Jaká je naděje pro nevidomé?
JOHN MILTON složil eposy Ztracený ráj a Ráj opět nabytý navzdory tomu, že byl docela slepý. Helen Kellerová byla slepá i hluchá, ale nebránilo jí to v práci s tělesně postiženými lidmi. Ano, je mnoho nevidomých, kteří dokáží zvládat svou situaci. Jak by to však bylo nádherné, kdyby každý mohl mít dobrý zrak! S tím jistě budete souhlasit, zejména pokud někdo z vašich drahých příbuzných či někdo z vašich přátel je nevidomý nebo má poškozený zrak.
Je pravda, že v některých zemích probíhají rehabilitační programy, které mají lidem s poškozeným zrakem pomoci, aby se naučili vykonávat činnosti nutné pro každodenní život. K tomu, aby se mohli o sebe do značné míry starat sami, je nevidomým velkou pomocí Braillovo písmo a také jim pomáhají cvičení slepečtí psi. Pro mnoho lidí je však slepota nejobávanější tělesnou vadou. Jeden spisovatel tvrdil: „Být slepý znamená ztratit přístup k nejvýznamnější oblasti našeho vnímatelného světa.“ Mnozí nevidomí však musí stále více spoléhat na druhé.
Možná se zeptáte, proč je slepota tak rozšířená. Slyšeli jste už někdy o trachomu? Je příčinou asi devíti miliónů případů slepoty. The New Encyclopædia Britannica o něm říká: „Je to nakažlivá nemoc, která je rozšířena tam, kde žije pohromadě mnoho lidí v nehygienických podmínkách. Nedostatek užitkové vody a obrovské roje, které se slétají k lidským výkalům — to napomáhá šíření této nemoci. V některých směrech je trachom spíše problémem sociálním než zdravotnickým; pokud se zlepší životní úroveň, pokud se zmírní přelidnění a zajistí se dostatečné zásobování vodou, pak se výskyt trachomu rychle snižuje.“ Dále asi milión osob trpí onchocerkózou neboli říční slepotou. A co xeroftalmie? Skutečností je, že to je jedna z obvyklých příčin slepoty. Ke slepotě mohou vést také cukrovka, záškrt, spalničky, spála a sexuálně přenášené nemoci.
S postupujícím věkem může zrak slábnout následkem takových poruch, jako je například makulární degenerace a glaukom, a v neposlední řadě také katarakta. The New Encyclopædia Britannica uvádí: „V mnoha zemích na světě katarakta stále ještě patří k hlavním příčinám oslepnutí, a to je tím tragičtější, že je tak snadno léčitelná chirurgickým zákrokem.“
V oftalmologii sice došlo k novým objevům, ale vymýcení slepoty se zdá v nedohlednu. Výše uvedená encyklopedie říká: „Pokroky v prevenci a v medikamentózním i chirurgickém léčení slepoty mohou prospět jedině té části obyvatelstva, která má přístup k lékařské péči. Dokud se u velké části obyvatelstva světa nezlepší úroveň výživy a hygieny, potom počet případů oslepnutí, jimž by bylo možno předejít, zůstane stejně vysoký, jako je dnes.“
Antibiotika a chirurgické zákroky jsou v boji proti slepotě jistě vhodné a užitečné, ale naděje na trvalé vyléčení souvisí s něčím, k čemu došlo téměř před dvěma tisíciletími.
Jak byli vyléčeni slepí lidé v Ježíšově době
Představme si muže, kterému je něco přes třicet let, jak jde po prašné silnici. U silnice sedí dva slepci, slyší ho jít kolem a vykřiknou: „Smiluj se nad námi!“ Přihlížející lidé těm slepcům nařizují, aby byli zticha, ale oba slepí muži hlasitě křičí: „Smiluj se nad námi!“ Onen muž se jich laskavě ptá: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Dychtivě odpovídají: „Ať se nám otevřou oči.“ Teď si to představme: Ten muž se dotýká jejich očí, a slepcům se okamžitě vrací zrak! — Matouš 20:29–34.
Oba muži, kteří předtím byli slepí, mají nepopsatelnou radost. Slepota je však velice rozšířená. Tento případ byl ojedinělý. Proč by si měl zasloužit naši pozornost? Protože muž, který těm dvěma slepcům laskavě vrátil zrak, byl Ježíš z Nazaretu. Ano, Ježíš byl nejen ‚pomazán, aby oznamoval dobrou zprávu chudým‘, ale byl také ‚vyslán‘, aby ‚navrátil zrak slepým‘. — Lukáš 4:18.
Lidé žasli nad takovým zázračným uzdravováním, k němuž docházelo pomocí Božího mocného svatého ducha. Čteme: „Zástup byl tudíž ohromen, když viděli, jak němí mluví a chromí chodí a slepí vidí, a oslavovali Boha Izraele.“ (Matouš 15:31) Bezplatně, neokázale a bez touhy po slávě Ježíš takovým uzdravováním vyzdvihoval lásku a milosrdenství Jehovy Boha. Ježíš však měl soucit i s lidmi, kteří byli duchovně slepí a bezradní a kteří byli „sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. — Matouš 9:36.
Takový příběh je snad zajímavý, ale může vzniknout otázka: A co dnes? Dnes nikdo neuzdravuje lidi tak, jak to dělal Ježíš; mají tedy pro nás tyto případy uzdravení vůbec nějaký význam? Mají nevidomí vůbec nějakou naději? Přečtěte si laskavě následující článek.
[Praporek na straně 4]
„Dokud se u velké části obyvatelstva světa nezlepší úroveň výživy a hygieny, potom počet případů oslepnutí, jimž by bylo možno předejít, zůstane stejně vysoký, jako je dnes.“ The New Encyclopædia Britannica