Jehovova rodina se těší z drahocenné jednoty
„Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (ŽALM 133:1)
1. V jakém stavu je dnes mnoho rodin?
RODINA je dnes v krizi. Manželské vztahy se v mnoha rodinách hroutí. Přibývá rozvodů, a mnoho dětí z rozvedených rodin prožívá hluboký smutek. Miliony rodin jsou nešťastné a nejednotné. Existuje však rodina, která poznala pravou radost a skutečnou jednotu. Touto rodinou je univerzální rodina Jehovy Boha. Patří do ní myriády neviditelných andělů, kteří v souladu s Boží vůlí plní úkoly, jimiž byli pověřeni. (Žalm 103:20, 21) Existuje však i na zemi nějaká rodina, která by se těšila z takové jednoty?
2., 3. a) Kdo je dnes součástí Boží univerzální rodiny a k čemu lze dnes přirovnat všechny svědky Jehovovy? b) Kterými otázkami se budeme zabývat?
2 Apoštol Pavel napsal: „Klekám před Otcem, jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno.“ (Efezanům 3:14, 15) Každý rodokmen na zemi vděčí za své jméno Bohu, neboť Bůh je Stvořitelem. V nebi sice žádné lidské rodiny nejsou, ale v obrazném smyslu je Bůh v manželském vztahu ke své nebeské organizaci a Ježíš bude mít duchovní nevěstu, která s ním bude spojena v nebi. (Izajáš 54:5; Lukáš 20:34, 35; 1. Korinťanům 15:50; 2. Korinťanům 11:2) K Boží univerzální rodině nyní patří věrní pomazaní na zemi; Ježíšovy „jiné ovce“, které mají pozemskou naději, jsou budoucími členy této rodiny. (Jan 10:16; Římanům 8:14–17; Strážná věž z 15. ledna 1996, strana 31) Avšak všechny svědky Jehovovy je dnes možné přirovnat k jednotné celosvětové rodině.
3 Patříš do této nádherné mezinárodní rodiny Božích služebníků i ty? Pokud ano, pak se těšíš z jednoho z největších požehnání, jaké kdo může mít. Miliony lidí mohou dosvědčit, že Jehovova celosvětová rodina — jeho viditelná organizace — je oázou míru a jednoty ve světské poušti svárů a nejednoty. Jak by se dala jednota Jehovovy celosvětové rodiny popsat? A jaké činitele k takové jednotě přispívají?
Jak je dobré a jak příjemné!
4. Jak bys vlastními slovy vyjádřil to, co říká Žalm 133 o bratrské jednotě?
4 Žalmista David si hluboce vážil bratrské jednoty. Dokonce byl inspirován k tomu, aby o ní zpíval! Jen si představ, jak s harfou v ruce zpívá: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě! Je to jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, Áronův vous, který stéká na límec jeho oděvů. Je to jako rosa Hermonu, která se snáší na sionské hory. Vždyť tam Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ (Žalm 133:1–3)
5. Jak se z hlediska Žalmu 133:1, 2 současní Boží služebníci podobají Izraelitům?
5 Tato slova se vztahují na bratrskou jednotu, z níž se těšil Izrael, starověký Boží lid. Když byli Izraelité během svých tří každoročních svátků v Jeruzalémě, skutečně spolu bydleli v jednotě! Přestože pocházeli z různých kmenů, tvořili jednu rodinu. To, že byli spolu, jim prospívalo jako osvěživý, příjemně vonící olej pomazání. Když byl tento olej vylit na Áronovu hlavu, stékal mu po vousu na límec jeho oděvu. Vzájemné společenství mělo na shromážděný lid jako celek dobrý vliv. Nedorozumění byla vyjasňována a tím byla jednota podporována. Podobná jednota existuje dnes v Jehovově celosvětové rodině. Pravidelné společenství je pro ni duchovně prospěšné. Uplatňují-li se rady z Božího slova, vyjasní se veškerá nedorozumění a vyřeší se všechny těžkosti. (Matouš 5:23, 24; 18:15–17) Jehovův lid si velmi váží vzájemného povzbuzení, které je možné díky bratrské jednotě.
6., 7. V jakém smyslu byla jednota Izraele jako rosa hory Hermon a kde je dnes možné najít Boží požehnání?
6 Proč David napsal, že když Izrael bydlel v jednotě, bylo to jako rosa hory Hermon? Tato hora se tyčí do výše 2800 metrů nad mořem a její vrchol je skoro po celý rok pokryt sněhem. Zasněžený vrchol Hermonu způsobuje srážení nočních par, v důsledku čehož vzniká velké množství rosy. Ta svlažuje rostlinstvo za dlouhého období sucha. Chladné vzdušné proudy od Hermonu mohou odnést tyto páry daleko na jih, až do okolí Jeruzaléma. Tam se páry srážejí a padá rosa. Žalmista tedy správně řekl, že se ‚rosa Hermonu snáší na horu Sion‘. To je pěkná připomínka toho, jak osvěživě působí vlivy, jež v rodině Jehovových ctitelů podporují jednotu.
7 Jeruzalém neboli Sion byl v dobách před založením křesťanského sboru střediskem pravého uctívání. Bůh tedy přikázal, aby se právě tam projevovalo požehnání. Jelikož Zdroj všeho požehnání symbolicky sídlil v jeruzalémské svatyni, mělo požehnání vycházet právě odtud. Pravé uctívání již není závislé na určitém zeměpisném místě, a proto lze požehnání, lásku a jednotu najít mezi Božími služebníky po celém světě. (Jan 13:34, 35) Které činitele přispívají k této jednotě?
Činitele, které přispívají k jednotě
8. Co se o jednotě učíme z Jana 17:20, 21?
8 Jednota Jehovových ctitelů je založena na uplatňování správného porozumění Božímu slovu, v němž se nachází i učení Ježíše Krista. Díky tomu, že Jehova poslal na zemi svého Syna, aby vydal svědectví o pravdě a zemřel obětní smrtí, bylo umožněno vytvoření jednotného křesťanského sboru. (Jan 3:16; 18:37) Mezi členy tohoto sboru měla být opravdová jednota, což je jasně vyjádřeno slovy Ježíšovy modlitby: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo; aby všichni byli jedno, právě jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mě vyslal.“ (Jan 17:20, 21) Ježíšovi následovníci skutečně docílili jednoty podobné jednotě Boha a jeho Syna. To se stalo díky tomu, že se podrobili Božímu slovu a věcem, které vyučoval Ježíš. Tento postoj je i dnes hlavním činitelem, který přispívá k jednotě Jehovovy celosvětové rodiny.
9. Jakou úlohu má svatý duch v jednotě Jehovova lidu?
9 Dalším činitelem, který Jehovův lid sjednocuje, je to, že máme Božího svatého ducha neboli činnou sílu. Ten nám umožňuje rozumět pravdě zjevené v Božím slově, a díky tomu jednotně sloužit Bohu. (Jan 16:12, 13) Duch nám pomáhá vyhnout se skutkům těla, které působí nejednotu, například rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu a sváry. Boží duch nám naopak pomáhá vypěstovat v sobě ovoce, které k jednotě přispívá, například lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost a sebeovládání. (Galaťanům 5:19–23)
10. a) V čem se láska, která panuje v jednotné lidské rodině, podobá lásce, která je patrná mezi lidmi oddanými Jehovovi? b) Jak vyjádřil jeden člen vedoucího sboru své pocity ze společenství se svými duchovními bratry?
10 Členové jednotné rodiny se navzájem milují a jsou šťastní, když mohou být spolu. Podobné je to v případě jednotné rodiny Jehovových ctitelů — ti milují Jehovu, jeho Syna a své spoluvěřící. (Marek 12:30; Jan 21:15–17; 1. Jana 4:21) Láskyplná doslovná rodina je ráda, když může společně jíst — a stejně tak i lidem oddaným Bohu působí veliké potěšení, když mohou být přítomni na křesťanských shromážděních a krajských i oblastních sjezdech, kde mají užitek ze znamenitého společenství a vynikajícího duchovního pokrmu. (Matouš 24:45–47; Hebrejcům 10:24, 25) Jeden ze členů vedoucího sboru svědků Jehovových to kdysi vyjádřil takto: „Jedním z největších zdrojů radosti a povzbuzení je pro mě možnost účastnit se shromáždění se svými bratry. Velmi rád přicházím do sálu Království mezi prvními, a pokud to jde, odcházím mezi posledními. Působí mi potěšení mluvit se členy Božího lidu. Když jsem mezi nimi, cítím se jako doma se svou rodinou.“ Máš i ty takové pocity? (Žalm 27:4)
11. V jakém díle nacházejí svědkové Jehovovi největší radost a k čemu vede to, když se služba Bohu stane těžištěm našeho života?
11 Jednotná rodina nachází štěstí v tom, že může dělat věci společně. A členové rodiny Jehovových ctitelů prožívají radost, když mohou jednotně vykonávat své dílo kázání o Království a činění učedníků. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Pravidelná účast na tomto díle nás přitahuje k ostatním Jehovovým svědkům. Když se služba Bohu stane těžištěm našeho života a když budeme podporovat veškeré činnosti Božího lidu, podpoříme tím i rodinného ducha.
Teokratický řád je nezbytný
12. Co je příznačné pro šťastnou a jednotnou rodinu a jaké opatření upevňovalo jednotu křesťanských sborů v prvním století?
12 Rodina, která má pevné, láskyplné vedení a která žije spořádaně, bude pravděpodobně jednotná a šťastná. (Efezanům 5:22, 33; 6:1) Jehova je Bůh pokojného řádu a všichni členové jeho rodiny ho přijímají jako „Nejvýše postaveného“. (Daniel 7:18, 22, 25, 27; 1. Korinťanům 14:33) Uvědomují si, že jmenoval svého Syna, Ježíše Krista, jako dědice všech věcí a udělil mu veškerou autoritu v nebi i na zemi. (Matouš 28:18; Hebrejcům 1:1, 2) S Kristem jako svou Hlavou je křesťanský sbor spořádanou a jednotnou organizací. (Efezanům 5:23) V prvním století řídil činnost sborů vedoucí sbor složený z apoštolů a dalších duchovně zralých ‚starších mužů‘. Jednotlivé sbory měly jmenované služební pomocníky a dozorce neboli starší. (Skutky 15:6; Filipanům 1:1) Když křesťané poslouchali ty, kdo se mezi nimi ujímali vedení, podporovali tím jednotu. (Hebrejcům 13:17)
13. Jak Jehova přitahuje lidi a k čemu to vede?
13 Měli bychom z toho, že mezi křesťany panoval takový řád, usoudit, že Jehovovi ctitelé vděčí za svou jednotu strohému, neosobnímu vedení? To rozhodně ne! Na Bohu a jeho organizaci není nic nelaskavého. Jehova přitahuje lidi tím, že projevuje lásku. Každým rokem se statisíce lidí dobrovolně a radostně stávají členy Jehovovy organizace tím, že se dávají pokřtít, aby tím symbolizovali, že se upřímně zasvětili Bohu. Jejich postoj je podobný postoji Jozua, který ostatní Izraelity vybízel: „Vyvolte si dnes, komu budete sloužit . . . Ale já, já a má domácnost, my budeme sloužit Jehovovi.“ (Jozue 24:15)
14. Proč můžeme říci, že Jehovova organizace je teokratická?
14 Jako členové Jehovovy rodiny máme radost, ale kromě toho také pocit bezpečí. To proto, že Jehovova organizace je teokratická. Boží Království je teokracie (odvozeno od řeckých slov theos, bůh, a kratos, panství). Je to Boží panství, Bohem ustanovené a založené. Jehovův pomazaný „svatý národ“ je Božímu panování podřízen, a proto je také teokratický. (1. Petra 2:9) Velký Teokrat, Jehova, je náš Soudce, Ten, kdo nám dává ustanovení, a Král. Proto máme veškeré důvody, abychom se cítili v bezpečí. (Izajáš 33:22) Co bychom však měli dělat, když vznikne spor, který ohrožuje naši radost, náš pocit bezpečí a naši jednotu?
Vedoucí sbor podniká kroky k zachování jednoty
15., 16. Jaký spor vznikl v prvním století a proč?
15 V rodině je někdy třeba pro zachování jednoty urovnat určitý spor. Dejme tomu, že jsme v prvním století našeho letopočtu, a pro zachování jednoty Boží rodiny ctitelů je zapotřebí vyřešit duchovní problém. Co by se mělo podniknout? Potřebné kroky podnikl vedoucí sbor, který učinil rozhodnutí v duchovních otázkách. O takovém zásahu vedoucího sboru máme biblický záznam.
16 Asi v roce 49 n. l. se v Jeruzalémě sešel vedoucí sbor, aby řešil vážný problém a také zachoval jednotu „Boží domácnosti“. (Efezanům 2:19) Asi třináct let předtím kázal apoštol Petr Kornéliovi a tehdy se pokřtěnými věřícími stali první Neizraelité neboli lidé z národů. (Skutky, 10. kapitola) Mnoho Neizraelitů přijalo křesťanství při Pavlově první misijní cestě. (Skutky 13:1–14:28) V syrské Antiochii byl dokonce založen sbor neizraelských křesťanů. Někteří židovští křesťané měli dojem, že Neizraelité, kteří se obrátili na křesťanství, by se měli dát obřezat a měli by dodržovat mojžíšský Zákon. Jiní s tím nesouhlasili. (Skutky 15:1–5) Tato rozepře mohla vést až k naprosté nejednotě, a dokonce i k vytvoření oddělených židovských a nežidovských sborů. Vedoucí sbor proto začal urychleně jednat, aby byla křesťanská jednota zachována.
17. Jaký harmonický teokratický postup je popsán v 15. kapitole Skutků?
17 Podle Skutků 15:6–22 se „apoštolové a starší muži . . . shromáždili, aby uvážili tuto záležitost“. Přítomni byli i jiní muži včetně delegace z Antiochie. Nejprve se slova ujal Petr, který řekl, že ‚jeho ústy lidé z národů slyšeli slovo dobré zprávy a věřili‘. Potom „celé množství“ naslouchalo, jak Barnabáš a Pavel „vyprávějí o mnohých znameních a předzvěstech, které Bůh skrze ně učinil mezi národy“ neboli Neizraelity. Dále promluvil Jakub, který navrhl řešení této otázky. Poté, co se vedoucí sbor usnesl na rozhodnutí, „apoštolové a starší muži s celým sborem uznali za dobré poslat muže vyvolené mezi sebou do Antiochie s Pavlem a Barnabášem“. Tito ‚vyvolení‘ — Jidáš a Silas — nesli spoluvěřícím povzbudivý dopis.
18. Jaké rozhodnutí v souvislosti s mojžíšským Zákonem přijal vedoucí sbor a jaký vliv to mělo na židovské a nežidovské křesťany?
18 Tento dopis obsahující rozhodnutí vedoucího sboru začínal slovy: „Apoštolové a starší muži, bratři, těm bratrům v Antiochii a Sýrii a Kilikii, kteří jsou z národů: Pozdravy.“ Této historické schůzky se účastnili i jiní lidé, ale je zjevné, že vedoucí sbor se skládal z „apoštolů a starších mužů“. Vedl je Boží duch, protože dopis uvádí: „Svatý duch a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a zardoušeného a smilstva.“ (Skutky 15:23–29) Od křesťanů se nepožadovalo, aby se dali obřezat a aby dodržovali mojžíšský Zákon. Toto rozhodnutí pomohlo židovským a nežidovským křesťanům jednat a mluvit jednotně. Sbory se radovaly a drahocenná jednota byla zachována — stejně jako je to dnes v Boží celosvětové rodině pod duchovním vedením vedoucího sboru svědků Jehovových. (Skutky 15:30–35)
Služ v teokratické jednotě
19. Proč v rodině Jehovových ctitelů vzkvétá jednota?
19 Jednota vzkvétá tam, kde spolu členové rodiny spolupracují. Totéž platí i o rodině Jehovových ctitelů. Starší i ostatní členové sboru v prvním století měli teokratické smýšlení, a proto sloužili Bohu za plné spolupráce s vedoucím sborem a jeho rozhodnutí přijímali. Za podpory vedoucího sboru starší ‚kázali slovo‘ a členové sborů jako celek „mluvili souhlasně“. (2. Timoteovi 4:1, 2; 1. Korinťanům 1:10) To znamená, že ve službě i na křesťanských shromážděních se v Jeruzalémě, Antiochii, Římě, Korintu i kdekoli jinde předkládaly tytéž biblické pravdy. Taková teokratická jednota existuje i dnes.
20. Co musíme dělat, abychom zachovali křesťanskou jednotu?
20 Aby tato jednota byla zachována, měli bychom se všichni, kdo patříme k Jehovově celosvětové rodině, snažit projevovat teokratickou lásku. (1. Jana 4:16) Musíme se poddat Boží vůli a projevovat hlubokou úctu ‚věrnému otroku‘ a vedoucímu sboru. Naše poslušnost je samozřejmě dobrovolná a je zdrojem radosti — podobně jako i naše zasvěcení Bohu. (1. Jana 5:3) Žalmista velmi příhodně spojil radost s poslušností. Zpíval: „Chvalte Jah! Šťastný je muž, který se bojí Jehovy, v jehož přikázáních našel velmi mnoho potěšení.“ (Žalm 112:1)
21. Jak můžeme dát najevo, že jsme poddáni teokracii?
21 Ježíš, Hlava sboru, je naprosto poddaný teokracii a vždy činí vůli svého Otce. (Jan 5:30) Následujme tedy svůj Vzor — teokraticky a jednotně čiňme Jehovovu vůli v plné spolupráci s Jeho organizací. Pak se můžeme s upřímnou radostí a vděčností připojit k žalmistově písni: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“
Jak bys odpověděl?
◻ Jak se Žalm 133 vztahuje na naši křesťanskou jednotu?
◻ Které činitele přispívají k jednotě?
◻ Proč je pro jednotu Božího lidu nezbytný teokratický řád?
◻ Co udělal vedoucí sbor v prvním století pro zachování jednoty?
◻ Co pro tebe znamená sloužit v teokratické jednotě?
[Obrázek na straně 13]
Vedoucí sbor podnikl kroky k zachování jednoty