Jste srdečně zváni!

ZVÁNI? Ale kam? Do některé ze 118 odboček svědků Jehovových, kterým se říká betel. O tom, co je tam k vidění, se návštěvníci často vyjadřují s oceněním.

Jeden mladý zájemce se přišel podívat do odbočky v Mexiku. Když pozoroval, s jakým nasazením a radostí tam lidé slouží Jehovovi, zeptal se: „Co musím udělat pro to, abych tady mohl pracovat i já?“ Bylo mu řečeno: „Nejdřív se musíš dát pokřtít, a pak bude dobré, abys sloužil jako průkopník.“ Onen mladý muž si ta slova vzal k srdci a o dva roky později byl do betelu v Mexiku pozván. Nyní tam slouží už 20 let.

Jak to v betelu chodí

Slovo betel znamená v hebrejštině „Boží dům“. (1. Mojž. 28:19, ppč.) Betely poskytují duchovní podporu více než 100 000 sborů svědků Jehovových po celém světě a některé z nich zajišťují tisk a expedici Biblí a biblické literatury. Celosvětová rodina betel má téměř 20 000 členů, kteří pocházejí z různého společenského a kulturního prostředí. Z lásky k Jehovovi a ke svým duchovním bratrům a sestrám nesobecky slouží plným časem. Mladí lidé se na této službě podílejí společně s těmi, kdo zde strávili již desítky let. O víkendech a některé večery v týdnu se členové rodiny betel společně se sborem, do něhož jsou přiděleni, účastní shromáždění nebo chodí do kazatelské služby. Volný čas využívají ke studiu Bible, k odpočinku a k vyřízení osobních věcí.

Betelité dostávají malý měsíční příspěvek, v kuchyni se pro ně připravují chutná a výživná jídla a žijí v čistém a příjemném prostředí. Účelem není, aby domovy betel byly luxusní, ale aby byly praktické. Na návštěvníky dobře působí nejen to, že všechno je dobře zorganizované a budovy a okolí jsou pěkně udržované, ale také to, že je zde příjemná atmosféra a duch spolupráce. Všichni sice mají hodně práce, ale to jim nebrání v tom, aby s druhými jednali laskavě. V betelu nejsou žádné třídní rozdíly a nikdo se necítí nadřazený kvůli práci, kterou dělá. Každá činnost je důležitá, ať už to je úklid, práce na zahradě, v kuchyni nebo v tiskárně či kanceláři. Členové rodiny betel společnými silami podporují Jehovův lid. (Kol. 3:23)

Seznamte se s některými betelity

Pojďme blíže poznat některé z těch, kdo tuto mezinárodní rodinu tvoří. Co je vedlo k tomu, že se rozhodli sloužit v betelu? Tak například Mario. V době, kdy se stal svědkem Jehovovým, měl dobře placené místo v prestižní německé automobilce, kde ho čekala slibná kariéra. Krátce po svém křtu se nabídl na týdenní výpomoc do betelu a dostal za úkol pracovat v tiskárně. Mario si všiml obrovského rozdílu mezi svými spolupracovníky v betelu a těmi, které měl v zaměstnání. A tak se rozhodl podat si přihlášku, aby v betelu mohl sloužit trvale, přestože mnozí z jeho příbuzných a kolegů to nechápali. Mario je rád, že nyní může sloužit v německé odbočce.

Mnozí do betelu přicházejí, aniž mají nějaké konkrétní vzdělání nebo mimořádné schopnosti. Tak to bylo i v případě Abela, který již 15 let slouží v betelu v Mexiku. Vypráví: „Betel je pro mě v mnoha ohledech opravdu dobrá škola. Naučil jsem se obsluhovat velmi složité tiskové stroje. Vím, že s takovými znalostmi bych mimo betel vydělal spoustu peněz, ale nikdy bych neměl to, co mám tady — spokojený a smysluplný život bez stresu a soutěživosti, které jsou tak běžné na pracovištích, kde jde hlavně o peníze. Myslím, že jsem tu získal to nejlepší možné vzdělání, díky němuž jsem duchovně a lidsky vyzrál. Takový užitek by mi nepřinesla ani ta nejlepší vysoká škola.“

Návštěva betelu může vést k dobrým rozhodnutím

Už jen to, že se někdo přijde do betelu podívat, může mít kladný vliv na jeho vztah k Bohu. To zažil například Omar z Mexika. Jeho maminka ho o biblických pravdách učila, ale když mu bylo 17 let, přestal chodit na shromáždění a do kazatelské služby. Nakonec začal žít nemorálně a zaměřil se na vydělávání peněz. Později když pracoval v jedné telekomunikační společnosti, byl součástí skupiny, která přijela do betelu v Mexiku předvést určité zařízení. Omar říká: „Po předvedení nás naši hostitelé provedli betelem. To, co jsem viděl, a to, jak laskavě se mnou druzí jednali, mě přimělo, abych se zamyslel nad svým způsobem života, kterým jsem si zničil vztah k Jehovovi. Okamžitě jsem začal znovu chodit na shromáždění a studovat Bibli. Půl roku po návštěvě betelu jsem se dal pokřtít. Děkuji Jehovovi za to, že mi ta návštěva pomohla duchovně se vzpamatovat.“

V rodině svědků vyrůstal také Masahiko z Japonska. Po nějaké době však křesťanský způsob života začal považovat za příliš omezující. Hodně času věnoval školním aktivitám a přestal chodit na shromáždění a do služby. Vzpomíná: „Jednou se naše rodina a několik dalších křesťanů rozhodlo, že se pojedou podívat do betelu. Protože rodiče na mě naléhali, jel jsem také. Tak příjemný pocit, jaký jsem z té návštěvy měl, jsem do té doby nezažil. A navíc takovou radost, jakou jsem prožíval ve společnosti křesťanů během cesty, jsem nikdy neměl, když jsem byl s kamarády, kteří svědky nejsou. Rostla ve mně touha žít tak, jak žijí svědkové, a proto jsem požádal o biblické studium.“ Masahiko nyní ve svém sboru slouží jako průkopník.

Jedna sestra z Francie se kvůli svému zaměstnání přestěhovala do Moskvy. Tam s Jehovovým lidem ztratila kontakt a duchovně zeslábla. Přestala se držet biblických měřítek a nakonec se provdala za muže, který nebyl svědkem. Po nějaké době ji navštívila jedna spolukřesťanka z Francie a společně jely do odbočky v Sankt Petěrburgu. „V betelu nás vřele přivítali a to na mě velmi zapůsobilo,“ píše. „Bylo zjevné, že tam panuje pokojná atmosféra a působí Boží duch. Jak jsem jen mohla udělat tu chybu, že jsem se vzdálila od Jehovovy organizace? Po své návštěvě betelu jsem se modlila o pomoc a byla jsem pevně odhodlaná své děti vyučovat z Bible.“ Kromě další pomoci, kterou tato duchovně slabá sestra obdržela, to byla právě návštěva betelu, jež ji posílila a přispěla k tomu, že znovu začala sloužit Jehovovi.

Jak může návštěva betelu zapůsobit na člověka, který toho o svědcích Jehovových moc neví? V roce 1988 navštívil betel v Brazílii Alberto, který se angažoval v politice. V betelu na něj udělalo silný dojem to, jaká tam byla čistota a pořádek. Zvláště ho zaujalo, že činnost odbočky neprobíhá v tajnosti. Krátce předtím totiž navštívil seminář, kde jeho švagr sloužil jako kněz. Alberto si všiml velkého rozdílu. Říká: „Všechno, co se v semináři dělo, bylo tajné.“ Po své návštěvě betelu přijal nabídku biblického studia, opustil politiku a nyní slouží jako sborový starší.

Navštivte betel i vy!

Mnozí museli na to, aby navštívili odbočku, vynaložit mimořádné úsilí. Například Paulo a Eugenia z Brazílie celé čtyři roky šetřili, aby mohli podniknout dvoudenní, 3 000 kilometrů dlouhou cestu autobusem do betelu ve své zemi. Říkají: „Rozhodně to stálo za to. Máme teď o Jehovově organizaci mnohem jasnější představu. Když našim zájemcům vysvětlujeme, co se v betelu dělá, občas se nás ptají: ‚Byli jste tam někdy?‘ Teď už můžeme říct, že ano.“

Je nějaká odbočka v zemi, kde žijete, nebo v některé z okolních zemí? Proč byste se tam nejeli podívat? Nepochybně budete srdečně přivítáni a návštěva betelu posílí vaše odhodlání sloužit Jehovovi.

[Obrázek na straně 18]

Mario

[Obrázek na straně 18]

Abel

[Obrázek na straně 18]

Německo

[Obrázek na straně 18]

Japonsko

[Obrázek na straně 18]

Brazílie