Úterý 10. června
Prsty na nohou byly zčásti ze železa a zčásti z hlíny. (Dan. 2:42)
Když proroctví z Daniela 2:41–43 srovnáme s jinými proroctvími v knize Daniel a Zjevení, můžeme dojít k závěru, že chodidla představují britsko-americkou velmoc, která dnes vládne světu. Daniel o téhle velmoci řekl, že bude zčásti silná a zčásti křehká. Proč měla být i křehká? Protože obyčejní lidé, které představuje měkká hlína, oslabují její schopnost jednat se železnou silou. Z toho, co Daniel řekl o soše, se dozvídáme něco důležitého. Zaprvé, britsko-americká světová velmoc je v některých ohledech silná. Například sehrála klíčovou roli v první a druhé světové válce. Její sílu ale oslabují a dál budou oslabovat vnitřní spory a nepokoje mezi jejími občany. Zadruhé, tahle velmoc bude poslední, která bude vládnout světu, než Boží království zničí všechny lidské vlády. w23.08 10, 11 ¶12, 13
Středa 11. června
V tísni jsem vzýval Jehovu a stále jsem volal o pomoc ke svému Bohu. Ze svého chrámu slyšel můj hlas. (Žalm 18:6)
Kvůli všem problémům a starostem Davida někdy svírala úzkost. (Žalm 18:4, 5) Osvěžovalo ho ale to, s jakou láskou se o něho Jehova staral. Svého vyčerpaného přítele vodil na „zelené pastviny“ a k „vodám, kde [mohl] odpočívat“. (Žalm 18:28–32; 23:2) To Davidovi vlévalo novou sílu do žil a on dokázal jít dál. Podobné je to dneska. Když jsme v nějaké náročné situaci, můžeme říct: „Jen díky Jehovově věrné lásce jsme nedospěli ke konci.“ (Nář. 3:22; Kol. 1:11) David byl často v ohrožení života a měl hodně mocných nepřátel. Věděl ale, že ho Jehova miluje, a vnímal, že je v každé situaci s ním. To ho uklidňovalo a cítil se v bezpečí. Proto o něm mohl zpívat: „Osvobodil mě od všeho, čeho jsem se bál.“ (Žalm 34:4) To, čeho se David bál, bylo skutečné, ale láska, kterou cítil od Jehovy, byla silnější než jeho strach. w24.01 30 ¶15–17
Čtvrtek 12. června
Když tě hříšníci svádí ke špatnému, nedej se zlákat. (Přísl. 1:10)
Pouč se z Jehoašových špatných rozhodnutí. Když velekněz Jehojada zemřel, Jehoaš se začal kamarádit se špatnými lidmi. (2. Par. 24:17, 18) Nechal si radit od judských knížat. Tihle takzvaní přátelé neměli rádi Jehovu, a tak budeš asi souhlasit s tím, že se jim měl obloukem vyhnout. On to ale neudělal, a když ho jeho bratranec Zecharjáš pokáral, dokonce ho nechal zabít. (2. Par. 24:20, 21; Mat. 23:35) To od něj bylo kruté a hloupé! Jehoaš sice začal dobře, ale později se z něj stal odpadlík a vrah. Nakonec ho jeho vlastní sluhové zabili. (2. Par. 24:22–25) Kdyby dál poslouchal Jehovu a ty, kdo ho milují, jeho život by se ubíral úplně jiným směrem. w23.09 9 ¶6