‚Měj největší potěšení v Jehovovi‘

„Měj . . . největší potěšení v Jehovovi, a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“ (ŽALM 37:4)

1, 2. Kdo je Zdrojem pravého štěstí a jak na to obrací pozornost král David?

„ŠŤASTNÍ jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, . . . šťastní jsou milosrdní, . . . šťastní jsou pokojní.“ Tyto výroky a dalších šest prohlášení o tom, kteří lidé jsou šťastní, společně tvoří pozoruhodný úvod k Ježíšovu slavnému Kázání na hoře, jež zaznamenal evangelista Matouš. (Matouš 5:3–11) Ježíšova slova nás ujišťují o tom, že štěstí je pro nás dosažitelné.

² Posvátná píseň, kterou složil David, král starověkého Izraele, obrací pozornost na Zdroj pravého štěstí, na Jehovu. „Měj . . . největší potěšení v Jehovovi,“ řekl David, „a on ti dá, oč žádá tvé srdce.“ (Žalm 37:4) Jak se ale poznávání Jehovy a mnoha rysů jeho osobnosti může stát ‚největším potěšením‘? Jak ti může úvaha o tom, co již Jehova vykonal pro splnění svého záměru a co ještě vykoná, poskytnout vyhlídku, že obdržíš, „oč žádá tvé srdce“? Odpovědi na tyto otázky získáme, jestliže si podrobně rozebereme Žalm 37, verše 1–11.

„Nezáviď“

3, 4. Jakou Davidovu radu nacházíme v Žalmu 37:1 a proč je vhodné, abychom se tím dnes řídili?

³ Žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, a ničemnosti přibývá. Vidíme, jak se splňují slova apoštola Pavla: „Ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu a budou zavádět na scestí a budou na scestí zaváděni.“ (2. Timoteovi 3:1, 13) Jak snadno nás může ovlivnit to, že ničemní lidé jsou zjevně úspěšní a dobře se jim daří! To vše nás může rozptylovat a naše duchovní vidění se tím může rozostřit. Povšimněme si, jak nás na toto možné nebezpečí upozorňují úvodní slova 37. žalmu: „Nerozpaluj se kvůli zločincům. Nezáviď těm, kdo činí nespravedlnost.“

⁴ Ze světských sdělovacích prostředků se na nás denně valí záplava informací o bezpráví všeho druhu. Nepoctiví podnikatelé beztrestně zpronevěřují peníze. Kriminální živly sobecky využívají bezbranné lidi. Vrazi nebývají odhaleni nebo nejsou potrestáni. Všechny takové případy, kdy dochází k převracení práva, v nás mohou vyvolávat zlobu a připravovat nás o vnitřní klid. Zdánlivý úspěch zločinců může dokonce vzbuzovat závist. Zlepší se však tato situace, když se budeme rozčilovat? Změní se něco pro ničemné lidi, jestliže jim budeme závidět jejich zdánlivé výhody? To jistě ne. A ‚rozpalovat se‘ opravdu nemusíme. Jak to?

 5. Proč jsou zločinci přirovnáni k trávě?

⁵ Žalmista odpovídá: „Vždyť uschnou rychle jako tráva a jako mladá zelená tráva uvadnou.“ (Žalm 37:2) Mladá zelená tráva možná vypadá pěkně, ale její stébla rychle vadnou a hynou. Stejně to dopadá se zločinci. Jejich zjevný blahobyt není trvalý. Když zemřou, jejich nepoctivě nabytý majetek jim už nepomůže. Spravedlnost nakonec dostihne každého. „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt,“ napsal Pavel. (Římanům 6:23) Zločinci a všichni nespravedliví lidé nakonec nebudou mít nic jiného než svou ‚mzdu‘. Takový způsob života se opravdu nevyplatí! (Žalm 37:35, 36; 49:16, 17)

 6. Jaké poučení si můžeme vzít ze Žalmu 37:1, 2?

⁶ Měli bychom se tedy rozrušovat kvůli tomu, že se zločinci těší z pomíjivého blahobytu? Poučení z prvních dvou veršů 37. žalmu je: Nikdy nepřipusťme, aby nás jejich úspěch odvrátil od cesty, kterou jsme si zvolili, totiž od služby Jehovovi. Stále se naopak zaměřujme na duchovní požehnání a na duchovní cíle. (Přísloví 23:17)

„Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro“

 7. Proč bychom měli důvěřovat v Jehovu?

⁷ „Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro,“ vybízí žalmista. (Žalm 37:3a) Jestliže na nás dolehnou úzkostné starosti, nebo dokonce pochybnosti, musíme se plně spoléhat na Jehovu. On je Ten, kdo nabízí naprosté duchovní bezpečí. „Kdokoli bydlí na tajném místě Nejvyššího,“ napsal Mojžíš, „opatří si nocleh přímo ve stínu Všemohoucího.“ (Žalm 91:1) Jestliže nás zneklidňuje, že v nynějším systému věcí vzrůstá nezákonnost, musíme se tím více opírat o Jehovu. Když si vyvrtneme kotník, jsme rádi, jestliže nám někdo z přátel podá ruku a podepře nás. Podobně potřebujeme Jehovovu podporu, když se snažíme chodit ve věrnosti. (Izajáš 50:10)

 8. Jak nám může účast na křesťanské službě pomáhat, abychom se zbytečně nerozrušovali úspěchem ničemných lidí?

⁸ Jedním protilékem, který nám pomůže, abychom se nerozrušovali kvůli úspěchu ničemných, je to, že usilovně vyhledáváme lidi podobné ovcím a že jim pomáháme získat přesné poznání o Jehovovu záměru. V době, kdy ničemnost vzrůstá, musíme se plně zaměstnávat tím, že pomáháme druhým. „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými,“ napsal apoštol Pavel, „protože takové oběti se Bohu líbí.“ Největší „dobro“, jež můžeme konat, spočívá v tom, že druhým lidem sdělujeme slavnou dobrou zprávu o Božím Království. Naše veřejná kazatelská činnost je skutečně ‚obětí chvály‘. (Hebrejcům 13:15, 16; Galaťanům 6:10)

 9. Co znamená Davidova vybídka „přebývej na zemi“?

⁹ „Přebývej na zemi,“ pokračuje David, „a jednej s věrností.“ (Žalm 37:3b) Touto ‚zemí‘ bylo v době Davida území, které Jehova dal Izraeli, Zaslíbená země. Za vlády Šalomouna sahaly její hranice od Danu na severu po Beer-šebu na jihu. To byl domov Izraelitů. (1. Královská 4:25) Ať dnes žijeme kdekoli na zemi, těšíme se na dobu, kdy se v novém světě spravedlnosti celá planeta stane rájem. Nyní již přebýváme v duchovním bezpečí. (Izajáš 65:13, 14)

10. K čemu to vede, jestliže ‚jednáme s věrností‘?

¹⁰ K čemu to povede, jestliže budeme ‚jednat s věrností‘? Inspirované přísloví nám připomíná: „Muž věrných činů získá mnohá požehnání.“ (Přísloví 28:20) Ať už žijeme kdekoli, jestliže věrně dále kážeme dobrou zprávu každému, komu můžeme, jistě obdržíme odměnu od Jehovy. Například Frank a jeho manželka Rose byli před 40 lety pověřeni průkopnickou službou v jednom městě v severním Skotsku. Než přišli, bylo tam jen několik lidí, kteří měli zájem o pravdu, a i ti ho mezitím ztratili. Manželská dvojice průkopníků se tím nedala odradit a pustila se do kázání a činění učedníků. Dnes je v onom městě vzkvétající sbor. Tato manželská dvojice projevila věrnost, a Jehova jim za to opravdu požehnal. Frank pokorně říká: „Největším požehnáním je to, že jsme stále v pravdě a že nás Jehova používá.“ Ano, jestliže ‚jednáme s věrností‘, vidíme, že nám Jehova velmi žehná.

‚Měj největší potěšení v Jehovovi‘

11, 12. (a) Jak dosáhnout toho, abychom ‚měli největší potěšení v Jehovovi‘? (b) Jaký cíl si můžeš dát v souvislosti se svým osobním studiem a k čemu to pravděpodobně povede?

¹¹ Máme-li stále v Jehovu důvěřovat a posilovat svůj vztah k němu, musíme ‚mít v Jehovovi největší potěšení‘. (Žalm 37:4a) Jak to můžeme dělat? I kdyby snad byla naše osobní situace obtížná, nezaobírejme se jí přespříliš, ale zaměřujme svou pozornost především na Jehovu. Jedním krokem je to, že věnujeme čas čtení jeho Slova. (Žalm 1:1, 2) Působí ti čtení Bible potěšení? Bude tomu tak, jestliže si dáš za cíl dozvědět se při něm více o Jehovovi. Co kdyby ses po přečtení určité části zamyslel a položil si otázku: ‚Co se z tohoto úseku dovídám o Jehovovi?‘ Zjistíš možná, že při čtení Bible je užitečné mít po ruce poznámkový sešit nebo list papíru. Kdykoli čtení přerušíš, abys uvažoval o přečtené pasáži, zapiš si slova, jež ti připomenou jednu z Božích vlastností, které tě k Jehovovi přitahují. V jiném žalmu David zpíval: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo, má Skálo a můj Výplatce.“ (Žalm 19:14) Jestliže takto soustředíme svou pozornost na Boží slovo, je to ‚příjemné‘ Jehovovi, a nám to přináší potěšení.

¹² Jak nám může studium a rozjímání pomáhat k tomu, abychom byli šťastní? Můžeme si dát za cíl dozvědět se o Jehovovi a o jeho cestách co nejvíc. Mnoho informací, o nichž lze s oceněním uvažovat, nám poskytují například publikace Největší člověk, který kdy žil a Přibližte se k Jehovovi.a Spravedliví lidé pak zažijí splnění Davidova ujištění: „[Jehova] ti dá, oč žádá tvé srdce.“ (Žalm 37:4b) Právě tato důvěra jistě podnítila apoštola Jana, aby napsal: „To je důvěra, kterou k němu máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle. Dále, jestliže víme, že nás slyší, ať prosíme o cokoli, víme, že budeme mít vyprošené věci, poněvadž jsme si je od něho vyprosili.“ (1. Jana 5:14, 15)

13. Jaký rozmach díla kázání o Království lze v posledních letech pozorovat v mnoha zemích?

¹³ Chceme zachovávat ryzost, a naše největší potěšení je být svědky ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. (Přísloví 27:11) Cožpak naše srdce nepřekypuje radostí, když se dozvídáme o nesmírně rozsáhlém kazatelském díle v zemích, jež kdysi byly pod totalitní nebo diktátorskou vládou? Dychtivě se zajímáme o to, k jakému vývoji, pokud jde o svobodu uctívání, před koncem tohoto systému snad ještě dojde. Mnozí z Jehovových služebníků, kteří žijí v západních zemích, se velmi aktivně podílejí na kázání studentům, uprchlíkům a jiným lidem, kteří tam dočasně žijí a těší se tam ze svobody uctívání. Ze srdce si přejeme, aby tito lidé po návratu domů dále nechávali zářit světlo pravdy i ve zdánlivě neproniknutelné temnotě. (Matouš 5:14–16)

„Uval svou cestu na Jehovu“

14. Jaké existují doklady toho, že se na Jehovu můžeme spoléhat?

¹⁴ Můžeme pocítit skutečnou úlevu, když si uvědomíme, že naše starosti a problémy, které nám připadají jako tíživá břemena, nemusíme nést sami. Jak to? „Uval svou cestu na Jehovu a spolehni se na něho,“ říká David a dodává: „A on sám bude jednat.“ (Žalm 37:5) V našich sborech máme mnoho dokladů toho, že Jehova je spolehlivou oporou. (Žalm 55:22) Celodobí služebníci, ať již jsou to průkopníci, cestující dozorci, misionáři nebo dobrovolní pracovníci v betelu, mohou dosvědčit, že Jehova se o ně spolehlivě stará. Jestliže někoho takového znáš, co kdybys ho oslovil a zeptal se, jak mu Jehova Bůh pomáhá? Bezpochyby uslyšíš o mnoha zážitcích, z nichž je patrné, že ani v obtížných dobách Jehovova ruka nikdy není krátká. Jehova vždy poskytne to, co je k životu nezbytné. (Žalm 37:25; Matouš 6:25–34)

15. Proč můžeme říci, že spravedlnost Božího lidu září?

¹⁵ Jestliže se na Jehovu plně spoléháme a bezvýhradně mu důvěřujeme, můžeme se osobně přesvědčit o pravdivosti dalších žalmistových slov: „Jistě vynese tvou spravedlnost jako světlo a tvé právo jako poledne.“ (Žalm 37:6) Často shledáváme, že nás jakožto svědky Jehovovy lidé očerňují. Upřímným lidem však Jehova otvírá oči a pomáhá jim, aby pochopili, že naše veřejná kazatelská služba je projevem lásky k Jehovovi a k bližním. A bez povšimnutí nemůže zůstat ani naše bezúhonné chování — i kdyby si ho mnozí lidé vykládali nesprávně. Snášíme odpor a pronásledování nejrůznějšího druhu a Jehova nás přitom stále podpírá. Spravedlnost Božího lidu díky tomu září jako polední slunce. (1. Petra 2:12)

‚Mlč a toužebně čekej‘

16, 17. K čemu je dnes podle Žalmu 37:7 čas a proč?

¹⁶ Žalmista dále říká: „Mlč před Jehovou a toužebně na něho čekej. Nerozpaluj se nad někým, kdo činí svou cestu úspěšnou, nad mužem, který provádí své nápady.“ (Žalm 37:7) David zde zdůrazňuje, že musíme trpělivě čekat na to, až Jehova bude jednat. I když konec tohoto systému ještě nepřišel, není to důvod, abychom si stěžovali. Cožpak se neukázalo, že Jehovovo milosrdenství a trpělivost daleko převyšují naše původní představy? Můžeme nyní dát najevo, že také trpělivě čekáme? Než přijde konec, věnujeme se stále pilně kázání dobré zprávy? (Marek 13:10) Nyní je čas vystříhat se jakýchkoli ukvapených skutků, jež by nás mohly oloupit o radost a o duchovní bezpečí. Nyní je čas ještě rozhodněji odporovat zhoubnému vlivu Satanova světa. A nyní je čas, kdy musíme zůstat morálně čistí a za žádnou cenu nesmíme ohrozit své spravedlivé postavení před Jehovou. Dále se zbavujme nemravných myšlenek a vyvarujme se nevhodného chování vůči osobám opačného, nebo dokonce i stejného pohlaví. (Kolosanům 3:5)

¹⁷ „Zanech hněvu a opusť vztek,“ radí nám David, „nerozpaluj se, jen abys činil zlo. Vždyť zločinci budou odříznuti, ale ti, kdo doufají v Jehovu, ti budou vlastnit zemi.“ (Žalm 37:8, 9) Ano, s důvěrou můžeme hledět vstříc budoucnosti — nyní již tak blízké —, kdy Jehova vymýtí ze země veškerou zkaženost i ty, kdo za ni nesou odpovědnost.

„Ještě chvilku“

18, 19. Jaké povzbuzení čerpáš ze Žalmu 37:10?

¹⁸ „Ještě chvilku, a ničemný již nebude; a jistě budeš věnovat pozornost jeho místu, a on nebude.“ (Žalm 37:10) Dnes, kdy se blíží konec tohoto systému a kdy nezávislost na Jehovovi spěje ke svému katastrofálnímu vyvrcholení, jsou pro nás tato slova opravdovým povzbuzením. Veškeré lidmi vytvořené vlády a autority žalostně selhaly. A nyní se blíží čas, aby byla obnovena Boží vláda, pravá teokracie. Je to Jehovovo Království v rukou Ježíše Krista. Tato vláda se plně ujme záležitostí světa a odstraní všechny odpůrce Božího Království. (Daniel 2:44)

¹⁹ V novém světě, nad nímž bude vládnout Boží Království, rozhodně žádného ‚ničemného‘ člověka nenajdeš. Každý, kdo se pak vzepře proti Jehovovi, bude totiž rychle odstraněn. Nebude tam existovat žádný člověk, který by napadal Boží svrchovanost nebo by se nechtěl podřizovat božské autoritě. Všichni tvoji sousedé budou mít stejné smýšlení v tom směru, že se budou chtít líbit Jehovovi. Lidé budou žít opravdu v bezpečí — nebudou žádné závory ani zámky, nic, co by kalilo naprostou důvěru a štěstí. (Izajáš 65:20; Micheáš 4:4; 2. Petra 3:13)

20, 21. (a) Kdo jsou „mírní“, o nichž se zmiňuje Žalm 37:11, a kde nacházejí ‚hojnost pokoje‘? (b) Z jakého požehnání se budeme těšit, budeme-li napodobovat Většího Davida?

²⁰ V té době se splní slib, že „mírní, ti budou vlastnit zemi“. (Žalm 37:11a) Kdo však jsou tito „mírní“? Slovo, které je překládáno jako „mírný“, pochází z kořenného slova, jež znamená „trápit, pokořit, ponížit“. Ano, „mírní“ jsou lidé, kteří pokorně čekají na to, až Jehova napraví veškeré bezpráví, jež na nich bylo spácháno. „Vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:11b) Již dnes nacházíme hojnost pokoje, a to v duchovním ráji, ve spojení s pravým křesťanským sborem.

²¹ Ačkoli ještě nejsme zbaveni strádání, podporujeme se navzájem a utěšujeme sklíčené. Proto Jehovovi ctitelé pociťují pravou vnitřní spokojenost. Bratři, kteří jsou jmenováni jako pastýři, láskyplně pečují o naše duchovní a někdy i tělesné potřeby a umožňují nám, abychom vydrželi strádání, které trpíme pro spravedlnost. (1. Tesaloničanům 2:7, 11; 1. Petra 5:2, 3) Tento pokoj je skutečně neocenitelným bohatstvím. Máme také naději na věčný život v pokojném ráji, který je na dosah ruky. Napodobujme tedy Většího Davida, Krista Ježíše, kterého jeho horlivost pro Jehovu podněcovala k věrné službě až do konce. (1. Petra 2:21) Jestliže to budeme dělat, budeme i nadále šťastní a budeme chválit toho, v němž máme největší potěšení — našeho Boha Jehovu.

[Poznámka pod čarou]

Umíš odpovědět?

• Jaké poučení jsi získal ze Žalmu 37:1, 2?

• Jak můžeš dosáhnout toho, abys ‚měl největší potěšení v Jehovovi‘?

• Z čeho je zřejmé, že se na Jehovu můžeme spoléhat?

[Obrázek na straně 9]

Křesťané ‚nezávidí těm, kdo činí nespravedlnost‘

[Obrázek na straně 10]

„Důvěřuj v Jehovu a čiň dobro“

[Obrázek na straně 11]

Měj největší potěšení v Jehovovi tím, že se o něm naučíš co nejvíce

[Obrázek na straně 12]

„Mírní, ti budou vlastnit zemi“