Přijímají druzí tvoje rady?
DOBRÁ a vhodně předložená rada určitě vždy vede k výborným výsledkům. Je to ale pravda? Ne, není! Dokonce i znamenitá rada od velmi schopného rádce je často přehlížena nebo odmítnuta. (Přísloví 29:19)
To se stalo, když Jehova dal radu Kainovi, v němž se vyvinula nenávist k jeho bratru Abelovi. (1. Mojžíšova 4:3–5) Bůh věděl, že takový postoj je pro Kaina nebezpečný, a proto mu řekl: „Proč ses rozpálil hněvem a proč se ti protáhl obličej? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:6, 7)
Jehova tak přirovnal hřích k dravci připravenému vrhnout se na Kaina, pokud by dále v sobě pěstoval zášť vůči svému bratrovi. (Srovnej Jakuba 1:14, 15.) Kain měl ještě čas změnit svůj postoj, ‚obrátit se, aby jednal dobře‘ místo toho, aby dál pokračoval neblahým směrem. Je smutné, že Kain na to nedbal. Odmítl Jehovovu radu, a to mělo strašné následky.
Někteří lidé nesou nelibě a odmítají jakoukoli radu. (Přísloví 1:22–30) Mohla by to být chyba rádce, že je rada odmítnuta? (Job 38:2) Dáváš rady tak, že je pro druhé obtížné je přijmout? Kvůli lidské nedokonalosti takové nebezpečí skutečně existuje. Avšak pravděpodobnost toho, že se to stane, můžeš snížit na minimum, budeš-li se pečlivě řídit biblickými zásadami. Uvažujme o několika z nich.
‚Usměrňuj v duchu mírnosti‘
„Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kdo jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý upíráš oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1) Apoštol Pavel tak poukázal na to, že ti, kdo jsou „duchovně způsobilí“, by se měli pokusit usměrnit křesťana, který ‚dělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí‘. Někdy se zdá, že největší sklon dávat rady mají ti, kdo jsou k tomu nejméně způsobilí. Proto nebuď příliš rychlý, abys radil druhým. (Přísloví 10:19; Jakub 1:19; 3:1) Těmi, kdo jsou k tomu duchovně způsobilí, jsou v první řadě sboroví starší. Pokud ovšem kterýkoli zralý křesťan vidí bratra, že jde vstříc nebezpečí, měl by jej varovat.
Jestliže někoho na něco upozorňuješ nebo někomu dáváš radu, ujisti se, že to, co říkáš, je založeno na božské moudrosti, a ne na lidských teoriích a filozofiích. (Kolosanům 2:8) Buď jako starostlivý kuchař, který se ujišťuje, že každá z použitých ingrediencí je zdravá a neobsahuje nic, co by mohlo být jedovaté. Ujisti se, že tvoje rada je pevně založena na Božím slovu, a ne pouze na tvém vlastním názoru. (2. Timoteovi 3:16, 17) Tak si budeš jist, že tvoje rada nikomu neuškodí.
Cílem rady je „usměrnit“ toho, kdo chybuje, ne přimět ho ke změně proti jeho vůli. Řecké slovo přeložené jako „usměrnit“ je příbuzné s výrazem, který se týká napravování vykloubené kosti, aby se zabránilo pozdějšímu postižení. Podle lexikografa W. E. Vinea to rovněž svědčí o „potřebě trpělivosti a vytrvalosti při tomto postupu“. Představ si, jakou to vyžaduje jemnost a obratnost, aby se zabránilo zbytečné fyzické bolesti. Podobně i ten, kdo dává radu, musí projevit velkou opatrnost, aby nezranil toho, komu radí. To je dost obtížné, když někdo o radu sám žádá. Ale když tě o radu nežádá, je třeba ještě větší obratnosti a taktu.
Určitě nikoho ‚neusměrníš‘, pokud se mu odcizíš. Aby se to nestalo, měj na mysli, že musíš projevovat „něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost“. (Kolosanům 3:12) Jestliže je lékař netrpělivý a hrubý, pacient asi nebude dbát jeho rad a možná se už ani nevrátí, aby pokračoval v léčbě, kterou potřebuje.
To neznamená, že by rady měly postrádat pevnost. Ježíš Kristus byl pevný, když dával rady sedmi sborům v oblasti Asie. (Zjevení 1:4; 3:1–22) Dal jim několik velmi přímých rad, které potřebovali slyšet a uplatnit. Ježíšova pevnost však byla vždy vyvážena takovými vlastnostmi, jako jsou soucit a laskavost, a zrcadlila láskyplnou osobnost jeho nebeského Otce. (Žalm 23:1–6; Jan 10:7–15)
Dávej rady s milostivostí
„Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6) Sůl může zvýraznit chuť jídla a učinit ji působivou. Má-li být tvoje rada ‚stravitelná‘, musí být předložena ‚s milostivostí a musí být okořeněná solí‘. Avšak i pokrm obsahující ty nejlepší ingredience může být špatně připraven anebo může být hozen na talíř jako nepřitažlivá hmota. To nikomu chuť k jídlu nezvýší. Může se stát, že bude těžké spolknout byť i jen jediné takové nechutné sousto.
Dáváš-li radu, je důležité volit správná slova. Moudrý muž Šalomoun řekl: „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11) Je docela možné, že měl na mysli krásně gravírovanou stříbrnou nádobu a v ní nádherně tvarovaná zlatá jablka. Bylo by to velmi příjemné na pohled, a jistě by sis toho vážil, kdybys takovýto dar dostal! Stejným způsobem mohou dobře volená, milostivá slova silně zapůsobit na toho, komu se snažíš pomoci. (Kazatel 12:9, 10)
Naopak, „slovo, které působí bolest, budí hněv“. (Přísloví 15:1) Nevhodně zvolená slova mohou snadno vést k bolesti a hněvu spíše než k vděčnosti. A nejen nešťastně zvolená slova, ale i nesprávný tón hlasu může způsobit, že člověk odmítne v podstatě dobrou radu. Dávat radu netaktním, necitlivým způsobem může být stejně škodlivé jako napadnout někoho zbraní. „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem,“ říkají Přísloví 12:18. Proč mluvit neuváženě a znesnadňovat tak někomu, aby naslouchal radě? (Přísloví 12:15)
Jak řekl Šalomoun, slovo rady by mělo být ‚proneseno v pravý čas‘. Správně zvolená doba je tedy důležitá, má-li mít rada úspěch. Je zřejmé, že pokrm asi neocení ten, kdo nemá chuť k jídlu. Třeba se před chvílí hodně najedl, nebo může být nemocný. Nutit k jídlu někoho, kdo nechce jíst, není ani moudré, ani přijatelné.
Dávej rady s ponížeností mysli
„Naplňte mou radost tím, že. . . nic nebudete dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli budete považovat ostatní za sobě nadřazené a nebudete s osobním zájmem upírat oči jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních.“ (Filipanům 2:2–4) Jestliže jsi dobrým rádcem, budeš podněcován „osobním zájmem“ o blaho druhých. Ve svém jednání s duchovními bratry a sestrami budeš také projevovat ‚poníženost mysli‘ a přitom budeš druhé považovat za sobě nadřazené. Co to znamená?
Poníženost mysli ti zabrání, aby sis nepřisvojil nadřazený postoj nebo tón hlasu. Nikdo z nás nemá důvod považovat se za nadřazeného svým spoluvěřícím. Každý z nás čas od času klopýtá. A jelikož nemůžeš číst, co je v srdci, je zvláště důležité, abys nesoudil pohnutky toho, komu radíš. Nemusí mít žádnou špatnou pohnutku a ani si nemusí být vědom jakéhokoli nesprávného postoje nebo jednání. Dokonce i když si do jisté míry uvědomuje, že neodpovídá Božím požadavkům, bezpochyby pro něho bude mnohem snazší přijmout radu, jestliže je dána pokorně s upřímným zájmem o jeho duchovní blaho.
Představ si, jak by ses cítil, kdybys byl pozván k jídlu, ale tvůj hostitel by s tebou jednal chladným, pohrdavým způsobem. Jistě by ses z takového jídla netěšil. Vskutku, „lepší je jídlo ze zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist“. (Přísloví 15:17) Podobně, i ta nejlepší rada se obtížně přijímá, pokud rádce dává tomu, komu radí, najevo svou nelibost nebo jej snižuje a uvádí do rozpaků. Naproti tomu láska, vzájemná úcta a důvěra usnadní dávání i přijímání rad. (Kolosanům 3:14)
Rada, která byla přijata
Poníženost mysli projevil prorok Natan, když dával radu králi Davidovi. V tom, co Natan řekl a udělal, byla patrná láska a úcta k Davidovi. Natan začal podobenstvím, jež bralo v úvahu, že pro Davida by mohlo být těžké naslouchat radě. (2. Samuelova 12:1–4) Prorok se dovolával Davidovy lásky k právu a spravedlnosti, a to i přesto, že Davidovo jednání ve spojitosti s Bat-šebou o této lásce nesvědčilo. (2. Samuelova 11:2–27) A když zdůraznil hlavní myšlenku svého podobenství, Davidova upřímná reakce byla: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Samuelova 12:7–13) Na rozdíl od Kaina, který Jehovovi nenaslouchal, David nápravu pokorně přijal.
Jehova nepochybně Natana vedl a bral v úvahu Davidovu nedokonalost a také pravděpodobnost, že by David mohl reagovat nepříznivě. Natan postupoval velmi taktně, a patrně považoval Davida za sobě nadřazeného, protože to byl Jehovův ustanovený král. Jestliže jsi v postavení, s nímž je spojena určitá autorita, mohl bys dávat vhodné rady, ale mohlo by být těžké je přijímat, pokud bys opomenul projevovat poníženost mysli.
Natan usměrnil Davida v duchu mírnosti. Prorokova slova byla milostivá a pečlivě připravená tak, aby David mohl zareagovat způsobem, který by byl v jeho vlastním zájmu. Natana nepodněcovaly jeho vlastní zájmy a ani se nepokoušel přisvojit si morální nebo duchovní nadřazenost nad Davidem. Je to znamenitý příklad správných slov pronesených vhodným způsobem! Budeš-li jednat také tak, je mnohem pravděpodobnější, že druzí budou tvé rady přijímat.
[Obrázek na straně 22]
Tvoje rady by měly být zdravé jako výživný pokrm
[Obrázek na straně 23]
Je tvá rada tak působivá jako zlatá jablka ve stříbrných řezbách?
[Obrázek na straně 24]
Prorok Natan se pokorně dovolával Davidovy lásky k právu a spravedlnosti