Petrova hrobka ve Vatikánu?

„BYLA nalezena hrobka Knížete apoštolů.“ Toto slavnostní oznámení z úst papeže Pia XII. vysílal vatikánský rozhlas. Stalo se to koncem padesátých let po ukončení řady vykopávek pod bazilikou svatého Petra. Podle názoru některých lidí bylo tímto archeologickým výzkumem prokázáno, že Petr byl skutečně pohřben ve Vatikánu. Jiní lidé však zastávají odlišný názor.

Pro katolíky má vatikánský chrám svatého Petra zvláštní význam. „Petr přišel do Říma a v Římě byl také pochován,“ uvádí se v jednom katolickém průvodci. „Lidé tedy podnikají do Říma poutní cesty, aby se setkali s Petrovým nástupcem a dostali od něj požehnání.“ Byl však Petr skutečně pochován v Římě? Je ve Vatikánu Petrova hrobka? Byly nalezeny jeho kosti?

Archeologická záhada

Papež určil archeology, kteří měli provést vykopávky. Ty probíhaly přibližně od roku 1940 po dobu zhruba jednoho desetiletí. Co tito archeologové vlastně objevili? Mimo jiné našli pohanské pohřebiště s četnými hroby. A mezi těmito hroby, pod místem, kde je dnes papežský oltář, nalezli edikulu — pomníkovou stavbu s výklenky pro sošku nebo nějaké zobrazení — zabudovanou do červeně omítnuté zdi mezi dvě postranní stěny. A nakonec tam byly záhadně objeveny i lidské ostatky, které byly prý původně uloženy v jedné z postranních stěn.

A zde začínají různé výklady. Řada katolických odborníků se domnívá, že tyto nálezy potvrzují tradici, podle níž Petr přebýval v Římě a za panování Nerona — snad během pronásledování roku 64 n. l. — tam zemřel smrtí mučedníka. Existuje dokonce názor, že zmíněné lidské ostatky jsou relikviemi apoštolova těla a že o tom svědčí nápis, který podle jednoho z výkladů zní: „Petr je zde.“ Zdá se, že papež Pavel VI. se k této hypotéze přikláněl, když v roce 1968 oznámil, že byly objeveny „tělesné pozůstatky sv. Petra, které si zasluhují, abychom je s veškerou oddaností uctívali“.

Zároveň s těmito výklady se však objevily i protiargumenty. Katolický archeolog jezuita Antonio Ferrua, který se vykopávek ve Vatikánu zúčastnil, nejednou prohlásil, že ‚mu nebylo dovoleno zveřejnit‘ vše, co o tom ví — tedy zřejmě informace, které protiřečí tvrzení, že zmíněné ostatky byly identifikovány jako ostatky Petrovy. A nejen to. V roce 1991 vyšel průvodce Římem zpracovaný katolickým kardinálem Poupardem. V tomto průvodci bylo uvedeno, že „z vědeckého zkoumání lidských kostí nalezených pod základy Červené zdi nevyplynulo patrně nic, co by tyto kosti uvedlo do spojitosti s apoštolem Petrem“. Je podivné, že v následujícím vydání (které vyšlo později téhož roku) byl tento výrok vypuštěn a kniha byla doplněna o novou kapitolu nazvanou „Jistota: Petr v chrámu sv. Petra“.

Výklad nálezu

Je zřejmé, že existují různé výklady tohoto nálezu a že různí lidé na něj mají různé názory. Největší autority mezi katolickými historiky uznávají, že „historická problematika Petrovy mučednické smrti v Římě je otevřena diskusi“. Co vlastně z nálezu vyplývá?

Lidé, kteří chtějí podpořit katolickou tradici, považují edikulu za „vítězné znamení“ (neboli pomník), o němž se zmiňoval jistý Gaius, kněz, který žil počátkem třetího století. Podle církevního dějepisce Eusebia z Caesareje, který žil ve čtvrtém století, Gaius řekl, že může na Vatikánském pahorku ukázat, kde Petrovo vítězné znamení stojí. Zastánci tradice tvrdí, že zde, pod pomníkem, který později začal být nazýván „Gaiovým vítězným znamením“, byl pohřben apoštol Petr. Jiní lidé však výsledky archeologického průzkumu vykládají zcela jinak. Poukazují na to, že prvním křesťanům příliš nezáleželo na tom, jak jsou pohřbíváni jejich mrtví. Říkají, že i kdyby byl Petr skutečně usmrcen v těchto místech, bylo by velmi nepravděpodobné, že by si někdo vyžádal jeho tělo. (Viz rámeček na straně 29.)

A někteří lidé nesouhlasí s názorem, že toto „Gaiovo vítězné znamení“ (pokud je vůbec totožné s nálezem) je hrobka. Říkají, že jde o pomník postavený koncem druhého století k uctění Petrovy památky; pomník, který teprve později začal být „pokládán za pomník postavený na hrobě“. Teolog Oscar Cullmann uvádí, že „vatikánskými vykopávkami nebylo vůbec prokázáno, že jde o Petrovu hrobku“.

Ale jak je to vlastně s nalezenými kostmi? Je třeba říci, že původ těchto kostí je dosud záhadou. V prvním století se na dnešním Vatikánském pahorku rozkládala pohanská nekropole. Bylo tam pohřbeno velmi mnoho lidských ostatků, z nichž mnohé již byly objeveny. Na místě, kde byly nalezeny ony kosti, se našel neúplně zachovaný nápis (pocházející pravděpodobně ze čtvrtého století), a někteří lidé se domnívají, že jde o nápis označující apoštolovu hrobku. Tento nápis však při nejlepší vůli poukazuje pouze „na předpokládanou přítomnost Petrových kostí“. A kromě toho, mnoho odborníků na epigrafii se domnívá, že tento nápis mohl ve skutečnosti dokonce znít „Petr zde není.“

‚Nespolehlivá tradice‘

„Rané, spolehlivější zdroje, se nezmiňují o tom, kde [Petr] zemřel mučednickou smrtí, ačkoli pozdější, méně spolehlivé zdroje, prakticky jednomyslně tvrdí, že se to stalo v oblasti Vatikánu,“ uvádí historik D. W. O’Connor. Hledání Petrovy hrobky ve Vatikánu bylo tedy založeno na nespolehlivých tradicích. „V době, kdy začaly relikvie hrát důležitou úlohu,“ říká D. O’Connor, „začali křesťané upřímně věřit, že Petrovo [vítězné znamení] ve skutečnosti označuje přesné umístění jeho hrobu.“

Tyto tradice se rozvíjely ruku v ruce s nebiblickým uctíváním relikvií. Relikvie (jak pravé, tak falešné) se v různých církevních střediscích používaly někdy od třetího nebo čtvrtého století. Tato církevní střediska se jejich prostřednictvím snažila dosáhnout „duchovní“ nadřazenosti a prosadit svou autoritu — z čehož jim zároveň plynuly ekonomické výhody. A tak k místu Petrovy předpokládané hrobky putovali poutníci, přesvědčení, že pozůstatky apoštola mají zázračnou moc. Koncem šestého století házeli věřící na „hrobku“ pečlivě zvážené kousky látky. Jedna soudobá zpráva uvádí: „Je-li prosebníkova víra pevná, bude látka po sejmutí z hrobky naplněna božskou mocí a bude vážit více než předtím.“ Z tohoto výroku je patrné, jaká lehkověrnost panovala v těch dobách.

Takové legendy a zcela nepodložené tradice po staletí značně přispívaly k tomu, že věhlas vatikánské baziliky rostl. Ozývaly se však i hlasy, které vyjadřovaly nesouhlas. Ve dvanáctém a třináctém století byly tyto výstřelky kritizovány Valdenskými, kteří s Biblí v ruce vysvětlovali lidem, že Petr nikdy v Římě nebyl. Podobně argumentovali o několik století později představitelé protestantské reformace. Slavní filozofové osmnáctého století pokládali tuto tradici za historicky i biblicky nepodloženou. Stejný názor dodnes vyjadřují kvalifikovaní odborníci — katoličtí i nekatoličtí.

Zemřel Petr v Římě?

Petr, pokorný galilejský rybář, rozhodně nepomýšlel na to, že by mezi staršími, kteří sloužili sboru křesťanů v prvním století, zaujal vůdcovské postavení. Sám se označil za ‚spolustaršího‘. (1. Petra 5:1–6, Sýkora) Tento obraz pokorného Petra je v přímém protikladu k pompě, kterou je obestřena jeho domnělá hrobka a kterou může na vlastní oči vidět každý návštěvník vatikánské baziliky.

Katolická církev — ve snaze uplatňovat svou nadřazenost nad ostatními křesťanskými denominacemi — se snažila potvrdit ‚pozdní a méně spolehlivou‘ tradici, která říká, že Petr žil určitou dobu v Římě. Je však zvláštní, že podle jiných starých tradic nebyl Petr pohřben ve Vatikánu, ale na některém jiném místě v Římě. Proč se však nedržet faktů, které jsou zaznamenány v Bibli — v jediném prameni obsahujícím zprávy očitých svědků Petrova života? Z Božího slova je jasně patrné, že Petr, na pokyn jeruzalémského vedoucího sboru křesťanů, vykonával své dílo ve východních krajích starověkého světa, včetně Babylóna. — Galaťanům 2:1–9; 1. Petra 5:13; srovnej Skutky 8:14.

Apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Římě (asi v roce 56 n. l.) pozdravoval přibližně 30 členů tamního sboru, ale o Petrovi se vůbec nezmínil. (Římanům 1:1, 7; 16:3–23) Později, někdy mezi roky 60 a 65 n. l., napsal z Říma šest dopisů, v nichž ale o Petrovi není ani zmínka — což jsou pádné nepřímé důkazy o tom, že Petr v Římě nebyl.a (Srovnej 2. Timoteovi 1:15–17; 4:11.) Pavlova činnost v Římě je popisována v závěru knihy Skutků, ale ani zde se nemluví o Petrovi. (Skutky 28:16, 30, 31) Objektivní rozbor biblických dokladů může vést pouze k jedinému závěru: Petr v Římě nekázal.b

Papežský „primát“ je založen na nespolehlivých tradicích a pokrouceném uplatňování biblických veršů. Základem křesťanství není Petr, ale Ježíš. „Kristus je hlavou sboru,“ řekl Pavel. (Efezanům 2:20–22; 5:23) Byl to Ježíš Kristus, kdo byl Jehovou poslán, aby požehnal všem lidem, kteří mají víru, a zachránil je. — Jan 3:16; Skutky 4:12; Římanům 15:29; viz také 1. Petra 2:4–8.

Proto všichni lidé, kteří se vypravují k místu, o němž se upřímně domnívají, že je Petrovou hrobkou, a chtějí se tam setkat s Petrovým ‚nástupcem‘, stojí před problémem, zda přijmout ‚nespolehlivé tradice‘, nebo věřit důvěryhodnému Božímu slovu. Křesťané si přejí, aby jejich uctívání bylo přijatelné Bohu. Proto ‚se upřeně dívají na Ježíše, Zdokonalovatele jejich víry,‘ a na dokonalý vzor k následování, který jim Ježíš zanechal. — Hebrejcům 12:2; 1. Petra 2:21.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 29]

„Při vykopávkách nebyly pod edikulou nalezeny žádné konkrétní pozůstatky hrobu; nelze ani s určitostí říci, že prvokřesťanská obec si od popravčích vyžádala tělo sv. Petra. Za normálních okolností by tělo přistěhovalce (peregrina), a navíc člověka, který byl z hlediska zákona pokládán za obyčejného zločince, bylo pravděpodobně hozeno do Tibery . . . A kromě toho, v těch raných dobách nebyl takový zájem o schraňování tělesných ostatků, jako byl v dobách pozdějších, kdy víra v bezprostředně blízký konec světa pohasla a kdy se rodil kult mučedníků. Je tedy reálná možnost, že tělo sv. Petra nebylo k pohřbu od nikoho vyžádáno.“ — The Shrine of St. Peter and the Vatican Excavations (Chrám sv. Petra a vykopávky ve Vatikánu), Jocelyn Toynbee a John Ward Perkins.