Komu jsme zasvětili svůj život?

„Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. MOJŽÍŠOVA 24:7)

1, 2. a) Čemu jsou oddáni někteří lidé? b) Bývají něčemu zasvěceni jen nábožensky založení lidé?

V ÚNORU roku 1945 byli piloti stíhaček Zero, kteří patřili k Jatabské letce, svoláni do posluchárny. Každý dostal lístek, na který měl napsat, zda se dobrovolně hlásí do útočného oddílu pilotů kamikadze. „Myslel jsem si, že je to mé poslání, abych se v této době národní krize obětoval,“ říká jeden z důstojníků, kteří se tehdy sešli v posluchárně. „Emoce mě nutily, abych se přihlásil a dal se k dispozici.“ Tento muž byl vycvičen v pilotáži raketového letounu Óka pro piloty sebevrahy a s tímto letounem měl naletět do nepřátelské bitevní lodi. Avšak dříve, než se mu naskytla příležitost takto zemřít za vlast a za císaře, válka skončila. Japonsko bylo poraženo. Důvěra, kterou tento muž vkládal ve svého císaře, se vytratila.

² Kdysi bylo mnoho obyvatel Japonska oddáno císaři ve víře, že císař je živý bůh. V jiných zemích lidé byli a stále jsou oddáni nějakému člověku či předmětu. Miliony jich jsou oddány například Marii, Buddhovi nebo nějakému jinému božstvu a často si svá božstva ztvárňují různými modlami. Někteří lidé se nechávají ukolébat efektním řečněním televizních evangelistů. Z celé duše, ba přímo oddaně, je podporují a plní jim kapsy svými těžce vydělanými penězi. Zklamaní Japonci po válce hledali něco nového, čemu by mohli zasvětit svůj život. Pro některé se předmětem oddanosti stala práce. Jak ve východních zemích, tak v zemích západního světa se mnoho lidí oddává hromadění majetku. Pro mladé lidi se středem jejich zájmu stávají hudebníci, jejichž životní styl napodobují. Mnozí dnes začali uctívat sebe sama a předmětem jejich oddanosti se staly jejich vlastní touhy. (Filipanům 3:19; 2. Timoteovi 3:2) Avšak zaslouží si takové věci či takoví lidé, abychom se jim z celé duše oddali?

3. Jak se to, čemu jsou lidé oddáni, někdy prokazuje jako bezcenné?

³ Ctitel modly je často rozčarován, když se ocitne tváří v tvář skutečnostem. Jakmile si uvědomí, že jeho modla není nic než „dílo rukou pozemského člověka“, oddanost modle vyústí v pocit marnosti. (Žalm 115:4) Je-li odhalen skandál některého prominentního evangelisty, upřímní lidé cítí, že byli podvedeni. Když se hroutí vratké hospodářství, u mnohých dělníků, kteří přicházejí o zaměstnání, se objevují známky duševní poruchy. Na ctitele bohatství těžce dolehly také nedávné recese. Dluhy, které si nadělali v snaze zbohatnout, se najednou staly břemenem, protože je prakticky nemohli splatit. (Matouš 6:24, Reference Bible, poznámka pod čarou) Ctitelé slavných osobností prožívají pocity opuštěnosti, když jejich rocková hvězda nebo jiný slavný člověk zemře či začne pozvolna upadat v zapomnění. I lidé, kteří se vydali cestou sebeuspokojování, často sklízejí hořké plody. (Galaťanům 6:7)

4. Co lidi vede k tomu, že svůj život zasvěcují bezcenným věcem?

⁴ Co však vede lidi k tomu, že zasvěcují svůj život takovým marnostem? Značnou měrou je to vlivem ducha světa ovládaného Satanem Ďáblem. (Efezanům 2:2, 3) Působení tohoto ducha se projevuje různě. Člověka může ovládat například rodinná tradice, která se dědí z pokolení na pokolení. Jeho myšlení může být silně poznamenáno výchovou a druhem vzdělání. Takzvaného „firemního bojovníka“ může atmosféra na pracovišti dotlačit až k životu, který se vyznačuje nebezpečnou chorobnou závislostí na práci. Materialistické postoje světa podněcují v lidech touhu mít stále víc a víc. Mnoho lidí je svým pokřiveným srdcem pobízeno, aby se oddali sobeckým žádostem. Nezkoumají, zda takové věci jsou hodné toho, aby se jim člověk zcela oddal.

Zasvěcený národ

5. Kdo se před více než 3500 lety zasvětil Jehovovi?

⁵ Více než před 3500 lety jistý národ nalezl něco daleko hodnotnějšího, čemu se mohl oddat. Zasvětil se svrchovanému Bohu, Jehovovi. Tento národ — Izrael — jako skupina prohlásil v sinajské pustině, že se zasvěcuje Bohu.

6. Jaký význam mělo mít pro Izraelity Boží jméno?

⁶ Co Izraelity podnítilo k takovému jednání? Když byli v otroctví v Egyptě, Jehova pověřil Mojžíše, aby je vyvedl na svobodu. Mojžíš se zeptal, jakým způsobem má popsat Boha, který jej posílá, a Bůh se mu představil slovy „prokáži, že jsem tím, čím prokáži, že jsem“. Nařídil Mojžíšovi, aby synům Izraele řekl: „Prokáži, že jsem, mě k vám poslal.“ (2. Mojžíšova 3:13, 14) Tento výrok ukazoval, že Jehova se stává čímkoli, co je potřebné pro splnění jeho záměru. Měl se Izraelitům představit jako Splnitel svých slibů — a to způsobem, který jejich praotcové nikdy nepoznali. (2. Mojžíšova 6:2, 3)

7, 8. Jaké doklady měli Izraelité o tom, že Jehova je Bohem, který si zaslouží, aby mu lidé byli oddáni?

⁷ Izraelité na vlastní oči viděli soužení egyptské země i jejího lidu, když na Egypt dolehlo deset ran. (Žalm 78:44–51) Pak během jediné noci možná tři miliony Izraelitů včetně žen a dětí sbalilo své věci a vystěhovalo se ze země Gošen, což samo o sobě byl obdivuhodný výkon. (2. Mojžíšova 12:37, 38) U Rudého moře se potom Jehova svému lidu představil jako „mužný válečník“, když jej zachránil před faraónovým vojskem tak, že rozdělil moře, aby Izraelité mohli projít, a pak moře opět uzavřel, takže egyptští pronásledovatelé utonuli. A tak Izrael „uviděl velikou ruku, kterou Jehova uvedl v činnost proti Egypťanům; a lid se začal bát Jehovy a věřit Jehovovi“. (2. Mojžíšova 14:31; 15:3; Žalm 136:10–15)

⁸ Jako by Izraelitům stále ještě chyběly důkazy o tom, jaký je význam Božího jména, reptali proti Jehovovi a jeho představiteli Mojžíšovi kvůli nedostatku potravy a vody. Jehova tedy Izraelitům poslal křepelky, způsobil, že se na zem snášela manna a že z meribské skály vytryskla voda. (2. Mojžíšova 16:2–5, 12–15, 31; 17:2–7) A když proti Izraelitům zaútočili Amalekité, Jehova Izraelity zachránil. (2. Mojžíšova 17:8–13) Izraelité rozhodně nemohli popřít platnost toho, co Jehova později prohlásil před Mojžíšem: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích.“ (2. Mojžíšova 34:6, 7) Jehova skutečně prokázal, že si zasluhuje, aby mu lidé byli oddáni.

9. Proč dal Jehova Izraelitům příležitost, aby sami vyjádřili, že se zasvěcují službě pro něho, a jak na to Izraelité reagovali?

⁹ Jehova sice měl na Izraelity vlastnické právo, protože je vykoupil z Egypta, ale jako laskavý, milosrdný Bůh jim dal příležitost dobrovolně vyjádřit, zda si přejí mu sloužit. (5. Mojžíšova 7:7, 8; 30:15–20) Jehova také stanovil podmínky smlouvy, která měla platit mezi ním a Izraelity. (2. Mojžíšova 19:3–8; 20:1–23:33) Když Mojžíš vyprávěl lidu o těchto podmínkách, Izraelité prohlásili: „Všechna slova, která Jehova mluvil, jsme ochotni činit a být poslušni.“ (2. Mojžíšova 24:3–7) Z vlastní svobodné vůle se stali národem zasvěceným Svrchovanému Pánu Jehovovi.

K tomu, abychom se zasvětili Bohu, nás vede ocenění

10. Na čem by se mělo zakládat naše zasvěcení se Jehovovi?

¹⁰ Jehova, Stvořitel, je hoden toho, abychom mu byli z celé duše oddáni. (Malachiáš 3:6; Matouš 22:37; Zjevení 4:11) Neměli bychom se však Bohu zasvětit z lehkověrnosti, z citového pohnutí nebo z přinucení — ani z přinucení ze strany rodičů. Naše zasvěcení musí být založeno na přesném poznání pravdy o Jehovovi a na tom, že si vážíme toho, co pro nás Jehova udělal. (Římanům 10:2; Kolosanům 1:9, 10; 1. Timoteovi 2:4) Stejně jako dal Jehova Izraelitům příležitost dobrovolně projevit, že se mu zasvěcují, tak dává i nám příležitost dobrovolně mu zasvětit svůj život a toto zasvěcení veřejně projevit. (1. Petra 3:21)

11. Co jsme studiem Bible poznali o Jehovovi?

¹¹ Studiem Bible poznáváme osobnost Boha. Jeho Slovo nám pomáhá, abychom viděli, jak se jeho vlastnosti zrcadlí v tom, co stvořil. (Žalm 19:1–4) Z jeho Slova můžeme pochopit, že Bůh není tajemnou, nepochopitelnou Trojicí. Bůh nemůže být poražen v žádné válce, nemusí se tedy svého božství zříci. (2. Mojžíšova 15:11; 1. Korinťanům 8:5, 6; Zjevení 11:17, 18) Jehova plní své sliby, a to nám připomíná význam jeho nádherného jména Jehova. Je vznešený Vykonavatel svého předsevzetí. (1. Mojžíšova 2:4, Reference Bible, poznámka pod čarou; Žalm 83:18; Izajáš 46:9–11) Při studiu Bible začínáme jasně chápat Boží věrnost a důvěryhodnost. (5. Mojžíšova 7:9; Žalm 19:7, 9; 111:7)

12. a) Co nás k Jehovovi přitahuje? b) Jak člověka podněcují ke službě Bohu životní příběhy zaznamenané v Bibli? c) Jak na vás působí to, že můžete sloužit Jehovovi?

¹² Nejvíce nás však na Jehovovi přitahuje jeho láskyplná osobnost. Bible nám ukazuje, jak je Bůh láskyplný, ochotný odpouštět a jak je ve svém jednání s lidmi milosrdný. Vzpomeňme si jen, jakým blahobytem obdařil Joba, když Job zůstal ryzí. Jobova zkušenost vyzdvihuje tu skutečnost, že „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný“. (Jakub 5:11; Job 42:12–17) Nebo si připomeňme, jak Jehova jednal s Davidem, když se David dopustil cizoložství a vraždy. Jehova je skutečně přichystaný odpustit dokonce i závažný hřích, pokud před něho hříšník předstoupí se „srdcem zlomeným a zdrceným“. (Žalm 51:3–11, 17) Vzpomeňme si také, jak Jehova jednal se Saulem z Tarsu, který byl zprvu odhodlaným pronásledovatelem Božího lidu. Na těchto příkladech jasně vidíme Boží milosrdenství a velkou ochotu používat kajícné lidi. (1. Korinťanům 15:9; 1. Timoteovi 1:15, 16) Pavel cítil, že službě svému láskyplnému Bohu může obětovat celý svůj život. (Římanům 14:8) Máte podobné pocity?

13. Jaký veliký projev Jehovovy lásky nutí lidi dobrého srdce, aby Jehovovi zasvětili svůj život?

¹³ Izraelity Jehova zachránil z otroctví v Egyptě, a pro nás připravil prostředek, jímž můžeme být zachráněni z otroctví hříchu a smrti. Tímto prostředkem je výkupní oběť Ježíše Krista. (Jan 3:16) Pavel řekl: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Toto láskyplné opatření podněcuje lidi dobrého srdce, aby se skrze Ježíše Krista zasvětili Jehovovi. „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15; Římanům 8:35–39)

14. Je pouhá znalost Jehovových skutků dostatečným podnětem k tomu, abychom mu zasvětili svůj život? Vysvětli to.

¹⁴ Nestačí však pouze znát Jehovovu osobnost a vědět, jak Jehova jedná s lidstvem. Je nutné osobně si vypěstovat ocenění pro Jehovu. Jak je možné toho dosáhnout? Tím, že ve svém životě uplatňujeme Boží slovo a že se sami přesvědčujeme o tom, že jeho zásady jsou skutečně praktické. (Izajáš 48:17) Musíme osobně pociťovat, že nás Jehova zachránil z bahna tohoto ničemného, Satanem ovládaného světa. (Srovnej 1. Korinťanům 6:11.) V našem zápase za správné jednání se učíme spoléhat se na Jehovu a sami se přesvědčujeme o tom, že Jehova je živý Bůh, že je ‚Ten, který slyší modlitbu‘. (Žalm 62:8; 65:2) Brzy k němu pocítíme důvěrný vztah a jsme schopni svěřovat se mu se svými nejniternějšími pocity. Roste v nás hřejivá láska k Jehovovi. To nás nepochybně podnítí, abychom mu zasvětili svůj život.

15. Co podnítilo jednoho muže, který byl dříve oddán světské práci, aby sloužil Jehovovi?

¹⁵ Mnoho lidí již tohoto láskyplného Boha Jehovu poznalo a svůj život zasvětilo službě pro něho. Zamysleme se například nad případem jednoho elektrikáře, který vlastnil velmi prosperující podnik. Někdy začínal pracovat ráno, pracoval celý den a celou noc a vracel se domů až příští den v pět hodin ráno. Asi hodinu odpočíval a pak šel za další prací. „Byl jsem své práci plně oddán,“ vzpomíná. Když jeho manželka začala studovat Bibli, připojil se k ní. Říká: „Všichni bohové, které jsem do té doby znal, si jen nechávali posluhovat, ale nic pro dobro člověka nedělali. Ale Jehova se ujal iniciativy a poslal svého jediného zplozeného Syna na zem, což pro něho byla nesmírná osobní oběť.“ (1. Jana 4:10, 19) Za deset měsíců tento muž zasvětil svůj život Jehovovi. Potom se soustředil na službu živému Bohu. Chopil se služby plným časem a odstěhoval se do místa, kde byla větší potřeba kazatelů. Podobně jako apoštolové ‚všechno opustil a následoval Ježíše‘. (Matouš 19:27) Dva měsíce nato byl i se svou manželkou pozván, aby sloužil v kanceláři odbočky Watch Tower Bible and Tract Society v zemi, kde žil, a aby pomáhal při elektrikářských pracích. Nyní slouží v kanceláři odbočky již dvacet let a koná práci, kterou miloval. Teď ji však nedělá pro sebe, ale pro Jehovu.

Zasvěťte se Jehovovi veřejně

16. Co musí člověk udělat před tím, než se zasvětí Jehovovi?

¹⁶ Po určité době studia Bible si jak mladí, tak staří lidé začínají vážit Jehovy a toho, co pro ně udělal. To by je mělo podnítit k tomu, že se Bohu oddají. Možná, že i vy k takovým lidem patříte. Jak se tedy můžete Jehovovi zasvětit? Když získáte z Bible přesné poznání, měli byste v souladu s tímto poznáním jednat a projevovat víru v Jehovu a Ježíše Krista. (Jan 17:3) Čiňte pokání a odvraťte se od hříšného způsobu života. (Skutky 3:19) Pak Jehovovi ve vážné modlitbě řekněte, že se mu zasvěcujete. Tato modlitba ve vaší mysli nepochybně zanechá trvalou stopu, protože bude počátkem nového vztahu mezi vámi a Jehovou.

17. a) Proč starší probírají s nově zasvěcenými lidmi předem připravené otázky? b) Jaký důležitý krok by měl člověk udělat krátce po tom, co se zasvětil Bohu, a proč?

¹⁷ Mojžíš Izraelitům vysvětlil, za jakých podmínek mohou vstoupit do smluvního vztahu s Jehovou. A podobné je to ve sborech svědků Jehovových, kde starší pomáhají lidem, kteří se právě zasvětili Bohu, aby přesně prozkoumali, co všechno s tímto zasvěcením souvisí. Pomocí předem připravených otázek se ujišťují, že každý z těchto lidí plně rozumí základním naukám Bible a je si vědom toho, co to znamená stát se Jehovovým svědkem. Pak je velmi vhodné, aby proběhl obřad, při němž se toto zasvěcení projeví veřejně. Je přirozené, že člověk, který se nedávno zasvětil Bohu, dychtí po tom, aby druzí lidé viděli, že vstupuje do tohoto výsadního vztahu k Jehovovi. (Srovnej Jeremjáše 9:24.) Vhodný způsob, jak to udělat, je dát se pokřtít křtem ve vodě na znamení svého zasvěcení. Ponořením pod vodu člověk symbolizuje, že umírá svému předchozímu způsobu života, kdy žil sám pro sebe. Vyzdvižení z vody symbolizuje, že člověk povstává k novému způsobu života, kdy bude žít pro plnění Boží vůle. Křest není svátost a není to ani rituál podobný šintoistickému misogi, při němž je člověk vodou údajně očištěn.a Křest je veřejné prohlášení o tom, že se člověk již zasvětil Bohu v modlitbě.

18. Proč můžeme být přesvědčeni o tom, že se nezasvěcujeme Bohu nadarmo?

¹⁸ Křest je nezapomenutelná, slavnostní událost, která novému Božímu služebníkovi připomíná, že nyní existuje mezi ním a Jehovou trvalý vztah. Na rozdíl od oddaného vztahu pilota kamikadze k jeho vlasti a k císaři se zasvěcení Jehovovi neprokáže jako něco marného, protože Jehova je věčný všemohoucí Bůh, který zcela vykoná svůj záměr. Pouze Jehova je hoden toho, abychom mu byli celou duší oddáni. (Izajáš 55:9–11)

19. O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Avšak se zasvěcením se Bohu souvisejí ještě další věci. Například jaký má takové zasvěcení vliv na náš každodenní život? O tom pojednává následující článek.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Proč oddanost, kterou můžeme pozorovat ve světě, obvykle vede ke zklamání?

◻ Co vedlo Izraelity k tomu, že se zasvětili Jehovovi?

◻ Co nás dnes podněcuje, abychom se zasvětili Jehovovi?

◻ Jak se má člověk zasvětit Bohu?

◻ Jaký je význam křtu ve vodě?

[Obrázek na straně 10]

Izrael se na Sinaji zasvětil Jehovovi