„Rámec poznání a pravdy“ je pro nás poučením

„Máš rámec poznání a pravdy.“ (ŘÍM. 2:20)

 1. Proč je důležité, abychom chápali smysl mojžíšského Zákona?

NEBÝT inspirovaných spisů apoštola Pavla, těžko bychom rozuměli významu mnoha rysů mojžíšského Zákona. Například v dopise Hebrejcům Pavel vysvětlil, jak bylo možné, aby Ježíš, který byl „věrným veleknězem“, předložil jednou provždy „usmiřující oběť“ a tak lidem, kteří v ni budou projevovat víru, opatřil „věčné osvobození“. (Hebr. 2:17; 9:11, 12) Také poukázal na to, že svatostánek byl pouhým stínem nebeských věcí a že Ježíš se stal prostředníkem „lepší smlouvy“, než byla ta, jejímž prostředníkem byl Mojžíš. (Hebr. 7:22; 8:1–5) Pro křesťany v Pavlově době byla taková vysvětlení různých rysů Zákona neocenitelná a totéž platí i pro nás dnes. Jestliže chápeme mojžíšský Zákon, pomáhá nám to, abychom měli ještě hlubší ocenění pro všechno, co Bůh udělal v náš prospěch.

 2. Jakou výhodu měli křesťané židovského původu?

² Když Pavel psal svůj dopis Římanům, některé myšlenky adresoval křesťanům židovského původu. Ti znali mojžíšský Zákon a Pavel uvedl, že díky tomu mají oproti ostatním křesťanům výhodu — mají „rámec poznání a pravdy“ týkající se Jehovy a jeho spravedlivých zásad. Na základě toho, že tento rámec pravdy neboli její základní strukturu znali a měli k ní hlubokou úctu, mohli podobně jako věrní Židé před nimi vést a učit ty, kdo se Zákonem od Jehovy obeznámeni nebyli. (Přečti Římanům 2:17–20.)

ZÁKON POUKAZOVAL NA JEŽÍŠOVU OBĚŤ

 3. Proč je užitečné uvažovat o obětech, které starověcí Židé přinášeli?

³ Chceme-li jasně chápat Jehovův záměr, pak je rámec pravdy, o němž se Pavel zmínil, důležitý i pro nás. Zásady, na nichž mojžíšský Zákon stál, neztratily na hodnotě. Uvažujme tedy o jednom rysu Zákona — o obětech. Ukážeme si, jak oběti vedly pokorné Židy ke Kristu a pomáhaly jim chápat, co od nich Bůh očekává. Také uvidíme, že díky Božím zákonům o obětech, jež Izraelité přinášeli, můžeme zjistit, jakou hodnotu v Božích očích má naše posvátná služba. Základní požadavky, které Jehova na své služebníky má, se totiž nezměnily. (Mal. 3:6)

4., 5. (a) Co mojžíšský Zákon připomínal Božímu lidu? (b) Na co Boží zákony týkající se obětí poukazovaly?

⁴ Židé nemohli přehlédnout, že mnoho rysů mojžíšského Zákona zdůrazňovalo jejich hříšnost. Pokud se například někdo dotkl mrtvého člověka, musel se očistit. Za tímto účelem byla poražena a spálena zdravá červená kráva a její popel se používal pro vodu k očišťování, kterou byl třetího a sedmého dne po svém znečištění postříkán ten, kdo obřad očišťování podstupoval. (4. Mojž. 19:1–13) A připomínkou skutečnosti, že nedokonalost a hřích lidé předávají svým dětem, bylo ustanovení, že žena, která porodila, byla po určitou dobu nečistá a po uplynutí tohoto období musela přinést usmiřující oběť. (3. Mojž. 12:1–8)

⁵ Zvířecí oběti na usmíření hříchů měli Izraelité přinášet i při mnoha jiných příležitostech. Ať už si to uvědomovali, nebo ne, oběti předkládané ve svatostánku a později v chrámu byly stínem Ježíšovy dokonalé oběti. (Hebr. 10:1–10)

OBĚTI, KTERÉ JEHOVA SCHVALOVAL

6., 7. (a) Na co měli Izraelité pamatovat, když přinášeli obětní dary, a proč? (b) Které otázky by si každý z nás měl položit?

⁶ Základní požadavek byl, že jakékoli zvíře, které mělo být obětováno Jehovovi, musí být bez vady — nesmělo být slepé, zraněné ani nemocné. (3. Mojž. 22:20–22) Stejně tak když Izraelité předkládali Jehovovi jako oběť ovoce či obilí, mělo to být „první ovoce“, to nejlepší z úrody. (4. Mojž. 18:12, 29) Druhořadé oběti byly pro Jehovu nepřijatelné. Tento důležitý požadavek týkající se zvířecích obětí poukazoval na to, že Ježíšova oběť bude bez vady a bez poskvrny a že Jehova pro záchranu lidstva obětuje to nejlepší a to, co je mu nejdražší. (1. Petra 1:18, 19)

⁷ Pokud člověk, jenž přinášel oběť, byl Jehovovi ze srdce vděčný za jeho dobrotu, pak jistě rád vybral zvíře, které bylo nejen zdravé, ale které bylo opravdu nejlepší. Věděl totiž, že podřadným obětním darem by Jehovovi radost neudělal, protože by tím dal najevo, že přinášení obětí považuje za pouhou formalitu, nebo dokonce za břemeno. (Přečti Malachiáše 1:6–8, 13.) V souvislosti s těmito ustanoveními Zákona by o své službě Bohu měl přemýšlet každý z nás. Polož si otázky: Jsem rád, že mohu být Jehovovým služebníkem? Neměl bych se zamyslet nad tím, jak Bohu sloužím a s jakými pohnutkami to dělám?

8., 9. Proč bylo důležité, s jakým postojem Izraelité přinášeli oběti, a jaké poučení z toho vyplývá pro nás?

⁸ Izraelita se také mohl rozhodnout, že přinese dobrovolnou oběť, aby Jehovovi vyjádřil vděčnost nebo, jako v případě zápalné oběti, ho prosil o přízeň. V takové situaci bezpochyby s radostí vybral to nejlepší zvíře, jaké měl. Křesťané dnes nepřinášejí doslovné oběti, jaké předepisoval mojžíšský Zákon, ale i oni Jehovovi něco obětují — svůj čas, energii a prostředky. Mezi oběti, které se líbí Bohu, apoštol Pavel zařadil to, že se křesťané „veřejně hlásí“ k naději, kterou mají, a že se usilovně snaží „konat dobro a dělit se o věci s jinými“. (Hebr. 13:15, 16) To, s jakým postojem se takovým činnostem věnujeme, ukazuje míru vděčnosti a ocenění za všechno, co jsme od Boha dostali. Naše postoje a pohnutky ke službě Bohu by tedy měly být stejné jako postoje a pohnutky, s nimiž Izraelité ve starověku měli přinášet dobrovolné oběti.

⁹ Co ale v případě, kdy Izraelita kvůli svému provinění musel přinést oběť za hřích nebo za vinu, což byly oběti, které mojžíšský Zákon vyžadoval? Znamenalo to, že jelikož ji musel dát, už ji nepřinášel se správným postojem, ale neochotně? (3. Mojž. 4:27, 28) Ne, protože pokud upřímně toužil po dobrém vztahu s Jehovou, takovou oběť předložil rád.

10. Jakou oběť bychom měli být ochotni přinést, abychom napravili narušené vztahy?

¹⁰ Možná si uvědomíš, že ses někoho ze spoluvěřících bezmyšlenkovitě nebo nechtěně něčím dotkl. Svědomí ti říká, že jsi něco udělal špatně. Pokud Jehovovi opravdu chceš sloužit z celého srdce, určitě uděláš všechno pro to, abys chybu napravil. Svému spoluvěřícímu se upřímně omluvíš nebo v případě vážného přestupku vyhledáš duchovní pomoc láskyplných křesťanských starších. (Mat. 5:23, 24; Jak. 5:14, 15) Máme-li tedy odčinit hřích, jehož jsme se proti spoluvěřícímu nebo proti samotnému Bohu dopustili, něco nás to stojí. Pokud ale takovou oběť přineseme, obnovíme tím dobrý vztah s Jehovou i se spoluvěřícím a získáme čisté svědomí. To bude pro nás ujištěním, že vždycky je nejlepší dělat věci Jehovovým způsobem.

11., 12. (a) Co byly oběti společenství? (b) Jak oběti společenství souvisejí s uctíváním Jehovy dnes?

¹¹ Některé oběti předepsané mojžíšským Zákonem byly označovány jako oběti společenství. Znázorňovaly pokojný vztah s Jehovou. Izraelita, který oběť společenství přinášel, pak maso obětovaného zvířete jedl společně se svou rodinou často v jedné z chrámových jídelen. Část masa dostal i kněz, který oběť předkládal, a také další kněží, kteří v chrámu sloužili. (3. Mojž. 3:1, ppč.; 7:31–33) Ten, kdo takovou oběť přinesl, to udělal proto, že i nadále chtěl mít s Bohem dobrý vztah. Obrazně řečeno on, jeho rodina, kněží i Jehova se v pokojné atmosféře sešli u společného jídla.

¹² Mohl snad mít člověk větší výsadu než pozvat k jídlu samotného Jehovu? Je jasné, že tak významnému hostu předložil to nejlepší. Opatření v podobě obětí společenství bylo součástí rámce neboli základní struktury pravdy obsažené v mojžíšském Zákoně a poukazovalo na to, že prostřednictvím Ježíšovy dokonalé oběti bude mít každý člověk, který po tom touží, příležitost získat důvěrný a pokojný vztah se svým Stvořitelem. Dnes se z přátelství a společenství s Jehovou můžeme těšit za předpokladu, že dobrovolně obětujeme své prostředky a energii, abychom mu sloužili.

OBĚTI, KTERÉ PRO JEHOVU BYLY NEPŘIJATELNÉ

13., 14. Proč se Jehovovi nelíbila oběť, kterou mu chtěl předložit král Saul?

¹³ Oběti, které mojžíšský Zákon předepisoval, byly pro Jehovu přijatelné pouze v případě, že byly obětovány se správným postojem a z čistých pohnutek. V Bibli se však píše i o obětech, které Jehova neschvaloval. Co bylo důvodem? Ukážeme si to na dvou příkladech.

¹⁴ Prorok Samuel řekl králi Saulovi, že přišel čas, aby Jehova vykonal soud nad Amalekity. Saul měl tento nepřátelský národ vyhladit a měl pobít všechna hospodářská zvířata. Po svém vítězství však Saul vojákům dovolil, aby nechali naživu amalekitského krále Agaga, a také ušetřil nejlepší zvířata, aby mohla být obětována Jehovovi. (1. Sam. 15:2, 3, 21) Jak na to Bůh reagoval? Saula za jeho neposlušnost zavrhl. (Přečti 1. Samuelovu 15:22, 23.) Co se z toho učíme? Mají-li naše oběti být pro Jehovu přijatelné, musíme dodržovat jeho přikázání.

15. Proč Jehova nepřijímal oběti Izraelitů v Izajášově době?

¹⁵ O něčem podobném se píše v knize Izajáš. Izraelité sice přinášeli oběti, ale kvůli jejich špatnému jednání byly pro Jehovu nepřijatelné. Zeptal se: „Co mi prospěje množství vašich obětí?“ A pak jasně řekl: „Už mám dost celých zápalných obětí beranů a tuku dobře živených zvířat; a nenašel jsem žádné potěšení v krvi mladých býků a beránků a kozlů. . . . Přestaňte vnášet další nehodnotné obilné oběti. Kadidlo — to je mi něčím odporným.“ Co dělali Izraelité špatně? Bůh jim řekl: „I když vznášíte mnoho modliteb, nenaslouchám; vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím. Umyjte se; očistěte se; odstraňte od mých očí špatnost svých jednání; přestaňte činit špatné.“ (Iz. 1:11–16)

16. Na čem závisí to, zda oběť je pro Jehovu přijatelná?

¹⁶ Z obětí předkládaných nekajícnými hříšníky Jehova neměl žádnou radost. Líbily se mu však modlitby a oběti těch, kdo se upřímně snažili žít v souladu s jeho přikázáními. Takoví lidé znali rámec pravdy, a díky tomu si uvědomovali, že jsou hříšní a potřebují odpuštění. (Gal. 3:19) Na základě toho měli kajícné srdce. Podobně i my musíme chápat, že potřebujeme Kristovu oběť, díky níž můžeme být zcela očištěni od hříchu. Pokud si to opravdu uvědomujeme a tohoto daru si vážíme, Jehovu budou těšit všechny oběti, jež mu přinášíme. (Přečti Žalm 51:17, 19.)

PROJEVUJME VÍRU V JEŽÍŠOVU OBĚŤ

17.–19. (a) Jak máme Jehovovi dávat najevo vděčnost za Ježíšovu výkupní oběť? (b) O čem pojednává následující článek?

¹⁷ Oproti Božím služebníkům, kteří žili v předkřesťanských dobách, máme výhodu. Vidíme totiž víc než pouhý „stín“ Božího záměru. (Hebr. 10:1) Zákony týkající se obětí Židům pomáhaly, aby si vytvořili postoje, díky nimž mohli mít k Bohu dobrý vztah — měli mu být ze srdce vděční, měli mu chtít dávat to nejlepší a měli uznávat, že potřebují vykoupení. Z Křesťanských řeckých písem se dozvídáme, že prostřednictvím výkupného Jehova následky hříchu natrvalo odstraní a že už teď nám umožňuje mít čisté svědomí. Ježíšova oběť je skutečně nádherným darem. (Gal. 3:13; Hebr. 9:9, 14)

¹⁸ Máme-li však mít z výkupného užitek, je zapotřebí víc než jen chápat, co to výkupní oběť je. Apoštol Pavel napsal: „Zákon se . . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře.“ (Gal. 3:24) A víra se projevuje skutky. (Jak. 2:26) Křesťany v prvním století, kteří znali rámec neboli základní strukturu pravdy obsažené v mojžíšském Zákoně, Pavel vybízel, aby v souladu se svým poznáním také žili. V tom případě jejich chování odpovídalo Božím zásadám, o kterých učili druhé. (Přečti Římanům 2:21–23.)

¹⁹ Dnes od nás Jehova neočekává, že budeme dodržovat mojžíšský Zákon, ale i my musíme přinášet oběti, které jsou pro něj přijatelné. O tom, jak to máme dělat, pojednává následující článek.

[Praporek na straně 17]

Základní požadavky, které Jehova na své služebníky má, se nezměnily.

[Obrázek na straně 18]

Které zvíře bys obětoval Jehovovi?

[Obrázek na straně 19]

Ti, kdo Jehovovi přinášeli přijatelné oběti, měli jeho přízeň