Jsme šťastní, že nám Jehova ukazuje svou cestu
„Pokud jde o pravého Boha, jeho cesta je dokonalá, Jehovova řeč je přečištěná.“ (2. SAMUELOVA 22:31)
1, 2. (a) Co je základní potřebou každého člověka? (b) Čí příklad bychom měli napodobovat?
KAŽDÝ člověk nezbytně potřebuje nějaká vodítka pro svůj život. Skutečně, potřebujeme pomoc, chceme-li, aby náš život byl úspěšný. Jehova nám sice dal určitou míru inteligence a také nás vybavil svědomím, aby nám pomohl rozlišovat správné od nesprávného, ale jestliže má být naše svědomí spolehlivým vodítkem, musíme ho školit. (Hebrejcům 5:14) A máme-li dělat správná rozhodnutí, musíme svou mysl plnit správnými informacemi a také ji cvičit, jak tyto informace vyhodnocovat. (Přísloví 2:1–5) Přesto se i pak může stát, že kvůli nepředvídaným životním okolnostem nepřinesou naše rozhodnutí takové výsledky, jaké jsme si přáli. (Kazatel 9:11) Neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak bychom sami mohli poznat, co skrývá budoucnost.
2 Z těchto a mnoha dalších důvodů prorok Jeremjáš napsal: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Ježíš Kristus, největší člověk, jaký kdy žil, vedení přijímal. Řekl: „Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19) Je tedy nanejvýš moudré napodobovat Ježíše a obracet se k Jehovovi, aby nám pomohl řídit naše kroky. Král David zpíval: „Pokud jde o pravého Boha, jeho cesta je dokonalá, Jehovova řeč je přečištěná. On je štítem všem, kdo ho činí svým útočištěm.“ (2. Samuelova 22:31) Jestliže se budeme snažit kráčet po Jehovově cestě a nebudeme se řídit jen svou moudrostí, pak budeme mít dokonalé vedení. Pokud zavrhneme Boží cestu, povede to k neštěstí.
Jehova ukazuje cestu
3. Jak Jehova vedl Adama a Evu a jaké vyhlídky jim předložil?
3 Zamysleme se nad případem Adama a Evy. Byli sice bezhříšní, ale přesto potřebovali vedení. Jehova nenechal na Adamovi, aby si v překrásné zahradě Eden všechno plánoval sám. Ne, Bůh mu dal práci, kterou měl konat. Nejdříve měl pojmenovat zvířata. Pak dal Jehova Adamovi a Evě dlouhodobé cíle. Měli si podmanit zemi, naplnit ji svými potomky a starat se o pozemská zvířata. (1. Mojžíšova 1:28) To byl obrovský úkol, ale jeho výsledkem měl být celosvětový ráj, který by byl naplněn dokonalými lidmi žijícími v souladu se zvířaty. Tato vyhlídka byla skutečně nádherná. Navíc kdyby Adam a Eva věrně chodili po Jehovově cestě, mohli by s Jehovou komunikovat. (Srovnej 1. Mojžíšovu 3:8.) Měli tedy úžasnou výsadu — mohli mít trvalý osobní vztah ke Stvořiteli.
4. Jak Adam a Eva projevili nedostatek důvěry a věrné oddanosti a jaké strašlivé následky to mělo?
4 Jehova první lidské dvojici zakázal jíst ze stromu poznání dobrého a špatného, který byl v Edenu, a tak jim dal bezprostřední příležitost projevit poslušnost, tedy touhu chodit po jeho cestě. (1. Mojžíšova 2:17) Jejich poslušnost byla brzy vyzkoušena. Když se svými podvodnými slovy přišel Satan, museli Adam a Eva — v případě, že chtěli zůstat poslušní — projevit věrnou oddanost Jehovovi a mít důvěru v jeho sliby. Žel, věrná oddanost a důvěra jim chyběly. Tím, že Satan nabídl Evě nezávislost a falešně obvinil Jehovu ze lži, vlastně Evu oklamal a ona Boha neposlechla. Adam ji na cestě hříchu následoval. (1. Mojžíšova 3:1–6; 1. Timoteovi 2:14) Ztráta, kterou tak utrpěli, byla obrovská. Kdyby chodili po Jehovově cestě, zažívali by stále větší radost z toho, jak by postupně plnili Jehovovu vůli. Místo toho však byl jejich život plný zklamání a bolesti, a to trvalo až do chvíle, kdy je přemohla smrt. (1. Mojžíšova 3:16–19; 5:1–5)
5. Jaký dlouhodobý záměr má Jehova a jak pomáhá věrným lidem, aby viděli uskutečnění tohoto záměru?
5 Jehova ale nezměnil svůj záměr, že jednoho dne bude země rajským domovem pro dokonalé lidi bez hříchu. (Žalm 37:11, 29) A nikdy nepřestal poskytovat dokonalé vedení těm, kdo chodí po jeho cestě a doufají, že zažijí splnění jeho slibu. Těm z nás, kdo mají slyšící uši, Jehovův hlas za námi říká: „To je ta cesta. Choďte po ní.“ (Izajáš 30:21)
Někteří lidé chodili po Jehovově cestě
6. Kteří dva muži v dávné minulosti chodili po Jehovově cestě a jaké výsledky to mělo?
6 Z biblické zprávy vyplývá, že pouze menšina potomků Adama a Evy chodila po Jehovově cestě. Prvním z nich byl Abel. Zemřel sice předčasně, ale těšil se Jehovově přízni, a proto má jistou vyhlídku na to, že bude mít účast na „vzkříšení spravedlivých“, které nastane v Božím ustanoveném čase. (Skutky 24:15) Uvidí tedy, jak se nakonec uskuteční Jehovův velkolepý záměr se zemí a s lidstvem. (Hebrejcům 11:4) Dalším člověkem, který chodil po Jehovově cestě, byl Enoch, jehož proroctví o definitivním konci tohoto systému věcí je dochováno v knize Juda. (Juda 14, 15) Také Enoch zemřel předčasně. (1. Mojžíšova 5:21–24) Přesto „měl svědectví, že se líbí Bohu“. (Hebrejcům 11:5) Když opouštěl pozemskou scénu, měl i on, podobně jako Abel, jistou vyhlídku na vzkříšení a bude patřit k těm, kdo zažijí uskutečnění Jehovova záměru.
7. Jak svou věrnou oddanost Jehovovi a důvěru v něj projevil Noe a jeho rodina?
7 V ještě větší míře se poslušnost Jehovy stala zkouškou věrné oddanosti v době před potopou, kdy svět zapadal stále hlouběji do ničemnosti. Když se tehdejší svět chýlil ke svému konci, chodila po Jehovově cestě pouze malá skupina lidí. Noe a jeho rodina poslouchali Boha a důvěřovali tomu, co říkal. Věrně plnili úkoly, které dostali, a odmítali nechat se vtáhnout do ničemných zvyklostí, jež byly tehdy běžné. (1. Mojžíšova 6:5–7, 13–16; Hebrejcům 11:7; 2. Petra 2:5) Za to, že byli věrně oddaní Bohu a s důvěrou ho poslouchali, jim můžeme být opravdu vděční. Díky tomu totiž přežili potopu a stali se našimi předky. (1. Mojžíšova 6:22; 1. Petra 3:20)
8. Co v případě Izraelitů znamenalo chodit po Boží cestě?
8 Za čas Jehova uzavřel smlouvu s potomky věrného Jákoba a oni se stali Jehovovým zvláštním národem. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Svému smluvnímu lidu poskytoval vedení prostřednictvím psaného Zákona, kněží a nepřetržitého působení proroků. Bylo však na Izraelitech, zda se těmito pokyny budou řídit. Jehova pověřil svého proroka, aby Izraelitům řekl: „Pohleďte, kladu před vás dnes požehnání a zlořečení: Požehnání, pokud budete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha, která vám dnes přikazuji, a zlořečení, jestliže nebudete poslouchat přikázání Jehovy, svého Boha, a opravdu odbočíte z cesty, kterou vám dnes přikazuji, takže půjdete za jinými bohy, které jste neznali.“ (5. Mojžíšova 11:26–28)
Proč někteří lidé opustili Jehovovu cestu
9, 10. Kvůli jakým okolnostem museli Izraelité projevovat důvěru v Jehovu a rozvíjet svou věrnou oddanost ve vztahu k němu?
9 Podobně jako Adam a Eva, museli i Izraelité projevovat důvěru v Jehovu a museli mu být věrně oddáni, pokud měli zůstat poslušní. Izrael byl malý národ obklopený svárlivými sousedy. Na jihozápadě ležel Egypt a Etiopie. Na severovýchodě se rozkládala Sýrie a Asýrie. V bezprostřední blízkosti ležela Filistea, Ammon, Moab a Edom. V průběhu času se všechny tyto národy prokázaly jako nepřátelé Izraele. Kromě toho všechny se věnovaly falešnému náboženství, které se vyznačovalo uctíváním model, astrologií a v některých případech otřesnými sexuálními obřady a krutým obětováním dětí. Národy sousedící s Izraelem spoléhaly na to, že jim jejich bohové dají početné rodiny, velkou úrodu a vítězství ve válkách.
10 Izraelité uctívali jediného Boha, Jehovu. Ten jim slíbil, že jim požehná velkými rodinami, bohatou úrodou a ochranou před nepřáteli, pokud budou poslouchat jeho zákony. (5. Mojžíšova 28:1–14) Žel, mnoho Izraelitů to nedělalo. A mnozí z těch, kdo chodili po Jehovově cestě, zažívali pro svou věrnou oddanost utrpení. Někteří z nich byli ostatními Izraelity mučeni, zesměšňováni, bičováni, vězněni, kamenováni a zabiti. (Skutky 7:51, 52; Hebrejcům 11:35–38) Pro ty, kdo byli věrní, to byla jistě těžká zkouška. Proč ale tolik lidí sešlo z Jehovovy cesty? K pochopení jejich nesprávného uvažování nám pomůže, když se zamyslíme nad dvěma příklady z dějin Izraele.
Špatný příklad Achazův
11, 12. (a) Co Achaz odmítl udělat, když byl Izrael ohrožován Sýrií? (b) U jakých dvou zdrojů hledal Achaz ochranu?
11 V osmém století př. n. l. vládl nad jižním královstvím Judy Achaz. Za jeho vlády však nebyl v zemi mír. Jednou se ve válce proti němu spojila Sýrie se severním královstvím Izraele a „jeho srdce a srdce jeho lidu se začalo třást“. (Izajáš 7:1, 2) Když ale Jehova nabídl Achazovi podporu a řekl mu, že ho má vyzkoušet, Achaz to rezolutně odmítl. (Izajáš 7:10–12) Juda tedy válku prohrála a zažila mnoho neštěstí. (2. Paralipomenon 28:1–8)
12 Achaz nepovažoval za přijatelné vyzkoušet Jehovu, ale pod jeho důstojnost už nebylo požádat o pomoc asyrského krále. Nicméně Juda dál trpěla rukou svých sousedů. Když se proti Achazovi obrátila i Asýrie a ‚způsobila mu tíseň‘, král „začal obětovat damašským bohům, kteří ho stíhali údery, a přikročil k tomu, aby řekl: ‚Protože syrským králům pomáhají jejich bohové, budu jim obětovat, aby pomohli mně.‘ “ (2. Paralipomenon 28:20, 23)
13. Co dal Achaz najevo tím, že se obrátil k syrským bohům?
13 Později Jehova Izraeli řekl: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:17, 18) Proto když se Achaz obrátil k syrským bohům, prokázal, jak vzdálen je tomu, že by ‚šlapal cestou, kterou by měl chodit‘. Byl zcela zaveden na scestí uvažováním národů, když místo na Jehovu spoléhal na jejich falešné zdroje bezpečí.
14. Z jakého důvodu nebylo omluvitelné, že se Achaz obrátil k falešným bohům?
14 Bohové národů, tedy i syrští bohové, se už dlouho prokazovali jako ‚nehodnotní bohové‘. (Izajáš 2:8) To, že Jehova je syrským bohům nadřazen, bylo jasně patrné již dříve, za vlády krále Davida, kdy se Syřané stali Davidovými služebníky. (1. Paralipomenon 18:5, 6) Jedině Jehova, „Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a bázeň vzbuzující“, totiž může poskytnou skutečné bezpečí. (5. Mojžíšova 10:17) Achaz se však k Jehovovi obrátil zády a spoléhal se na to, že ho ochrání bohové národů. Pro Judu to mělo katastrofální následky. (2. Paralipomenon 28:24, 25)
Židé, kteří byli s Jeremjášem v Egyptě
15. Jak zhřešili Židé v Egyptě v době Jeremjáše?
15 Jehovův lid projevoval mimořádnou neposlušnost, a proto Jehova dovolil, aby v roce 607 př. n. l. Babylóňané zničili Jeruzalém a jeho chrám. Většina příslušníků národa byla odvedena do vyhnanství do Babylónu. Někteří, mezi nimiž byl prorok Jeremjáš, však byli ponecháni v zemi. Když byl zavražděn místodržitel Gedaljáš, utekla tato skupina do Egypta, a Jeremjáše vzala s sebou. (2. Královská 25:22–26; Jeremjáš 43:5–7) V Egyptě začali předkládat oběti falešným bohům. Jeremjáš nevěrným Židům vážně domlouval, ale oni byli neústupní. Odmítli obrátit se k Jehovovi a trvali na tom, že budou dále přinášet obětní dým „královně nebes“. Proč? Protože právě to dělávali oni i jejich praotcové ‚v judských městech a na ulicích Jeruzaléma, když bývali nasyceni chlebem a vedlo se jim dobře a neviděli vůbec žádné neštěstí‘. (Jeremjáš 44:16, 17) Židé rovněž tvrdili: „Od času, kdy jsme přestali přinášet obětní dým ‚královně nebes‘ a vylévat jí tekuté oběti, nám chybí všechno, a dospěli jsme ke svému konci mečem a hladem.“ (Jeremjáš 44:18)
16. Proč uvažování Židů v Egyptě bylo naprosto nesprávné?
16 Paměť může někdy být opravdu ‚děravá‘. Jak to vlastně bylo ve skutečnosti? Židé samozřejmě obětovali falešným bohům v zemi, kterou jim dal Jehova. Ale v některých obdobích, jako například za Achaza, kvůli odpadlictví trpěli. Jehova však byl ve vztahu ke svému smluvnímu lidu „pomalý k hněvu“. (2. Mojžíšova 34:6; Žalm 86:15) Posílal k Izraelitům své proroky, kteří je vybízeli, aby činili pokání. Králi, který byl věrný, Jehova žehnal a z tohoto požehnání měl užitek také lid, i když většina Izraelitů byla nevěrná. (2. Paralipomenon 20:29–33; 27:1–6) Jak velmi se tedy Židé v Egyptě mýlili, když tvrdili, že blahobyt, který zažívali ve své vlasti, jim přinesli jejich falešní bohové!
17. Proč Juda přišla o svou zemi a chrám?
17 Před rokem 607 př. n. l. Jehova nabádal judský lid: „Poslouchejte můj hlas, a stanu se vaším Bohem a vy se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě, kterou vám přikážu, aby se vám dobře vedlo.“ (Jeremjáš 7:23) Židé přišli o svůj chrám a o svou zemi právě proto, že odmítli chodit ‚po celé cestě, kterou jim Jehova přikázal‘. Rozhodně nedopusťme, abychom udělali stejnou osudovou chybu.
Jehova žehná těm, kdo chodí po jeho cestě
18. Co musí dělat ti, kdo chodí po Jehovově cestě?
18 Ti, kdo dnes chtějí chodit po Jehovově cestě, musí, stejně jako to dělali lidé v minulosti, projevovat věrnou oddanost, tedy odhodlání sloužit jedině Jehovovi. K tomu je zapotřebí důvěry — bezmezné víry v to, že Jehovovy sliby jsou spolehlivé a že se splní. Ten, kdo chce chodit po Jehovově cestě, musí také projevovat poslušnost, to znamená bez odchylování se řídit Božími zákony a dodržovat vysoká Boží měřítka. „Jehova je . . . spravedlivý; opravdu miluje spravedlivé skutky.“ (Žalm 11:7)
19. Jaké bohy dnes uctívá mnoho lidí a co to přináší?
19 Achaz spoléhal na to, že mu ochranu zajistí syrští bohové. Izraelité v Egyptě doufali, že jim hmotný blahobyt přinese ‚královna nebes‘ — bohyně, jejíž uctívání bylo na Středním východě ve starověku velmi rozšířené. Mnozí bohové, kteří jsou dnes uctíváni, nejsou doslovné modly. Ježíš varoval, abychom místo Bohu nesloužili „bohatství“. (Matouš 6:24) Apoštol Pavel mluvil o ‚chtivosti, jež je modlářstvím‘. (Kolosanům 3:5) Zmiňoval se i o lidech, jejichž „bůh je jejich břicho“. (Filipanům 3:19) Ano, peníze a hmotné věci jsou dnes hlavními uctívanými bohy. Vlastně se dá říci, že většina lidí — mezi nimi i mnoho těch, kdo jsou spojeni s nějakým náboženstvím — ‚zakládá svou naději na nejistém bohatství‘. (1. Timoteovi 6:17) Mnozí lidé, kteří slouží těmto bohům, tvrdě pracují, a někteří sklízejí odměnu — bydlí v těch nejlepších domech, užívají si drahé věci a jedí nákladná jídla. Ne všichni však žijí v takovém blahobytu. A ti, kdo tu možnost mají, nakonec přesto zjišťují, že tyto věci je samy o sobě nenaplňují. Jsou nejisté, pomíjivé a neuspokojují duchovní potřeby. (Matouš 5:3)
20. V čem musíme být vyrovnaní?
20 Dnes žijeme v posledních dnech tohoto systému věcí, a proto je pravda, že musíme být praktičtí. Musíme se rozumným způsobem snažit, abychom v hmotném ohledu zabezpečili svou rodinu. Když ale vysoké životní úrovni, honbě za penězi nebo podobným věcem přikládáme větší hodnotu než službě Bohu, zapletli jsme se do určité formy modlářství a už nechodíme po Jehovově cestě. (1. Timoteovi 6:9, 10) Ale co když nás postihnou zdravotní, finanční nebo jiné problémy? Pak určitě nebuďme jako Židé v Egyptě, kteří tvrdili, že příčinou jejich problémů je služba Bohu. Raději Jehovu vyzkoušejme, což neudělal Achaz. S věrnou oddaností se obracejme k Jehovovi Bohu, aby nás vedl. S důvěrou uplatňujme jeho vedení a modleme se o sílu a moudrost, abychom zvládli každou situaci. Pak s důvěrou čekejme na Jehovovo požehnání.
21. Jaké požehnání zažívají ti, kdo chodí po Jehovově cestě?
21 Po celou dobu existence Izraele Jehova bohatě žehnal těm, kdo chodili po jeho cestě. Král David zpíval: „Jehovo, veď mě ve své spravedlnosti kvůli mým nepřátelům; uhlaď přede mnou svou cestu.“ (Žalm 5:8) S Jehovovou pomocí David vítězil ve válkách s okolními národy, které později sužovaly Achaza. Za vlády Šalomouna Bůh požehnal Izraeli mírem a blahobytem, po čemž později tak toužili Židé v Egyptě. Achazovu synu Ezekjášovi Jehova dokonce pomohl zvítězit nad mocnou Asýrií. (Izajáš 59:1) Ano, Jehovova ruka nebyla krátká vzhledem k těm, kdo byli Jehovovi věrně oddáni a kdo nestáli „na cestě hříšníků“, ale jejichž potěšení bylo v Božím zákoně. (Žalm 1:1, 2) A to platí stále. Jak si ale můžeme být dnes jisti tím, že chodíme po Jehovově cestě? O tom bude pojednávat následující článek.
Vzpomínáte si?
◻ Které vlastnosti jsou důležité, chceme-li chodit po Jehovově cestě?
◻ Proč Achaz uvažoval nesprávně?
◻ V čem bylo nesprávné uvažování Židů v Egyptě?
◻ Jak můžeme posílit své odhodlání chodit po Jehovově cestě?
[Obrázek na straně 13]
Achaz spoléhal spíše na syrské bohy než na Jehovu