Dobrou zprávu kažme s pevným přesvědčením

¹ V první polovině 1. století pověřil Ježíš Kristus své následovníky, aby kázali dobrou zprávu o Království a ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Svědkové Jehovovi berou jeho pokyn vážně, a tak se koncem 20. století naše křesťanské společenství bratrů rozrostlo na více než 5 900 000 učedníků ve 234 zemích. To je opravdu mohutný chvalozpěv našemu nebeskému Otci!

² Nyní jsme vstoupili do 21. století. Náš Protivník se zákeřně snaží klást překážky naší hlavní práci, při které kážeme Království a činíme učedníky. Pokouší se odvrátit naši pozornost, připravit nás o čas a vyčerpat naše síly množstvím nepodstatných starostí a zájmů, a používá k tomu různých tlaků ze strany tohoto systému věcí. Nechceme dovolit, aby nám tento systém diktoval, co je v životě důležité, a z Božího slova si dokazujeme, že nejdůležitější je činit Jehovovu vůli. (Řím. 12:2) To znamená jednat podle biblické výzvy, abychom ‚kázali slovo v období příznivém i obtížném a abychom plně dovršili svou službu‘. (2. Tim. 4:2, 5)

³ Utvrzujme se v pevném přesvědčení: Křesťané musí ‚stát úplní a s pevným přesvědčením v celé Boží vůli‘. (Kol. 4:12) Slovo „přesvědčení“ je definováno jako „pevný názor; stav toho, kdo je přesvědčen“. Jako křesťané musíme být přesvědčeni o tom, že Boží prorocké slovo je spolehlivé a že jsme nyní v pokročilém období času konce. Musíme mít stejně silné přesvědčení jako apoštol Pavel, který řekl, že dobrá zpráva „je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru“. (Řím. 1:16)

⁴ Ničemové a podvodníci, kteří jsou sami zaváděni na scestí, slouží Ďáblovi jako jeho nástroj a ovlivňují a zavádějí na scestí jiné lidi. (2. Tim. 3:13) Jsme na to předem upozorňováni, a proto podnikáme kroky, abychom posilovali své přesvědčení, že to, co máme, je pravda. Nedovolíme, aby životní starosti utlumily naše nadšení, ale naopak stále dáváme na první místo zájmy Království. (Mat. 6:33, 34) Nechceme také ztratit ze zřetele skutečnost, že žijeme v naléhavé době, a nebudeme si proto například myslet, že konec tohoto systému přijde až v daleké budoucnosti. Konec se totiž stále přibližuje. (1. Petra 4:7) Může se nám sice zdát, že vzhledem ke svědectví, které již bylo vydáno, je rozšiřování dobré zprávy v některých zemích málo účinné, ale ve svém varovném díle musíme pokračovat. (Ezek. 33:7–9)

⁵ V této pokročilé době si musíme položit zásadní otázky: ‚Beru vážně Ježíšovo pověření činit učedníky? Dávám při kázání dobré zprávy najevo pevné přesvědčení, že Království je skutečné? Jsem rozhodnut co nejvíce se podílet na této službě, která slouží k záchraně života?‘ Uvědomujeme si, že čas konce již velmi pokročil, a proto musíme dávat pozor sami na sebe i na naše pověření kázat a vyučovat — takové jednání totiž povede k záchraně jak nás samotných, tak i lidí, kteří nám naslouchají. (1. Tim. 4:16) Jak se můžeme všichni jako Boží služebníci utvrzovat v pevném přesvědčení?

⁶ Napodobujme Tesaloničany: Apoštol Pavel připomněl bratrům v Tesalonice jejich tvrdou práci a řekl jim: „Dobrá zpráva, kterou kážeme, se mezi vámi neukázala pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením, právě jak víte, jakými lidmi jsme se pro vás kvůli vám stali; a stali jste se našimi a Pánovými napodobiteli, poněvadž jste s radostí svatého ducha přijali slovo v mnohém soužení.“ (1. Tes. 1:5, 6) Ano, Pavel chválil sbor Tesaloničanů za to, že navzdory mnohému soužení kázali nadšeně a s pevným přesvědčením. Co jim v tom pomáhalo? Velmi k tomu přispělo nadšení a přesvědčení, které viděli u apoštola Pavla a jeho spolupracovníků. Jak se to projevilo?

⁷ Pavel a jeho společníci, kteří ho doprovázeli na cestách, celým svým životem svědčili o tom, že na nich spočívá Boží duch a že jsou naprosto přesvědčeni o tom, co kážou. Předtím než Pavel a Silas přišli do Tesaloniky, zažili ve Filipech nestoudné zacházení. Ačkoli nebyli postaveni před soud, byli zbiti, uvězněni a dáni do klády. Jejich nadšení pro dobrou zprávu se však tímto skličujícím zážitkem nezmenšilo. Božský zásah vedl k tomu, že byli propuštěni, že žalářník a jeho rodina uvěřili v Krista a že tito bratři mohli pokračovat ve své službě. (Sk. 16:19–34)

⁸ V síle Božího ducha přišel Pavel do Tesaloniky. Tam usilovně pracoval, aby se postaral o své potřeby, a pak se plně věnoval tomu, aby Tesaloničany učil o pravdě. Bez váhání oznamoval dobrou zprávu při každé příležitosti. (1. Tes. 2:9) Pavel kázal s pevným přesvědčením, a na místní lidi to zapůsobilo tak silně, že někteří z nich přestali uctívat modly a stali se služebníky pravého Boha Jehovy. (1. Tes. 1:8–10)

⁹ Tito noví věřící se nenechali odradit pronásledováním a dále jednali v souladu s dobrou zprávou. Podněcováni svou nově získanou vírou a plně přesvědčeni, že jim bude dáno věčné požehnání, Tesaloničané horlivě oznamovali pravdu, kterou sami předtím nadšeně přijali. Členové tohoto sboru byli ve své činnosti tak horliví, že se zpráva o jejich víře a nadšení rozšířila do jiných částí Makedonie, a dokonce i do Achaie. A tak v době, kdy Pavel psal Tesaloničanům svůj první dopis, jejich dobré jednání již bylo všeobecně známé. (1. Tes. 1:7) To je opravdu vynikající příklad!

¹⁰ Podněcováni láskou k Bohu a k lidem: Jak si dnes můžeme — podobně jako Tesaloničané — při kázání dobré zprávy zachovat pevné osobní přesvědčení? Pavel o nich napsal: „Ustavičně máme na mysli vaše věrné dílo a [vaše] houževnaté úsilí kvůli lásce.“ (1. Tes. 1:3, ppč.) Je zřejmé, že měli hlubokou, upřímnou lásku k Jehovovi Bohu a k lidem, kterým kázali. Byla to stejná láska, která podněcovala Pavla a jeho společníky k tomu, aby Tesaloničanům předali „nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše“. (1. Tes. 2:8)

¹¹ Hluboká láska k Jehovovi a k bližnímu podněcuje podobně také nás a vyvolává v nás přání plně se podílet na kazatelském díle, které nám Bůh svěřil. Díky takové lásce si uvědomujeme, že šířit dobrou zprávu je naší osobní odpovědností, kterou jsme dostali od Boha. Uvažujeme-li s radostí a oceněním o všem, co pro nás Jehova učinil, aby nám ukázal cestu ke ‚skutečnému životu‘, podněcuje nás to, abychom o těch nádherných pravdách, jimž celým srdcem věříme, mluvili s druhými lidmi. (1. Tim. 6:19)

¹² Při naší intenzivní kazatelské činnosti musí naše láska k Jehovovi a k lidem stále vzrůstat. V tom případě budeme pociťovat touhu podílet se na kazatelské službě dům od domu ještě intenzivněji a budeme chtít vykonávat svědeckou činnost všemi ostatními dostupnými způsoby. Budeme chtít využívat všech příležitostí, abychom neformálně vydávali svědectví svým příbuzným, sousedům a známým. Dobrou zprávu, kterou předkládáme, sice možná většina lidí odmítne a někdo se možná pokusí hlásání Království bránit, ale my přesto pociťujeme vnitřní radost. Proč? Protože víme, že v kázání o Království a ve snaze pomoci lidem k záchraně děláme vše, co je v našich silách. A našemu úsilí najít lidi s upřímným srdcem Jehova požehná. I když na nás doléhají životní těžkosti a Satan se snaží připravit nás o radost, můžeme dále vydávat lidem svědectví horlivě a s pevným přesvědčením. Když se každý z nás bude podílet na této činnosti, naše sbory budou silné a horlivé, jako byl sbor v Tesalonice.

¹³ Ve zkouškách se nikdy nevzdávejme: Pevné přesvědčení potřebujeme i tehdy, když se setkáváme s různými zkouškami. (1. Petra 1:6, 7) Ježíš svým učedníkům jasně ukázal, že budou-li ho následovat, budou „předmětem nenávisti všech národů“. (Mat. 24:9) Pavel a Silas to zakusili ve Filipech. Zpráva v 16. kapitole Skutků říká, že Pavel a Silas byli uvrženi do vnitřního vězení a dáni do klády. Hlavní vězení obvykle mívalo podobu jakéhosi dvora nebo předsíně a kolem byly cely, do kterých byl přístup vzduchu a světla. Ve vnitřním vězení však nebylo žádné světlo a bylo zde jen omezené větrání. V takovém hrozném místě byli vězněni Pavel a Silas, a museli tedy snášet tmu, horko a zápach. Umíte si představit, jakou bolest asi cítili, když byli celé hodiny sevřeni v kládě a jejich záda byla plná otevřených, krvácejících ran po bičování?

¹⁴ Ačkoli Pavel a Silas museli snášet takové zkoušky, zůstali věrní. Projevovali upřímné přesvědčení, a to je posilovalo, aby Jehovovi sloužili bez ohledu na zkoušky. To, že měli hluboké přesvědčení, je patrné z 25. verše 16. kapitoly Skutků, kde čteme, že „se . . . modlili a chválili Boha písní“. Byli sice ve vnitřním vězení, ale byli si tak jisti Božím schválením, že hlasitě zpívali, takže je slyšeli ostatní vězňové! Podobné přesvědčení musíme mít i my dnes, když čelíme zkouškám své víry.

¹⁵ Těžkostí, které nám Satan působí, je mnoho. Někteří z nás mohou prožívat pronásledování od členů své rodiny. Mnozí z našich bratrů musí čelit právním sporům ze strany tohoto světa. Je možné setkat se s odporem ze strany odpadlíků. Někteří mají finanční těžkosti a starosti se zajištěním obživy. Mladí lidé jsou vystaveni tlaku od vrstevníků ve škole. Jak můžeme v těchto zkouškách úspěšně obstát? Co potřebujeme k tomu, abychom dávali najevo, že jednáme z přesvědčení?

¹⁶ Především je nutné, abychom si zachovávali důvěrný osobní vztah k Jehovovi. Když byli Pavel a Silas ve vnitřním vězení, nevěnovali čas tomu, že by si stěžovali na svůj životní úděl nebo že by se litovali. Ihned se obrátili k Jehovovi v modlitbě a chválili ho písní. Proč? Protože měli ke svému nebeskému Otci důvěrný osobní vztah. Uvědomovali si, že trpí pro spravedlnost a že jejich záchrana je v Jehovových rukou. (Žalm 3:8)

¹⁷ My dnes také musíme vzhlížet k Jehovovi, když se setkáváme se zkouškami. Jako křesťany nás Pavel vybízí, abychom ‚dávali své prosebné žádosti na vědomí Bohu; a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly‘. (Fil. 4:6, 7) Je pro nás velkou útěchou, když víme, že nás Jehova neponechá v našich zkouškách samotné! (Iz. 41:10) Jestliže mu sloužíme se skutečným přesvědčením, je stále s námi. (Žalm 46:7)

¹⁸ Další důležitou pomocí k tomu, abychom mohli dávat najevo, že jednáme z přesvědčení, je stálá intenzivní služba Jehovovi. (1. Kor. 15:58) Pavel a Silas byli uvrženi do vězení, protože se intenzivně věnovali kázání dobré zprávy. Přestali snad kázat, když se dostali do zkoušek? Nepřestali, ale kázali dokonce i ve vězení. A když byli propuštěni, odcestovali do Tesaloniky a šli do synagogy, aby tam se Židy ‚rozmlouvali z Písem‘. (Sk. 17:1–3) Jestliže máme pevnou důvěru v Jehovu a jsme přesvědčeni, že to, co máme, je pravda, pak nás nic nebude moci „oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. (Řím. 8:35–39)

¹⁹ Novodobé příklady pevného přesvědčení: Je mnoho vynikajících příkladů lidí, kteří v naší době dávali najevo své pevné přesvědčení, podobně jako kdysi Pavel a Silas. Jedna sestra, která přežila koncentrační tábor v Osvětimi, vypráví o tom, jakou neochvějnou víru tam projevovali bratři i sestry. Vzpomíná: „Jednou ke mně při výslechu přišel jeden důstojník se zaťatými pěstmi. Vykřikl: ‚Co s vámi máme dělat? Když vás zatkneme, je vám to jedno. Pošleme vás do vězení, a vám na tom ani trochu nezáleží. Pošleme vás do koncentračního tábora, a vy si z toho nic neděláte. Když vás odsoudíme k smrti, stojíte, jako by se vás to netýkalo. Co s vámi máme dělat?‘ “ Naše víra se skutečně posiluje, když vidíme, jakou víru měli naši bratři v takových drsných poměrech! Stále se obraceli k Jehovovi s prosbou o pomoc, aby mohli vytrvat.

²⁰ Jistě si vzpomínáme na to, s jakým přesvědčením mnoho našich bratrů čelilo a čelí etnické nenávisti, která se projevuje v posledních letech. Odpovědní bratři jsou sice možná sami v nebezpečných situacích, ale ze všech sil se snaží zabezpečovat svým bratrům a sestrám duchovní výživu. Všichni pokračují věrně dál a jsou pevně přesvědčeni, že žádná ‚zbraň vytvořená proti nim nebude mít úspěch‘. (Iz. 54:17)

²¹ Mnoho našich bratrů a sester, kteří mají nevěřící manželské partnery, také projevuje pevnou víru a vytrvalost. Jeden bratr na ostrově Guadeloupe měl nevěřící manželku, která mu tvrdě odporovala. Chtěla ho odradit a znemožnit mu účast na křesťanských shromážděních, a proto mu nevařila a jeho oblečení mu neprala, nežehlila ani neopravovala. Celé dny s ním nemluvila. On však s upřímným přesvědčením dále sloužil Jehovovi, obracel se k němu s modlitbami o pomoc, a všechno to vydržel. Jak dlouho? Asi 20 let — a pak se srdce jeho manželky začalo postupně měnit. Nakonec se mohl opravdu radovat, protože jeho manželka přijala naději na Boží Království.

²² Nesmíme zapomenout ani na to, jak silné přesvědčení projevují naši mladí bratři a mladé sestry, kteří chodí každý den do školy a musí čelit tlaku od vrstevníků a jiným náročným situacím. Ve škole jsou mladí křesťané vystaveni tlaku, aby se přizpůsobili ostatním. Jedna dívka, která je svědkem Jehovovým, o tom říká: „Ve škole vás všichni pořád pobízejí, abyste byli trochu vzpurní. Když uděláte něco, co hraničí se vzpurností, spolužáci vás pak víc berou.“ Takovému tlaku musí čelit mladí lidé! Musí být v mysli i v srdci pevně rozhodnuti odolat pokušení.

²³ Mnoho mladých lidí úspěšně zachovává svou ryzost, i když jsou vystaveni zkouškám. Příkladem může být jedna mladá sestra, která žije ve Francii. Jednou po obědě se několik chlapců pokoušelo přinutit ji, aby se s nimi líbala. Ona se však modlila, usilovně se jim bránila a ti chlapci ji nakonec nechali. Později se za ní jeden z nich vrátil a řekl jí, že obdivuje její odvahu. Mohla mu vydat důkladné svědectví o Království a vysvětlit mu, že všem, kdo by se chtěli podílet na požehnání tohoto Království, Jehova určuje vysoká měřítka. Během školního roku také vysvětlovala své náboženské názory všem spolužákům ve třídě.

²⁴ Je pro nás opravdu drahocennou výsadou, že můžeme patřit k lidem, které Jehova s potěšením používá, aby s pevným přesvědčením mluvili o jeho vůli! (Kol. 4:12) Máme také znamenitou příležitost dokazovat svou ryzost, když na nás jako lev útočí Protivník, Satan Ďábel. (1. Petra 5:8, 9) Nikdy nezapomeňme, že Jehova používá poselství o Království k tomu, aby poskytl záchranu nejen nám, kdo o ní kážeme, ale také těm, kdo naslouchají. Ať je z našeho rozhodování i z našeho každodenního způsobu života vidět, že Království je v našem životě na prvním místě. Dobrou zprávu dále kažme s pevným přesvědčením!