„Ať čtenář použije rozlišovací schopnost“

„Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, . . . jak stojí na svatém místě, . . . potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (MATOUŠ 24:15, 16)

1. Jak na lidi zapůsobilo Ježíšovo varování zapsané u Lukáše 19:43, 44?

JESTLIŽE jsme bdělí vzhledem k blížícímu se nebezpečí, může nám to pomoci, abychom mu unikli. (Přísloví 22:3) Představme si tedy, v jaké situaci byli křesťané v Jeruzalémě po útoku Římanů v roce 66 n. l. Ježíš varoval, že město bude obklíčeno a zničeno. (Lukáš 19:43, 44) Většina Židů Ježíše ignorovala. Jeho učedníci však na toto varování dbali. Proto byli uchráněni před neštěstím, které přišlo roku 70 n. l.

2, 3. Proč bychom se měli zajímat o Ježíšovo proroctví zaznamenané u Matouše 24:15–21?

² V proroctví, které se dotýká i nás a naší doby, Ježíš popsal složené znamení, k němuž patří války, hlad, zemětřesení, mory a pronásledování křesťanů, kteří kážou o Božím Království. (Matouš 24:4–14; Lukáš 21:10–19) Ježíš také poskytl vodítko, které mělo jeho učedníkům pomoci, aby poznali, že konec je blízko — poukázal na ‚ohavnost, která působí zpustošení, jak stojí na svatém místě‘. (Matouš 24:15) Prozkoumejme ta významná slova, abychom zjistili, jak mohou ovlivnit náš život nyní i v budoucnosti.

³ Ježíš nejprve popsal složené znamení a pak řekl: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, jak stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! Stále se modlete, aby k vašemu útěku nedošlo v zimním čase nebo v sabatním dnu, neboť potom bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud.“ (Matouš 24:15–21)

4. Z čeho je patrné, že se Matouš 24:15 splnil v prvním století?

⁴ Zprávy zaznamenané Markem a Lukášem poskytují doplňující podrobnosti. Tam, kde Matouš používá spojení „stojí na svatém místě“, Marek 13:14 uvádí „stojí, kde by neměla“. Lukáš 21:20 dodává Ježíšova slova: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ To nám pomáhá poznat, že první splnění se týkalo římského útoku na Jeruzalém a jeho chrám — svatý pro Židy, ale již ne pro Jehovu. Tento útok začal v roce 66 n. l. K úplnému zpustošení došlo v roce 70 n. l., kdy Římané zničili město i chrám. Co bylo tehdy tou ‚ohavností‘? A v jakém smyslu ‚stála na svatém místě‘? Odpovědi na tyto otázky nám pomohou, abychom si objasnili, jak se toto proroctví má splnit v naší době.

5, 6. (a) Proč bylo potřeba, aby čtenáři 9. kapitoly Daniela měli rozlišovací schopnost? (b) Jak se splnilo Ježíšovo proroctví o ‚ohavnosti‘?

⁵ Ježíš naléhavě vybízel čtenáře, aby použili rozlišovací schopnost. Jaké čtenáře? Pravděpodobně čtenáře 9. kapitoly Daniela. Tam je proroctví, které ukazuje, kdy se objeví Mesiáš, a které předpovídá, že Mesiáš bude „odříznut“ po třech a půl letech. Proroctví říká: „Na křídle ohavností bude ten, kdo působí zpustošení; a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat také na toho, jenž je zpustošený.“ (Daniel 9:26, 27; viz také Daniela 11:31; 12:11.)

⁶ Židé se domnívali, že toto proroctví se týká znesvěcení chrámu Antiochem IV., k čemuž došlo asi o 200 let dříve. Ježíš však ukázal, že je to jinak. Naléhavě vybízel k rozlišovací schopnosti, protože „ohavnost“ se teprve měla objevit a postavit se na ‚svaté místo‘. Je zřejmé, že Ježíš poukazoval na římské vojsko, které mělo přijít roku 66 n. l. se svými korouhvemi. Takové standarty, které se používaly již dlouho, byly vlastně modlami, a pro Židy byly něčím ohavným.a Kdy však měly ‚stát na svatém místě‘? K tomu došlo tehdy, když římské vojsko se svými korouhvemi zaútočilo na Jeruzalém a jeho chrám, který Židé považovali za svatý. Římané dokonce začali podkopávat zeď areálu chrámu. Ano, to, co bylo dlouho považováno za ohavné, nyní stálo na svatém místě. (Izajáš 52:1; Matouš 4:5; 27:53; Skutky 6:13)

Novodobá „ohavnost“

7. Které Ježíšovo proroctví se splňuje v naší době?

⁷ Od první světové války jsme svědky většího splnění Ježíšova znamení zapsaného ve 24. kapitole Matouše. Připomeňme si však Ježíšova slova: „Až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, . . . jak stojí na svatém místě, . . . potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.“ (Matouš 24:15, 16) I tento rys Ježíšova proroctví musí mít své splnění v naší době.

8. Co svědkové Jehovovi již celá léta učí o tom, co je v nové době „ohavnost“?

⁸ Jehovovi služebníci důvěřují ve splnění tohoto proroctví. Bylo to patrné ze Strážné věže z 1. ledna 1921 (angl.), která se na toto proroctví zaměřila v souvislosti s vývojem událostí na Středním východě. V čísle z 1. května 1930 (anglicky 15. prosince 1929) Strážná věž potom kategoricky prohlásila: „Celá tendence spolku národů [Společnosti národů] směřuje k tomu, odvrátiti lidi od Boha a Krista, a proto to jest hubící věc, výrobek satana a ohavnost v očích [Boha].“ V roce 1919 se tedy objevila „ohavnost“. Časem byla Společnost národů nahrazena Spojenými národy. Svědkové Jehovovi již dlouho poukazují na to, že tyto lidské mírotvorné organizace jsou v Božích očích ohavné.

9, 10. Jak dřívější porozumění tomu, co je velké soužení, ovlivnilo náš pohled na dobu, kdy měla „ohavnost“ stát na svatém místě?

⁹ Předchozí článek shrnul náš ujasněný pohled na značnou část 24. a 25. kapitoly Matouše. Je potřeba nějaké ujasnění v souvislosti s ‚ohavností stojící na svatém místě‘? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Ježíšovo proroctví klade do úzké souvislosti to, že ohavnost „stojí na svatém místě“, s tím, že začíná předpověděné „soužení“. Ačkoli tedy „ohavnost“ existuje již po dlouhou dobu, souvislost mezi tím, že „stojí na svatém místě“, a velkým soužením by měla ovlivnit naše smýšlení. Proč?

¹⁰ Boží lid tomu kdysi rozuměl tak, že úvodní část velkého soužení začala v roce 1914 a že závěrečnou částí bude armagedonská bitva. (Zjevení 16:14, 16; srovnej Strážnou věž z 1. dubna 1939, stranu 110, angl.) Můžeme tedy pochopit, proč se to dříve chápalo tak, že novodobá „ohavnost“ se musela postavit na svaté místo krátce po první světové válce.

11, 12. Jaký upřesněný pohled na velké soužení byl předložen v roce 1969?

¹¹ V pozdějších letech jsme však na to začali pohlížet jinak. Ve čtvrtek 10. července 1969 na mezinárodním sjezdu „Mír na zemi“, který se konal v New Yorku, měl burcující proslov tehdejší viceprezident Watch Tower Bible and Tract Society F. W. Franz. Když mluvil o tom, jak se dříve rozumělo tomuto Ježíšovu proroctví, bratr Franz řekl: „Vysvětlení bylo takové, že ‚velké soužení‘ začalo v roce 1914 a že mu tehdy nebylo umožněno, aby proběhlo až do konce, neboť v listopadu 1918 Bůh zastavil první světovou válku. Bůh umožnil, aby od té doby probíhalo období, v němž mohl vykonávat činnost jeho pomazaný ostatek vyvolených křesťanů, a to předtím, než dovolí, aby armagedonskou bitvou pokračovala závěrečná část ‚velkého soužení‘.“

¹² Pak předložil významné upřesnění: „Aby to odpovídalo událostem z prvního století, . . . pak protiobrazné ‚velké soužení‘ nezačalo v roce 1914 n. l. To, co se v letech 1914–1918 stalo novodobému protiobrazu Jeruzaléma, byl jen ‚počátek tísnivých bolestivých křečí‘. . . ‚Velké soužení‘, jaké nikdy nenastalo, je teprve před námi; bude totiž znamenat zničení světové říše falešného náboženství (včetně křesťanstva) a následnou ‚válku velikého dne Boha, Všemohoucího,‘ v Armagedonu.“ To znamenalo, že celé velké soužení je ještě věcí budoucnosti.

13. Proč je logické říci, že „ohavnost“ se teprve ‚postaví na svaté místo‘?

¹³ To má přímý vliv na určení toho, kdy má „ohavnost“ stát na svatém místě. Připomeňme si, co se stalo v prvním století. Římané zaútočili na Jeruzalém v roce 66 n. l., ale pak náhle odtáhli. To křesťanům — ‚tělu‘ — umožnilo, aby byli zachráněni. (Matouš 24:22) Očekáváme tedy, že brzy vypukne velké soužení, ale bude zkráceno kvůli Božím vyvoleným. Všimněme si této klíčové myšlenky: Ve starověkém předobraze ‚ohavnost stojící na svatém místě‘ souvisela s útokem Římanů, který vedl vojevůdce Gallus v roce 66 n. l. Novodobý protějšek tohoto útoku — vypuknutí velkého soužení — je ještě před námi. Je tedy zřejmé, že „ohavnost, která působí zpustošení“ a existuje od roku 1919, se na svaté místo teprve postaví.b Jak se to stane? Jak se nás to může dotknout?

Nadcházející útok

14, 15. Jak nám 17. kapitola Zjevení pomáhá porozumět tomu, jaké události povedou k Armagedonu?

¹⁴ Nadcházející ničivý útok proti falešnému náboženství je popsán v knize Zjevení. Sedmnáctá kapitola vykresluje Boží soud nad ‚Velkým Babylónem, matkou nevěstek‘ — světovou říší falešného náboženství. Křesťanstvo v ní hraje přední úlohu a tvrdí, že má smluvní vztah s Bohem. (Srovnej Jeremjáše 7:4.) Falešná náboženství včetně křesťanstva již po dlouhou dobu mají nemravné styky s ‚králi země‘, ale to skončí, až budou tato náboženství zpustošena. (Zjevení 17:2, 5) Kdo to vykoná?

¹⁵ Kniha Zjevení mluví o „šarlatovém divokém zvířeti“, které po určitou dobu existuje, pak mizí, a potom se znovu vrací. (Zjevení 17:3, 8) Toto divoké zvíře je podporováno panovníky světa. Podrobnosti obsažené v onom proroctví nám pomáhají určit totožnost tohoto symbolického divokého zvířete — je to mírotvorná organizace, která začala existovat v roce 1919 jako Společnost národů („ohavnost“) a dnes je známá jako Spojené národy. Zjevení 17:16, 17 ukazuje, že Bůh vloží do srdce jistých lidských vládců, kteří v tomto ‚divokém zvířeti‘ mají význačné postavení, aby světovou říši falešného náboženství zpustošili. Tento útok bude znamenat začátek velkého soužení.

16. Co významného se děje v souvislosti s náboženstvím?

¹⁶ Jelikož začátek velkého soužení je teprve před námi, musí být před námi i to, že ‚ohavnost stojí na svatém místě‘? Podle všeho ano. „Ohavnost“ se sice objevila již počátkem dvacátého století a tak existuje po desítky let, ale to, že se význačným způsobem postaví na ‚svaté místo‘, je věcí blízké budoucnosti. Kristovi následovníci v prvním století museli bedlivě dávat pozor, aby viděli, jak se bude vyvíjet situace, která povede k tomu, že se „ohavnost“ postaví na ‚svaté místo‘. Stejně pozorní musí být i dnešní křesťané. Je nutné říci, že chceme-li znát všechny podrobnosti, budeme si muset počkat, až se toto proroctví splní. Stojí však za zmínku, že v některých zemích je již patrná antipatie k náboženství, která stále roste. Některé politické prvky společně s bývalými křesťany, kteří se odvrátili od pravé víry, projevují nepřátelství vůči náboženství obecně, ale především vůči pravým křesťanům. (Žalm 94:20, 21; 1. Timoteovi 6:20, 21) Politické mocnosti tedy již nyní ‚vedou bitvu s Beránkem‘, a jak ukazuje Zjevení 17:14, tento boj zesílí. Nemohou doslova vložit ruce na Božího Beránka — Ježíše Krista v jeho vyvýšeném oslaveném postavení —, a proto se budou dále stavět na odpor Božím pravým ctitelům, a to především Jehovovým ‚svatým‘. (Daniel 7:25; srovnej Římanům 8:27; Kolosanům 1:2; Zjevení 12:17.) Bůh nás ujišťuje, že Beránek a ti, kdo jsou s ním, zvítězí. (Zjevení 19:11–21)

17. Co můžeme říci — aniž bychom byli dogmatičtí — o tom, jak se „ohavnost“ postaví na svaté místo?

¹⁷ Víme, že na falešné náboženství přijde zpustošení. Velký Babylón je ‚opilý krví svatých‘ a jedná jako královna, ale jeho zničení je jisté. Velký Babylón působil nečistým vlivem na krále země, ale to se náhle změní, až ‚deset rohů a divoké zvíře‘ projeví vražednou nenávist. (Zjevení 17:6, 16; 18:7, 8) Až ‚šarlatové divoké zvíře‘ zaútočí na náboženskou nevěstku, pak bude „ohavnost“ hrozivým způsobem stát na místě, které je pro křesťanstvo svaté.c Zpustošení tedy začne u nevěrného křesťanstva, které samo sebe představuje jako svaté.

Co to znamená „prchat“?

18, 19. Proč můžeme tvrdit, že ‚uprchnout k horám‘ nebude znamenat změnu náboženství?

¹⁸ Ježíš nejprve předpověděl, že ‚ohavnost bude stát na svatém místě‘, a potom varoval lidi, kteří mají rozlišovací schopnost, že budou muset jednat. Myslel tím, že v té pokročilé době — až bude ‚ohavnost stát na svatém místě‘ — mnoho lidí uprchne z falešného náboženství a přijme pravé uctívání? To sotva. Uvažujme o prvním splnění. Ježíš řekl: „Ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám. Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje ani nevchází dovnitř, aby si něco vzal ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací k věcem za sebou, aby si vzal svůj svrchní oděv. V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! Stále se modlete, aby se to nestalo v zimním čase.“ (Marek 13:14–18)

¹⁹ Ježíš neříkal, že uprchnout budou muset jen ti, kdo budou v Jeruzalémě, jako by hlavní myšlenkou bylo to, že bude potřeba opustit středisko židovského uctívání; v Ježíšově varování také není žádná zmínka o změně náboženství — uprchnout z falešného a přijmout pravé. Ježíšovi učedníci rozhodně nepotřebovali být varováni, aby uprchli z jednoho náboženství do druhého — již dříve se totiž stali pravými křesťany. A útok Římanů v roce 66 n. l. nepodnítil vyznavače judaismu v Jeruzalémě a v Judeji k tomu, aby opustili své náboženství a stali se křesťany. Profesor Heinrich Graetz uvádí, že ti, kdo pronásledovali prchající Římany, se vrátili zpět do města: „Zélóti se s vítěznými písněmi vrátili do Jeruzaléma (8. října), v srdci radostnou naději na svobodu a nezávislost. . . Cožpak jim Bůh nepomohl stejně milosrdně, jako pomáhal jejich předkům? V srdci zélótů nebyl žádný strach z budoucnosti.“

20. Jak učedníci v prvním století reagovali na Ježíšovo varování, aby uprchli k horám?

²⁰ Jak tedy ti, kdo tehdy tvořili poměrně malý počet vyvolených, uplatnili Ježíšovu radu? Opustili Judeu a uprchli do hor za Jordán, čímž ukázali, že nejsou částí židovského systému — ani politicky, ani nábožensky. Opustili svoje pole a domovy, a dokonce si ze svých domů nevzali ani majetek, který tam měli. Spoléhali na ochranu a na podporu od Jehovy, a tak dali jeho uctívání před všechno ostatní, co se snad mohlo zdát důležité. (Marek 10:29, 30; Lukáš 9:57–62)

21. Co nemusíme očekávat, až „ohavnost“ zaútočí?

²¹ Uvažujme nyní o větším splnění. Po mnoho desetiletí vybízíme lidi, aby opustili falešné náboženství a přijali náboženství pravé. (Zjevení 18:4, 5) Miliony z nich to udělaly. Ježíšovo proroctví nemluví o tom, že by se množství lidí mělo obrátit k pravému uctívání, jakmile vypukne velké soužení; v roce 66 n. l. rozhodně nedošlo k žádné masové konverzi Židů. Avšak praví křesťané budou mít mocný podnět k tomu, aby reagovali na Ježíšovo varování a uprchli.

22. Co to pro nás může znamenat, když uposlechneme Ježíšovu radu o útěku k horám?

²² Nyní nemůžeme znát všechny podrobnosti o velkém soužení, ale můžeme dojít k logickému závěru, že útěk, o němž Ježíš mluvil, nebude v našem případě znamenat útěk na nějaké konkrétní zeměpisné místo. Boží služebníci jsou dnes již ve všech koutech světa. Můžeme si však být jisti, že až bude potřeba uprchnout, křesťané budou muset dále dávat najevo, jak jasný je rozdíl mezi nimi a organizacemi falešného náboženství. Významné je také to, že Ježíš varoval, aby se člověk nevracel do svého domu, aby si vzal oděv nebo jiný majetek. (Matouš 24:17, 18) Mohou tedy před námi být zkoušky, které prověří, jak se díváme na hmotné věci; považujeme je za nejdůležitější, nebo je pro nás mnohem důležitější záchrana, z níž budou mít užitek všichni, kdo stojí na Boží straně? Ano, náš útěk může znamenat, že zažijeme nějaké obtíže a strádání. Musíme být připraveni udělat cokoli, co bude potřeba, stejně jako křesťané v prvním století, kteří uprchli z Judeje do Pereje na druhé straně Jordánu.

23, 24. (a) Jedině kde najdeme ochranu? (b) Jak by na nás mělo působit Ježíšovo varování ohledně ‚ohavnosti, jak stojí na svatém místě‘?

²³ Musíme si být jisti, že naším útočištěm je i nadále Jehova a jeho organizace podobná hoře. (2. Samuelova 22:2, 3; Žalm 18:2; Daniel 2:35, 44) Tam najdeme ochranu. Nebudeme napodobovat masy lidí, které budou prchat k ‚jeskyním a horským skalním masivům‘ — lidským organizacím a institucím, které zde po zpustošení Velkého Babylóna možná zůstanou jen velmi krátký čas. (Zjevení 6:15; 18:9–11) Je pravda, že to může být obtížná doba — stejně obtížná, jako musela být v roce 66 n. l. pro těhotné ženy, když prchaly z Judeje, nebo pro kohokoli, kdo musel cestovat v chladném deštivém počasí. Můžeme si však být jisti, že Bůh umožní, abychom přežili. Kéž již nyní posilujeme svou důvěru v Jehovu a jeho Syna, který nyní panuje jako Král Božího Království.

²⁴ Není žádný důvod, proč bychom měli žít ve strachu z toho, co se má stát. Ježíš nechtěl, aby se báli jeho učedníci v prvním století, a nechce, abychom se báli my, ať už by to bylo nyní, nebo ve dnech, jež jsou před námi. Ježíš nás varoval proto, abychom mohli připravovat svou mysl a srdce. Vždyť až přijde zničení na falešné náboženství a na zbytek tohoto ničemného systému, poslušní křesťané potrestáni nebudou. Budou projevovat rozlišovací schopnost a dbát na varování ohledně ‚ohavnosti stojící na svatém místě‘. A s rozhodností budou jednat na základě své neotřesitelné víry. Kéž nikdy nezapomeneme na Ježíšův slib: „Kdo. . . vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Marek 13:13)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak se „ohavnost, která působí zpustošení,“ projevila v prvním století?

◻ Proč je rozumné domnívat se, že novodobá „ohavnost“ se na svaté místo postaví až v budoucnu?

◻ Jaký útok, který provede „ohavnost“, je předpověděn ve Zjevení?

◻ Co to pro nás může znamenat, že budeme muset ‚uprchnout‘?

[Obrázek na straně 16]

Velký Babylón je nazván „matka nevěstek“

[Obrázek na straně 17]

Šarlatové divoké zvíře ze 17. kapitoly Zjevení je „ohavnost“, o které mluvil Ježíš

[Obrázek na straně 18]

Šarlatové divoké zvíře povede zničující útok proti náboženství