Plnili Jehovovu vůli

Daniel Bohu sloužil se stálostí

ZŘÍDKAKDY se kolo dějin otočí přes noc. V roce 539 př. n. l. se to však stalo, když Médové a Peršané svrhli za pouhých několik hodin Babylónskou říši. Bylo to v roce, kdy Jehovův prorok Daniel, židovský vyhnanec, žil v Babylóně už téměř osmdesát let. Danielovi bylo pravděpodobně něco přes devadesát let a čekala ho jedna z nejtěžších zkoušek jeho věrnosti Bohu.

Po pádu Babylóna se zpočátku zdálo, že se pro Daniela události vyvíjejí příznivě. Novým králem se stal Dareios Médský, dvaašedesátiletý muž, který byl Danielovi nakloněn. Jednou z věcí, které chtěl Dareios jako král udělat nejdříve, bylo jmenovat sto dvacet satrapů a třem mužům udělit vysoký úřad.a Mezi těmito třemi poctěnými muži byl i Daniel. Dareios rozpoznal Danielovy výjimečné schopnosti a zamýšlel ho dosadit jako ministerského předsedu. Tehdy se ale stalo něco, co královy plány neočekávaně narušilo.

Podlý plán

Dva Danielovi spoluúředníci doprovázení velkou skupinou satrapů přišli ke králi se zajímavým nápadem. Naléhavě Dareia žádali, aby vydal zákon znějící takto: „Kdokoli během třiceti dnů předloží prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.“ (Daniel 6:7) Dareiovi se mohlo zdát, že to je projev jejich loajality. Byl cizinec a mohl si myslet, že tento zákon upevní jeho postavení hlavy říše.

Tito vysocí úředníci a satrapové však nenavrhli ten výnos pro dobro krále, ale ‚snažili se najít nějakou záminku proti Danielovi ohledně království; ale nebyli schopni najít vůbec žádnou záminku ani něco zkaženého, jelikož byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost nebo něco zkaženého‘. A tak si tito podlí muži řekli: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme ji proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.“ (Daniel 6:4, 5) Věděli, že se Daniel každý den modlí k Jehovovi, a proto z jeho modliteb chtěli udělat hrdelní zločin.

Vysocí úředníci a satrapové chovali k Danielovi nepřátelství možná proto, že se nad nimi „stále vyznamenával . . . , jelikož v něm byl mimořádný duch; a král měl v úmyslu povznést ho nad celé království“. (Daniel 6:3) Danielova poctivost mohla být pro jejich prodejnost a nezákonné příjmy nevítanou zábranou. Ať už to bylo jakkoli, tito muži přesvědčili krále, aby výnos podepsal a učinil ho součástí „zákona Médů a Peršanů, který se neruší“. (Daniel 6:8, 9)

Daniel zůstal neochvějný

Přestal se Daniel modlit k Bohu, když se dověděl o tomto novém ustanovení? Vůbec ne! V nástřešní místnosti svého domu třikrát denně klekal a modlil se k Bohu, „jako to pravidelně dělal předtím“. (Daniel 6:10) Když se modlil, jeho nepřátelé ‚se nahrnuli dovnitř a našli Daniela, jak vznáší prosebnou žádost a doprošuje se přízně před svým Bohem‘. (Daniel 6:11) Když to králi oznámili, Dareia ranilo, že zákon, který podepsal, postihl Daniela. „Až do západu slunce se ho snažil osvobodit,“ uvádí zpráva. Ale ani král nemohl zrušit zákon, který ustanovil. Daniel byl tedy uvržen do lví jámy, což bylo místo evidentně někde v podzemí. Král Daniela ujistil: „Tvůj Bůh, jemuž sloužíš se stálostí, tě sám vyprostí.“ (Daniel 6:12–16)

Po probdělé noci a postu spěchal Dareios k jámě. Daniel byl naživu a nic se mu nestalo! Král na to okamžitě reagoval. Danielovy nepřátele a jejich rodiny dal za odplatu uvrhnout do lví jámy. Dareios také po celé říši vyhlásil příkaz, aby ‚se v každém panství jeho království lidé třásli před Danielovým Bohem a báli se ho‘. (Daniel 6:17–27)

Poučení pro nás

Daniel byl znamenitým příkladem věrnosti. I král, který Jehovu neuctíval, si povšiml, že Daniel Bohu slouží „se stálostí“. (Daniel 6:16, 20) Kořen aramejského slova překládaného jako „stálost“ má základní význam „pohybovat se v kruhu“. Navozuje představu nepřetržitosti. Velmi názorně popisuje, jak neochvějně byl Daniel Jehovovi věrný!

Daniel si vypěstoval stálost dlouho předtím, než byl uvržen do lví jámy. Už jako mladý zajatec v Babylóně odmítl jídla a nápoje, které byly mojžíšským Zákonem zakázány nebo byly znečištěny pohanskými obřady. (Daniel 1:8) Později statečně oznámil Boží poselství babylónskému králi Nebukadnecarovi. (Daniel 4:19–25) Několik hodin před pádem Babylóna směle ohlásil Boží rozsudek králi Belšacarovi. (Daniel 5:22–28) Když byl tedy uvržen do lví jámy, dále projevoval věrnost, tak jako to dělal vždy.

I vy můžete sloužil Jehovovi se stálostí. Jste mladí? Vypěstujte si tedy už nyní stálost tím, že budete odmítat špatná světská společenství a zkažené chování. Pokud už nějakou dobu Bohu sloužíte, pokračujte v tom s věrností a vytrvalostí. Nevzdávejte se. Vždyť každá zkouška, s níž se setkáme, je pro nás příležitostí Jehovovi ukázat, že jsme rozhodnuti sloužit mu se stálostí. (Filipanům 4:11–13)

[Poznámka pod čarou]