Bůh a césar

„Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (LUKÁŠ 20:25)

1. a) V čem spočívá Jehovovo vyvýšené postavení? b) Co nemůžeme nikdy dát césarovi, protože to dlužíme Jehovovi?

KDYŽ Ježíš Kristus vydal tento pokyn, vůbec nepochyboval, že to, co Jehova od svých služebníků požaduje, je důležitější než cokoli, co od nich může požadovat césar neboli stát. Ježíš věděl ze všech nejlépe, jak pravdivá jsou slova žalmistovy modlitby k Jehovovi: „Tvé kralování je kralování na všechny neurčité časy a tvé panství [tvá svrchovanost]a je po všechny po sobě následující generace.“ (Žalm 145:13) Když Ďábel nabídl Ježíšovi autoritu nad všemi královstvími obydlené země, Ježíš odpověděl: „Je napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘ “ (Lukáš 4:5–8) Boží služebník by nikdy nemohl uctívat „césara“ — ať byl césarem římský císař, nějaký jiný lidský panovník nebo samotný stát.

2. a) Jaké je Satanovo postavení v dnešním světě? b) Kdo toto Satanovo postavení připouští?

² Ježíš nepopřel, že Satan má autoritu dát někomu království světa. Později Satana nazval ‚panovníkem tohoto světa‘. (Jan 12:31, 16:11) Koncem prvního století našeho letopočtu apoštol Jan napsal: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) To neznamená, že se Jehova své svrchovanosti nad zemí zřekl. Vzpomeňme si, že když Satan Ježíšovi nabízel panování nad politickými královstvími, řekl: „Chci ti dát celou tuto autoritu . . . , protože byla předána mně.“ (Lukáš 4:6) Satan tedy uplatňuje svou autoritu nad královstvími světa jen díky tomu, že to Bůh připouští.

3. a) Jaké postavení mají před Jehovou vlády států? b) Proč můžeme říci, že podřízenost světské vládě ještě neznamená podřízenost Satanovi, bohu tohoto světa?

³ Podobně i stát uplatňuje svou autoritu pouze díky tomu, že to připouští Bůh, Svrchovaný vládce. (Jan 19:11) Proto lze říci, že „existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem“. Jejich autorita je v porovnání s nejvyšší svrchovanou autoritou Jehovy Boha daleko nižší. Jsou však „Boží služebnicí“, „Božími veřejnými sluhy“, protože poskytují nezbytné služby, udržují zákon a řád a trestají zločince. (Římanům 13:1, 4, 6) Křesťané tedy musí chápat, že uznávání relativní podřízenosti státu ještě neznamená podřizování se Satanovi, neviditelnému panovníkovi tohoto světa neboli systému věcí. Poslouchají Boha. Nyní, v roce 1996, je politický stát stále ještě součástí ‚Božího uspořádání‘, dočasného uspořádání, které Bůh připouští a které by Jehovovi pozemští služebníci měli také tak uznávat. (Římanům 13:2)

Dávní Jehovovi služebníci a stát

4. Proč Jehova dovolil, aby Josef zaujímal význačné postavení v egyptské vládě?

⁴ V předkřesťanské době Jehova dovolil, aby někteří jeho služebníci zaujímali význačné vládní postavení. Například Josef se v osmnáctém století před naším letopočtem stal egyptským ministerským předsedou, druhým mužem po vládnoucím faraónovi. (1. Mojžíšova 41:39–43) Z událostí, které následovaly, jasně vyplynulo, že Jehova tuto situaci řídil tak, aby Josef mohl sloužit jako nástroj pro splnění Božího záměru, pro zachování ‚Abrahamova semene‘, Abrahamova potomstva. Měli bychom mít samozřejmě na paměti, že Josef byl prodán do otroctví v Egyptě a žil v době, kdy Boží služebníci neměli ani mojžíšský Zákon ani „Kristův zákon“. (1. Mojžíšova 15:5–7; 50:19–21; Galaťanům 6:2)

5. Proč dostali židovští vyhnanci příkaz, aby ‚hledali pokoj‘ Babylóna?

⁵ O několik set let později Jehova inspiroval věrného proroka Jeremjáše, aby sdělil židovským vyhnancům, že se mají ve vyhnanství v Babylóně panovníkům podřizovat, a že se dokonce mají modlit za to, aby to město mělo mír. Ve svém dopise adresovaném těmto vyhnancům napsal: „Tak řekl Jehova vojsk, Bůh Izraele, všemu vyhnanému lidu . . . ‚Hledejte také pokoj města, do něhož jsem vás nechal jít do vyhnanství, a modlete se v jeho prospěch k Jehovovi, vždyť v jeho pokoji bude pokoj i pro vás.‘ “ (Jeremjáš 29:4, 7) Jehovův lid má vždy důvod ‚hledat pokoj‘ pro sebe i pro zemi, ve které žije, aby mohl svobodně uctívat Jehovu. (1. Petra 3:11)

6. V jakém ohledu se Daniel a jeho tři druhové odmítli dopustit kompromisu vzhledem k Jehovově zákonu, přestože zastávali vysoké státní funkce?

⁶ V době babylónského vyhnanství přijali Daniel a tři jiní věrní Židé, kteří byli zajatci v babylónském otroctví, státní výuku a stali se vysoce postavenými úředníky v Babylónii. (Daniel 1:3–7; 2:48, 49) Avšak i při této výuce si zachovali pevný postoj v záležitostech stravy, jež mohla vést k tomu, že by porušili Zákon, který jim Jehova, jejich Bůh, opatřil prostřednictvím Mojžíše. A Bůh jim za to požehnal. (Daniel 1:8–17) Když král Nebukadnecar postavil státní symbol, byli Danielovi tři hebrejští druhové zjevně přinuceni, aby se společně s ostatními státními úředníky zúčastnili obřadu. Oni však ‚padnout a uctívat‘ ten státní symbol odmítli. A Jehova je za jejich ryzost opět odměnil. (Daniel 3:1–6, 13–28) I dnes uznávají Jehovovi svědkové vlajku země, v níž žijí, ale neprokazují vlajce akt uctívání. (2. Mojžíšova 20:4, 5; 1. Jana 5:21)

7. a) Jaký znamenitý postoj zaujal Daniel navzdory tomu, že měl v babylónské vládní struktuře vysoké postavení? b) K jakým změnám došlo v křesťanské době?

⁷ Po pádu novobabylónské dynastie dostal Daniel vysoké postavení ve vládě pod novým médo-perským režimem, který v Babylóně tuto dynastii nahradil. (Daniel 5:30, 31; 6:1–3) Daniel však nedovolil, aby ho jeho vysoké postavení dovedlo k tomu, že by se ve své ryzosti dopustil kompromisu. Když zákon státu požadoval, aby byl uctíván král Dareios místo Jehovy, Daniel to odmítl udělat. Za to byl uvržen mezi lvy, ale Jehova ho vysvobodil. (Daniel 6:4–24) To bylo samozřejmě v předkřesťanské době. Když byl založen křesťanský sbor, Boží služebníci začali podléhat ‚zákonu Krista‘. Na mnoho věcí, které byly pod židovskou soustavou zákonů povoleny, se mělo pohlížet jinak — na základě toho, jak Jehova nyní se svým lidem jednal. (1. Korinťanům 9:21; Matouš 5:31, 32; 19:3–9)

Ježíšův postoj ke státu

8. Z jakého případu je patrné, že Ježíš byl rozhodnut nenechat se zatáhnout do politiky?

⁸ Když byl na zemi, dal Ježíš Kristus svým učedníkům vyšší normy tím, že se odmítal jakkoli podílet na politických či vojenských záležitostech. Poté, co zázračně nasytil několik tisíc lidí několika chleby a dvěma malými rybami, chtěli se ho židovští muži zmocnit a udělat ho svým politickým králem. Ježíš se tomu vyhnul tím, že se před nimi rychle uchýlil do hor. (Jan 6:5–15) The New International Commentary on the New Testament (Nový mezinárodní komentář k Novému zákonu) o této události říká: „Mezi Židy v té době byly prudké nacionalistické vášně a mnozí Židé, kteří viděli tento Ježíšův zázrak, měli nepochybně dojem, že mají před sebou božsky zplnomocněného vůdce — přesně takového člověka, který by je mohl vést proti Římanům. Proto se rozhodli, že ho udělají králem.“ Zmíněné dílo dodává, že Ježíš tuto nabídku stát se politickým vůdcem „rozhodně odmítl“. Ježíš nepodpořil žádnou židovskou vzpouru proti římské nadvládě. Dokonce předpověděl výsledky vzpoury, k níž došlo po jeho smrti — nevýslovné utrpení pro obyvatele Jeruzaléma a zničení města. (Lukáš 21:20–24)

9. a) Jak Ježíš popsal vztah mezi jeho Královstvím a světem? b) Jaké vodítko poskytl Ježíš svým následovníkům, pokud jde o jejich jednání s vládami tohoto světa?

⁹ Krátce před svou smrtí Ježíš řekl zvláštnímu představiteli, který v Judě zastupoval římského císaře: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Dokud jeho Království neskoncuje s panstvím politických vlád, Kristovi učedníci budou jednat podle Kristova vzoru. I dnes poslouchají ustanovené autority, ale nezasahují do jejich politických záležitostí. (Daniel 2:44; Matouš 4:8–10) Ježíš svým učedníkům poskytl návod, jak to mají dělat, když řekl: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:21) Předtím, ve svém Kázání na hoře, řekl: „Jestliže někdo s autoritou tě nutí ke službě na jednu míli, jdi s ním dvě míle.“ (Matouš 5:41) V rámci tohoto kázání Ježíš objasňoval zásady, podle nichž bychom měli ochotně vyhovět oprávněným nárokům — ať v mezilidských vztazích, či ve vztahu k vládě, má-li na nás vláda nějaké požadavky, které jsou v souladu s Božím zákonem. (Lukáš 6:27–31; Jan 17:14, 15)

Křesťané a césar

10. Jaký svědomitý postoj k césarovi zaujímali podle jednoho historika raní křesťané?

¹⁰ Tyto stručné rady měly usměrňovat vztah mezi křesťany a státem. Historik E. W. Barnes v knize The Rise of Christianity (Vzestup křesťanství) napsal: „Kdykoli měli křesťané v následujících stoletích pochybnosti o svých povinnostech ke státu, obrátili se ke Kristovu autoritativnímu učení. Platili daně: ty mohly být velmi vysoké — před pádem Západní říše byly dokonce nesnesitelné —, a přesto je křesťané platili. Přesně tak křesťané plnili všechny další závazky ke státu, pokud se od nich nepožadovalo, aby césarovi dali to, co patří Bohu.“

11. Jak měli podle Pavlovy rady křesťané jednat se světskými panovníky?

¹¹ V souladu s tím asi dvacet let po Kristově smrti napsal apoštol Pavel křesťanům v Římě: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám.“ (Římanům 13:1) Zhruba o deset let později, krátce před svým druhým uvězněním a před svou popravou v Římě, napsal Pavel Titovi: „Dále jim [krétským křesťanům] připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky a byli přichystáni ke každému dobrému dílu, aby o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem.“ (Titovi 3:1, 2)

Jak postupovalo porozumění totožnosti „nadřazených autorit“

12. a) Co považoval Charles Taze Russell za správný postoj křesťana k vládním autoritám? b) Jaké rozdílné názory na službu v armádě zastávali pomazaní křesťané za první světové války?

¹² Již v roce 1886 napsal Charles Taze Russell v knize The Plan of the Ages (Plán věků): „Ani Ježíš, ani apoštolové nijak nezasahovali do záležitostí pozemských vládců . . . Učili církev poslouchat zákony a respektovat mocné kvůli jejich úřadu . . . platit předepsané daně a kromě případů, kdy zákony státu odporovaly zákonům Božím (Sk. 4:19; 5:29), nijak neodpírat podřídit se zavedeným zákonům. (Řím. 13:1–7; Mat. 22:21) Ježíš, apoštolové i členové prvotní církve byli všichni dbalí zákona, ačkoli byli odděleni od vlád tohoto světa a nijak se na nich nepodíleli.“ Tato kniha správně ztotožnila „vrchnosti“ neboli „nadřazené autority“, o nichž se zmínil apoštol Pavel, s lidskými vládními autoritami. (Římanům 13:1, Kralická bible) V roce 1904 bylo v knize The New Creation (Nové stvoření) uvedeno, že praví křesťané „by měli patřit k těm, kteří v současnosti nejvíce uznávají zákon — ne k agitátorům, ne k hašteřivým a nespokojeným“. Někteří tomu rozuměli tak, že se jedná o naprostou podřízenost vládní moci — a ti za první světové války dokonce přijali službu v ozbrojených silách. Jiní však viděli, že je vojenská služba v rozporu s Ježíšovým výrokem: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Zjevně bylo zapotřebí jasněji porozumět tomu, co křesťanská podřízenost nadřazeným autoritám vlastně znamená.

13. Jaká změna v porozumění tomu, co jsou „vrchnosti“, byla zveřejněna v roce 1929 a jak se prokázalo, že to bylo prospěšné?

¹³ V roce 1929, v době, kdy zákony různých vlád začaly zakazovat věci, které Bůh přikazoval, či vyžadovat věci, které Boží zákon zakazoval, se začalo věřit, že „vrchnostmi“ musí být Jehova Bůh a Ježíš Kristus.b Toto porozumění měli Jehovovi služebníci v kritické době před druhou světovou válkou, během ní a také za studené války, kdy byly národy ve válečné pohotovosti a panovalo ovzduší strachu. Díváme-li se zpět, musíme říci, že tento náhled, který vyvyšoval svrchovanost Jehovy a jeho Krista, pomohl Božímu lidu, aby zůstal po celou tu náročnou dobu nekompromisně neutrální.

Relativní podřízenost

14. Jak byl v roce 1962 jasněji vysvětlen smysl slov Římanům 13:1, 2 a dalších veršů, které s tím souvisejí?

¹⁴ V roce 1961 byl dokončen Překlad nového světa Svatých písem. Jeho příprava žádala podrobné studium původních biblických jazyků Písma. Z přesného překladu slov, která byla použita ve 13. kapitole Římanům, a také z překladu takových úseků jako například Titovi 3:1, 2 a 1. Petra 2:13, 17, bylo zjevné, že pojem „nadřazené autority“ se nevztahuje na Nejvyšší autority — Jehovu a jeho Syna, Ježíše —, ale na lidské vládní autority. Koncem roku 1962 vyšly ve Strážné věži články, které 13. kapitolu Římanům přesně vysvětlovaly a také poskytly jasnější náhled, než měli badatelé Bible za dob C. T. Russella. Tyto články poukázaly na to, že křesťanská podřízenost autoritám nemůže být absolutní. Musí být relativní, taková, aby Boží služebníky neuváděla do rozporu z Božími zákony. Tuto důležitou myšlenku pak zdůraznily i další články ve Strážné věži.c

15., 16. a) Jak vedlo hlubší porozumění 13. kapitoly Římanům k větší vyrovnanosti? b) Jaké otázky zůstávají nezodpověděny?

¹⁵ Toto je klíč ke správnému porozumění 13. kapitoly Římanům. Pomáhá Jehovovým ctitelům k vyrovnanosti v projevování patřičné úcty politickým autoritám a k nekompromisnímu postoji v důležitých biblických zásadách. (Žalm 97:11; Jeremjáš 3:15) Umožňuje jim mít správný názor na svůj vztah k Bohu a na to, jak jednat se státem. Díky tomuto správnému porozumění Jehovův lid neopomíjí, že musí nejen splácet césarovy věci césarovi, ale i Boží věci Bohu.

¹⁶ Ovšem co konkrétně jsou césarovy věci? Co může stát právem žádat od křesťana? O těchto otázkách pojednává následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Je zajímavé, co ve svém komentáři k 13. kapitole Římanům píše profesor F. F. Bruce: „Z bezprostředního kontextu [13. kapitoly Římanům] i z celkového kontextu apoštolských spisů je zjevné, že stát může právem vyžadovat poslušnost, a to pouze v mezích účelu, pro nějž byl Bohem ustanoven — je však nejen možné, ale přímo nutné státu odporovat, když požaduje něco z toho, co patří pouze Bohu.“

Uměl bys to vysvětlit?

◻ Proč podřízenost nadřazeným autoritám neznamená podřízenost Satanovi?

◻ Jaký byl Ježíšův názor na tehdejší politiku?

◻ Jakou radu dal Ježíš svým následovníkům vzhledem k jejich jednání s césarem?

◻ Jak Pavel radil křesťanům, aby jednali s panovníky států?

◻ Jak během let postupovalo porozumění totožnosti nadřazených autorit?

[Obrázek na straně 10]

Ježíš nepřijal politickou moc, kterou mu Satan nabídl

[Obrázek na straně 13]

Bratr Russell napsal, že křesťané „by měli patřit k těm, kteří v současnosti nejvíce uznávají zákon“