Otázky čtenářů
◼ Je vhodné, aby chodil křesťan na lov nebo rybařit?
Lovení často vyvolává rozmanité reakce, s nimiž jsou spjaty hluboké city. Proto je nejlepší, jestliže se křesťané snaží pochopit a uplatňovat Jehovovo smýšlení o této věci, jak je nacházíme v Bibli.
Bůh dal lidstvu vládu jak nad ‚domácími‘, tak i nad ‚divoce žijícími‘ zvířaty. Zpočátku neměli lidé od stvořitele povolení, a snad ani tělesnou potřebu, zabíjet zvířata pro potravu. (1. Mojžíšova 1:24, 29, 30) Teprve po potopě dal Bůh lidem právo jíst zvířecí maso, které bylo správným způsobem zbaveno ‚své duše — své krve‘. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Mohlo to být maso domácích i divokých zvířat.
Izraelité chovali zvířata, například ovce a dobytek, a směli je zabíjet, když zatoužili po mase. Lovem a rybařením také získávali potravu. (5. Mojžíšova 12:20–24; 14:4–20) To odpovídá Božímu obraznému výroku, že „pošle. . . mnoho rybářů“ a „mnoho lovců“, aby lovili jeho lid. (Jeremjáš 16:16) Později vzal Ježíš mezi své apoštoly i rybáře a dával jim pokyny při skutečném rybolovu. — Matouš 4:18–22; 17:27; Lukáš 5:2–6; Jan 21:4–7.
Když letitý patriarcha Izák požádal o nějaké chutné jídlo, byl jeho syn Jákob ochoten zabít dvě kůzlata, aby mu z nich připravil jídlo. Esau však ulovil divoké zvíře, aby otci připravil zvěřinu. Povšimni si, že sice byla po ruce domácí zvířata, ale Izák požádal o jídlo z lovné zvěře. Povšimni si také, že oba synové zabili zvířata, která měla být k jídlu, ne pro ně, ale pro někoho jiného. — 1. Mojžíšova 27:1–19.
Zvířata mohla být zabíjena i z jiných důvodů než pro maso. Z jejich kůže se mohlo vyrábět oblečení. (2. Královská 1:8; Marek 1:6; Hebrejcům 11:37) Ze zvířecích kůží se také vyráběly ochranné pokrývky a náčiní, a to dokonce i z kůží zvířat, která byla co do poživatelnosti nečistá a která Izraelité nejedli. — 2. Mojžíšova 39:33, 34; 4. Mojžíšova 24:7; Soudci 4:19; Žalm 56:8.
Boží požadavek, že má být krev zabitých zvířat vylita, měl lovcům připomínat, že i zvířata mají život od něho a že se s ním musí zacházet s úctou, a ne svévolně. (3. Mojžíšova 17:13) Nimrod zřejmě pobíjel zvířata a pravděpodobně se chlubil svou loveckou zručností, velikostí nebo množstvím zvířat, která pobil, nebo trofejemi, které si z nich možná udělal. Byl to „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“. — 1. Mojžíšova 10:9.
Takové vzrušení z lovu či zabíjení zvířat nebo z chytání ryb by mohl začít pociťovat i některý křesťan. Již mnozí lovci a rybáři, kteří zpytovali své srdce, zjistili, že se dali nakazit ‚radostí ze zabíjení‘. Takové vzrušení jde ruku v ruce se svévolnou neúctou k životu zvířat. Není tedy sice nesprávné lovit zvířata nebo ryby (pokud někdo použije úlovek k jídlu nebo k nějakému jinému vhodnému účelu), ale bylo by nesprávné, kdyby křesťan svým duchem připomínal Nimroda. Kromě vzrušení z lovu, ze zabíjení nebo z trofejí však jsou ještě jiná nebezpečí.
Strážná věž 1, 1984, 2. studijní článek, rozebírala otázku, proč praví křesťané nenosí nebo si neponechávají zbraně k použití proti lidem nebo k ochraně před lidmi. Uvažování o těchto radách vedlo některé svědky k tomu, že znovu zvážili, zda vůbec mají mít i lovecké zbraně. Nemálo křesťanů se rozhodlo, že se zbaví všech zbraní nebo že je nebudou mít vystavené či připravené k použití. Tito křesťané tak nebudou vyvolávat dojem, že by se chlubili zbraněmi nebo že by se na ně spoléhali. Kromě toho, když nejsou k dispozici nebo nejsou lehce dostupné ani lovecké zbraně, může to odvrátit tragédii. Smrtící zbraně se pak nedostanou do rukou dětem, které by si mohly náhodou ublížit nebo by mohly někoho zabít. A žádná zbraň nebude po ruce ani tam, kde je někdo mimořádně vyděšený nebo sklíčený. — Srovnej Přísloví 22:3.
Někteří křesťané mají možná rádi chuť zvěřiny nebo některých ryb, a nejpraktičtější způsob, jak takové jídlo získat, je lov nebo rybaření. Jiní mají rádi čerstvý vzduch a tělesný pohyb spojený s lovem v lese, nebo cítí, že si odpočinou v hodinách strávených tichým rybařením. Bible proti tomu nemluví, a proto není třeba zkoumat, zda se takové věci někomu líbí nebo ne. A příklad Izáka a jeho synů ukazuje, že nemusíme dělat spornou otázku z toho, zda někdo jí zvěřinu nebo ryby. — Matouš 7:1—5; Římanům 14:4.
Apoštol Petr měl zřejmě dosti rád rybolov. Nějaké ryby ležely v blízkosti a vzkříšený Ježíš mu pomohl prozkoumat jeho pocity ohledně ryb a rybaření. Ježíš se zeptal, zda ho Šimon, syn Janův, miluje více než tyto. — Jan 21:1–3, 9–15; viz Strážnou věž 15, 1989, „Otázky čtenářů“.
Podobně i křesťan, který se s dobrým svědomím rozhodne, že půjde na lov nebo na ryby, by měl vědět, čemu má dávat přednost. Co například udělá, jestliže má lovecké nebo rybářské období začínat v době, na kterou jsou stanovena sborová shromáždění? Nebo je snad z jeho řeči patrné, že si zakládá na své lovecké nebo rybářské zdatnosti? Je opravdu znamenité, jestliže si zralý křesťan, který se příležitostně rozhodne jít na lov nebo na ryby, může s přesvědčením říci: „Ano, Pane, ty víš, že mám k tobě náklonnost [větší než k těmto zájmům].“ — Jan 21:16.