Máte stejnou víru jako Abraham?

„Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (LUKÁŠ 18:8)

1. Proč je tak těžké uchovat si v tomto světě pevnou víru?

UCHOVAT si pevnou víru není v dnešní době snadné. Svět vyvíjí na křesťany silný nátlak, aby odvrátil jejich pozornost od duchovních věcí. (Lukáš 21:34; 1. Jana 2:15, 16) Mnozí musí bojovat o přežití kvůli válkám, katastrofám, nemocem či hladu. (Lukáš 21:10, 11) V některých zemích je silně sekularizovaná společnost, a ten, kdo se snaží žít v souladu se svou vírou, je považován za nerozumného člověka, nebo dokonce za fanatika. Mnoho křesťanů je kvůli své víře také pronásledováno. (Matouš 24:9) Je tedy jistě velmi příhodná ta otázka, kterou Ježíš položil před téměř 2 000 lety: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ (Lukáš 18:8)

2. (a) Proč je důležité, aby měl křesťan pevnou víru? (b) O kterém příkladu víry je vhodné uvažovat?

² Pravdou však je, že pevnou víru nutně potřebujeme, jestliže chceme, aby náš život byl už nyní úspěšný a abychom v budoucnosti získali věčný život. Apoštol Pavel citoval slova, která Jehova řekl Habakukovi, a napsal: „ ‚Můj spravedlivý bude žít z víry‘, a ‚jestliže se odtahuje, má duše v něm nemá zalíbení‘ . . . Bez víry je . . . nemožné líbit se [Bohu].“ (Hebrejcům 10:38–11:6; Habakuk 2:4) A Timoteovi řekl: „Bojuj znamenitý boj víry, pevně uchop věčný život, pro který jsi byl povolán.“ (1. Timoteovi 6:12) Jak je tedy možné mít nezlomnou víru? Když o této otázce přemýšlíme, je dobré zamyslet se přitom nad příkladem muže, jenž žil sice asi před 4 000 lety, ale jehož víry si hluboce váží příslušníci tří hlavních náboženství — islámu, judaismu a křesťanství. Tím mužem je Abraham. Proč byla jeho víra tak pozoruhodná? Můžeme ho dnes nějak napodobit?

Poslouchal Boží pokyny

3, 4. Proč se Terach se svou rodinou přestěhoval z Uru do Charanu?

³ V Bibli je o Abrahamovi (jehož původní jméno bylo Abram) první zmínka hned na začátku. V 1. Mojžíšově 11:26 čteme: „Terach . . . se stal otcem Abrama, Nachora a Charana.“ Terach žil se svou rodinou v Uru Chaldejců, což bylo vzkvétající město v jižní Mezopotámii. Nezůstali tam však. „Terach [vzal] svého syna Abrama a svého vnuka Lota, Charanova syna, a svou snachu Sarai [Sáru], manželku svého syna Abrama, a vyšli s ním z Uru Chaldejců, aby šli do země Kanaán. Časem přišli do Charanu a usídlili se tam.“ (1. Mojžíšova 11:31) Do Charanu přestěhoval svou rodinu i Abrahamův bratr Nachor. (1. Mojžíšova 24:10, 15; 28:1, 2; 29:4) Proč se však Terach odstěhoval ze vzkvétajícího Uru do dalekého Charanu?

⁴ Důvod tohoto neobvyklého stěhování objasnil ve své řeči před Sanhedrinem věrný muž Štěpán asi 2 000 let po tom, co žil Abraham. Řekl: „Bůh slávy se objevil našemu praotci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, předtím, než se usídlil v Charanu, a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a pojď do země, kterou ti ukážu.‘ Pak vyšel ze země Chaldejců a usídlil se v Charanu.“ (Skutky 7:2–4) Přestěhováním nejbližších členů své rodiny do Charanu se Terach vlastně podřídil tomu, co Jehova zamýšlel v souvislosti s Abrahamem.

5. Kam odešel Abraham po smrti svého otce? Proč?

⁵ Terachova rodina se v novém městě usadila. Když pak o mnoho let později mluvil Abraham o ‚své zemi‘, měl na mysli právě oblast Charanu, a ne Uru. (1. Mojžíšova 24:4) Nicméně Charan se neměl stát trvalým Abrahamovým domovem. Štěpán řekl: „Když [Abrahamův] otec zemřel, Bůh způsobil, že [Abraham] odtud přesídlil do této země, ve které nyní bydlíte.“ (Skutky 7:4) Abraham uposlechl Jehovovy pokyny a společně s Lotem překročil Eufrat a vešel do země Kanaán.a

6. Jaký slib dal Jehova Abrahamovi?

⁶ Proč vlastně Jehova přiměl Abrahama, aby se přestěhoval do Kanaánu? Důvod souvisel se záměrem, který s tímto věrným mužem Bůh měl. Jehova řekl Abrahamovi: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno velikým; a prokaž se jako požehnání. A požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojžíšova 12:1–3) Abraham měl být otcem velkého národa, který měl mít Jehovovu ochranu a který měl vlastnit zemi Kanaán. To byl skutečně nádherný slib! Jestliže však Abraham chtěl tuto zemi zdědit, musel ve svém životě udělat zásadní změny.

7. Jaké změny musel být Abraham ochoten udělat, aby se na něm splnil slib, který dal Jehova?

⁷ Když Abraham odcházel z Uru, opouštěl vzkvétající město a pravděpodobně i širší příbuzenstvo svého otce, což v tehdejších patriarchálních dobách byly činitele, které významně přispívaly k bezpečnosti. Když odešel z Charanu, oddělil se od domácnosti svého otce, tedy i od rodiny svého bratra Nachora, a přestěhoval se do neznámé země. V Kanaánu nehledal bezpečí uvnitř hradeb některého města. Proč ne? Krátce po tom, co vstoupil do této země, mu totiž Jehova řekl: „Projdi zemí po její délce a po její šířce, protože tobě ji dám.“ (1. Mojžíšova 13:17) Pětasedmdesátiletý Abraham a jeho pětašedesátiletá manželka Sára tyto pokyny uposlechli. „Vírou přebýval jako někdo cizí v zemi slibu jako v zemi cizí, a bydlel ve stanech.“ (Hebrejcům 11:9; 1. Mojžíšova 12:4)

Víra, jako měl Abraham, v dnešní době

8. Co bychom podle příkladu Abrahama a dalších starověkých svědků měli posilovat?

⁸ Abraham a členové jeho rodiny jsou jmenováni mezi těmi, kdo tvoří velký „oblak [předkřesťanských] svědků“, o němž se píše v 11. kapitole Hebrejcům. Vzhledem k tomu, jakou víru měli tito první Boží služebníci, povzbuzuje Pavel křesťany, aby odložili „každou zátěž a hřích [nedostatek víry], do něhož se snadno zaplétáme“. (Hebrejcům 12:1) Do nedostatku víry se skutečně můžeme ‚snadno zaplést‘. Ale stejně jako v Pavlově době i dnes mohou praví křesťané budovat pevnou víru srovnatelnou s vírou Abrahama a dalších Božích služebníků, kteří žili ve starověku. Pavel napsal o sobě a o spolukřesťanech: „My . . . nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:39)

9, 10. Co svědčí o tom, že dnes má mnoho lidí stejnou víru jako Abraham?

⁹ Je pravda, že svět se od dob Abrahama změnil. Stále však sloužíme témuž ‚Abrahamovu Bohu‘ a ten se nemění. (Skutky 3:13; Malachiáš 3:6) Jehova si zaslouží, aby byl dnes uctíván stejně jako v době Abrahama. (Zjevení 4:11) Mnozí lidé mu zcela zasvěcují svůj život a podobně jako Abraham dělají ve svém životě nejrůznější změny potřebné k tomu, aby mohli konat Boží vůli. Své zasvěcení dalo v uplynulém roce veřejně najevo 316 092 lidí, a to tím, že se dali pokřtít „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. (Matouš 28:19)

¹⁰ Většina těchto nových křesťanů nemusela cestovat do dalekých cizích zemí, aby splnili závazky vyplývající z toho, že se zasvětili Bohu. V duchovním smyslu však mnozí z nich urazili značnou vzdálenost. Například Elsie na Mauriciu bývala kouzelnicí. Všichni lidé se jí báli. Jedna zvláštní průkopnice zahájila studium s její dcerou a tím se pro Elsie otevřela cesta „ze tmy ke světlu“. (Skutky 26:18) Když viděla, jaký zájem projevuje její dcera, souhlasila Elsie se studiem na základě publikace Moje kniha biblických příběhů. Studium bylo vedeno třikrát týdně, protože Elsie potřebovala neustálé povzbuzování. Okultní zvyky jí nepřinášely štěstí a měla také mnoho osobních problémů. Nakonec se jí však podařilo urazit tu dlouhou cestu od démonismu k pravému uctívání. Když za ní lidé přicházeli, aby využili jejích služeb, vysvětlovala jim, že před zlem je může ochránit pouze Jehova. Elsie je nyní pokřtěným svědkem a pravdu přijalo i 14 členů její rodiny a známých.

11. Jaké změny jsou ochotni udělat ti, kdo svůj život zasvěcují Jehovovi?

¹¹ Většina těch, kdo v uplynulém roce zasvětili svůj život službě Bohu, nemuseli dělat tak radikální změny. Všichni však učinili kroky k tomu, aby ze stavu, v němž byli duchovně mrtví, ožili. (Efezanům 2:1) Fyzicky jsou sice stále ještě ve světě, ale už nejsou jeho částí. (Jan 17:15, 16) Tito lidé, podobně jako pomazaní křesťané, jejichž „občanství existuje v nebesích“, jsou jako ‚cizinci a dočasní usedlíci‘. (Filipanům 3:20; 1. Petra 2:11) Uvedli svůj život do souladu s Božími měřítky, a jejich pohnutkou je především láska k Bohu a láska k bližnímu. (Matouš 22:37–39) Neusilují o sobecké, hmotné cíle ani necítí potřebu realizovat se v tomto světě. Naopak, svůj zrak upírají na slíbená ‚nová nebesa a novou zemi, v nichž bude přebývat spravedlnost‘. (2. Petra 3:13; 2. Korinťanům 4:18)

12. Která činnost, o níž máme zprávu z uplynulého roku, dokládá, že Ježíš během své přítomnosti nalézá „na zemi víru“?

¹² Když se Abraham přestěhoval do Kanaánu, byli tam on a jeho rodina sami, a podporu a ochranu jim mohl poskytovat pouze Jehova. Ale těch 316 092 nově pokřtěných křesťanů zdaleka není samo. I je, podobně jako Abrahama, Jehova podporuje a chrání prostřednictvím svého ducha. (Přísloví 18:10) Kromě toho je však podporuje prostřednictvím mohutného „národa“, který je tvořen lidmi různé národnosti a který je početnější než některé dnešní národy v tomto světě. (Izajáš 66:8) V uplynulém roce měl tento národ 5 888 650 příslušníků a ti prokazovali svou činnou víru tím, že se svými bližními mluvili o Božích slibech. (Marek 13:10) V tomto díle strávili neuvěřitelných 1 186 666 708 hodin, když hledali lidi, kteří mají zájem. Výsledkem bylo 4 302 852 biblických studií vedených s těmi, kdo chtějí posílit svou víru. Navíc 698 781 příslušníků tohoto „národa“ projevilo svou horlivost tím, že se podíleli na průkopnické službě, a to buď celodobě, nebo jeden měsíc, či několik měsíců. (Podrobné údaje o činnosti svědků Jehovových v uplynulém roce jsou na straně 12 až 15.) Tato pozoruhodná zpráva dává jasnou, kladnou odpověď na Ježíšovu otázku: „Až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“

Věrní navzdory zkouškám

13, 14. Uveď, s jakými těžkostmi se Abraham a jeho rodina potýkali v Kanaánu.

¹³ V Kanaánu to Abraham a jeho domácnost často neměli lehké. Nejméně jednou nastal tak velký hladomor, že Abraham musel z Kanaánu odejít do Egypta. Egyptský vládce a také vládce Geraru (nedaleko Gazy) se rovněž pokoušeli přivlastnit si Abrahamovu manželku Sáru. (1. Mojžíšova 12:10–20; 20:1–18) Došlo i ke sporům mezi pastevci Abrahamova dobytka a pastevci Lotova dobytka, a to vedlo k tomu, že se tyto dvě domácnosti rozdělily. Abraham nesobecky poskytl Lotovi možnost, aby si jako první vybral, ve které zemi bude žít. Lot se rozhodl pro Jordánskou oblast, která svou úrodností a krásou připomínala Eden. (1. Mojžíšova 13:5–13)

¹⁴ Později byl Lot vtažen do války, k níž došlo v nížině Siddim a v níž král dalekého Elamu a jeho spojenci bojovali proti králům pěti měst. Cizí králové místní krále porazili a s sebou odnesli velkou kořist, jejíž součástí byl i Lot a jeho zboží. Když se Abraham dozvěděl, co se stalo, cizí krále nebojácně pronásledoval. Podařilo se mu osvobodit Lota a jeho domácnost a také odnést zpátky zboží místních králů. (1. Mojžíšova 14:1–16) Pro Lota to však nebyl nejhorší zážitek v Kanaánu. Z nějakého důvodu se usadil v Sodomě, i když město bylo proslulé svou nemravností.b (2. Petra 2:6–8) Když byl dvěma anděly upozorněn, že město bude zničeno, utekl společně se svou manželkou a dcerami. Lotova manželka však nedbala na zvláštní pokyny andělů, a proto ji pohřbila sůl. Lot pak nějakou dobu musel se svými dvěma dcerami žít v jeskyni v Coaru. (1. Mojžíšova 19:1–30) Abrahama tyto události jistě velmi znepokojovaly, zejména proto, že Lot přišel do Kanaánu společně s jeho domácností.

15. Jakému negativnímu smýšlení se Abraham nepochybně vyhýbal, přestože se musel potýkat s problémy, když žil ve stanech v cizí zemi?

¹⁵ Kladl si však někdy Abraham otázku, zda neměl společně s Lotem raději zůstat v bezpečí, které poskytoval Ur, kde žili otcovi vzdálenější příbuzní, nebo v Charanu, kde žil jeho bratr Nachor? Toužil snad někdy po tom, aby se usadil v nějakém bezpečném opevněném městě, místo aby žil ve stanech? Ptal se snad někdy, zda oběti spojené s tím, že putoval v cizí zemi, byly moudré? O Abrahamovi a jeho rodině apoštol Pavel napsal: „Kdyby opravdu stále vzpomínali na místo, z něhož vyšli, měli by příležitost se vrátit.“ (Hebrejcům 11:15) Oni se však nevrátili. I přes útrapy zůstali tam, kde je chtěl mít Jehova.

Vytrvalost v dnešní době

16, 17. (a) S jakými těžkostmi se dnes potýkají mnozí křesťané? (b) Jaký kladný postoj mají křesťané? Proč?

¹⁶ Podobným způsobem vytrvávají praví křesťané v dnešní době. Služba Bohu jim sice přináší velkou radost, ale jejich život v těchto posledních dnech není vždy snadný. Přestože žijí v duchovním ráji, postihují je stejné ekonomické problémy jako jejich sousedy. (Izajáš 11:6–9) Mnozí křesťané se stali nevinnými oběťmi válek mezi národy a někteří musí žít v krajní chudobě, i když si tuto situaci nezavinili sami. Kromě toho musí snášet problémy spojené s tím, že jsou nepopulární menšinou. V mnoha zemích se při kázání dobré zprávy setkávají se silnou apatií. V dalších zemích zažívají podvodné útoky těch, kdo ‚výnosem vytvářejí těžkosti‘ a „krev nevinného prohlašují za ničemnou“. (Žalm 94:20, 21) Ale i v zemích, kde nejsou napadáni a kde je někteří lidé chválí za jejich vysoká měřítka, si křesťané uvědomují, že se odlišují od svých spolužáků či spolupracovníků — podobně jako Abraham, který žil ve stanech, zatímco většina lidí v jeho okolí žila ve městech. Ano, není snadné žít v tomto světě, a přitom ‚nebýt jeho částí‘. (Jan 17:14)

¹⁷ Litujeme tedy toho, že jsme svůj život zasvětili Bohu? Říkáme si, že jsme měli raději zůstat částí tohoto světa a být stejní jako všichni ostatní lidé? Je nám líto obětí, které jsme přinesli v souvislosti se službou Jehovovi? Rozhodně ne! Neohlížíme se totiž toužebně zpět, ale uznáváme, že všechno, co jsme případně obětovali, není ničím ve srovnání s požehnáním, které zažíváme už nyní a které zažijeme v budoucnosti. (Lukáš 9:62; Filipanům 3:8) Ostatně jsou snad lidé ve světě šťastní? Mnoho jich hledá odpovědi, které my už známe. Trpí, protože se neřídí radami od Boha, kterými se řídíme my a které čerpáme ze stránek Bible. (Žalm 119:105) Mnoho lidí také touží po takových přátelských vztazích, jaké jsou mezi křesťany, a takovém nádherném společenství, z jakého se se svými spoluvěřícími těšíme my. (Žalm 133:1; Kolosanům 3:14)

18. K čemu nakonec vede to, když křesťané projevují odvahu podobně jako Abraham?

¹⁸ Je pravda, že někdy musíme být odvážní jako Abraham, když pronásledoval ty, kdo zajali Lota. Ale jestliže takoví jsme, Jehova žehná našemu počínání. Například v Severním Irsku, kde kvůli sektářskému násilí hluboce zakořenila nenávist, je zapotřebí odvahy, chce-li být člověk neutrální. Věrní křesťané se však řídí tím, co Jehova řekl Jozuovi: „Buď odvážný a silný. Nebuď otřesen ani se neděs, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli půjdeš.“ (Jozue 1:9; Žalm 27:14) Díky svému nebojácnému postoji, který křesťané v Irsku projevují už mnoho let, si získali úctu ostatních lidí, a dnes mohou všude v této zemi svobodně kázat.

19. Co křesťané dělají rádi a co s důvěrou očekávají, když se řídí Jehovovým vedením?

¹⁹ Nikdy nemusíme pochybovat o tom, že ať nás postihne cokoli, povede to — budeme-li se řídit Jehovovým vedením — k Jehovově slávě a k našemu dlouhodobému užitku. A přestože zažíváme problémy a přinášíme oběti, neexistuje nic, co bychom dělali raději než to, že sloužíme Jehovovi, radujeme se ze společenství s našimi křesťanskými bratry, a s důvěrou se těšíme na věčnou budoucnost, kterou Bůh slíbil.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Proč je nutné mít pevnou víru?

◻ Jak Abraham prokázal, že má pevnou víru?

◻ Jaké změny v životě jsou spojeny s tím, že člověk zasvětí svůj život Bohu?

◻ Proč jsme šťastní ve službě Bohu, i když se možná potýkáme s nejrůznějšími problémy?

[Obrázky na straně 7]

Abraham byl ochoten udělat ve svém životě velké změny, aby se na něm splnil slib

[Obrázky na straně 9]

Doklady svědčí o tom, že Ježíš během své přítomnosti nalézá „na zemi víru“