Poznávejme Jehovovy cesty

„Dej mi . . . poznat své cesty, abych tě znal.“ (2. MOJŽÍŠOVA 33:13)

1, 2. (a) Co Mojžíš udělal, když viděl nějakého Egypťana, jak týrá jednoho Hebrejce, a proč tak reagoval? (b) Co se Mojžíš musel naučit, aby byl vhodný pro službu Jehovovi?

MOJŽÍŠ byl vychován ve faraónově domácnosti a byl vzdělán v moudrosti, kterou egyptská urozená společnost považovala za prestižní. Uvědomoval si však, že není Egypťan. Narodil se v hebrejské rodině. Ve svých čtyřiceti letech Mojžíš vyšel, aby provedl prohlídku u svých bratrů, izraelských synů. Když uviděl nějakého Egypťana, jak týrá jednoho Hebrejce, nedokázal tomu nečinně přihlížet a toho Egypťana zabil. Mojžíš se postavil na stranu Jehovova lidu a domníval se, že je používán Bohem k tomu, aby osvobodil své bratry. (Skutky 7:21–25; Hebrejcům 11:24, 25) Když se zpráva o tom, co Mojžíš udělal, roznesla, egyptský královský dům se na něj začal dívat jako na zločince a on musel utéci, aby si zachránil život. (2. Mojžíšova 2:11–15) Pokud se Mojžíš měl stát Božím nástrojem, musel se lépe seznámit s Jehovovými cestami neboli s tím, jakým způsobem Jehova jedná. Bude Mojžíš ochoten přijmout poučení? (Žalm 25:9)

² Následujících 40 let žil Mojžíš jako vyhnanec a pastýř. Nenechal se stravovat hořkostí kvůli tomu, že jeho hebrejští bratři si ho zjevně nevážili, ale podrobil se tomu, co Bůh připustil. Přestože uplynulo mnoho let, během nichž se nedočkal žádného projevu uznání, nechal se Jehovou tvarovat. Později o sobě napsal slova, která nebyla jeho vlastním hodnocením, ale k nimž ho inspiroval Boží svatý duch. Uvedl: „Muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ (4. Mojžíšova 12:3) Jehova Mojžíše použil neobyčejným způsobem. Jestliže i my hledáme mírnost, Jehova nám požehná. (Sefanjáš 2:3)

Mojžíš dostává pověření

3, 4. (a) Jaké pověření dostal Mojžíš od Jehovy? (b) Jakou podporu Mojžíš obdržel?

³ Jednoho dne, když byl Mojžíš v blízkosti hory Choreb na Sinajském poloostrově, oslovil ho anděl, který zastupoval Jehovu. Mojžíšovi bylo řečeno: „Bezesporu jsem viděl trápení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich křik kvůli těm, kdo je pohánějí do práce, protože dobře znám bolesti, jimiž trpí. A přistupuji k tomu, abych sestoupil, abych je osvobodil z ruky Egypťanů a abych je vyvedl z té země do země dobré a prostorné, do země, která oplývá mlékem a medem.“ (2. Mojžíšova 3:2, 7, 8) V této souvislosti měl Bůh pro Mojžíše práci. Měla však být provedena způsobem, který určil Jehova.

⁴ Jehovův anděl pokračoval: „Nyní pojď, ať tě pošlu k faraónovi, a vyvedeš můj lid, izraelské syny, z Egypta.“ Mojžíš se zdráhal. Necítil se k tomu způsobilý, a sám o sobě ani způsobilý nebyl. Jehova ho však ujistil: „Prokáži [se] být s tebou.“ (2. Mojžíšova 3:10–12) Mojžíš dostal od Jehovy moc provádět zázračná znamení, která měla sloužit jako doklad toho, že jej opravdu poslal Bůh. Mojžíše měl doprovázet jeho bratr Áron, který měl sloužit jako mluvčí. Jehova slíbil, že je bude učit, co mají říkat a dělat. (2. Mojžíšova 4:1–17) Bude Mojžíš toto pověření plnit věrně?

 5. Proč pro Mojžíše nebylo snadné vyrovnat se s postojem Izraelitů?

⁵ Izraelští starší muži zpočátku Mojžíšovi a Áronovi věřili. (2. Mojžíšova 4:29–31) Netrvalo však dlouho a „úředníci z izraelských synů“ Mojžíše a jeho bratra obvinili z toho, že kvůli nim ‚urážlivě páchnou‘ před faraónem a jeho sluhy. (2. Mojžíšova 5:19–21; 6:9) Když Izraelité opouštěli Egypt, začali je Egypťané se svými dvoukolými vozy pronásledovat. Při pohledu na ně byli Izraelité zděšeni. Domnívali se, že jsou v pasti, protože před sebou měli Rudé moře a za sebou válečné dvoukolé vozy. Začali svalovat vinu na Mojžíše. Jak bys na to reagoval ty? Přestože Izraelité neměli žádné čluny, Mojžíš jim na Jehovův pokyn přikázal, aby zrušili tábor. Potom Bůh způsobil, že vody Rudého moře ustoupily. Mořské dno se stalo suchou zemí, a Izraelité tak mohli projít. (2. Mojžíšova 14:1–22)

Sporná otázka důležitější než osvobození

 6. Co Jehova vyzdvihl, když Mojžíše pověřoval?

⁶ Když Jehova Mojžíše pověřoval, vyzdvihl přitom důležitost svého jména. Bylo nezbytné mít úctu k tomuto jménu i k Tomu, koho toto jméno představuje. Na otázku, jaké je Boží jméno, Jehova Mojžíšovi odpověděl: „Prokáži se být tím, čím se prokáži být.“ Mojžíš měl izraelským synům dále říci: „Jehova, Bůh vašich praotců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě k vám poslal.“ A Jehova dodal: „To je mé jméno na neurčitý čas a to je má památka pro generaci za generací.“ (2. Mojžíšova 3:13–15) Jméno Jehova dodnes znají Boží služebníci po celé zemi jako jméno Boží. (Izajáš 12:4, 5; 43:10–12)

 7. Co Jehova od Mojžíše žádal navzdory tomu, že faraón jednal arogantně?

⁷ Když Mojžíš a Áron předstoupili před faraóna, mluvili v Jehovově jménu. Faraón ale arogantně prohlásil: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izrael pryč? Jehovu vůbec neznám, a co víc, Izrael nehodlám poslat pryč.“ (2. Mojžíšova 5:1, 2) Ačkoli se ukázalo, že faraón je neústupný a věrolomný, Jehova trval na tom, aby Mojžíš tomuto muži znovu a znovu předával jeho slova. (2. Mojžíšova 7:14–16, 20–23; 8:1, 2, 20) Mojžíš viděl, že faraón je popuzený. Mělo vůbec nějaký smysl opět se před něj postavit? Izraelité dychtili po osvobození. Faraón byl ve svém vzdoru neoblomný. Co bys na Mojžíšově místě dělal ty?

 8. Jaký užitek vyplynul z Jehovova způsobu jednání s faraónem a jak by tyto události měly působit na nás?

⁸ Mojžíš před faraóna předstoupil s dalším poselstvím a sdělil mu: „Tak řekl Jehova, Bůh Hebrejců: ‚Pošli můj lid pryč, aby mi sloužil.‘“ Bůh také řekl: „Už jsem mohl napřáhnout ruku, abych postihl tebe a tvůj lid morem, takže bys byl vyhlazen ze země. Ale zachoval jsem tě vskutku proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ (2. Mojžíšova 9:13–16) Tím, co chtěl Jehova udělat s neústupným faraónem, zamýšlel ukázat svou moc takovým způsobem, aby to bylo výstrahou všem, kdo mu vzdorují. K nim patří i Satan Ďábel, kterého později Ježíš Kristus označil jako ‚panovníka světa‘. (Jan 14:30; Římanům 9:17–24) V souladu s předpovědí bylo Jehovovo jméno oznamováno po celé zemi. Díky Boží trpělivosti byli zachováni naživu nejen Izraelité, ale také ohromná smíšená společnost, která se k nim připojila v uctívání Jehovy. (2. Mojžíšova 9:20, 21; 12:37, 38) Od té doby měly z oznamování Jehovova jména užitek miliony lidí, kteří se přidali k pravému uctívání.

Jednání s obtížným lidem

 9. Jak dal Mojžíšův vlastní lid najevo, že k Jehovovi nemá úctu?

⁹ Hebrejci Boží jméno znali. Když k nim Mojžíš mluvil, používal ho. Izraelité však vždy neprokazovali patřičnou úctu Tomu, komu toto jméno patří. Brzy poté, co je Jehova zázračně osvobodil z Egypta, nepodařilo se jim rychle nalézt pitnou vodu. Co udělali? Reptali proti Mojžíšovi. Vzápětí si stěžovali na jídlo. Mojžíš je varoval, že jejich reptání není jen proti němu a Áronovi, ale také proti Jehovovi. (2. Mojžíšova 15:22–24; 16:2–12) Když u hory Sinaj Jehova Izraelitům předával Zákon, bylo to provázeno nadpřirozenými úkazy. Netrvalo však dlouho a lidé jednali neposlušně. Udělali si zlaté tele, které uctívali, a přitom tvrdili, že slaví „svátek Jehovovi“. (2. Mojžíšova 32:1–9)

10. Proč Mojžíšova žádost zaznamenaná v 2. Mojžíšově 33:13 zajímá dnes především křesťanské dozorce?

¹⁰ Jak měl Mojžíš jednat s lidem, který sám Jehova označil jako tvrdošíjný? Úpěnlivě Jehovu prosil: „Jestliže jsem, prosím, našel přízeň v tvých očích, prosím, dej mi . . . poznat své cesty, abych tě znal, abych našel přízeň v tvých očích.“ (2. Mojžíšova 33:13) Křesťanským dozorcům, kteří se starají o Jehovovy novodobé svědky, bylo do pastýřské péče svěřeno mnohem pokornější stádo. Přesto se podobně jako Mojžíš modlí: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám.“ (Žalm 25:4) Jestliže dozorci znají Jehovovy cesty, mohou v různých situacích jednat způsobem, který je v souladu s Božím slovem a který odpovídá Boží osobnosti.

Co Jehova očekává od svého lidu

11. Jaká přikázání dal Jehova Mojžíšovi a proč se o ně zajímáme?

¹¹ Jehova od svého lidu očekával to, co mu ústně sdělil u hory Sinaj. Mojžíš později obdržel dvě tabulky, na kterých bylo Deset přikázání v písemné podobě. Když sestoupil z hory a uviděl Izraelity, jak uctívají lité tele, v hněvu tabulky odhodil, takže se roztříštily. Jehova mu oněch Deset přikázání napsal znovu, a to na kamenné tabulky, které Mojžíš sám vytesal. (2. Mojžíšova 32:19; 34:1) Tato přikázání se nijak nelišila od těch, které dal Jehova původně. Mojžíš měl v souladu s nimi jednat. Bůh mu také působivě ukázal, jaké má vlastnosti, aby Mojžíš viděl, jak se má chovat vzhledem k tomu, že je Božím představitelem. Křesťané sice nejsou pod mojžíšským Zákonem, ale v tom, co Jehova řekl Mojžíšovi, je obsaženo mnoho základních zásad, které se nezměnily a stále platí pro všechny, kdo Jehovu uctívají. (Římanům 6:14; 13:8–10) Na některé z nich se teď podíváme.

12. Jak se v životě Izraelitů mělo projevovat to, že Jehova od nich vyžadoval výlučnou oddanost?

¹² Jehovovi má být prokazována výlučná oddanost. Izraelité byli při tom, když Jehova prohlásil, že vyžaduje výlučnou oddanost. (2. Mojžíšova 20:2–5) Viděli mnoho dokladů toho, že Jehova je pravý Bůh. (5. Mojžíšova 4:33–35) Jehova se jasně vyjádřil, že bez ohledu na to, jak jednají jiné národy, u svých ctitelů nebude trpět žádný druh modlářství ani spiritismu. Jejich oddanost vůči němu neměla být pouhou formalitou. Všichni měli Jehovu milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou životní silou. (5. Mojžíšova 6:5, 6) Oddanost se měla projevovat v tom, jak mluvili a jak se chovali — ano, v každé oblasti jejich života. (3. Mojžíšova 20:27; 24:15, 16; 26:1) To, že Jehova vyžaduje výlučnou oddanost, dal jasně najevo také Ježíš Kristus. (Marek 12:28–30; Lukáš 4:8)

13. Proč byli Izraelité zavázáni přesně poslouchat Boha a z jaké pohnutky bychom ho měli poslouchat my? (Kazatel 12:13)

¹³ Je nutné přesně poslouchat Jehovova přikázání. Izraelitům muselo být připomínáno, že mají Jehovu přesně poslouchat, jak to slavnostně slíbili, když s ním vstoupili do smluvního vztahu. Měli sice velkou osobní svobodu, ale ve věcech, na něž se vztahovala Jehovova přikázání, měli být naprosto poslušní. Když to dělali, dávali tím najevo lásku k Bohu a měli z toho užitek jak oni, tak jejich potomstvo. Vše, co od nich Jehova vyžadoval, bylo totiž pro jejich dobro. (2. Mojžíšova 19:5–8; 5. Mojžíšova 5:27–33; 11:22, 23)

14. Jak Bůh Izraelitům zdůraznil, že je důležité mít na prvním místě duchovní zájmy?

¹⁴ Duchovní věci mají být na prvním místě. Izraelitům se nemělo stát, že by kvůli péči o tělesné potřeby nevěnovali pozornost duchovním činnostem. Jejich život se neměl soustřeďovat pouze na běžné zájmy. Jehova prohlásil určitý čas v týdnu za posvátný a tento čas měl být využíván výlučně k činnosti, která souvisela s uctíváním pravého Boha. (2. Mojžíšova 35:1–3; 4. Mojžíšova 15:32–36) Každoročně byl kromě toho vyhrazen čas pro předepsaná svatá shromáždění. (3. Mojžíšova 23:4–44) Měla poskytovat příležitost k tomu, aby Izraelité mluvili o Jehovových mocných činech, aby si připomínali jeho cesty a aby mu dávali najevo vděčnost za veškerou jeho dobrotu. Izraelité měli prokazovat oddanost Jehovovi, a tím měla vzrůstat jejich bázeň před Bohem a láska k němu. Mělo jim to pomáhat, aby chodili po Jehovových cestách. (5. Mojžíšova 10:12, 13) Prospěšné zásady, které jsou obsaženy v těchto pokynech, přinášejí velký užitek i dnešním Jehovovým služebníkům. (Hebrejcům 10:24, 25)

Dobře poznejme Jehovovy vlastnosti a važme si jich

15. (a) Proč bylo pro Mojžíše užitečné, aby dobře znal Jehovovy vlastnosti a aby si jich vážil? (b) Které otázky nám pomohou rozjímat o Jehovových vlastnostech?

¹⁵ Při jednání s izraelským národem mělo Mojžíšovi pomáhat i to, že měl možnost dobře poznat Jehovovy vlastnosti a vážit si jich. Ve 2. Mojžíšově 34:5–7 čteme, že Bůh procházel před Mojžíšovým obličejem a oznamoval: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nezprostí trestu, a přivede trest za provinění otců na syny a na vnuky, na třetí generaci a na čtvrtou generaci.“ Rozjímej chvíli o těchto slovech. Polož si otázky: ‚Co každá ta vlastnost znamená? Jak ji Jehova projevoval? Jak ji mohou projevovat křesťanští dozorci? Jak by měla ovlivňovat jednání každého z nás?‘ Zamysleme se jen nad několika příklady.

16. Proč je důležité, abychom se snažili lépe porozumět Božímu milosrdenství, a jak to můžeme dělat?

¹⁶ Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý“. Máš k dispozici encyklopedické dílo Hlubší pochopení Písma? Pokud ano, mohl by sis přečíst, co je tam napsáno pod heslem „Milosrdenství“. Nebo vyzkoušej, jaké informace se k tomuto námětu dají vyhledat pomocí Indexu publikací Watch Tower Society nebo pomocí počítačového programu Watchtower Library na CD-ROM.a Použij také konkordanci a najdi si biblické texty, které se o milosrdenství zmiňují. Dozvíš se, že milosrdenství Jehovovi nejen umožňuje, aby někdy zmírnil určitý trest, ale že tato Boží vlastnost zahrnuje také něžný soucit. Podněcuje Boha k jednání, které jeho ctitelům přináší úlevu. Dokladem bylo to, že po hmotné i duchovní stránce pečoval o Izraelity během jejich cesty do Zaslíbené země. (5. Mojžíšova 1:30–33; 8:4) Když došlo k chybám, Jehova milosrdně poskytl odpuštění. Svému starověkému lidu prokazoval milosrdenství. Není snad nutné, aby si dnešní Boží služebníci vzájemně projevovali soucit? (Matouš 9:13; 18:21–35)

17. Jestliže rozumíme Jehovově milostivosti, jak to může sloužit zájmům pravého uctívání?

¹⁷ Jehovovo milosrdenství se pojí s milostivostí. Pokud máš nějaký slovník, přečti si, co je tam napsáno pod slovem „milostivý“. Srovnej to s biblickými texty, ve kterých je jako milostivý označen Jehova. Jak Bible ukazuje, Jehova projevuje milostivost mimo jiné tím, že se s láskou stará o ty své ctitele, kteří jsou v nepříznivé situaci. (2. Mojžíšova 22:26, 27) V nepříznivé situaci se mohou nacházet lidé v kterékoli zemi, a zvláště pokud tam žijí jako cizinci. Když Jehova členy svého národa učil, aby byli nestranní a jednali s takovými lidmi laskavě, připomínal jim, že oni sami jednou byli cizinci v Egyptě. (5. Mojžíšova 24:17–22) Jak se to týká Božích ctitelů v dnešní době? Jsme-li milostiví, přispívá to k naší jednotě a přitahuje to k uctívání Jehovy další lidi. (Skutky 10:34, 35; Zjevení 7:9, 10)

18. Co se učíme z toho, že Jehova Izraelitům vštěpoval, aby se stranili jednání okolních národů?

¹⁸ Izraelité sice měli mít láskyplný zájem o lidi z jiných národů, ale ten neměl převládnout nad jejich láskou k Jehovovi a k jeho měřítkům mravnosti. Proto jim bylo vštěpováno, aby si neosvojovali způsoby jednání okolních národů, tedy aby nepřejímali jejich náboženské zvyklosti a nemravný životní styl. (2. Mojžíšova 34:11–16; 5. Mojžíšova 7:1–4) Totéž platí pro nás. Máme být svatým lidem, tak jako je svatý náš Bůh Jehova. (1. Petra 1:15, 16)

19. Proč může být pro Jehovovy ctitele ochranou, jestliže dobře rozumějí Jehovovu názoru na provinění?

¹⁹ Aby Mojžíš rozuměl Jehovovým cestám, Bůh mu jasně řekl, že sice neschvaluje hřích, ale že je pomalý k hněvu. Nechává uplynout čas, aby se lidé mohli seznámit s jeho požadavky a aby se jim mohli přizpůsobit. Pokud je projeveno pokání, Jehova hřích promine, ale nezprostí zaslouženého trestu za závažná provinění. Mojžíše upozorňoval na to, že jednání Izraelitů může mít buď příznivý, nebo negativní dopad na budoucí generace. Jestliže Boží ctitelé dobře znají Jehovovy cesty a váží si jich, je to pro ně ochranou. Pak totiž nesvalují na Boha vinu za situace, které si přivodili sami, ani nedocházejí k závěru, že Bůh je pomalý.

20. Co nám může pomáhat, abychom správně jednali se spoluvěřícími a s lidmi, s nimiž se setkáváme v naší službě? (Žalm 86:11)

²⁰ Toužíš i ty lépe poznat Jehovu a jeho cesty? Pak nadále rozjímej o tom, co čteš v Bibli, a vyhledávej si k tomu doplňující informace. Pečlivě zkoumej další nádherné stránky Jehovovy osobnosti. Přemýšlej, jak můžeš Boha napodobovat a svůj život ještě více přizpůsobovat jeho záměru, a také se v tomto ohledu vroucně modli. Pomůže ti to vyhýbat se léčkám a jednat správně se spoluvěřícími. A sám budeš moci pomáhat druhým, aby poznali a zamilovali si našeho velkolepého Boha.

[Poznámka pod čarou]

Co ses naučil?

• Proč byla mírnost důležitá pro Mojžíše a proč je důležitá pro nás?

• Co dobrého bylo vykonáno tím, že faraónovi bylo opakovaně oznamováno Jehovovo slovo?

• Co patří k vynikajícím zásadám, o kterých byl poučen Mojžíš a které platí i pro nás?

• Co můžeme dělat, abychom lépe rozuměli Jehovovým vlastnostem?

[Obrázek na straně 21]

Mojžíš věrně předával faraónovi Jehovovo slovo

[Obrázek na straně 23]

Jehova Mojžíšovi sdělil své požadavky

[Obrázek na straně 24 a 25]

Rozjímej o Jehovových vlastnostech