Odvaha roste díky lásce

„Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli.“ (2. TIMOTEOVI 1:7)

1, 2. (a) K čemu může člověka podnítit láska? (b) Proč byla Ježíšova odvaha něčím mimořádným?

BLÍZKO jednoho města na východním pobřeží Austrálie se jistí novomanželé věnovali potápění v moři. Právě se chtěli vynořit, když na ženu zaútočil velký žralok. Muž vykonal hrdinský čin — odstrčil manželku stranou a sám se vydal žralokovi napospas. Při smutečním obřadu vdova prohlásila: „Dal za mě svůj život.“

² Ano, láska může člověka podnítit k mimořádné odvaze. Ježíš Kristus sám prohlásil: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:13) Od chvíle, kdy pronesl tato slova, neuplynulo ani čtyřiadvacet hodin, a on sám dal svůj vlastní život nejen za jediného člověka, ale za celé lidstvo. (Matouš 20:28) Navíc to, že obětoval svůj život, nebylo pouhým impulzivním statečným činem. Ježíš předem věděl, že bude terčem posměchu, že bude týrán, nespravedlivě odsouzen a že potom bude usmrcen na mučednickém kůlu. Dokonce na to své učedníky připravil. Řekl jim: „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho lidem z národů, budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho.“ (Marek 10:33, 34)

 3. Co Ježíšovi dodalo tak velkou odvahu?

³ Co Ježíšovi dodalo takovou mimořádnou odvahu? Významnou úlohu zde měla jeho víra a bázeň před Bohem. (Hebrejcům 5:7; 12:2) Ježíšova odvaha však vyplývala především z jeho lásky k Bohu a k lidem. (1. Jana 3:16) Jestliže kromě víry a bázně před Bohem budeme pěstovat právě tuto lásku, budeme i my odvážní podobně jako Kristus. (Efezanům 5:2) Jak můžeme takovou lásku rozvíjet? Musíme si uvědomit, z čeho pramení.

„Láska je od Boha“

 4. Proč můžeme říci, že Jehova je Zdrojem lásky?

⁴ Jehova je zosobněním lásky a je také jejím Zdrojem. „Milovaní,“ napsal apoštol Jan, „dále milujme jeden druhého, protože láska je od Boha, a každý, kdo miluje, se narodil z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:7, 8) Láska, která se podobá lásce Boží, tedy může vyrůst jedině v člověku, který se na základě přesného poznání přibližuje k Jehovovi a který podle tohoto poznání také jedná, protože si ze srdce přeje Boha poslouchat. (Filipanům 1:9; Jakub 4:8; 1. Jana 5:3)

5, 6. Co pomohlo Ježíšovým prvním následovníkům, aby si vypěstovali lásku podobnou lásce Kristově?

⁵ Na skutečnost, že láska vzrůstá tehdy, jestliže je spojena s poznáním Boha, ukázal Ježíš, když se naposledy modlil se svými jedenácti věrnými apoštoly. Řekl totiž: „Dal jsem jim tvé jméno na vědomí a dám je na vědomí, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ (Jan 17:26) Ježíš svým učedníkům pomáhal, aby si vypěstovali lásku, jaká byla mezi ním a jeho Otcem. Dělal to tak, že jim slovem i příkladem ukazoval, co Boží jméno představuje — totiž Boží podivuhodné vlastnosti. Proto mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9, 10; 17:8)

⁶ Láska podobná lásce Kristově je výsledkem působení Božího svatého ducha. (Galaťanům 5:22) Když první křesťané obdrželi o Letnicích roku 33 n. l. slíbeného svatého ducha, připomněli si mnoho věcí, které je předtím Ježíš učil, ale kromě toho také plněji pochopili význam Písem. Zřejmě díky tomuto hlubšímu pochopení pak Boha milovali ještě více. (Jan 14:26; 15:26) K čemu to vedlo? Odvážně a horlivě kázali dobrou zprávu, i když přitom riskovali svůj život. (Skutky 5:28, 29)

Odvaha a láska v praxi

 7. Co prožili Pavel a Barnabáš, když spolu byli na misionářské cestě?

⁷ Apoštol Pavel napsal: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli.“ (2. Timoteovi 1:7) Pavel se zde vyjadřoval na základě osobní zkušenosti. Vzpomeňme si, co všechno s Barnabášem prožili na své společné misionářské cestě. Kázali v mnoha městech, například v Antiochii, Ikoniu a Lystře. V každém z těchto měst se někteří lidé stali věřícími, zatímco jiní se chovali jako odpůrci a nepřátelé. (Skutky 13:2, 14, 45, 50; 14:1, 5) V Lystře dokonce rozzuřený dav Pavla kamenoval, a protože se jim zdálo, že už je mrtvý, nechali ho ležet. „Když ho však učedníci obklopili, vstal a vstoupil do města. A příští den odešel s Barnabášem do Derbé.“ (Skutky 14:6, 19, 20)

 8. Jak se v Pavlově a Barnabášově odvaze projevovala jejich vřelá láska k lidem?

⁸ Nechali se snad Pavel a Barnabáš odradit od své činnosti, když nepřátelé usilovali o Pavlův život? Vůbec ne. Když v Derbé „učinili . . . celkem dost učedníků, vrátili se do Lystry a do Ikonia a do Antiochie“. Proč? Chtěli nové učedníky povzbudit, aby zůstali pevní ve víře. Pavel a Barnabáš říkali: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“ Je zřejmé, že jim odvahu dodávala jejich vřelá láska ke Kristovým ‚ovečkám‘. (Skutky 14:21–23; Jan 21:15–17) V každém z těchto nových sborů tito dva bratři jmenovali starší, pronesli modlitbu a „svěřili je Jehovovi, v něhož uvěřili“.

 9. Jak reagovali efezští starší na Pavlovu lásku?

⁹ Pavel byl velmi laskavý a odvážný, a proto si jej mnozí z prvních křesťanů velice zamilovali. Vzpomeňme si, co se stalo, když se Pavel sešel se staršími z Efezu, kde předtím strávil tři roky a kde se setkal s velkým odporem. (Skutky 20:17–31) Pavel tyto křesťanské starší povzbudil, aby pásli Boží stádo, které jim bylo svěřeno, a pak s nimi poklekl a modlil se. Nato „mezi nimi všemi . . . propukl velký pláč a padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali, protože je zvláště zabolelo slovo, které pronesl, že již nespatří jeho obličej“. Tito bratři Pavla opravdu velice milovali. Když nadešla chvíle rozloučení, Pavel a jeho společníci se od nich museli ‚odtrhnout‘, protože je místní starší nechtěli nechat odejít. (Skutky 20:36–21:1)

10. Jak v dnešní době svědkové Jehovovi odvážně projevují vzájemnou lásku?

¹⁰ Dnes Jehovovým ovcím odvážně pomáhají cestující dozorci, sboroví starší a mnozí jiní křesťané, a jsou za to vřele milováni. Například v zemích, jež jsou zmítány občanskou válkou nebo v nichž je kazatelské dílo zakázáno, cestující dozorci a jejich manželky navštěvují sbory často i za okolností, kdy riskují svůj život a svobodu. Mnozí svědkové trpěli proto, že nezradili své křesťanské bratry nebo odmítli prozradit, jak získali duchovní pokrm, a nepřátelsky zaměření vládci se svými přisluhovači je kvůli tomu pronásledovali. Jiní křesťané — a byly jich tisíce — byli pronásledováni, mučeni, a dokonce i zabíjeni, protože nechtěli přestat kázat dobrou zprávu nebo se chtěli dále scházet se spoluvěřícími na křesťanských shromážděních. (Skutky 5:28, 29; Hebrejcům 10:24, 25) Víru a lásku takových odvážných bratrů a sester bychom měli napodobovat! (1. Tesaloničanům 1:6)

Ať vaše láska neochladne

11. Jak vede Satan duchovní boj proti Jehovovým služebníkům, a jaký postoj k tomu musí křesťané zaujmout?

¹¹ Když byl Satan svržen na zem, byl rozhodnut vylít si hněv na Jehovových služebnících, protože ti „zachovávají Boží přikázání a [vydávají] svědectví pro Ježíše“. (Zjevení 12:9, 17) K Ďáblovým metodám patří například pronásledování. Tato strategie však často mívá opačný účinek, protože Boží lid se pak ještě pevněji semkne poutem křesťanské lásky a mnozí křesťané slouží Bohu horlivěji než dříve. Satan používá i jinou metodu — působí totiž na hříšné lidské sklony. Abychom se proti této taktice ubránili, potřebujeme odvahu jiného druhu. Jde totiž o vnitřní boj proti nesprávným žádostem v našem srdci, které je ‚zrádné a k zoufání‘. (Jeremjáš 17:9; Jakub 1:14, 15)

12. Jak Satan ve snaze oslabit naši lásku k Bohu používá „ducha světa“?

¹² Satan má ve svém arzenálu ještě další účinnou zbraň, a tou je ‚duch světa‘. Je to převládající sklon nebo podněcující síla, jež působí opačně než Boží svatý duch. (1. Korinťanům 2:12) Duch světa podněcuje lidi k chamtivosti a hmotařství — podněcuje v nich tedy ‚touhu očí‘. (1. Jana 2:16; 1. Timoteovi 6:9, 10) Hmotné věci a peníze nejsou škodlivé samy o sobě, ale pokud k nim začneme pociťovat lásku, a ta nahradí lásku k Bohu, pak Satan zvítězil. Moc neboli ‚autorita‘ ducha světa spočívá v tom, že tento duch působí na hříšné tělo, že je rafinovaný, působí bez ustání a že — podobně jako vzduch — proniká vším. Nepřipusťte, aby duch světa nakazil vaše srdce! (Efezanům 2:2, 3; Přísloví 4:23)

13. Co může být zkouškou naší morální odvahy?

¹³ Ovšem k tomu, abychom odolávali špatnému duchu světa a zavrhovali ho, potřebujeme morální odvahu. Potřebujeme ji například k tomu, abychom se zvedli a odešli z kina nebo vypnuli počítač či televizor, jakmile se objeví něco nemravného. Odvaha je nutná i k tomu, abychom se postavili na odpor negativnímu nátlaku za strany vrstevníků a abychom se oddělili od špatné společnosti. Je jí zapotřebí také k tomu, abychom se zastávali Božích zákonů a zásad tváří v tvář posměchu ze strany spolužáků, spolupracovníků, sousedů nebo příbuzných. (1. Korinťanům 15:33; 1. Jana 5:19)

14. Co bychom měli dělat, jestliže jsme se nakazili duchem světa?

¹⁴ Je tedy opravdu nutné, abychom posilovali svou lásku k Bohu a k našim duchovním bratrům a sestrám! Věnujme čas tomu, abychom prozkoumali své cíle a svůj způsob života a zjistili, zda jsme se duchem světa nějak nenakazili. Jestliže se to stalo — i kdyby jen nepatrně —, pak se modleme k Jehovovi, aby nám dal odvahu tohoto ducha vykořenit a už mu nikdy nepodlehnout. Takové upřímné prosby Jehova neponechá bez povšimnutí. (Žalm 51:17) A jeho duch je daleko mocnější než duch světa. (1. Jana 4:4)

Odvážně se vyrovnávejme s osobními strastmi

15, 16. Jak nám může láska podobná lásce Kristově pomáhat, abychom se vyrovnávali s osobními strastmi? Ukažte to na příkladu.

¹⁵ Jiné náročné situace, s nimiž se musí vyrovnávat Jehovovi služebníci, souvisejí s nemocemi, tělesným postižením, depresí a mnoha jinými problémy, které často vznikají v důsledku nedokonalosti a stáří. (Římanům 8:22) Láska, která se podobá lásce Kristově, nám pomůže se s těmito strastmi vyrovnávat. Podívejme se, jak na tom byla Namangolwa. Vyrůstala v křesťanské rodině v Zambii. Od svých dvou let je tělesně postižená. Říká: „Mívala jsem pocit méněcennosti, protože jsem si myslela, že budu lidem připadat odpuzující. Ale moji duchovní bratři mi pomáhali, abych se na svou situaci dívala jinak. A tak jsem ten pocit překonala a časem jsem se dala pokřtít.“

¹⁶ Namangolwa sice má invalidní vozík, ale na prašné písečné silnici se často musí pohybovat po rukou a po kolenou. Přesto se však každý rok nejméně dva měsíce podílí na pomocné průkopnické službě. Jednou se stalo, že vydávala svědectví nějaké ženě a ta se rozplakala. Proč? Protože si uvědomila, jakou má naše sestra víru a odvahu, a hluboce to na ni zapůsobilo. Namangolwa má velké požehnání — z osob, s nimiž vedla biblická studia, bylo pět zájemců pokřtěno, a jeden z těchto někdejších zájemců nyní slouží jako sborový starší. Namangolwa říká: „Často mě sice hrozně bolí nohy, ale nedám se tím odradit.“ Tato sestra je pouze jedním z těch mnoha svědků Jehovových na celém světě, kteří jsou sice tělesně slabí, ale duchovně jsou velmi silní, protože milují Boha a své bližní. Tito lidé jsou pro Jehovu velmi žádoucí! (Ageus 2:7)

17, 18. Co pomáhá mnoha křesťanům vydržet nemoc nebo jiné strasti? Uveďte příklady ze svého okolí.

¹⁷ Skličující, nebo dokonce deprimující může být také chronické onemocnění. Jeden sborový starší píše: „V naší skupině sborového studia knihy má jedna sestra cukrovku a trpí selháním ledvin. Jiná má rakovinu, dvě mají těžkou artritidu a jedna má lupus a fibromyalgii. Někdy bývají sklíčené. Ale shromáždění vynechají jen tehdy, když jim je velmi špatně nebo když jsou v nemocnici. Všechny chodí pravidelně do kazatelské služby. Připomínají mi Pavla. Ten totiž řekl: ‚Když jsem slabý, pak jsem mocný.‘ Obdivuji jejich lásku a odvahu. Možná, že ve své situaci mají vytříbenější názor na život a lépe chápou, na čem opravdu záleží.“ (2. Korinťanům 12:10)

¹⁸ Jestliže bojujete s tělesným postižením, nemocí nebo s nějakým jiným problémem, „ustavičně se modlete“ o pomoc, abyste nepodlehli sklíčenosti. (1. Tesaloničanům 5:14, 17) Samozřejmě asi prožíváte citové výkyvy, ale snažte se zaměřovat na pozitivní duchovní věci, především na naši drahocennou naději na Království. Jedna sestra řekla: „Pro mě je kazatelská služba jako lék.“ To, že lidem sděluje dobrou zprávu, jí pomáhá uchovat si pozitivní náhled na život.

Díky lásce se vracejí k Jehovovi

19, 20. (a) Co může těm, kdo podlehli hříchu, pomoci sebrat odvahu a vrátit se k Jehovovi? (b) Čím se budeme zabývat v následujícím článku?

¹⁹ Pro mnohé z těch, kdo duchovně zeslábli nebo podlehli hříchu, není snadné vrátit se k Jehovovi. Jestliže však takoví lidé opravdu činí pokání a opět roznítí svou lásku k Bohu, najdou potřebnou odvahu. Podívejme se, jak to bylo v případě Maria,a který žije ve Spojených státech. Kdysi opustil křesťanský sbor, propadl alkoholu, stal se závislým na drogách a po dvaceti letech se dostal do vězení. Říká: „Začal jsem vážně uvažovat o své budoucnosti a znovu jsem začal číst Bibli. Za nějaký čas jsem si uvědomil, jak cenné jsou Jehovovy vlastnosti, zejména jeho milosrdenství, o které jsem často prosil. Když jsem byl propuštěn z vězení, už jsem se nestýkal se svými bývalými kamarády, začal jsem opět chodit na křesťanská shromáždění a nakonec jsem byl znovu přijat. Ačkoli v tělesném ohledu sklízím, co jsem zasel, alespoň mám nyní nádhernou naději. Jsem Jehovovi nevýslovně vděčný za jeho soucit a odpuštění.“ (Žalm 103:9–13; 130:3, 4; Galaťanům 6:7, 8)

²⁰ Jednotlivci, kteří jsou v podobné situaci, v jaké byl Mario, se rozhodně mohou vrátit k Jehovovi, ale musí se o to usilovně snažit. Pokud se v nich díky biblickému studiu, modlitbě a rozjímání znovu roznítí láska, dodá jim potřebnou odvahu a rozhodnost. Pro Maria byla také posilou naděje na Království. Ano, naděje — společně s láskou, vírou a bázní před Bohem — může být mocnou silou, která nám bude v životě užitečná. V následujícím článku se budeme tímto drahocenným duchovním darem zabývat podrobněji.

[Poznámka pod čarou]

Umíte odpovědět?

• Jak k Ježíšově mimořádné odvaze přispěla láska?

• Jak láska k bratrům dodala neobyčejnou odvahu Pavlovi a Barnabášovi?

• Jakými způsoby se Satan snaží oslabit křesťanskou lásku?

• Jaké strasti budeme schopni statečně snášet, budeme-li milovat Jehovu?

[Obrázek na straně 23]

Láska k lidem poskytla Pavlovi odvahu, aby vytrval

[Obrázek na straně 24]

K tomu, abychom se drželi Božích měřítek, potřebujeme odvahu

[Obrázek na straně 24]

Namangolwa Sututu