14 vykonána od roku 1935? b) Jak se v několika posledních letech dílo urychlilo?

²⁰ Jehova žehná svému lidu, a dílo ohlašování Království dále pokračuje mimořádným tempem. Od roku 1935 počet zvěstovatelů vzrostl téměř osmdesátinásobně, a vzrůst v řadách průkopníků je o šedesát procent větší než uvedený vzrůst v počtu zvěstovatelů. Ve třicátých letech se začalo s vedením domácích biblických studií. V dnešní době se jich vede měsíčně průměrně více než čtyři a půl miliónu. Od roku 1935 bylo dílu ohlašování Království věnováno více než 15 miliard hodin. Dobrá zpráva se nyní pravidelně káže ve 231 zemích. Když se otevřela území ve východní Evropě a v Africe, kde je teď možné volněji kázat dobrou zprávu, využilo se zde účinným způsobem mezinárodních sjezdů, aby tak poselství o Království bylo působivě předloženo veřejnosti. Jehova jistě ‚urychluje dílo ve svůj čas‘, jak to již dávno slíbil u Izajáše 60:22. Možnost podílet se na této činnosti je skutečně velkou výsadou!

Snažme se dobrou zprávu sdělit pokud možno každému

21, 22. Jak můžeme my osobně vydávat svědectví ještě účinněji, bez ohledu na to, kde sloužíme?

²¹ Pán ještě neřekl, že dílo skončilo. Mnoho tisíc lidí stále ještě začíná pěstovat pravé uctívání. Proto vzniká otázka: Děláme všechno, co jen můžeme, abychom dobře využili času, který Jehova ve své trpělivosti vyhradil pro toto dílo? — 2. Petra 3:15.

²² Každý se nemůže přestěhovat do málo propracovaného území. Ale využíváš plně ty příležitosti, které máš? Vydáváš svědectví spolupracovníkům, učitelům a spolužákům? Přizpůsobuješ se měnícím se podmínkám ve svém obvodu? Jestliže se mění způsob zaměstnání lidí a málokdo je přes den doma, upravil sis svůj časový rozvrh tak, abys mohl za lidmi chodit večer? Jestliže do některých budov nemají přístup nepozvaní návštěvníci, vydáváš svědectví telefonicky nebo poštou? Jestliže někdo projeví o svědectví zájem, máš to na zřeteli a nabídneš takovým lidem možnost domácího biblického studia? Vykonáváš svou službu důkladně? — Srovnej Skutky 20:21; 2. Timoteovi 4:5.

23. Jehova pozoruje naši službu, a co by z ní proto mělo být patrné?

²³ Kéž všichni vykonáváme svou kazatelskou službu takovým způsobem, z něhož může Jehova jasně vidět, že si opravdu vážíme té nesmírné výsady být v dnešní mimořádné době jeho svědky! Kéž je naší výsadou na vlastní oči vidět, jak Jehova vykoná svůj rozsudek nad zkaženým starým systémem a nastolí slavné tisícileté panství Ježíše Krista!

[Poznámka pod čarou]

Opakování

◻ Proč je kázání poselství o Království tak důležité?

◻ V jakém rozsahu se dobrá zpráva kázala do roku 1914?

◻ Jak intenzívní svědectví bylo vydáno od doby, kdy bylo zřízeno Království?

◻ Jak se můžeme na kazatelské službě podílet produktivněji?

[Rámeček na straně 16 a 17]

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI Hlasatelé Božího Království

Na stovkách sjezdů, které se po celém světě konaly v období let 1993–1994, bylo oznamováno vydání nové knihy nazvané Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Jsou to velice poučné a rozsáhlé dějiny svědků Jehovových. Tato kniha má 752 stran a je krásně ilustrována; ilustrace a fotografie, jichž je přes 1000, pocházejí z 96 různých zemí. Do konce roku 1993 byla kniha vydána již ve 25 jazycích a do řady dalších jazyků se překládá.

Proč je tato kniha tak aktuální? V posledních letech se po celém světě milióny lidí staly svědky Jehovovými. Všichni tito lidé by měli být dobře informováni o dějinách organizace, s níž jsou spojeni. Kázání svědků Jehovových a jejich způsob uctívání Boha pronikly do národních a rasových skupin po celém světě a jsou s radostí přijímány lidmi starými i mladými, lidmi ze všech sociálních vrstev a bez rozdílu ve vzdělání. Mnoho lidí, kteří toto dění pozorují, se proto ptá na věci týkající se svědků Jehovových — ptají se nejen na jejich náboženské názory, ale také na jejich původ, dějiny, organizaci a cíle. Jiní lidé sice o nich psali, ale ne vždy bez předsudků. Nikdo ovšem nezná novodobé dějiny svědků Jehovových lépe než oni sami. Vydavatelé této knihy se snažili ukázat tyto dějiny objektivně a upřímně. Zároveň předkládají i doklady o tom, jak se až do dnešní doby splnil ten velice význačný rys znamení Kristovy přítomnosti, který je zaznamenán v Matoušovi 24:14; a uvádějí přitom takové podrobnosti, jaké mohou poskytnout jen lidé, kteří se na tomto předpověděném díle sami intenzívně podílejí.

Kniha je rozdělena do sedmi hlavních oddílů:

1. oddíl: Tento úsek přináší pohled na historické kořeny svědků Jehovových. Obsahuje stručný, poučný přehled jejich novodobých dějin od roku 1870 do roku 1992.

2. oddíl: Poskytuje poučný přehled o tom, jak se postupně vyvíjely náboženské názory, jimiž se svědkové Jehovovi odlišují od jiných náboženských skupin.

3. oddíl: Tato část knihy zkoumá vývoj jejich organizační struktury. Předkládá zajímavé skutečnosti o jejich sborových shromážděních a sjezdech a také o tom, jak staví své sály Království, větší sjezdové sály a vhodná zařízení pro vydávání biblické literatury. Z této části je patrné nadšení, s nímž svědkové Jehovovi ohlašují Boží Království, a láska, kterou projevují, když o sebe navzájem pečují v krizových dobách.

4. oddíl: Zde najdeš vzrušující podrobnosti o tom, jak ohlašování Božího Království proniklo do větších zemí i na odlehlé ostrovy po celé zeměkouli. Jen si to představme — v roce 1914 se kázalo ve 43 zemích, ale v roce 1992 již ve 229 zemích! Zkušenosti těch, kdo se podíleli na tomto celosvětovém růstu, jsou skutečně povzbuzující.

5. oddíl: K vykonávání celého tohoto díla, jímž je ohlašováno Království, bylo třeba v mezinárodním rozsahu vybudovat zařízení pro vydávání Biblí a biblické literatury ve více než dvou stech jazycích. Zde se dozvíš o tomto odvětví jejich díla.

6. oddíl: Svědkové Jehovovi se také setkávali se zkouškami — některé způsobila lidská nedokonalost, jiné přišly ze strany falešných bratrů a další vznikly následkem otevřeného pronásledování. Boží slovo upozorňuje, že k tomu bude docházet. (Lukáš 17:1; 2. Timoteovi 3:12; 1. Petra 4:12; 2. Petra 2:1, 2) Tento oddíl knihy živě líčí, co se skutečně stalo a jak víra pomohla svědkům Jehovovým, aby z toho všeho vyšli vítězně.

7. oddíl: V závěru tato kniha vysvětluje, proč jsou svědkové Jehovovi pevně přesvědčeni, že organizace, k níž patří, je opravdu vedena Bohem. Rozebírá také otázku, proč považují za nutné — jako organizace i jako jednotlivci — zůstávat ostražití.

Navíc tato výpravná kniha obsahuje krásný a velmi poučný padesátistránkový oddíl barevných fotografií a ilustrací, na nichž je zachyceno světové ústředí a prostory odboček, které svědkové Jehovovi používají po celém světě.

Pokud tuto poutavou publikaci ještě nemáš, jistě bude užitečné, jestliže ji získáš a přečteš si ji.

Co o ní řekli někteří čtenáři

Jak reagují ti, kdo již tuto knihu přečetli? Zde je několik odpovědí:

„Právě jsem dočetl tu fascinující, živou dokumentární knihu Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Jen organizace, která je věrně a pokorně oddána pravdě, mohla psát tak upřímně, odvážně a citlivě.“

„Čte se jako kniha Skutků. Vyznačuje se stejnou poctivostí a otevřeností.“

„Je to opravdu vzrušující nová publikace! . . . Je to mistrovské dějepisné dílo.“

Jeden muž přečetl tuto knihu do poloviny a pak napsal: „Pojala mě posvátná bázeň, byl jsem ohromen a dojat k slzám . . . Za celý můj život na mě žádná jiná publikace nezapůsobila tak silně.“

„Pociťuji pronikavou radost, kdykoli si uvědomím, jak tato kniha posílí víru mládeže a také víru nových lidí, kteří dnes přicházejí do organizace.“

„Vždy jsem si velice vážila pravdy, ale při čtení této knihy se mi otevřely oči a uvědomila jsem si více než kdy dříve, že za tím vším je Jehovův svatý duch.“

[Obrázky na straně 18]

Poselství o Království se dostalo k mnoha lidem i v době, kdy svědků bylo ještě málo