Žárlivost mi skoro zničila život

KDYŽ jsem se podruhé vdala, a vzala si Marka, začala na mě těžce doléhat žárlivost.a Společně jsme se museli starat o několik nevlastních dětí a vyřizovat různé věci s bývalými manželskými druhy. Někdy byla situace nesnesitelná. Kdykoli v rodině došlo ke konfrontaci, zdálo se mi, že se mě Marek nezastává. Začala jsem mít pocit, že stále ještě miluje svou bývalou manželku. Ale místo toho, abych svou žárlivost potlačila, nechala jsem se jí ovládnout. Kdykoli byla Markova bývalá manželka nablízku, cítila jsem se ohrožena.

Stále jsem Marka sledovala, dokonce jsem pozorovala jeho oči, abych viděla, kam se dívá. V jeho pohledech jsem četla něco, co tam vlastně vůbec nebylo. Občas jsem ho otevřeně nařkla z toho, že stále ještě miluje svou bývalou manželku. Jednou ho to tak rozrušilo, že vstal a odešel z křesťanského sjezdu. Cítila jsem před Jehovou vinu. Znepříjemňovala jsem život celé své rodině, protože tím nakonec trpěly i děti. Za to, co jsem dělala, jsem se nenáviděla, ale ačkoli jsem se velmi snažila, prostě jsem svou žárlivost nedokázala potlačit.

Marek mi to začal oplácet, místo toho, aby mi pomohl. Když jsem ho z něčeho obvinila, rozkřičel se na mě: „Žárlíš, jsi prostě žárlivá!“ Dokonce se mi zdálo, že dělá, co může, abych žárlila ještě víc. Možná si myslel, že tím mě z mé žárlivosti vyléčí, ale pouze tím situaci zhoršoval. Začal se dívat na jiné ženy a poznamenávat, jak jsou krásné. To vedlo k tomu, že jsem se cítila ještě méněcennější a nepotřebnější. Dospěla jsem až k bodu, kdy začala své rohy vystrkovat nenávist. V tomto stadiu jsem byla tak citově zmatená, že jsem už nechtěla nic jiného, než aby Marek i se svou rodinou odešli z mého života.

Bible říká, že „žárlivost je hnilobou kostem“, a to je naprostá pravda. (Přísloví 14:30) Začalo se to projevovat na mém zdraví. Dostala jsem žaludeční vředy, které se dlouho nehojily. I nadále jsem si znepříjemňovala život, protože jsem Marka podezírala při každé jeho činnosti. Prohledávala jsem mu kapsy, a když jsem našla nějaké telefonní číslo, vytočila jsem jej, a čekala, kdo se ozve. Hluboko uvnitř jsem se za sebe velmi styděla, často jsem ze studu před Jehovou plakala. Ale nedokázala jsem se zastavit. Sama sobě jsem byla tím největším nepřítelem.

Mé duchovní smýšlení tím natolik utrpělo, že jsem se už nedokázala ani modlit. Milovala jsem Jehovu a velmi jsem si přála jednat správně. Znala jsem všechny biblické texty o vztazích mezi manželi, ale nedokázala jsem je uplatnit. Poprvé v životě jsem zatoužila nežít, i přesto, že jsem měla skvělé děti.

Velkým povzbuzením pro mě byli starší v křesťanském sboru, kteří se mi ze všech sil snažili pomoci. Když se však zmínili o žárlivosti, zapírala jsem, protože jsem se za to styděla a nechtěla jsem připustit, že to je můj problém.

Můj zdravotní stav se nakonec tak zhoršil, že jsem musela jít do nemocnice na operaci. Tam jsem si uvědomila, že takto nemohu dál žít. Rozhodli jsme se s Markem pro tříměsíční rozluku, abychom se nad svou situací zamysleli bez rozjitřených citů. Během té doby se stalo něco nádherného. V časopise Probuďte se! vyšel článek nazvaný „Pomoc dospělým dětem alkoholiků“.b

Moje matka totiž byla alkoholička. Rodiče mě sice tělesně netýrali, ale nikdy svou náklonnost neprojevili dotekem — ani mně, ani sobě navzájem. Nevzpomínám si, že by mě maminka někdy objala nebo že by mi řekla, že mě miluje. Tak jsem vlastně vyrostla, aniž jsem věděla, jak mám milovat a jak být milována, což je stejně důležité.

Matka mi často říkala o otcových pletkách a o tom, že mu nemůže důvěřovat. Myslím, že když jsem vyrůstala, nedůvěřovala jsem žádnému muži. Vinou výchovy jsem se vždy cítila méněcenná ve srovnání s ostatními, zvláště ve srovnání s ostatními ženami. Ten článek v Probuďte se! mi pomohl pochopit dopad těchto věcí. Poprvé v životě jsem chápala, co je základní příčinou mých problémů s žárlivostí.

Ukázala jsem ten článek z Probuďte se! Markovi. I jemu pomohl lépe mě chápat. Brzy jsme oba dokázali uplatnit biblické rady pro manželské dvojice, které uvažují o rozluce. Usmířili jsme se. (1. Korinťanům 7:10, 11) Nyní je naše manželství lepší než kdy dříve. Většinu věcí děláme společně, zvláště to, co souvisí s křesťanskou činností. Marek má se mnou větší soucit. Skoro denně mi říká, jak velmi mě miluje, a já mu teď opravdu věřím.

Kdykoli vím, že se sejdeme s Markovou bývalou manželkou, modlím se k Jehovovi o sílu a prosím ho, aby mi pomohl chovat se jako zralá křesťanka. A ono to jde. Mizí dokonce i má zaujatost vůči ní. Už se nezabývám negativními myšlenkami a nenechávám se unášet fantazií.

Někdy ještě mívám nesprávné pocity, a začnu žárlit. Toho mě úplně zbaví až dokonalý život v Božím novém světě. Zatím jsem se naučila žárlivost ovládat a nedovolit, aby ona ovládla mne. Ano, žárlivost mi skoro zničila život, ale díky Jehovovi a jeho organizaci jsem nyní daleko šťastnější a jsem zase zdravá. Opět mám ke svému Bohu Jehovovi pevný vztah. (Zasláno)

[Poznámky pod čarou]