Jehova je Bůh „přichystaný odpouštět“

„Ty, Jehovo, jsi . . . dobrý a přichystaný odpouštět.“ (ŽALM 86:5)

1. Jaké těžké břemeno nesl král David a jak našel útěchu pro své ztrápené srdce?

DAVID, král starověkého Izraele, věděl, jak velmi může člověka tížit svědomí poskvrněné vinou. Napsal: „Má vlastní provinění mi totiž přesáhla přes hlavu; jako těžký náklad jsou mi příliš těžká. Strnul jsem a zdrcený jsem až do krajnosti; řval jsem pro sténání svého srdce.“ (Žalm 38:4, 8) Ale David našel pro své ztrápené srdce útěchu. Věděl, že i když Jehova nenávidí hřích, nemá nenávist k hříšníkovi, pokud takový člověk projevuje skutečné pokání a odmítá své hříšné chování. (Žalm 32:5; 103:3) David hluboce věřil v Jehovovu ochotu projevit kajícníkům milosrdenství a řekl: „Ty, Jehovo, jsi . . . dobrý a přichystaný odpouštět.“ (Žalm 86:5)

2, 3. (a) Jaké břemeno možná neseme, když zhřešíme, a proč je to prospěšné? (b) Do jakého nebezpečí bychom se dostali, kdybychom se nechali ‚pohltit vinou‘? (c) Jaké ujištění nám Bible dává, pokud jde o Jehovovu ochotu odpouštět?

² Když zhřešíme, možná si s sebou jako následek neseme drtivé břemeno rozbolavělého svědomí. Tyto výčitky jsou normální, a dokonce prospěšné. Mohou nás přimět, abychom učinili rozhodné kroky, a své chyby napravili. Někteří křesťané byli ovšem svou vinou přemoženi. Jejich srdce je obviňovalo a možná trvalo na tom, že jim Bůh plně neodpustí, ať by činili pokání jakkoli. „Je to hrozný pocit, když si myslíte, že už vás Jehova asi nemiluje,“ řekla jedna sestra, když přemýšlela o chybě, kterou udělala. Dokonce i když činila pokání a přijala od sborových starších prospěšnou radu, stále měla pocit, že si Boží odpuštění nezaslouží. Říká: „Není den, abych Jehovu neprosila o odpuštění.“ Jestliže jsme ‚pohlceni‘ vinou, Satan se možná pokusí přimět nás, abychom se vzdali a mysleli si, že nejsme hodni toho, abychom Jehovovi sloužili. (2. Korinťanům 2:5–7, 11)

³ Ale takto se Jehova na věci nedívá. Jeho Slovo nás ujišťuje, že pokud projevujeme upřímné pokání, které jde ze srdce, Jehova je ochoten, ano připraven odpustit. (Přísloví 28:13) Když se ti tedy zdá, že je pro tebe Boží odpuštění nedosažitelné, možná potřebuješ lépe porozumět tomu, proč a jak Bůh odpouští.

Proč je Jehova „přichystaný odpouštět“?

4. Co si Jehova pamatuje o naší podstatě a jak to ovlivňuje způsob, jak s námi jedná?

⁴ Čteme: „Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás vzdálil naše přestupky. Jako otec projevuje milosrdenství svým synům, Jehova projevil milosrdenství těm, kteří se ho bojí.“ Proč je Jehova ochoten projevovat milosrdenství? Další verš odpovídá: „Vždyť sám dobře zná naše utváření, pamatuje, že jsme prach.“ (Žalm 103:12–14) Ano, Jehova nezapomíná na to, že jsme vytvořeni z prachu a že v důsledku nedokonalosti jsme křehcí a máme slabosti. Vyjádření, že zná „naše utváření“, nám připomíná, že Bible přirovnává Jehovu k hrnčíři a nás k nádobám, které vytváří.a (Jeremjáš 18:2–6) Hrnčíř mívá své hliněné nádoby pevně v rukou, ale zachází s nimi citlivě a má vždy na paměti jejich vlastnosti. Velký Hrnčíř, Jehova, tedy také jednání s námi zmírňuje podle křehkosti naší hříšné podstaty. (Srovnej 2. Korinťanům 4:7.)

5. Jak dopis Římanům popisuje to, jak mocně hřích svírá naše padlé tělo?

⁵ Jehova rozumí tomu, jak mocný je hřích. Písmo popisuje hřích jako sílu, která má lidi ve svém smrtelném sevření. Jak silné je sevření hříchu? V dopise Římanům apoštol Pavel pod inspirací názornými pojmy vysvětluje: Jsme „pod hříchem“, stejně jako vojáci podléhají veliteli (Římanům 3:9); hřích ‚kraluje‘ nad lidstvem (Římanům 5:21); „přebývá“ v nás (Římanům 7:17, 20); jeho „zákon“ v nás stále působí a snaží se ovládat naše chování. (Římanům 7:23, 25) Musíme bojovat náročnou bitvu, když odoláváme mocnému vlivu hříchu na naše padlé tělo. (Římanům 7:21, 24)

6. Jak se Jehova dívá na ty, kdo s kajícným srdcem hledají jeho milosrdenství?

⁶ Náš milosrdný Bůh tedy ví, že nedokážeme být dokonale poslušní, a to bez ohledu na to, jak moc by chtělo být poslušné naše srdce. (1. Královská 8:46) Bůh nás láskyplně ujišťuje o tom, že pokud budeme hledat jeho otcovské milosrdenství s kajícným srdcem, odpustí nám. Žalmista David řekl: „Oběti Bohu jsou zlomený duch; srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:17) Jehova nikdy neodmítne srdce, které je zlomené a zdrcené tíhou viny, ani se od něho neodvrátí. Tato slova krásně popisují skutečnost, že Jehova je přichystaný odpouštět.

7. Proč nemůžeme Boží milosrdenství považovat za samozřejmost?

⁷ Znamená to však, že můžeme považovat Boží milosrdenství za samozřejmost a používat svou hříšnou přirozenost jako výmluvu pro hříšné jednání? V žádném případě! Jehova se neřídí pouhým sentimentem. Jeho milosrdenství má své hranice. V žádném případě neodpustí těm, kdo tvrdošíjně, se zlým úmyslem a záměrně páchají hřích a nečiní pokání. (Hebrejcům 10:26–31) Na druhou stranu, když vidí srdce, které je ‚zlomené a zdrcené‘, je „přichystaný odpouštět“. (Přísloví 17:3) Zamysleme se nad působivým jazykem, který Bible používá, aby popsala úplnost božského odpuštění.

Jak úplně Jehova odpouští?

8. Co to znamená, že Jehova promíjí naše hříchy, a jak by to mělo zapůsobit na nás?

⁸ Kajícný král David řekl: „Konečně jsem ti vyznal svůj hřích a své provinění jsem nezakrýval. Řekl jsem: ‚Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.‘ A sám jsi prominul provinění mých hříchů.“ (Žalm 32:5) Výrazem „prominul“ se překládá hebrejské slovo, jehož základní význam je „pozdvihnout“, „nést, nosit“. Jeho použití zde naznačuje ‚odnětí viny, hříchu, přestupku‘. Jehova tedy jakoby pozdvihl Davidovy hříchy a odnesl je pryč. (Srovnej 3. Mojžíšovu 16:20–22.) To bezpochyby zmírnilo pocity viny, které David do té doby nesl. (Srovnej Žalm 32:3.) I my můžeme mít plnou důvěru v Boha, který promíjí hříchy těch, kdo hledají jeho odpuštění na základě své víry ve výkupní oběť Ježíše Krista. (Matouš 20:28; srovnej Izajáše 53:12.) Lidé, jejichž hříchy Jehova takto pozvedá a odnáší pryč, nemusí nadále nosit břemeno v podobě pocitů viny za minulé hříchy.

9. Jaký význam mají Ježíšova slova: „Odpusť nám naše dluhy“?

⁹ Když Ježíš znázorňoval, jak Jehova odpouští, použil k tomu vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Ježíš nás například vybízí, abychom se modlili: „Odpusť nám naše dluhy.“ (Matouš 6:12) Ježíš tak přirovnal „hříchy“ k ‚dluhům‘. (Lukáš 11:4) Když zhřešíme, stáváme se Jehovovými ‚dlužníky‘. Řecké slovo překládané jako ‚odpustit‘ může znamenat „nechat být, prominout dluh a nevyžadovat ho“. V určitém smyslu to znamená, že když Jehova odpouští, ruší dluh, který by byl jinak připsán na náš účet. Hříšníci, kteří činí pokání, tak mohou získat útěchu. Jehova nikdy nebude vyžadovat zaplacení dluhu, který již zrušil. (Žalm 32:1, 2; srovnej Matouše 18:23–35.)

10, 11. (a) Jakou představu vyvolává výraz ‚vymazat‘ použitý ve Skutcích 3:19? (b) Jak je znázorněna úplnost Jehovova odpuštění?

¹⁰ Ve Skutcích 3:19 používá Bible další metaforu, aby popsala Boží odpuštění: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ Výrazem „vymazány“ se překládá řecké sloveso, které, když je použito metaforicky, může znamenat „setřít, vyhladit, zrušit nebo zničit“. Podle některých učenců to vyvolává představu, jako když se vymazává písmo. Jak se to provádělo? Inkoust, který se běžně používal ve starověku, se vyráběl ze směsi sazí, klovatiny a vody. Když tedy člověk napsal nějaký text, mohl krátce potom vzít mokrou houbu a písmo setřít.

¹¹ To je krásné znázornění toho, jak úplně Jehova odpouští. Když naše hříchy odpustí, je to, jako kdyby vzal houbu a setřel je. Nemusíme se bát, že proti nám v budoucnu tyto hříchy použije, protože Bible odhaluje o Jehovově milosrdenství ještě něco dalšího, co je skutečně pozoruhodné: když Jehova odpouští, zapomíná!

„Na jejich hřích   již nebudu vzpomínat“

12. Když Bible říká, že Jehova odpouští naše hříchy, znamená to, že si na ně nemůže vzpomenout? Proč tak odpovídáš?

¹² Lidem, kteří jsou pod novou smlouvou, Jehova prostřednictvím proroka Jeremjáše slíbil: „Odpustím . . . jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34) Znamená to, že když Jehova odpustí, není schopen si na hříchy již vzpomenout? Sotva. Bible nám vypráví o hříších mnoha lidí, kterým Jehova odpustil, i o hříších Davida. (2. Samuelova 11:1–17; 12:1–13) Jehova si je samozřejmě stále vědom hříchů, které spáchali, a my bychom je měli znát také. Záznam o jejich hříších a také o jejich pokání a Božím odpuštění byl zachován k našemu prospěchu. (Římanům 15:4) Co to tedy znamená, když Bible říká, že Jehova ‚nevzpomíná‘ na hříchy těch, jimž odpustil?

13. (a) Co je zahrnuto ve významu hebrejského slovesa překládaného jako „vzpomínat“? (b) O čem nás Jehova ujišťuje, když říká „na jejich hřích již nebudu vzpomínat“?

¹³ Hebrejské sloveso, které se překládá jako „vzpomínat“, znamená víc než si jen vzpomenout na něco v minulosti. Podle díla Theological Wordbook of the Old Testament (Teologický slovník Starého zákona) je „dalším aspektem [tohoto slova] podniknutí odpovídajících kroků“. V tomto smyslu tedy „vzpomínat“ na hřích znamená jednat proti hříšníkům. Když prorok Ozeáš o svéhlavých Izraelitech řekl, že Jehova si ‚vzpomene na jejich provinění‘, měl na mysli to, že proti nim bude jednat kvůli tomu, že nečinili pokání. Proto závěrečná část tohoto verše dodává: „Bude věnovat pozornost jejich hříchům.“ (Ozeáš 9:9) A naopak, když Jehova říká „na jejich hřích již nebudu vzpomínat“, ujišťuje nás, že jakmile kajícnému hříšníkovi odpustí, nebude proti němu kvůli těmto hříchům jednat. (Ezekiel 18:21, 22) Jehova tedy zapomíná v tom smyslu, že nám naše hříchy opakovaně nepřipomíná, aby nás pořád dokola obviňoval a trestal. Jehova nám tedy dává nádherný příklad, který máme napodobovat, když jednáme s druhými lidmi. Když vyvstanou neshody, nejlepší je nevytahovat minulé přestupky, které jsi byl předtím ochoten odpustit.

Jaké jsou následky?

14. Proč odpuštění neznamená, že kajícný hříšník je osvobozen od všech následků svého špatného jednání?

¹⁴ Znamená to, že když je Jehova přichystaný odpouštět, je kajícný hříšník osvobozen od všech následků svého špatného jednání? Vůbec ne. Nemůžeme hřešit beztrestně. Pavel napsal: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7) Možná na nás dolehnou určité následky našeho jednání nebo problémy, ale když nám Jehova odpustí, neposílá na nás neštěstí. Když vyvstanou problémy, křesťané by si neměli říkat: „Jehova mě asi trestá za mé minulé hříchy.“ (Srovnej Jakuba 1:13.) Na druhou stranu Jehova nás neušetří všech následků našeho špatného jednání. Rozvod, nechtěné těhotenství, sexuálně přenášené choroby, ztráta důvěry nebo úcty — to všechno může být smutným následkem hříchu a Jehova nás před tím chránit nebude. Vzpomeň si, že ačkoli Jehova Davidovi odpustil jeho hřích v souvislosti s Bat-Šebou a Urijášem, neochránil ho před nešťastnými následky. (2. Samuelova 12:9–14)

15, 16. Jak měli ze zákona zaznamenaného ve 3. Mojžíšově 6:1–7 užitek jak postižený, tak přestupník?

¹⁵ Naše hříchy mohou mít také další důsledky. Zamysli se například nad zprávou v 6. kapitole 3. Mojžíšovy. Mojžíšský Zákon se zde zabývá situací, kdy se člověk dopustí vážného přestupku tím, že jinému Izraelitovi něco ukradne, vydírá ho nebo ho ošidí. Hříšník potom popírá svou vinu, a je dokonce natolik smělý, že křivě přísahá. Slovo jednoho člověka stojí proti slovu druhého člověka. Později ovšem přestupníka začíná trápit svědomí a on svůj hřích přiznává. Aby získal Boží odpuštění, musí udělat následující tři věci: musí vrátit to, co ukradl, zaplatit postiženému pokutu ve výši dvaceti procent a obětovat berana jako oběť za vinu. Zákon potom říká: ‚Kněz pro něj vykoná smíření před Jehovou, a tak mu bude odpuštěno.‘ (3. Mojžíšova 6:1–7; srovnej Matouše 5:23, 24.)

¹⁶ Tento zákon byl milosrdným opatřením od Boha. Měl z něho prospěch postižený, kterému se vrátil jeho majetek a který bezpochyby cítil velké ulehčení, když přestupník nakonec svůj hřích přiznal. Z tohoto zákona měl užitek také ten, jehož svědomí ho nakonec pohnulo, aby přiznal svou vinu a napravil křivdu, kterou spáchal. Kdyby to odmítl udělat, Bůh by mu neodpustil.

17. Jestliže naše hříchy někoho zranily, co od nás Jehova očekává, že uděláme?

¹⁷ Ačkoli nejsme pod mojžíšským Zákonem, poskytuje nám cenné informace o tom, jak Jehova smýšlí, tedy i o tom, jak smýšlí o odpuštění. (Kolosanům 2:13, 14) Jestliže naše hříchy někoho zranily nebo poškodily, Jehovu těší, když děláme všechno, co můžeme, abychom ‚napravili křivdu‘. (2. Korinťanům 7:11) K tomu patří to, že svůj hřích uznáme, připustíme svou vinu, a dokonce se poškozenému omluvíme. Potom můžeme na základě Ježíšovy oběti Jehovu snažně prosit a najít úlevu v čistém svědomí a ujištění, že nám odpustil. (Hebrejcům 10:21, 22)

18. Jaké ukázňování možná doprovází Jehovovo odpuštění?

¹⁸ Jehova nám možná odpustí s určitou mírou ukázňování, stejně jako to dělají všichni milující rodiče. (Přísloví 3:11, 12) Kajícný křesťan se bude pravděpodobně muset vzdát výsady sloužit jako starší, služební pomocník nebo průkopník. Ztratit na nějakou dobu výsady, které pro něj byly cenné, je pro něj zřejmě bolestné. Ale takové ukázňování neznamená, že ten člověk ztratil Jehovovu přízeň nebo že mu Jehova neodpustil. Navíc musíme pamatovat na to, že ukázňování od Jehovy je důkazem jeho lásky k nám. Když je přijmeme a uplatníme, je to v našem nejlepším zájmu a může to vést k věčnému životu. (Hebrejcům 12:5–11)

19, 20. (a) Jestliže ses dopustil přestupků, proč by sis neměl myslet, že se na tebe nevztahuje Jehovovo milosrdenství? (b) O čem se bude pojednávat v příštím článku?

¹⁹ Je občerstvující vědět, že sloužíme Bohu, který je „přichystaný odpouštět“. Jehova vidí mnohem víc než naše hříchy a chyby. (Žalm 130:3, 4) On ví, co je v našem srdci. Pokud máš dojem, že tvoje srdce je kvůli minulým hříchům zlomené a zdrcené, neudělej z toho závěr, že se na tebe Jehovovo milosrdenství nevztahuje. Navzdory tomu, jaké chyby jsi snad udělal, jestliže jsi činil opravdové pokání, učinil kroky k nápravě a usilovně ses na základě Ježíšovy prolité krve modlil k Jehovovi o odpuštění, můžeš plně věřit, že se slova z 1. Jana 1:9 vztahují i na tebe: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“

²⁰ Bible nás povzbuzuje, abychom napodobovali Jehovovo odpouštění, když jednáme jeden s druhým. Ale do jaké míry máme odpouštět a zapomínat, když proti nám druzí lidé hřeší? O tom se bude pojednávat v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč je Jehova „přichystaný odpouštět“?

◻ Jak Bible popisuje úplnost Jehovova odpuštění?

◻ V jakém smyslu Jehova zapomíná, když odpouští?

◻ Co od nás Jehova očekává, když byli našimi hříchy druzí zraněni?

[Obrázek na straně 12]

Jestliže byli druzí lidé našimi hříchy zraněni, Jehova od nás očekává, že to dáme do pořádku