Otázky čtenářů

V Izajášovi 60:1 se píše: „Vstaň, ženo, šiř světlo, protože tvé světlo se objevilo. Září na tebe Jehovova sláva.“ Kontext ukazuje, že tou ženou byl Sion neboli Jeruzalém, který byl v té době hlavním městem Judska.a (Iz. 60:14; 62:1, 2) Tohle město představuje celý národ. Zamyslíme se teď nad dvěma otázkami: 1. Kdy a jak Jeruzalém „vstal“ a začal šířit duchovní světlo? 2. Měla se Izajášova slova splnit ve větším rozsahu?

Kdy a jak Jeruzalém „vstal“ a začal šířit duchovní světlo? Během 70 let, kdy byli Židé ve vyhnanství v Babyloně, ležel Jeruzalém a chrám v troskách. Pak ale Babylon dobyli Médové a Peršané. Díky tomu se mohli Izraelité z celé Babylonské říše vrátit do své země a obnovit čisté uctívání Jehovy. (Ezra 1:1–4) Malý počet věrných Izraelitů ze všech 12 kmenů se do Jeruzaléma vrátil v roce 537 př. n. l. (Iz. 60:4) Začali Jehovovi přinášet oběti, slavit svátky a pustili se do obnovy chrámu. (Ezra 3:1–4, 7–11; 6:16–22) Na Jeruzalém, tedy na Boží lid, tak znovu začala zářit Jehovova sláva. A oni se pak stali obrazným světlem pro národy, které byly v duchovní tmě.

Izajášova proroctví o obnově se ale na starověkém Jeruzalémě splnila jenom částečně. Většina Izraelitů přestala Jehovu poslouchat. (Neh. 13:27; Mal. 1:6–8; 2:13, 14; Mat. 15:7–9) Později dokonce zavrhli Mesiáše, Ježíše Krista. (Mat. 27:1, 2) A v roce 70 n. l. byly Jeruzalém a chrám podruhé zničené.

Tenhle smutný konec Jehova předpověděl. (Dan. 9:24–27) Je jasné, že se všechny detaily proroctví o obnově ze 60. kapitoly Izajáše neměly splnit na doslovném Jeruzalémě.

Měla se Izajášova slova splnit ve větším rozsahu? Ano, ale vztahují se na jinou symbolickou ženu – „Jeruzalém nahoře“. Apoštol Pavel o ní napsal: „Je naše matka.“ (Gal. 4:26) Jeruzalém nahoře je nebeská část Boží organizace, kterou tvoří věrné duchovní bytosti. Její děti jsou Ježíš a taky 144 000 pomazaných křesťanů, kteří mají naději na život v nebi. Pomazaní tvoří „svatý národ“, „Boží Izrael“. (1. Petra 2:9; Gal. 6:16)

Jak Jeruzalém nahoře „vstal“ a „šířil světlo“? Prostřednictvím svých duchem pomazaných dětí na zemi. To, co zažili, se podobá tomu, co předpověděl Izajáš v 60. kapitole. Pojďme se teď na to podívat.

Pomazaní křesťané museli „vstát“, protože byli v duchovní tmě. Ocitli se tam po smrti apoštolů, když se rozšířilo předpovězené odpadlictví. (Mat. 13:37–43) Tím se dostali do zajetí Velkého Babylonu, který představuje všechna falešná náboženství. Byli v něm až do „závěru tohoto systému“, což je období, které začalo v roce 1914. (Mat. 13:39, 40) Krátce nato, v roce 1919, byli osvobozeni a hned začali šířit duchovní světlo. Dělali to tak, že kázali dobrou zprávu o Božím království.b Od té doby k tomuhle světlu přichází lidé ze všech národů. Jsou mezi nimi i zbývající z Božího Izraele, tedy „králové“, o kterých se píše v Izajášovi 60:3. (Zjev. 5:9, 10)

V budoucnu budou pomazaní křesťané šířit světlo od Jehovy ještě mnohem víc. Když skončí jejich život tady na zemi, stanou se částí „Nového Jeruzaléma“, tedy Kristovy nevěsty. Ten tvoří 144 000 pomazaných křesťanů, kteří budou spolu s Ježíšem sloužit jako králové a kněží. (Zjev. 14:1; 21:1, 2, 24; 22:3–5)

Nový Jeruzalém sehraje ve splnění Izajáše 60:1 klíčovou roli. (Srovnej Izajáše 60:1, 3, 5, 11, 19, 20 se Zjevením 21:2, 9–11, 22–26.) Tak jako byl doslovný Jeruzalém ve starověkém Izraeli sídlem vlády, bude i Nový Jeruzalém spolu s Kristem tvořit vládu nového světa. V jakém smyslu Nový Jeruzalém „sestupuje z nebe od Boha“? Tak, že zaměřuje svoji pozornost na zemi. Lidé ze všech národů, kteří budou poslouchat Boha, budou chodit ve světle tohohle města. Dokonce budou zbaveni hříchu a smrti. (Zjev. 21:3, 4, 24) A jak Izajáš a další proroci předpověděli, povede to až k „[obnově] všech věcí“. (Sk. 3:21) Tahle úžasná obnova začala ve chvíli, kdy se Kristus stal králem, a skončí na konci jeho tisícileté vlády.