Otázky čtenářů
Co Bible říká o trestu smrti pro zločince?
Je pochopitelné, že by na to každý z nás mohl na základě vlastní zkušenosti nebo životní situace mít jiný osobní názor. Jako svědkové Jehovovi bychom však měli na trest smrti přijmout Boží názor a zůstat neutrální vzhledem k politickým postojům, které mnozí lidé v této věci zastávají.
Stručně řečeno: Bůh ve svém psaném Slově neřekl, že trest smrti je něco špatného.
Jehova vyjádřil své názory na tuto věc na začátku lidských dějin, jak to čteme v 9. kapitole 1. Mojžíšovy. Tato zpráva se týkala Noema a členů jeho rodiny, kteří se stali předky celého lidstva. Když vyšli z archy, Bůh jim řekl, že mohou jíst zvířata — to znamená zabít je, zbavit je krve a sníst. V 1. Mojžíšově 9:5, 6 Bůh dále řekl: „Kromě toho si vyžádám zpět vaši krev vašich duší. Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka, z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka. Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ Tak Jehova schválil trest smrti v případě vrahů.
V době, kdy Bůh jednal s Izraelem jako se svým národem, byly smrtí trestány různé jiné závažné přestupky proti Božímu zákonu. Ve 4. Mojžíšově 15:30 čteme toto jasné prohlášení: „Duše, která něco učiní úmyslně, ať je to domácí nebo cizí usedlík, mluví-li utrhačně o Jehovovi, v tom případě bude ta duše odříznuta ze svého lidu.“
Ale jak to bylo po založení křesťanského sboru? Víme, že Jehova dal lidským vládám právo na existenci a nazval je nadřazenými autoritami. Po vybídnutí, aby křesťané poslouchali vládní autority, Bible říká, že taková autorita vlastně je „pro tebe Boží služebnicí k tvému dobru. Jestliže však činíš to, co je špatné, boj se: vždyť ne nadarmo nosí meč; je totiž Boží služebnicí, mstitelkou, aby projevila zlobu nad tím, kdo koná, co je špatné.“ (Římanům 13:1–4)
Znamená to snad, že vlády mají dokonce oprávnění připravit o život zločince, kteří se provinili závažným zločinem? Ano. Mohli bychom to usuzovat ze slov v 1. Petra 4:15, kde apoštol své bratry nabádal: „Ať . . . nikdo z vás netrpí jako vrah či zloděj ani zločinec ani jako ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí.“ Povšimli jste si slov ‚ať nikdo z vás netrpí jako vrah‘? Petr nenaznačil, že vlády nemají právo nechat vraha za jeho zločin trpět. Naopak ukázal, že vrah může právem dostat spravedlivý trest. Měl by k takovým trestům patřit trest smrti?
Mohl by. To je jasně vidět z Pavlových slov ve 25. kapitole Skutků. Židé podali na Pavla žalobu za přestupky proti jejich Zákonu. Když vojenský velitel posílal svého vězně, Pavla, k římskému místodržiteli, podle zprávy ve Skutcích 23:29 mu napsal: „Shledal jsem, že ho žalují kvůli otázkám svého Zákona, ale neobviňují ho z jediné věci, která zasluhuje smrt nebo pouta.“ Dva roky nato se Pavel dostal před místodržitele Festa. Ve Skutcích 25:8 čteme: „Pavel na obhajobu řekl: ‚Nedopustil jsem se žádného hříchu proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti césarovi.‘ “ Nyní se však zaměřme na jeho poznámky o trestu, dokonce o trestu smrti. Ve Skutcích 25:10, 11 čteme:
„Pavel . . . řekl: ‚Stojím před césarovým soudcovským stolcem, kde mám být souzen. Židům jsem vůbec neukřivdil, jak také sám zcela dobře shledáváš. Jestliže jsem na jedné straně skutečně provinilcem a dopustil jsem se něčeho, co zasluhuje smrt, nedoprošuji se, abych nezemřel; jestliže na druhé straně neexistuje nic z toho, pro co mě tito muži žalují, nikdo mě jim nemůže vydat jako projev přízně. Odvolávám se k césarovi!‘ “
Když Pavel stál před řádně dosazenou autoritou, uznal, že césar má právo potrestat provinilce, a dokonce je popravit. Apoštol neprotestoval proti tomu, aby byl potrestán, jestliže je vinen; ani neříkal, že césar může trestem smrti právem postihnout pouze vrahy.
Připusťme, že římský soudní systém nebyl dokonalý; a dokonalé nejsou ani dnešní lidské soudní systémy. V tehdejší i v dnešní době byli odsouzeni a potrestáni také nevinní lidé. O Ježíšovi Pilát dokonce řekl: „Neshledal jsem na něm nic, co zasluhuje smrt; chci ho tedy ztrestat a propustit.“ Ano, ačkoli vládní autorita připustila, že Ježíš je nevinný, přesto byl popraven. (Lukáš 23:22–25)
Takové křivdy však Pavla ani Petra nedonutily k tomu, aby dokazovali, že trest smrti je ve své podstatě nemorální. Spíše brali v úvahu Boží názor, že nadřazené autority — po celou dobu své existence — ‚nosí meč, aby projevily svou zlobu nad těmi, kdo konají, co je špatné‘. A to zahrnuje použití meče ve smyslu vykonání trestu smrti. Ale když dochází na spornou otázku, zda by některá vláda tohoto světa měla uplatňovat své právo na popravování vrahů, praví křesťané zůstávají důsledně neutrální. Na rozdíl od duchovních křesťanstva se neúčastní žádných debat na tento námět.