Gamaliel vyučoval Saula z Tarsu

V ZÁSTUPU se rozhostilo ticho. Před několika okamžiky téměř zabili apoštola Pavla, známého také jako Saul z Tarsu. Byl zachráněn římskými vojáky a nyní stál na schodišti poblíž jeruzalémského chrámu obrácen k těmto lidem.

Pavel pozvedl ruku, aby si zajistil ticho, a pak začal hebrejsky: „Muži, bratři a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu před vámi . . . Jsem Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, ale vychovaný v tomto městě u Gamalielových nohou, a byl jsem poučován podle přísnosti Zákona předků a horlil jsem pro Boha právě jako vy všichni dnes.“ (Skutky 22:1–3)

Pavlův život byl ohrožen. Proč tedy v začátku své obhajoby řekl, že byl vychovaný Gamalielem? Kdo byl Gamaliel a co to znamenalo být jím vyučován? Měla tato výchova vliv na Saula i potom, co se stal křesťanem, apoštolem Pavlem?

Kdo byl Gamaliel?

Gamaliel byl proslulý farizeus. Byl vnukem Hilela Staršího, který založil jednu ze dvou hlavních myslitelských škol farizejského judaismu.a Mělo se za to, že v Hilelově způsobu vyučování se projevuje větší snášenlivost než v postoji jeho protivníka Šamaje. Po zničení jeruzalémského chrámu v roce 70 n. l. byl Bet Hilel (Dům Hilelův) preferován před Bet Šamaj (Domem Šamajovým). Dům Hilelův se stal oficiálním vyjádřením judaismu, protože všechny ostatní sekty zmizely se zničením chrámu. To, co se rozhodlo v Bet Hilel, je nezřídka podkladem židovského zákona v Mišně, která se stala základem Talmudu. Prvořadou úlohu v tom zjevně sehrál Gamalielův vliv.

Gamaliel byl tak vysoce uznávaný, že se stal prvním, kdo byl nazván rabban, což je vyšší titul než rabbi. Gamalielovi se vlastně dostalo takového uznání, že o něm Mišna říká: „Když Rabban Gamaliel starší zemřel, sláva Tóry ustala, pominula čistota a svatost [dosl. ‚oddělení‘].“ (Sota 9:15)

Vyučován Gamalielem — Jak?

Co měl apoštol Pavel na mysli, když zástupu v Jeruzalémě řekl, že ‚byl vychovaný u Gamalielových nohou‘? Co to znamenalo být učedníkem takového učitele, jakým byl Gamaliel?

O tomto školení napsal profesor Dov Zlotnick z amerického Jewish Theological Seminary (Židovského teologického semináře): „Správnost ústního zákona, a tedy i jeho spolehlivost, téměř výhradně závisí na vztahu mezi mistrem a učedníkem: na pečlivosti, s jakou mistr zákonu vyučuje, a na soustředěnosti učedníka, který se ho učí . . . Proto bývali učedníci vybízeni, aby seděli u nohou učenců . . . a ‚s žízní pili jejich slova‘.“ (Avot 1:4, Mišna)

Emil Schürer ve své knize A History of the Jewish People in the Time of Jesus Christ (Dějiny židovského národa v době Ježíše Krista) objasňuje, jaké metody rabínští učitelé v prvním století používali. Autor píše: „Známější rabíni kolem sebe často shromáždili velký počet velmi zvídavých mladých mužů, aby je důkladně seznámili s velice košatým a bohatým ‚ústním zákonem‘ . . . Poučování spočívalo v neustálých paměťových cvičeních . . . Učitel žákům předložil ke zvážení několik právních problémů, které měli rozhodnout sami nebo které vyřešil sám. Žáci také mohli učiteli klást otázky.“

Podle rabínů šlo žákům o mnohem víc než jen o takové ohodnocení, aby postoupili. Studující u těchto učitelů byli varováni: „Ten, kdo z toho, co se naučil, zapomene třeba jen jediné slovo, je podle Písma sám vinen zlem, které ho postihne.“ (Avot 3:10) Největší pochvaly se dostalo studentovi, který byl jako „dobře vyzděná studna, z níž se neztrácí, ani kapka vody“. (Avot 2:11) A takové školení dostal od Gamaliela Pavel, tehdy známý pod svým židovským jménem Saul z Tarsu.

Duch Gamalielova vyučování

Gamaliel se držel vyučování farizeů, a proto prosazoval víru v ústní zákon. Tak kladl větší důraz na rabínské tradice než na inspirovanost Písma. (Matouš 15:3–9) Mišna cituje, co Gamaliel řekl: „Opatři si učitele [rabína] a zbav se tak pochybností. A neodváděj příliš často desátek jen podle odhadu.“ (Avot 1:16) To znamenalo, že ve věci, v níž Hebrejská písma neříkala výslovně, co se má dělat, člověk neměl použít svůj vlastní rozum nebo se při rozhodování řídit svým svědomím. Měl si místo toho najít schopného rabína, který by pro něj učinil rozhodnutí. Podle Gamaliela se jen tak může člověk vyhnout tomu, že by hřešil. (Srovnej Římanům 14:1–12.)

Nicméně Gamaliel byl všeobecně uznávaný pro svůj tolerantní, liberální postoj při vytváření nábožensko-právních pravidel. Například projevil ohled k ženám, když stanovil, že „dovolí manželce, aby se znovu provdala na základě jediného svědectví [o smrti svého manžela]“. (Jevamot 16:7, Mišna) Navíc pro ochranu manželky Gamaliel zavedl mnoho omezení vztahujících se na vydávání rozvodových listů.

Tento duch je také patrný z Gamalielova jednání s prvními následovníky Ježíše Krista. Kniha Skutků nám říká, že když se jiní židovští vůdci snažili zabít Ježíšovy apoštoly, které uvěznili kvůli kázání, „povstal jistý muž, farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona vážený všemi lidmi, a dal příkaz, aby ty muže na chvilku vyvedli. A řekl jim: ‚Izraelští muži, dejte si pozor na to, co zamýšlíte udělat vzhledem k těm lidem . . . Říkám: Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být, . . . jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu‘.“ Gamalielova rada byla uplatněna a apoštolové byli propuštěni. (Skutky 5:34–40)

Co to pro Pavla znamenalo?

Pavel byl vychován a vzdělán jedním z největších rabínských učitelů prvního století n. l. To, že se zmínil o Gamalielovi, nepochybně způsobilo, že zástup lidí v Jeruzalémě vyslechl jeho řeč s napjatou pozorností. Pavel mluvil ale o Učiteli, který byl mnohem vznešenější než Gamaliel: o Ježíši, Mesiášovi. K zástupu tehdy promluvil učedník Ježíše Krista, a ne Gamaliela. (Skutky 22:4–21)

Mělo vzdělání u Gamaliela vliv na Pavlovo křesťanské vyučování? Přísné poučování podle Písma a židovského zákona bylo Pavlovi jako křesťanskému učiteli užitečné. Avšak Pavlovy inspirované dopisy, které nacházíme v Bibli, jasně ukazují, že zavrhl samotnou podstatu Gamalielových farizejských názorů. Svým židovským spoluvěřícím a jiným lidem Pavel nepoukazoval na judaistické rabíny nebo na tradice vytvořené lidmi, ale na Ježíše Krista. (Římanům 10:1–4)

Kdyby byl býval Pavel nadále učedníkem Gamaliela, získal by věhlas. Jiní lidé z Gamalielova okolí formovali budoucí judaismus. Například Gamalielův syn Simeon, který možná studoval s Pavlem, sehrál stěžejní úlohu v židovském odboji proti Římu. Po zničení chrámu obnovil Gamalielův vnuk Gamaliel II. moc Sanhedrinu a přestěhoval ho do Jabne. Vnuk Gamaliela II., Juda Ha-Nasi, byl kompilátor Mišny, která se stala základním kamenem židovského myšlení až do naší doby.

Saul z Tarsu se jako Gamalielův student mohl v judaismu stát významnou osobou. Avšak o této kariéře Pavel napsal: „To, co pro mne bylo ziskem, jsem považoval za ztrátu kvůli Kristu. Nuže, vždyť všechno opravdu také považuji za ztrátu kvůli vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše, svého Pána. Kvůli němu jsem strpěl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista.“ (Filipanům 3:7, 8)

Pavel nechal své kariéry farizea a stal se následovníkem Ježíše Krista. Tak v praxi uplatnil radu svého bývalého učitele, že se má střežit, aby nebyl ‚shledán jako bojovník proti Bohu‘. Pavel přestal bojovat proti Ježíšovým učedníkům, a tím přestal bojovat i proti Bohu. Místo toho se stal Kristovým následovníkem, jedním z ‚Božích spolupracovníků‘. (1. Korinťanům 3:9)

Poselství pravého křesťanství je dnes nadále ohlašováno horlivými Jehovovými svědky. Mnozí z nich podobně jako Pavel učinili pozoruhodné změny ve svém životě. Někteří se dokonce vzdali slibné kariéry, aby měli na kázání o Království — které je skutečně prací „od Boha“ — větší podíl. (Skutky 5:39) Jsou jistě velmi šťastni, že se řídí příkladem Pavla, a ne příkladem jeho bývalého učitele Gamaliela.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Pavel, dříve zvaný Saul z Tarsu, oznamoval dobrou zprávu lidem ze všech národů